historie detailrichard lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199): část xi.: richardova smrt

Richard Lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199): část XI.: Richardova smrt

Když anglický král koncem zimy 1199 odjížděl z Normandie, netušil, že se tam již nikdy nevrátí. Naposledy navštívil Akvitánii v prosinci 1195, kdy slavil v Poitiers Vánoce. Nyní se zde chystal zakročit proti revoltující šlechtě, zejména Aymerovi z Limoges. Důvody Richardova tažení a detailní popis následujících událostí se v pramenech značně liší. Někteří kronikáři hovoří o tom, že na panství Aymera z Limoges byl nalezen poklad, na nějž si Richard Lví srdce činil nárok z titulu lenní svrchovanosti. Tento motiv evokující panovníkovu nezkrotnou chtivost vyzdvihují zejména francouzští dvorní kronikáři. V některých pramenech se však zmínka o pokladu vůbec nevyskytuje a hlavním záměrem výpravy do Akvitánie zůstává potrestání tamní věčně odbojné šlechty.

Ve středu 4. března 1199 anglický král oblehl hrad Châlus-Chabrol, který patřil Aymerovi z Limoges. Ačkoli posádku tvořilo pouze maximálně čtyřicet lidí, obléhání trvalo dlouho. Večer 26. března se Richard vydal na pochůzku, aby se přesvědčil, jak pokračují práce na podkopávání zdí. Neměl tehdy na sobě zbroj s výjimkou přilbice a byl chráněn pouze štítem, který před ním nesl jeho zbrojnoš. Na hradbách se vyskytoval jediný obránce, jenž používal jako štít kuchyňskou pánvici a několikrát vystřelil na obléhatele. Richard obdivoval jeho odvahu a chtěl mu i zatleskat, ale další střela z kuše ho zasáhla do levého ramene. Podle jednoho svědectví ramenem projela a uvízla v jeho levém boku, když se pokoušel sklonit za svůj štít.

Anglický král se snažil předstírat, že nejde o vážné zranění, a dokonce ještě obránce pozdravil, aby ocenil jeho přesnou střelbu. Pak se odebral do svého stanu, kde se snažil šíp vytáhnout, ale ten se zlomil, přičemž hrot zůstal v těle. Nezbylo než zavolat ranhojiče, kterému se podařilo hrot vyndat až po značném úsilí, jehož neblahým výsledkem byly četné řezné rány. Richard byl velmi statečný a nedával najevo bolest, nicméně poté se zřejmě choval neukázněně, což možná přispělo ke zhoršení jeho stavu. Rány se zanítily a panovník pochopil, že se ze svého zranění už nevyléčí.

Richard Lví srdce poslal pro svoji matku Eleonoru, která pobývala v klášteře ve Fontevraudu, aby s ním byla v posledních chvílích. Vyzpovídal se ze svých hříchů a dostal poslední pomazání. Mezitím se posádka hradu vzdala, a tak měl umírající král možnost osobně poznat střelce, který zpečetil jeho osud. Richard tomuto člověku velkoryse odpustil a nařídil svým lidem, aby ho ušetřili. Jednalo se o bezvýznamného muže, který se pravděpodobně jmenoval Petr Basile. Nicméně vůdce králových žoldnéřů Mercadier udělení milosti nerespektoval a po Richardově smrti nechal nešťastníka stáhnout z kůže.

Nakonec se panovník jal řešit svou poslední vůli. Anglické království i všechna ostatní kontinentální panství Plantagenetů odkázal svému bratru Janovi. Čtyři důvěryhodní šlechtici, kteří měli ke králi jako jediní přístup, vzápětí složili Janovi přísahu věrnosti. Dále panovník nařídil, aby byly Janovi rovněž předány jeho hrady a tři části pokladu. Své klenoty odkázal Otovi Brunšvickému a zbývající čtvrtá část pokladu měla být rozdána jeho služebníkům a chudým. Neopomněl ani vyjádřit přání, jak se má naložit po smrti s jeho ostatky.

Dne 6. dubna 1199 Richard Lví srdce zemřel. Jeho tělo bylo nejprve zbaveno vnitřností, které byly pohřbeny v kapli hradu Châlus-Chabrol. Své chrabré srdce věnoval anglický král katedrále v Rouenu. Zbytek jeho ostatků převezla Eleonora Akvitánská do Fontevraudu, kde byly 11. května 1199 slavnostně pochovány v klášterním kostele. Richardova smrt neměla nic společného ani s křížovou výpravou, při níž se bezhlavě vrhal do dobrodružství, ani s anglo-francouzským konfliktem, který ho zaměstnával v posledních letech života. Anglický král uzavřel svou životní pouť stejně, jako ji započal – tedy spíše jako akvitánský vévoda, v rámci trestné výpravy proti neposlušnému vazalovi a při obléhání naprosto bezvýznamného hradu.

Richardovo rozhodnutí odkázat anjouovské impérium mladšímu bratru Janovi bylo bezesporu racionální, ale přesto se říše vzápětí ocitla na prahu války o nástupnictví. Král Jan musel hájit svá práva proti Arturovi Bretaňskému, jehož nároky podporoval Filip II. K této situaci by pochopitelně nemuselo dojít, pokud by Richard Lví srdce po sobě zanechal dědice. V tomto ohledu svůj úkol panovníka nesplnil a zdá se, že ani nevyvíjel dostatečné úsilí. Souvisí to zcela jistě s jeho negativním postojem k ženám, jehož náznaky byly výše uvedeny.

Jedinou ženou, která hrála v Richardově životě podstatnou roli, stála mu vždy po boku a strávila s ním poslední chvíle života, byla jeho matka Eleonora Akvitánská. Jinak neexistuje žádná zmínka o tom, že by se nějaké ženě dvořil nebo měl milenky, naopak jeho pokání vykonané v Messině svědčí o homosexuálních sklonech. Richardova averze vůči jeho původní snoubence Alici se dá vysvětlit tím, že byla zneužita jeho otcem. Nicméně manželství s Berengarií Navarrskou bylo rovněž nešťastné. Král se vyhýbal její společnosti, na veřejnosti s ním nevystupovala, a dokonce s ním nebyla po návratu do Anglie ani podruhé korunována.

V roce 1195 vyhledal Richarda jistý poustevník a kázal mu o věčné spáse. Připomínal záhubu Sodomy a naléhal na krále, aby se zdržel zakázaného. Nicméně panovník se svého životního stylu nechtěl vzdát, a teprve když 4. dubna téhož roku těžce onemocněl, vyložil si to jako boží trest. Přivolal k sobě duchovní, svěřil se jim se svým nestoudným životem a učinil pokání. Poté k sobě pozval svou ženu, kterou tehdy již dlouho nenavštěvoval, a vykonal svou manželskou povinnost, načež se uzdravil.

Navzdory zakázaným sexuálním praktikám a evidentnímu nezájmu o manželku Richard Lví srdce zřejmě nebyl vyhraněný homosexuál. V pramenech se objevují stížnosti akvitánských baronů, že jejich vévoda se oddával prostopášnostem s ženami a dcerami svobodných mužů. Anglický dvorní kronikář dokonce tvrdí, že Richard měl nemanželského syna Filipa, který pomstil jeho smrt tím, že zabil vikomta z Limoges. Toto svědectví je však ojedinělé a ve vztahu k pomstě otcovy smrti možná tendenční. V každém případě Richardův nedostatek dvornosti zůstává jedinou poskvrnou na jeho pověsti příkladného rytíře, kterou si sám během svého života budoval.

 

Helena Krischke

Foto Peter Kováč: náhrobek Richarda Lví srdce k katedrále v Rouenu

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/richard-lvi-srdce-%E2%80%93-rytir-na-kralovskem-trunu-1157%E2%80%931199-cast-x-richard-a-francie/

 

KONEC SERIÁLU


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru