zaujalo nás detailrok 2020 pohledem autorů internetového portálu stavitelé katedrál

Rok 2020 pohledem autorů internetového portálu Stavitelé katedrál

PETER KOVÁČ, historik umění:

Rok 2020 nebyl moc šťastný, nicméně přinesl některé události, na které se bude vzpomínat. Jsem také rád, že se nám v roce 2020 podařilo vzdor nepřízni doby vydat monografii Monogramista IP. Jde o první českou knihou o tomto velké řezbáři německé pozdní gotiky a renesance, který získal svoje hlavní zakázky v Čechách od předních aristokratů zhruba v letech 1520 – 1530. Navzdory totálnímu kolapsu knižního trhu se nám od října do prosince podařilo prodat většinu knih. Za to děkuji všem příznivcům Stavitelů katedrál.

Z výstav určitě nezapomenu na rozsáhlou retrospektivu malíře Jana van Eyck v muzeu v Gentu. Byl jsem mezi posledními, kdo ji viděl. Bylo to ve čtvrtek 12. března. V pátek už byla výstava natrvalo uzavřena. Ze strachu před koronavirem na výstavě skoro nikdo nebyl. Nikdy bych netušil, že budu s obrazy Jana van Eyck celé dopoledne téměř zcela sám. Výstava byla skvěle připravena. Pro mnohé se zážitkem z ní stane jen obsáhlý katalog s mnoha novými fakty i životě a díle tohoto vynikajícího umělce. (Till-Holger Borchert, Jan Dumolyn, Maximiliaan Martens: Van Eyck. Eine optische Revolution, Gent 2020, 490 stran)

Druhá skvělá výstava se týkala středověkých vitrají. Vitraje vyžadují mimořádnou opatrnost při transportu, složitou instalaci – panely se speciálním osvětlením – a také zvýšenou kurátorskou ochranu během výstavy. Proto lze jen ocenit iniciativu Národního muzea v Krakově a kolektivu polských historiků umění pod vedením Dobrosławy Horzely, že vznikl tak nesnadný a současně značně ambiciozní projekt, jakým byla výstava Cud światła – Witraże średniowieczne w Polsce, pořádána od února do srpna 2020 v Krakově. Co do významu i zaměření lze Cud światła srovnávat s výstavou Himmelslicht, která se uskutečnila na přelomu roku 1998/1999 v Kolíně nad Rýnem. Krakovská výstava se soustředila na vitraje z polských muzeí a kostelů a nabídla i díla přímo související s českým uměním.

Kolegovi Marku Zágorovi se velice povedla výstava Stavitelé katedrál v Kutné Hoře (České muzeum stříbra). Také byla žel zavřena kvůli koronaviru, ale znovu se otevře na jaře 2021. Výstava přibližuje vznik středověkých katedrál, ale i jejich funkce, symboliku a výzdobu. Hlavním tématem je pak fungování katedrální stavební huti. Výstavní projekt je příspěvkem k 25. výročí zapsání Kutné Hory na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Z publikací vyšla koncem roku rozsáhlá monografie o katedrále v Amiensu, kterou napsal badatel věnující se po desetiletí systematicky této stavbě, historik umění Stephen Murray  (Columbia University Press, 422 stran) Knihu mi Amazon ještě nedodal, takže nemohu napsat svůj názor, ale ohlasy v zahraničí jsou vynikající. Těším se na úžasné čtení.

Nakladatelství Filosofia, nakladatelství Filosofického ústavu Akademie věd ČR, vydalo společně s Národním památkovým ústavem dvoudílnou publikaci nazvanou Traktáty a receptáře – výtvarné techniky středověku, renesance a baroka (881 stran). Publikace přináší v českém překladu celkem 36 samostatných textů, které jsou seřazeny chronologicky a sahají do období od 8. do počátku 18. století. Kniha je určena širší odborné veřejnosti, i proto jsou jednotlivé recepty v nutných případech doplněny krátkými vysvětlivkami nebo komentáři.

Ústav dějin umění AV ČR založil novou překladovou edici ars // philosophia / aesthetica / theoria a úvodní knihou nové řady se stal titul Základní pojmy dějin umění švýcarského kunsthistorika Heinricha Wölfflina. Wölfflinovy Základní pojmy by měl mít doma každý historik umění! Kniha vyšla poprvé v Mnichově v roce 1915 a jen německy byla dosud vydána devatenáctkrát. Přeložena byla také do všech hlavních evropských jazyků. A český překlad Grundbegriffe je brilantní a po všech stránkách obdivuhodný. Text je díky tomu také ohromně čtivý a při vší té komplikovanosti Wölflinova jazyka srozumitelný a pochopitelný

 

MAREK ZÁGORA, historik:

Letos uvedu z původních českých prací hned tři tituly, které mě zaujaly. Na prvním místě chci zmínit knihu Konec Přemyslovců. Skladba a fungování jejich pozdní monarchie (Nakladatelství Lidové noviny), která je završením úctyhodné a zároveň podnětné přemyslovské „hexalogie“ profesora Josefa Žemličky. Dále mě velice potěšila bohatě ilustrovaná práce Aleny Nachtmannové nazvaná Móda v časech kříže a kalicha. Oděvní kultura v českých zemích 14. a 15. století, kterou vydal Národní památkový ústav. Jedná se o zajímavou knihu, která přibližuje odívání období pozdního středověku, kdy byly položeny základy módy. Třetí prací, která by neměla zůstat bez povšimnutí, je dvousvazková kolektivní monografie Imago, imagines s podtitulem Výtvarné dílo a proměny jeho funkcí v českých zemích od 10. do první poloviny 16. století (Ústav dějin umění a Academia). Středobodem jednotlivých studií jsou dochovaná středověká výtvarná díla, která mají jako prameny velice vysokou vypovídací hodnotu. Hlavní pozornost je však zaměřena na jejich funkce a používání.

Velice mě potěšilo nakladatelství Argo, které vydalo v rámci své edice Memoria medii aevi – Paměť středověku hned čtyři nové překlady, např. Husitskou kroniku a Dialog o českém kacířství Ondřeje z Řezna nebo Čtvrtou knihu a Pokračování Fredegarových kronik. Stejné nakladatelství vydalo na konci roku další zajímavé knihy (např. Mor, flagelanti a vraždění Židů. 14. století jako období krize Františka Grause), k nimž jsem se ale zatím ještě nedostal.

Z překladů do češtiny uvedu jednu knihu, které vyšla nedávno a již jsem s chutí přečetl. Jde o zatím poslední svazek řady Medievistika nakladatelství Karolinum. Autorem knihy Jak se psaly dějiny ve 13. století. Primat a Román o králích je francouzský medievista Bernard Guenée. Práce o středověkém dějepisectví a kronikářské tvorbě je o to zajímavější, že nebyla dokončena, protože Guenée zemřel krátce před jejím dokončením. Přesto se jedná o dílo velice zajímavé, které si zasloužilo být vydáno i v nedokončené podobě.

Ze zahraničních titulů mě nejvíce oslovila objevná monografie Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches. Höfische und städtische Malerei in der Zeit Karls IV. 1346–1378 (Deutscher Kunstverlag) historika umění Jiřího Fajta, která je přepracovanou a rozšířenou verzí jeho habilitační práce a přináší nejen nový pohled na tehdejší umění a Karlův umělecký mecenát. Nesmím ale zapomenout ani na kolektivní publikaci nazvanou In Hoc Precioso Monomento. Die Bestattung Kaiser Friedrichs III. im Wiener Stephansdom (Kunsthistorisches Museum Wien - Dombauhütte zu St. Stephan), která přibližuje výsledky částečného průzkumu interiéru hrobu císaře Fridricha III. Habsburského (1415–1493). Samotné nahlédnutí do císařova hrobu je možné přirovnat k objevení nevykradené Tutanchamonovy hrobky.

Letošní nevyzpytatelná situace u nás a ve zbytku světa mi bohužel neumožnila vidět všechny výstavy, na které jsem se těšil. Z těch, které jsem stihl vidět, zmíním alespoň dvě výstavy: Poklady numismatických sbírek v Národním muzeu a Dělník je smrtelný, práce je živá v ostravském Domě umění (GVUO).

Zároveň mi udělalo velkou radost, jak je přijímána a hodnocena kniha, na jejímž vzniku jsem se podílel. Na mysli mám samozřejmě rozsáhlou, bohatě ilustrovanou monografii Monogramista IP. Oltář svaté Anny samotřetí v Českém Krumlově (Stavitelé katedrál), která vyšla díky iniciativě Petra Kováče a za podpory Alenky Fialové.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru