historie detailrichard lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199): část ix.: richard a císař

Richard Lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199): část IX.: Richard a císař

Když anglický král 9. října 1192 vyplul ze Svaté země, blížila se již zima a neklidné moře mohlo učinit plavbu nebezpečnou. Po zastávce na ostrově Korfu ho doprovázela jen malá družina sestávající z rytířů Balduina de Béthune a Viléma L’Étang, duchovního Filipa z Poitou a několika templářů. Není známo, kudy se chtěl panovník vracet domů, ale jeho loď musela čelit bouřit a nakonec ztroskotala na pobřeží mezi Akvileiou a Benátkami. Richard Lví srdce se tak ocitl na nepřátelském území, jehož pán byl leníkem císaře Jindřicha VI., a navíc i synovcem Konráda z Montferratu.

Detaily následného putování se v dobových pramenech výrazně liší a nelze jednoznačně říci, co se zakládá na pravdě a co už patří do světa legend. Podle jednoho svědectví byl Richard Lví srdce přepaden a oloupen místními šlechtici. S několika málo věrnými ze šarvátky vyvázl a poté se vydal přes Korutany do rakouského vévodství, kde byl zadržen při přípravě pokrmu v nuzném příbytku ve Vídni. Podle jiného svědectví se Richardova družina přestrojila za poutníky, ale kvůli okázalým výdajům brzy upadla v podezření. Král tedy zanechal Balduina de Béthune s většinou svého doprovodu pozadu, aby na sebe přilákali pozornost, a sám se vydal napřed pouze s jedním druhem. Toho však poznali rakouští úředníci při nákupu potravin a po výslechu si došli pro Richarda do jeho skrýše v malé vesnici nedaleko Vídně. Jiná varianta tohoto příběhu nastiňuje, že se anglický král bezděky nechal poznat podle zlatého prstenu s rubínem, který poslal po vylodění místnímu velmoži spolu se žádostí o volný průchod jeho územím.

Richard Lví srdce tak 21. prosince 1192 vydal svůj meč do rukou rakouského vévody Leopolda V., jehož si znepřátelil v Akkonu. Zajetí anglického krále při návratu z křížové výpravy bylo hrubým porušením dobové morálky, která hlásala nedotknutelnost křižáka během jeho pouti. Rakouský vévoda na to nikterak nedbal a poslal svého vězně na hrad Dürrenstein (NA FOTOGRAFII), který se vypíná nad Dunajem v údolí Wachau. Pozdější legenda vypráví o trubadúru Blondelovi, který procestoval téměř celou říši ve snaze najít svého pána, jehož pobyt měl být utajován. V Dürrensteinu se s Richardem poznali podle písně, kterou kdysi společně složili. Ve skutečnosti se Leopold svým úlovkem nikterak netajil, naopak vzápětí podal zprávu císaři, který již v dopise z 28. prosince 1192 seznámil s Richardovým osudem Filipa II.

Jindřich VI. toužil získat královského vězně do svých rukou, a tak povolal Leopolda do Řezna, kde se 6. ledna 1193 s císařem poprvé setkal Richard Lví srdce. Po dlouhém vyjednávání byla 14. února 1193 uzavřena dohoda ve Würzburgu. Anglický král se zavázal dát císaři výkupné ve výši 100 000 hřiven stříbra. Polovina této částky měla připadnout Leopoldovi jakožto věno Richardovy neteře Eleonory Bretaňské, která by se provdala za syna rakouského vévody. Ke svatbě mělo dojít na svatého Michala zároveň s předáním a rozdělením poloviny výkupného, druhá polovina měla být odevzdána o následujícím půstu. Richard Lví srdce se zavázal propustit Izáka Komnéna a jeho dceru, s nimiž byl Leopold v příbuzenském vztahu. Dále přislíbil, že přispěje k vyzbrojení císařského vojska a bude osobně doprovázet Jindřicha VI. při jeho tažení na Sicílii. Dohoda počítala s předáním rukojmích a s dosažením rozhřešení pro rakouského vévodu, jenž byl kvůli zajetí anglického krále vyobcován z církve.

Nešťastných okolností návratu anglického panovníka ze Svaté země se nesnažili využít pouze jeho nepřátelé v říši, ale též francouzský král a princ Jan. Jakmile se Jan dozvěděl o zajetí svého bratra, neúspěšně se pokusil podkopat věrnost normandské šlechty a pak se vydal do Paříže. Na francouzském dvoře složil Filipovi II. lenní přísahu za Normandii i všechna ostatní anjouovská kontinentální panství, a možná dokonce i za Anglii. Ačkoli byl ženatý, slíbil, že se ožení s Filipovou sestrou Alicí, jejímž věnem se mělo stát hrabství Artois. Na oplátku se zavázal postoupit francouzskému králi celý normandský Vexin včetně Gisors. Poté se vrátil do Anglie, kde se snažil rozpoutat rebelii a prohlašoval, že Richard je mrtev.

Eleonora Akvitánská a loajální poddaní Richarda Lvího srdce se naopak snažili vyvíjet iniciativu směřující k co nejrychlejšímu návratu panovníka. Z Anglie byli vysláni cisterciáčtí opati z Boxley a Robertsbridge, kteří se setkali s Richardem 19. března 1193 v Ochsenfurtu nedaleko Würzburgu, když byl ještě v moci rakouského vévody. K předání zajatce do císařových rukou došlo 22. března 1193 ve Špýru u příležitosti velikonočních oslav. Jindřich VI. překvapivě zahrnul Richarda řadou obvinění včetně zrady Svaté země, podílu na Konrádově smrti a znevážení některých dohod údajně uzavřených se samotným císařem. Vzápětí se objevilo i několik poslů z Francie, kteří jménem svého pána veřejně vyjádřili pohrdání anglickým králem. Richard Lví srdce pronesl řeč, při níž čelil veškerým obviněním s takovou duševní vyrovnaností a pádností argumentů, že si získal všechny přítomné na svou stranu. Kouzlem osobnosti anglického krále byl ohromen i sám císař, který náhle zaujal pozici jeho ochránce a přítele.

Ačkoli si Richard získal u Jindřicha VI. respekt, předstírané přátelství vydrželo pouze do konce Velikonoc a pak se anglický král ocitl na hradě Triffelsu na pomezí Švábska a Lotrinska. Ačkoli neměl přístup ke dvoru, mohl aspoň přijímat návštěvy. Ve společnosti císaře se znovu ocitl 19. dubna 1193 v Hagenau, kde panovníci uzavřeli dohodu, v níž se zavázali ke vzájemné podpoře při hájení svých práv. Richard poté napsal list své matce a justiciárům, v němž naléhal na co možná nejrychlejší vybírání výkupného. Právě to se ale snažil zhatit princ Jan, který neustále prohlašoval, že se jeho bratr nikdy nevrátí, a vláda proti němu musela vojensky zasáhnout.

Filip II. počátkem roku 1193 připravoval invazi do Anglie a navázal kontakty s Dánskem. Projekt vylodění v ostrovním království se neuskutečnil, nicméně kapetovský panovník aspoň sklízel ovoce v Normandii. Gilbert z Vacoeuilu, správce hradů Gisors a Néaufle, se dopustil zrady a 12. dubna 1193 vydal tyto klíčové pevnosti francouzskému králi. Následoval vpád do Normandie a během několika málo týdnů Filip II. obsadil Vexin, hrabství Aumale a panství Vaudreuil, Neufbourg, Evreux a Gournay. Během této doby se doslechl o dohodě z Hagenau a pokusil se císaře uplatit, aby mu Richarda buď vydal, nebo aby ho držel v zajetí co možná nejdéle. Richard se následně ocitl ve vězení ve Wormsu a jen díky jeho obratné diplomatické aktivitě směřující k urovnání vnitropolitických poměrů v říši se neuskutečnilo Jindřichovo plánované setkání s Filipem II. ve Vaucoulers.

Místo jednání s francouzským králem císař 25. června 1193 zahájil dvorský sněm ve Wormsu, na němž byli přítomni čtyři představitelé Richarda: biskupové z Bathu a Ely a dva justiciárové z Anglie. O čtyři dny později byla uzavřena nová dohoda o propuštění anglického krále. Výkupné bylo zvýšeno na 150 000 hřiven stříbra, z nichž 100 000 mělo být přivezeno z Anglie posly bezprostředně tam vyslanými oběma panovníky. Richard měl dát Jindřichovi šedesát rukojmí za dalších 30 000 hřiven a Leopoldovi sedm rukojmí za zbylých 20 000. Anglický panovník se nemusel zúčastnit tažení na Sicílii a po předání rukojmí a prvních 100 000 hřiven měl být propuštěn. Během sedmi měsíců po návratu domů se zavázal poslat do říše Eleonoru Bretaňskou jakožto nevěstu Leopoldova syna.

Vzápětí pověřil anglický král svého kancléře Viléma Longchampa urovnáním vztahů s Francií. Mírová smlouva uzavřená v Mantes 9. července 1193 potvrzovala dobytí východní Normandie Filipem II. Richard slíbil, že vykoná lenní přísahu a zaplatí 20 000 hřiven stříbra v půlročních splátkách po 5000 hřivnách. Jako zástavu měl francouzský král získat čtyři hrady, které měl postupně při každé splátce vracet. Současně se zavázal, že jakmile bude mít hrady pod kontrolou, obdaří anglického krále svou přízní a požádá císaře o jeho propuštění.

Za necelého půl roku po uzavření wormské dohody se vrátilo z Anglie poselstvo s větší částí výkupného, zřejmě dohodnutými 100 000 hřivnami. Císař 20. prosince 1193 napsal anglickým prelátům, baronům a lidu, že Richarda propustí v pondělí 17. ledna. Totéž sdělil sám král 22. prosince 1193 v dopise novému canterburskému arcibiskupovi Hubertu Walterovi. Oba listy obsahovaly informaci, že následující neděli 23. ledna 1194 Richard dostane korunu burgundského království, jež mu císař udělil. Korunovace se však nikdy nekonala a plán od samého počátku postrádal praktický význam.

Jindřich VI. svolal na 17. ledna 1194 dvorské shromáždění do Špýru, ale náhle jej odložil na Hromnice do Mohuče. Tohoto sněmu se zúčastnil anglický král se svou matkou Eleonorou, rouenským arcibiskupem Walterem z Coutances a biskupy z Ely a Bathu. Místo propuštění vězně však císař navrhl další odročení a přiznal se, že dostal od francouzského krále a prince Jana zajímavou nabídku. Měl dostat od Filipa 50 000 a od Jana 30 000 hřiven stříbra, pokud bude Richarda držet ve vězení do svatého Michala, nebo 1000 liber stříbra každý měsíc, dokud ho bude zadržovat, nebo 100 000 hřiven od Filipa a 50 000 od Jana, pokud ho buď bude držet v zajetí dalších dvanáct měsíců, či jim ho předá.

Richard se ocitl v úzkých, ale zřejmě na základě protestů proti porušení wormské dohody ze strany arcibiskupů mohučského a kolínského Jindřich VI. po dvoudenním sporu ustoupil. Na dvorském sněmu v Mohuči Richard Lví srdce za účelem urychlení svého propuštění na radu své matky navrhl či svolil, že od císaře přijme anglické království v léno. Dne 4. února 1194 byl propuštěn ze zajetí a na zpáteční cestě do Anglie si příslibem ročních důchodů zajistil spojenectví mnoha předních německých a nizozemských knížat, kteří mu složili lenní přísahu a přísahu věrnosti proti francouzskému králi.

 

Helena Krischke

 

Foto: Peter Kováč

 

Předchozí část:


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru