historie detailrichard lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199), část iii.: nejisté dědictví

RICHARD LVÍ SRDCE – rytíř na královském trůnu (1157–1199), část III.: Nejisté dědictví

Poslední období vlády Jindřicha II. je charakteristické úsilím panovníka o vyřešení otázky budoucí podoby anjouovského impéria. Základem dynastického uspořádání zůstával i nadále plán rozdělení říše podle dohody z Montmirailu, kdy mělo celé otcovské dědictví – Anjou, Normandie a Anglie – přejít na Jindřichova nejstaršího syna, kdežto závislá Bretaň a Eleonořina Akvitánie byly souzeny jeho mladším bratrům. V roce 1183 však musel Jindřich II. konkrétní podobu dělení říše přehodnotit, když Jindřich Mladší zemřel bezdětný. Pozici nejstaršího syna zaujal Richard a Akvitánie měla připadnout nejmladšímu Janovi.

Na sv. Michala roku 1183 anglický král Richardovi nařídil, aby předal Akvitánii Janovi a aby od něj za ni přijal lenní přísahu. Richard nato bez povolení opustil dvůr a otci vzkázal, že nikdy nepřipustí, aby Akvitánii dostal někdo jiný. Během zimy se Jindřich II. neúspěšně snažil svého neposlušného syna přesvědčit, aby změnil názor. V záchvatu vzteku tehdy řekl Janovi, aby sebral vojsko a šel si Akvitánii vybojovat. Tento výrok sotva mohl být myšlen vážně, nicméně Jan se spojil se svým bratrem Geoffreyem a v srpnu 1184 společně vpadli do hrabství Poitou. Richard si to nenechal líbit a odpověděl vpádem do Bretaně.

Jindřich II. nařídil synům, aby za ním přijeli do Anglie, a na dvorském shromáždění ve Westminsteru v prosinci 1184 je formálně usmířil. Poté se chystal vyslat Jana do Irska, kde pro něj mělo být vytvořeno království, takže patrně odložil svůj původní záměr, aby Jan vystřídal Richarda v Akvitánii. Současně byl Geoffrey vyslán do Normandie, aby ji držel v opatrovnictví. Tento čin naznačuje, že Jindřich II. uvažoval o dosazení svého druhého syna na místo uprázdněné Jindřichem Mladším, nebo tak alespoň vyhrožoval Richardovi, že by to mohl být důsledek jeho odmítání vydat Akvitánii.

Richard opevnil Poitou a navzdory otcovu zákazu vedl válku se svým bratrem Geoffreyem. Jindřich proti němu v dubnu 1185 shromáždil vojsko, ale pak se rozhodl využít lsti. Přivedl z Anglie královnu Eleonoru a oznámil Richardovi, že by jí měl Akvitánii předat, jinak jeho matka s vojskem vytáhne do pole. Neposlušný syn se poté skutečně vrátil k otci a celé vévodství předal své matce. Anglický král ani tehdy neoznámil žádné nové rozdělení svých území; jeho taktikou patrně bylo od roku 1185 udržování synů v nejistotě ohledně jejich budoucnosti.

Jindřich II. se 6. prosince 1183 setkal s Filipem  II. na hranicích Normandie mezi Gisors a Trie a složil mu lenní přísahu za svá kontinentální dominia. Francouzský král souhlasil s tím, aby si jeho anglický protějšek ponechal normandský Vexin výměnou za roční rentu vyplácenou královně Markétě, vdově po Jindřichu Mladším. Později mělo hrabství připadnout tomu ze synů Jindřicha II., který se ožení s Alicí. Tato neurčitá formulace možná souvisí s tím, že v roce 1184 byl Richard nakrátko zasnouben s dcerou Fridricha Barbarossy, jež však ještě téhož roku zemřela.

Podruhé se oba králové setkali v Gisors 10. března 1186. Roční renta vyplácená ovdovělé Markétě byla navýšena. Filip souhlasil s přesunem jejího věna na svou sestru Alici a dovolil jej Jindřichovi nadále držet proti přísaze, že Richard a Alice budou oddáni. Ačkoli Jindřich II. ani tentokrát neučinil žádný krok k uskutečnění sňatku, zdálo se, že s Richardem jako s dědicem počítá. Přinejmenším to tak cítil Geoffrey, který se odebral na francouzský dvůr, kde se těšil přátelství Filipa II. Bohužel byl zraněn na turnaji a 21. srpna 1186 zemřel.

V pozdních měsících roku 1186 Filip II. požadoval, aby mu byly svěřeny do opatrování dcery zesnulého Geoffreye a s nimi i celé bretaňské vévodství. Současně byl Richard obviněn z napadení toulouského hrabství, které měl ihned opustit. Francouzský král začal prosazovat politiku důsledného uplatňování práv plynoucích z lenních vztahů, poručnictví nad Bretaní však tehdy ještě nezískal. Ani Richard se nestáhl z toulouského hrabství, kam ho otec v dubnu 1186 vyslal zjednat pořádek poté, co Raimund V. znovu získal kontrolu nad hrady v Quercy.

V květnu 1187 Filip II. táhl do Berry, obsadil hrady Issoudun a Fréteval a oblehl Châteauroux, kde proti němu stanulo Jindřichovo vojsko. Mír se pokoušel sjednat papežský legát, ale jeho prostředkování ztroskotalo a zúčastněné strany se dohodly pouze o příměří na dva roky. Na jednání se podílel i Richard, nicméně stál spíše na francouzské straně a po ukončení rozhovorů odjel do Paříže. Podle jednoho soudobého svědectví Filip přesvědčoval akvitánského vévodu, že ho otec chce vydědit a že zamýšlí provdat Alici za Jana. Richard se odmítal vrátit k Jindřichovu dvoru, místo toho odjel z Paříže do Chinonu a pak uvedl do bojového pořádku své hrady v Poitou. Pouze nejnaléhavější prosby ho přesvědčily, aby se k otci připojil.

V této době začala být aktuální otázka uspořádání křížové výpravy. Dne 4. července 1187 byl jeruzalémský král Guy z Lusignanu poražen v bitvě u Hattínu sultánem Saladinem a následně padla do rukou nevěřících většina Svaté země včetně Jeruzaléma. Richard již v listopadu 1187 bez jakékoli porady s otcem přijal kříž a trval na tom, aby Jindřich veřejně vyhlásil své úmysly ohledně nástupnictví. Anglický král však žádosti nevěnoval pozornost.

Richardovy spory s hrabětem z Toulouse vyústily v další Raimundovo odvolání k francouzskému králi a předcházely Filipovu vpádu do akvitánského Berry v červnu 1188. Následovala mírová jednání, během nichž Jindřich II. odmítal výměnu francouzských zisků v Berry za území získaná na úkor hraběte z Toulouse. Po třech dnech neplodných rozhovorů v Gisors v srpnu 1188 Filip II. zlostně nařídil porazit velký jilm, jenž označoval tradiční místo jednání mezi francouzskými králi a normandskými vévody. Další jednání v Châtillonu 7. října bylo stejně bezvýsledné; Richard zde navíc zcela podkopal Jindřichovo stanovisko tím, že projevil ochotu se podřídit rozhodnutí kapetovského dvora ve všech sporných záležitostech mezi ním a hrabětem z Toulouse.

Richard uspořádal setkání v Bonmoulinsu 18. listopadu 1188, kam přijel ve společnosti francouzského krále. Filip navrhl, že vyklidí Berry a dovolí Richardovi ponechat si územní zisky v Toulouse, pokud ho Jindřich nechá oddat s Alicí a vyžádá si od všech svých baronů přísahu věrnosti Richardovi jako svému dědici. Anglický král odmítl, načež jeho syn požadoval záruku nástupnictví, ale žádnou odpověď nedostal. Richard tedy poklekl před francouzským králem, složil mu lenní přísahu za Normandii a Akvitánii, přísahal mu věrnost a snažně prosil Filipa o pomoc, aby nebyl zbaven svého nástupnického práva.

Přes Vánoce bylo sjednáno příměří a další rozhovory se měly konat 13. ledna 1189, ale Jindřich II. onemocněl, a proto bylo setkání odloženo nejprve na Hromnice a pak na Velikonoce. Richard stále dostával nabídky vrátit se k otci, ale byl tvrdošíjný. Filip považoval Jindřichovu nemoc za vytáčku, odmítl prodloužit příměří a podnikl nájezdy na pohraniční území, v čemž mu Richard pomáhal. Na Svatodušní svátky roku 1189 proběhlo mírové jednání v La Ferté-Bernard v Maine za přítomnosti papežského legáta. Filip znovu vypočítával své a Richardovy požadavky – Alice měla být konečně provdána, Richard dostat záruku svého dědictví a Jan měl přijmout kříž a připojit se ke křížové výpravě. Za těchto podmínek byl francouzský král ochoten vrátit Jindřichovi všechna obsazená území.

Jednání ztroskotala a Jindřich II. odjel do Le Mansu, zatímco Filip se spojil s Richardem a společně napadli a dobyli hrad La Ferté. Dne 12. června 1189 zaútočili na samotný Le Mans, kde Richard zanechal Filipa a jal se pronásledovat svého otce, ale sotva vyvázl životem. Nepřátelé obsadili všechna důležitá sídla v Maine a Jindřich II. svolil k setkání v Ballanu mezi Toursem a Azay-le-Rideau 4. července 1189.

Anglický král si vyposlechl podmínky protistrany: měl se zcela vydat do vůle francouzského krále, složit mu lenní přísahu za všechny své kontinentální državy a vydat Alici poručníkovi jmenovanému Richardem. Akvitánský vévoda měl přijmout přísahy věrnosti od poddaných svého otce jako právoplatný dědic všech jeho pozemků a po svém návratu ze Svaté země se měl oženit s Alicí. Filipovi mělo být dále zaplaceno odškodné 20 000 hřiven stříbra a jako zástavu dobré vůle měl převzít tři důležité hrady v Anjou či ve Vexinu. Vyčerpaný Jindřich II. souhlasil se všemi podmínkami a nechal se odvézt do Chinonu, kde 6. července 1189 zemřel. Je ironií osudu, že když poslal pro jmenný seznam rebelů, kteří se k jeho nepřátelům právě připojili, spatřil na něm jako první jméno svého milovaného syna Jana.

 

Helena Krischke

 

Na reprodukci pečeť Richarda jako vévody Normandie a Akvitánie. Repro z katalogu výstavy ve Špýru (2017)

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/richard-lvi-srdce-%E2%80%93-rytir-na-kralovskem-trunu-1157%E2%80%931199-cast-ii-akvitansky-vevoda/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru