zaujalo nás detailrok 2019 pohledem autorů internetového portálu stavitelé katedrál

Rok 2019 pohledem autorů internetového portálu Stavitelé katedrál

PETER KOVÁČ, historik umění:

Tragédií bylo na jaře 2019 odvolání Doc. Jiřího Fajta z místa generálního ředitele pražské Národní galerie. Fajt za několik let proměnil tuto galerii v instituci evropského významu. Na jeho místo byl nejprve povolán bývalý manažer továrny Penam Slovakia na výrobu pečiva a nyní galerii vede bývalá manažerka ve firmách Gallup Organization, Nestlé a Reader's Digest. Co k tomu dodat...

Potěšilo mě nové české vydání knihy E. H. Gombricha‎ Umění a iluze, která poprvé vyšla anglicky v roce 1959. Doporučuji ji všem zájemcům o dějiny umění. V Čechách si ostatně vydobyla obrovskou pozornost širokého spektra čtenářů. Když vyšla poprvé v Odeonu v roce 1985 v nákladu 3200 kusů, byla vyprodána během několika dní a zájemci ji donedávna marně sháněli po antikvariátech. Nové vydání je velkou zásluhou nakladatelství Argo.

Velice bych ocenil také český výbor z díla britského historika umění Michaela Baxandalla, který připravila Milena Bartlová a doplnila úvodní studií. Název knihy zní Inteligence obrazu a jazyk dějin umění, vydala ji Vysoká škola uměleckoprůmyslová a texty přeložil Martin Pokorný. Škoda, že má jen 240 stran! Z knih Painting and Experience in 15th century Italy a The Limewood Sculptors of Renaissance Germany bych tam přidal některé další kapitoly.

Z českých historických knih bych ocenil antologii Pokřtěni ohněm (Katarské křesťanství ve světle dobových pramenů), kterou připravil David Zbíral a vydalo nakladatelství Argo. Kniha přináší nejobsáhlejší v češtině dostupný přehled náboženství katarů s překladem těch nejdůležitějších středověkých textů.

Ze zahraničních publikací mě nejvíce potěšila kniha o hradech kastelového typu rakouského odborníka Patricka Schichta. Publikace Kastelle – Architektur der Macht je výsledkem autorova unikátního desetiletého průzkumu všech staveb kastelového typu, od doby starověku do období pozdního středověku. Text doplňují stovky fotografií a kresebných rekonstrukcí, úctyhodný je počet 900 půdorysů. Samostatná kapitola také hradům v Čechách a na Slovensku, kde jejich stavba souvisí nejčastěji se Zikmundem Lucemburským. Netradiční pohled na středověkou katedrální plastiku publikoval Paul Binski, jeden z největších znalců gotického umění. Jeho knihu s názvem Gothic Sculpture: Eloquence, Craft, and Materials vydalo americké nakladatelství Yale University Press.

Z výstav bych ocenil bilanci umění Albrechta Dürera ve vídeňské Albertině. Mimo jiné byla důkazem, že Giorgio Vasari měl kdysi pravdu, když oceňoval Dürera víc jako kreslíře než malíře. Výstava Leonarda da Vinci v pařížském Louvre byly připravena s velkou pečlivostí, nabídla úžasný pohled na tvorbu tohoto renesančního génia, ale z hlediska historika umění mne daleko více nadchla výstavy o Leonardově obraz Svaté Anny Samotřetí, která byla v Louvre v roce 2012 a posunula dosavadní bádání o velký krok dopředu.

V Praze za nejzajímavější výstavu považuji Francouzský impresionismus: mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard v pražské Národní galerii s rekordní návštěvností 100 tisíc diváků. Výstavu připravil Jiří Fajt se svými spolupracovníky, jejího otevření se však jako ředitel „nedožil“ – byl odvolán v dubnu 2019 ministrem kultury. Ředitelka Muzea Ordrupgaard Anne-Birgitte Fonsmarková se rozhodla, že tuto pražskou výstavu věnuje právě Fajtovi, protože podle jejích slov se tato výstava do paláce Kinských dostala „jen díky jeho osobnosti, odborným znalostem a jedinečným komunikačním schopnostem.“ Ředitelka se tak přidala ke čtyřem desítkám ředitelů velkých muzeí výtvarného umění v západní Evropě a v USA, kteří marně protestovali u předsedy vlády Andreje Babiše proti fatálnímu rozhodnutí dnes už bývalého ministra kultury Antonína Staňka.

 

 

MAREK ZÁGORA, historik:

Jako každý rok uvedu hned několik knih, které mne zaujaly. Z původních prací musím na prvním místě zmínit dvoudílnou kolektivní monografii Katedrála viditelná a neviditelná. Průvodce tisíciletou historií katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě, kterou vydalo Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z.s. společně s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky. Jedná se o zajímavou a zároveň objevnou, téměř tisícistránkovou práci o nejvýznamnější sakrální stavbě v našich dějinách. Velice podnětným čtením je kolektivní, reprezentativní publikace Děti a dětství. Od středověku na práh osvícenství. Velice mě potěšilo nové vydání dnes již klasické práce Za sedmi divy světa Vojtěcha Zamarovského (Argo), které bylo doplněno zasvěcenými komentáři současných odborníků. Pozornosti širší veřejnosti by pak určitě neměla uniknout krásná monografie Ondřeje Faktora Vejdi poutníče (VERBUM) o jedinečném kostele sv. Jakuba Většího v Libiši. Nejvíce jsem se ale těšil na nejnovější práci profesora Petra Čorneje nazvanou Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka, do níž jsem se nedávno s chutí začetl.

Z překladů do češtiny uvedu pouze jednu knihu. Nakladatelství Vyšehrad vydalo populárněji laděnou práci nedávno zesnulého britského historika, dokumentaristy a popularizátora historie Johna. J. Norwiche nazvanou Čtyři vladaři. Jindřich VIII., František I., Karel V., Sulejman Nádherný a posedlosti, které stvořily moderní Evropu. Autorovi se podařilo velice živě přiblížit vladaře, kteří se zcela zásadním způsobem zapsali nejen do dějin svých zemí, ale výrazně poznamenali i dějiny evropského kontinentu a celého měnícího se světa na počátku novověku.

Ze zahraničních titulů mě nejvíce oslovil pěkný katalog Klenot flámskej gotickej miniatúry. Kniha hodiniek Ilony Andrássyovej (Slovenské národné múzeum – Múzeum Betliar), který je zajímavý nejen po stránce obsahové, ale i grafické. Nesmím ještě zapomenout na úžasnou knihu Jaune. Histoire d'une couleur (Seuil) Michela Pastoureaua, v níž autor, jak napovídá název, přiblížil historii žluté barvy.

Z letošních výstav zmíním pouze tři domácí. Hned dvě z nich se uskutečnily u příležitosti šestistého výročí úmrtí římského a českého krále Václava IV. První, nazvaná Český a římský král Václav IV. Gotické umění krásného slohu kolem roku 1400 byla k vidění v Císařské konírně Pražského hradu. V rámci této zajímavé expozice se mohli návštěvníci seznámit s některými uměleckými skvosty období přelomu 14. a 15. století. Druhou výstavu Imago/Imagines. Společnost za Václava IV.: výpověď umění připravil Ústav dějin umění Akademie věd České republiky. Tato výstava přinesla prostřednictvím uměleckých děl odlišný pohled na dobu a osobnost Václava IV., jenž je většinou považován za neschopného panovníka, který přivedl své království do hluboké krize a způsobil i krizi vztahů k Říši a k papežství. Poslední výstava, kterou zmíním, asi zůstala ve stínu ostatních, ale mě velice oslovila. Historie ukrytá pod podlahou představila široké veřejnosti výsledky archeologického výzkumu Klementina.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru