historie detailrichard lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199), část viii.: jeruzalém na dosah

Richard Lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199), část VIII.: Jeruzalém na dosah

Dne 31. října roku 1191 opustilo křižácké vojsko Jaffu a vydalo se vstříc vytouženému Jeruzalému. Neustále docházelo k dílčím potyčkám s muslimy, jichž se Richard s oblibou osobně účastnil, a tak pracoval na prohlubování své pověsti chrabrého rytíře. Jako typický příklad poslouží příhoda, která se odehrála 6. listopadu. Anglický král vyslal posily ohrožené skupině templářů, ale křižáci byli znenadání napadeni početným oddílem nepřátel. Richard se bez váhání chystal zasáhnout s malým doprovodem. Společníci ho přesvědčovali, aby to nedělal, jelikož je lepší nechat napadené rytíře zemřít než riskovat ohrožení celé křížové výpravy možným úmrtím jejího vůdce. Panovník sice tento argument uznal, ale převážil jeho pocit odpovědnosti za rytíře, které do boje sám vyslal. Poté pobídl koně a jeho osobní neohrožený zásah situaci zachránil.

Křižácké vojsko se po obnovení dvou pobořených templářských hradů znovu vydalo na pochod, 17. listopadu obsadilo Ramlu a Vánoce strávilo v Latrunu, který Saladin vyklidil. Bojeschopnost vojska však závisela na zásobování z Jaffy a právě to bylo neustálým terčem útoků nepřátel. Na shromáždění vojenské rady 6. ledna 1192 se projednávala otázka obléhání Jeruzaléma. Prosadil se názor, že by to bylo příliš riskantní vzhledem k obavám z příchodu muslimských posil a složitosti zabezpečit zásobování. I kdyby se křižákům podařilo Jeruzalém dobýt, stěží by ho dokázali po rozpuštění vojska udržet. Vojenská rada tedy od obléhání Svatého města upustila a jako prioritu stanovila rekonstrukci zničeného Askalonu.

Troubení k ústupu bylo velkým zklamáním pro většinu řadových křižáků, kteří chápali výpravu jako pouť a toužili především spatřit osvobozený Jeruzalém. Vojsko se začínalo bouřit a do Askalonu dorazilo 21. ledna ztenčené především o některé francouzské oddíly. Během následujícího měsíce se anglickému králi podařilo přeměnit zříceniny v nejlépe opevněné město na pobřeží. Současně se však zostřily rozepře mezi křižáky. Richard vyzval Konráda z Montferratu, aby se přidal k dílu obnovy jeruzalémského království, když se podílí na užívání jeho důchodů. Markýz však nereagoval a Askalon opustil i vévoda burgundský, jehož lidé se dokonce neúspěšně pokusili uchvátit moc v Akkonu v Konrádův prospěch.

Richard Lví srdce se tedy vydal urovnat poměry do Akkonu. Konrád z Montferratu znovu odmítl připojit se k vojsku v Askalonu a na následném zasedání vojenské rady byl formálně zbaven svého podílu na důchodech jeruzalémského království. Vzhledem k nemalé podpoře ze strany Francouzů i místní šlechty však bylo značně diskutabilní, zda se toto rozhodnutí podaří prosadit. Richard během své přítomnosti v Akkonu obnovil diplomatické kontakty se Saladinem a jako reálná se začala jevit dohoda o rozdělení Jeruzaléma. Jednání však byla přerušena Richardovým spěšným odjezdem z Akkonu. V Askalonu zjistil, že sedm set francouzských rytířů opustilo hlavní část vojska a odebralo se do Tyru. Krátce po Velikonocích se anglický král věnoval průzkumu zničené Gazy a okolí Darumu, který byl dosud v rukou muslimů. Když plánoval, odkud by se dal Darum nejlépe napadnout, procházel se prý osobně kolem pevnosti v dosahu nepřátelských šípů.

V dubnu 1192 se k Richardovi dostavil převor z Herefordu a nabádal ho k návratu domů, neboť se v Anglii snažil zmocnit vlády jeho mladší bratr Jan. Panovník to začal zvažovat a prvním krokem byla revize uspořádání poměrů v jeruzalémském království. Dosavadní události dávaly tušit, že křižáci potřebují mít v čele silnou osobnost, která bude po Richardově odjezdu schopna úspěšně čelit Saladinovi. Vojenská rada se usnesla, že jeruzalémský trůn připadne Konrádovi z Montferratu a Guy z Lusignanu dostane odškodnění v podobě Kypru. Ostrov si však musel odkoupit od templářů za 40 000 bezantů.

Když ke Konrádovi z Montferratu dorazily potěšující zprávy, padl na kolena a prý se modlil, aby mu nebylo dopřáno být korunován, pokud si to nezaslouží. Korunovace se měla konat v Akkonu během několika málo dní a na její přípravy dohlížel hrabě Jindřich ze Champagne. Konrád se jí však nedočkal, neboť byl 28. dubna v Tyru zavražděn dvěma příslušníky muslimské sekty Assassinů. Pravděpodobně šlo o vyřizování soukromých sporů, nicméně iniciativy se chopila francouzská propaganda a po celé západní Evropě se šířily zprávy, že Konráda nechal zavraždit anglický král. Ve Svaté zemi využil situace Jindřich ze Champagne a již počátkem května se oženil s ovdovělou Isabelou, která toho času nosila pod srdcem Konrádovo dítě. Nový jeruzalémský panovník byl příbuzným anglického i francouzského krále a jeho volba vedla k urovnání největších sporů v křižáckém táboře.

Koncem května dostal Richard další nemilé zprávy z domova, tentokrát hovořící o spiknutí mezi princem Janem a králem Filipem. Když vojenská rada rozhodla o novém tažení na Jeruzalém, anglický král byl pravděpodobně jediný, kdo se z toho neradoval. Jednak musel zvážit své priority a jednak se musel vyrovnat s tím, že rozhodnutí o útoku na Jeruzalém padlo proti jeho vůli. Několik dní strávil ve svém stanu, dokud ho kaplan nepřesvědčil, že by nyní bylo hanbou ustoupit. Poté oznámil, že zůstane ve Svaté zemi do příštích Velikonoc a že se všichni ihned musí připravit na obléhání Jeruzaléma.

Počátkem června se křižácké vojsko vydalo na pochod směrem k Jeruzalému a zastavilo se až u pevnosti Beit Nuba. Následně se opakoval scénář, kdy Francouzi chtěli oblehnout Jeruzalém, kdežto Richard se stavěl proti tomu. Spor měla vyřešit komise, v níž byli zastoupeni po pěti johanité, templáři, francouzští šlechtici a rytíři jeruzalémského království. Od obléhání Jeruzaléma se znovu upustilo a byla naplánována výprava do Egypta. Francouzům ale došla trpělivost a vévoda burgundský se na egyptském tažení odmítl podílet.

Než mohlo dojít k dalším nesrovnalostem, anglický král dostal zprávy o přítomnosti egyptského vojska, které se v doprovodu obrovské karavany vydalo na pomoc Saladinovi. Richard se chopil další příležitosti, aby ukázal svou odvahu, a vydal se v noci s malým doprovodem na průzkum. V přestrojení za beduína kroužil kolem tábora karavany, dokud se nepřesvědčil, že všichni tvrdě spí. Poté křižáci zaútočili, většinu vojska rozehnali a zmocnili se vydatné kořisti. Po návratu do svých základen však zjistili, že Saladin zatím nechal v okolí Jeruzaléma zasypat všechny studny. Richard tedy nesl v očích Francouzů vinu za nedostatek vody a vévoda burgundský o něm složil urážlivou píseň, což mu anglický král oplatil stejnou mincí.

Křižácké vojsko se 4. července 1192 vydalo na ústup a o dva dny později anglický král obnovil mírové rozhovory se Saladinem. Sultán souhlasil s volným přístupem křesťanských poutníků do Jeruzaléma i s vládou Jindřicha ze Champagne nad pobřežím, ale požadoval zničení Askalonu, což bylo pro Richarda nepřijatelné. Saladin s novými posilami 28. července napadl Jaffu. Richard vyplul v čele loďstva z Akkonu ještě téhož večera, ale kvůli nepříznivým větrům mu plavba trvala tři dny. V brzkých ranních hodinách 1. srpna se zdálo, že je vše ztraceno. Jen díky hrdinství jednoho z členů křesťanské posádky, který vyskočil z obléhané pevnosti ve městě a vrhl se do moře, se anglický král dozvěděl, že ještě není pozdě. Rozhodl se tedy přistát a příznačně byl mezi prvními, kdo si svlékli kroužkovou zbroj, skočili do vody a spěchali na břeh. Muslimové plenící město byli zaskočeni a buď pobiti, nebo zahnáni na útěk.

Po odražení útoku na Jaffu byla znovu obnovena mírová jednání, během nichž anglický král vystupoval dosti sebevědomě a zásadně odmítal rezignovat na opevněný Askalon. V noci ze 4. na 5. srpna Saladin napadl křižácký tábor před hradbami města a chybělo málo, aby z tohoto střetnutí vyšel vítězně. Křesťané v zažehnání jeho útoku spatřovali velký zázrak, ale ve skutečnosti za ním stálo spíše Richardovo zkušené velení. Je třeba zmínit, že hrdinské skutky anglického krále nenadchly pouze jeho stoupence, ale rovněž kronikáře na muslimské straně. Richard Lví srdce se údajně s kopím v ruce projel podél celého šiku Saladinova vojska a žádný z nepřátelských vojáků se ho neodvážil napadnout.

Během srpna získal sultán nové posily a připravoval další útok na Jaffu, ten už se ale neuskutečnil, protože Richard projevil ochotu vzdát se Askalonu proti finanční kompenzaci. Anglický král byl vážně nemocen a na rozhodující jednání se Safadinem před hradbami Jaffy ho museli přinést na nosítkách. Počínaje následujícím dnem 2. září 1192 vešla v platnost mírová smlouva, která stanovila příměří na tři roky a osm měsíců. Křesťanům zaručovala volný průchod skrze muslimská území včetně Jeruzaléma a naopak. Hradby Askalonu měly být zbořeny, za což byl Richard do určité míry odškodněn. Třetí křížová výprava tak skončila v zásadě neúspěchem, ale v rámci možností přijatelným kompromisem.

Richard Lví srdce si během křížového tažení vydobyl nebývalou slávu nejen díky svým vojevůdcovským schopnostem, ale také díky osobní účasti v četných šarvátkách, při nichž se často nepřiměřeně vystavoval nebezpečí. Je otázkou, nakolik kronikáři některé z těchto příběhů záměrně přikrášlili. Především Richardova impozantní jízda s kopím v ruce podél muslimského vojska v Jaffě má stěží reálný základ. Její popis z pera muslimského kronikáře však svědčí o Richardově pověsti obávaného a respektovaného nepřítele. Hrdinské skutky anglického krále vykonané ve Svaté zemi z něj učinily živou legendu. Na druhou stranu mu bylo vyčítáno, že upřednostňoval vojenskou strategii na úkor bezhlavého řešení a nikdy se nepokusil zaútočit na Jeruzalém. V tomto směru křesťanskou Evropu zklamal a 9. října 1192 opouštěl Svatou zemi s poněkud rozporuplnou pověstí.

 

Helena Krischke

 

Foto Peter Kováč

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/richard-lvi-srdce-%E2%80%93-rytir-na-kralovskem-trunu-1157%E2%80%931199-cast-vii-akkon-a-jaffa/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru