Rok 2022 pohledem autorů internetového portálu Stavitelé katedrál

PETER KOVÁČ, historik umění:

Z česky vydaných publikací bych ocenil vydavatelský počin nakladatelství Argo, které v roce 2022 vydalo dvě obsáhlé publikace vynikajícího historika umění Ernsta Hanse Gombricha O renesanci 1 a O renesanci 2. Zásluhou pražského nakladatelství Argo už v roce 2019 v novém vydání vyšla Gombrichova kniha Umění a iluze a loni jeho Smysl pro řád. Český čtenář tak má k dispozici téměř celý Gombrichův mimořádný teoretický odkaz pro dějiny umění, což je vynikající zpráva!

Z domácí produkce bych ocenil knihu Příběhy dávného času. Staré pověsti české dnes (nakladatelství Vyšehrad) historika a archeologa Petra Charváta. Staré pověsti známe v podání kronikáře Kosmase. Vedle praotce Čecha a knížete Kroka se autor zaměřuje na slavnou ženskou trojici Kazi, Tetu a Libuši. Charvát dokládá, že šlo původně o jména mužů, předáků neslovanských kmenů, z nichž až Kosmas učinil ženy. Mimořádně zajímavé čtení! Z „regionální“ literatury bych připomenul vzorně zpracované Dějiny Velhartic (nakladatelství Veduta) připravené historikem Janem Kiliánem s týmem spolupracovníků ze Západočeské univerzity v Plzni

Ze zahraničních knih se v mojí knihovně až letos objevila německá publikace Altar und Kirche: Prinzipien christlicher Liturgie, kterou už ve 2. vydání publikovalo nakladatelství Schnell & Steiner. Autor Stefan Heid se tam zabývá především raně křesťanským obdobím a raným středověkem. Zatím jsem knihou spíše listoval. Je tam spousta informací a nových pohledů, které budou zajímavé pro zájemce o dějiny teologie i pro dějiny umění.

Ze zahraničních výstav jsem byl nadšen v rakouském Schallaburgu výstavou Reiternomaden in Europa věnovanou Hunům, Avarům, Bulharům a Maďarům, kteří výrazně ovlivnili utváření raně středověké Evropy. Obdobná bilance byla v Evropě naposledy v roce 1988, kdy byly v Norimberku a ve Frankfurtu představeny umělecké poklady z doby stěhování národů. K výstavě vyšel i podrobný katalog, na němž spolupracoval početný tým 45 odborníků z Německa, Rakouska Maďarska, Bulharska i Polska, Ukrajiny, Ruska a USA. Trochu méně jsem byl nadšen výstavou Die Normannen v německém Mannheimu (REM), ovšem vyšel k ní imponující katalog (530 stran) plus samostatný svazek studií (400 stran).

Z akcí na Slovensku bych se rád zmínil o mimořádně zajímavé archeologické výstavě Rimania a Slovensko na Bratislavském hradě – atraktivně připravená a s podrobným katalogem. Z českých výstav mě nejvíce zaujala pražská výstava Kruhy na vodě o motivu vody v dílech českých romantiků, impresionistů i klasiků moderního umění. Výstavu připravil spolek Mánes pro Galerii Kooperativy.

Velice nadšen jsem byl výstavami, které v roce 2022 uspořádalo maďarské Szépmüvészeti Múzeum (Muzeum krásných umění). Vynikající bilance díla Hieronyma Bosche a stejně vynikající bilance obrazů El Greca. Bylo až překvapivé, kolik světových muzeí půjčilo svoje největší poklady do Maďarska! Prostě to v Szépmüvészeti Múzeu umí připravit a domluvit. Obě výstavy by byly ozdobou i v pařížském Louvru, londýnské Národní galerii nebo v Metropolitním muzeu v New Yorku. K oběma expozicím vyšly také obsáhlé katalogy v maďarské a anglické verzi. Tváří tvář těmto akcím, které v Maďarsku ještě v létě doprovázela velká výstava Henriho Matisse ze sbírek Centra Pompidou, je člověku dost smutno výstavním programem pražské Národní galerie.

MAREK ZÁGORA, historik:

Letos mne zaujalo jako každý rok hned několik knih. Z původních českých prací uvedu jako první knihu Někdy dojde k zvláštním věcem… Pět středohornoněmeckých textů o strastech dvorské lásky (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta), která vyšla jako sedmý svazek ediční řady Medium. Přináší překlad pěti veršovaných textů (novel), jejichž námětem je nejen vztah mezi mužem a ženou. Jako byl pestrý středověk, je velice bohatá i paleta hlavních hrdinů jednotlivých „erotických“ textů, kupř. rytíř, kterého jeho milenka přesvědčí, že by byl ženám ve skutečnosti daleko milejší, kdyby se vykastroval, nebo žena, jež diskutuje s vlastním ohanbím o tom, co vlastně muže na ženách přitahuje.

Za pozornost dále stojí publikace Monumenta mortis et memoriae. Sepulkrální skulptura ve výtvarné kultuře českého středověku (Togga) historiků umění Jana Chlíbce a Jiřího Roháčka. Je věnovaná sepulkrálnímu sochařství českého středověku v rozmezí šesti staletí a její hlavní devízou je komplexnost pohledu a interdisciplinární přístup ke studovanému materiálu. Text sestává ze dvou základních částí: z úvodních studií a podrobného vědeckého katalogu.

S chutí jsem si přečetl také historický román Čtvrtý bratr s podtitulem Příběh z doby přemyslovských knížat (NLN) našeho předního odborníka na přemyslovskou dobu, profesora Josefa Žemličky, který nedávno završil ve stejném nakladatelství svou monumentální přemyslovskou „hexalogii“. Příběh románu se odehrává na pozadí dramatických událostí přelomu 10. a 11. století a autor se opírá o hluboké dobové znalosti. Dějová osnova příběhu se snaží zachovat historickou věrohodnost, přesto zůstává autorskou fabulací.

Z překladů do češtiny mě velice potěšila hned dvě druhá vydání klasických prací, které mají stále potenciál oslovit širší veřejnost. První knihou je Věk katedrál. Umění a společnost 980–1420 (Argo) francouzského medievalisty Georgese Dubyho, která přináší jedinečný a u nás netradiční pohled na dějiny středověku a středověkého umění. Druhým titulem je kniha Sýr a červi. Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600 (Argo) italského historika Carla Ginzburga, který vypráví příběh furlánského mlynáře Menocchia, jenž se díky svým názorům dostal do střetu s inkvizicí. Menocchiovy autentické výpovědi před soudním tribunálem se staly Ginzburgovi podkladem pro plastické a barvité vykreslení každodenního života člověka na konci 16. století.

Nakladatelství Argo vydalo i zcela nové překlady. Za všechny musím zmínit knihu Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků. Exempla 13. století Arona J. Gureviče, jenž se ve svém výkladu zaměřil na výpovědi exempel, ve své době velice oblíbených krátkých poučných příběhů, které se rozšířily zejména zásluhou žebravých řádů, pro něž bylo kazatelství hlavním prostředkem, jak oslovit široké vrstvy věřících.

Ze zahraničních titulů mě oslovila monografie Pútnik. Sonda do života stredovekých pútnikov, Kráľ Mikuláš Ujlaki a jeho cesta do Ríma (Vydavateľstvo Rak) historičky Miriam Hlavačkové, s níž se vydáme na dobrodružnou pouť jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších magnátů Uherského království a od roku 1471 bosenského krále Mikuláše Uljakiho (z Iloku) (po roce 1407–1477) do Říma. Zároveň se seznámíme s každodenními strastmi a radostmi středověkých poutníků.

Potěšilo mě také vydání další monografie zasvěcené dějinám barev. Kniha Blanc. Histoire d'une couleur (Seuil) Michela Pastoureaua je věnována historii bílé barvy a je již šestou publikací z řady věnované sociálním a kulturním dějinám barev v Evropě. V lednu 2023 vyjde tato kniha v anglickém překladu.

V roce 2022 jsem navštívil několik pěkných výstav. Za všechny uvedu tři: Mucha. Rodinná sbírka (Valdštejnská jízdárna, Praha), Česká vrcholná gotika v modelech (České muzeum stříbra, Kutná Hora) a Mistrovská díla Obrazárny Pražského hradu (Pražský hrad).