Rok 2025 pohledem autorů internetového portálu Stavitelé katedrál

Peter Kováč,

historik umění a hlavní redaktor internetové stránky stavitele-katedral.cz

Předně musím uvést, že Unie českých spisovatelů v závěru roku 2025 ocenila šestidílný knižní projekt Stavitelé katedrál výroční cenou. Nesmírně si toho vážím. Po Zlaté svatovojtěšské medaili, udělené v roce 2019 kardinálem Dominikem Dukou, je to druhé ocenění mojí třicetileté práce. Ještě významnější je pozornost, jaká se dostává našim internetovým stránkám stavitele-katedral.cz. Po 16 letech existence je navštívilo už 915 tisíc čtenářů. Ještě rok a pár měsíců a bude to rovný milion.

Velkým zážitkem pro mne byla v roce 2025 návštěva Istanbulu. Myslel jsem, že se tam toho moc nezachovalo ze slavné doby byzantských císařů, ale byl jsem mile překvapen. Připravil jsem na podzim 2026 speciální zájezd po stopách byzantského umění v Istanbulu (je to spojeno i s výletem do Tróje) a těší mě, že už tři čtvrtě roku před odletem máme vyprodáno.

V souvislosti s tím jsem nadšen, že před pár týdny vyšla v polském překladu velká monografie o císaři Justiniánovi, staviteli kostela Hagia Sofia a zakladateli slávy Byzance. Původní anglické vydání pod názvem Justinian: Emperor, Soldier, Saint je z roku 2023 a knihu napsal Peter Sarris, profesor z univerzity v Cambridgi.

Docela mě zaujal úvod jeho knihy: „Tato kniha je určena pro širokou veřejnost. Předkládá mou interpretaci Justiniána a jeho doby a vysvětluje, proč si myslím, že Justinián je velmi důležitý. Mnoho mých kolegů s mou analýzou nebude souhlasit. Ale tato kniha nebyla napsána pro ně. Spíše předkládám tuto studii čtenářské veřejnosti v přesvědčení, že svět by mohl mít prospěch z toho, kdyby se toho dozvěděl víc o císaři Justiniánovi a době, v níž vládl. Justinián mě už dlouho fascinuje. Doufám, že bude fascinovat i ostatní.“

Z překladů do češtiny mě nadchly dva tituly. Ve spolupráci nakladatelství Argo a Muzea umění v Olomouci se českému čtenáři dostává do rukou překlad Životopisů slavných nizozemských a hornoněmeckých malířů, které na přelomu 16. a 17. století sepsal v Knize malířství (Het Schilder-Boeck) malíř a literát Karel van Mander (1548–1606). Mander doplňuje vše, co chybí ve slavných Vasariho Životech nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Vasari znal třeba Jana van Eycka, Hugo van der Goese nebo Albrechta Dürera, ale věnoval jim jen okrajovou pozornost. Zajímali ho pouze italští rodáci. Pro Mandera to jsou hlavní hrdinové jeho knihy. Pro české prostředí je důležitý jeho rozsáhlý životopisný medailonek Bartholomea Sprangera, vedoucí osobnosti manýrismu na pražském císařském dvoře. Informace měl Mander z první ruky, protože Spranger patřil k jeho blízkým přátelům. Naposledy se viděli v roce 1602, kdy mu malíř podrobně vyprávěl i o uměleckém dění v Praze. Poděkování patří i překladatelkám Zuzaně Henešové a Ivaně Svobodové. Podrobný a užitečný komentář k životopisům připravil Miroslav Kindl. K vydání knihy připravilo Muzeum umění v Olomouci i velmi zajímavou výstavu.

Dále mě potěšilo, že nakladatelství Grada vydalo česky knihu SPQR – Dějiny antického Říma (český překlad Dina a Jan Podzimkovi), světový bestseller Mary Beardové, profesorky klasických studií na univerzitě v Cambridgi. Buclatá starší dáma malého vzrůstu s dlouhými šedivými vlasy rozhodně není prvoplánovým typem mediální hvězdy. Co z ní ale v televizní společnosti BBC mimořádnou osobnost udělalo, jsou její obrovské znalosti a talent popularizovat je u široké veřejnosti. Pokud ji znáte z televizních dokumentů o starém Římě, pak si nenechte tuto knihu ujít. Jakési volné pokračování knihy SPQR vyšlo v roce 2023 pod názvem Emperor of Rome: Ruling the Ancient Roman World. Třeba Poláci už mají tuto novou knihu přeloženou – u nich vyšla jen pár měsíců po anglickém vydání, mj. díky úspěchu polského překladu SPQR. Doufejme, že podobně tomu bude i u nás.

Z původní české literatury bych ocenil velkolepou dvoudílnou knihu věnovanou životu a dílu malíře Vojtěcha Hynaise (1854–1925), kterou vydaly nakladatelství Academia a aukční Galerie Kodl. Jde doslova o opus magnum historičky umění Marie Mžykové, která se tvorbou umělce systematicky zabývá po několik desetiletí. V červenci jsme si připomněli 100 let od objevení proslulé Věstonické venuše, jednoho z nejcennějších a zároveň nejznámějších moravských archeologických pokladů světového významu. Moravské zemské muzeum vydalo k tomuto výročí česko-anglickou monografii Věstonická venuše. 100 let od objevu, která je prvním komplexním zpracováním tohoto unikátního nálezu. Na přípravě knihy se podíleli Petr Neruda, Martina Lázničková-Galetová a Martin Oliva.

Univerzita Palackého v Olomouci vydala mimořádně významnou publikaci Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě, která se stává jedním z nejdůležitějších příspěvků k poznání renesance na území střední Evropy. Připravil ji obsáhlý odborný kolektiv pod vedením Pavla Waissera, historika umění a odborníka na sgrafita, nástěnné malby a štukatérství v 16. století. Konečně Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích vydala reprezentativní katalog k zajímavé výstavě Pařížanky, české výtvarné umělkyně a Francie. Autorka Dana Veselá objevuje v nových souvislostech pro českou veřejnost 26 výtvarnic, které jsou známé, ale i zapomenuté.

Jako obdivovatele umění 13. století mě velmi potěšil velký a krásně vydaný katalog poměrně malé výstavy Cimabue v Louvru, který nabízí nový pohled na umění italského ducenta (vydavatelé Silvana Editoriale a Louvre). Autoři mj. řeší původní umístění Cimabuových deskových obrazů v interiéru toskánských kostelů a zajímavé statě se týkají existence arabských nápisů na těchto dílech, které malíř chápal (stejně jako Giotto) jako zajímavé ornamenty.

V létě vyšel už 5. díl velkolepé série Die Kirchen der Stadt Rom im Mittelalter 1050–1300 (Corpus Cosmatorum II,5), tentokrát věnovaný tak významným sakrálním stavbám jako je S. Maria in Aracoeli, S. Maria Maggiore a S. Maria in Trastevere. Úctyhodný projekt, za kterým stojí významný znalec středověkého umění profesor Peter Cornelius Claussen a jeho spolupracovníci. Vydalo německé nakladatelství Franz Steiner Verlag.

Co se týče výstav, vysoko hodnotím expozici Faire parler les pierres – sochařství pařížské katedrály Notre-Dame ve světle nových objevů v pařížském Musée de Cluny. Největší atrakcí byly sochařské fragmenty z bývalého letneru pařížské katedrály, které se náhodně našly při opravě podlahy požárem poničené stavby. Skvělý je i rozsáhlý katalog k výstavě.

Naprosto mimořádná byla výstava Mistr MS a jeho doba v Szépmüvészeti Múzeum v Budapešti. Písmena MS a letopočet 1506 se objevily na velkém oltáři určeném pro bohaté hornické město Banská Štiavnica na Slovensku. Autoři výstavy shromáždili rozsáhlý počet uměleckých děl, poukázali na nové dobové umělecké souvislosti a přišli také s novými atribucemi, které rozšiřují dosud známé dílo Mistra MS o nové kresby a obrazy vídeňského původu. Výstava a imponující vědecký katalog (400 stran) nabídly skutečný přelom a mezník pro další uvažování o této velké osobnosti pozdně gotického umění.

Konečně Slovenské národní muzeum v prostorách Bratislavského hradu připravilo reprezentativní výstavu o díle jednoho z nejvýznamnějších architektů 20. století ve střední Evropě, Josipa Plečnika (1872–1957). Výstavu je možné si prohlédnout až do 30. června 2026. K výstavě vyšel i rozsáhlý katalog, jehož autorem je Damjan Prelovšek, slovinský historik umění, autor první rozsáhlé výstavy o Plečnikovi, která byla v roce 1986 v pařížském Centre Pompidou.

Po léta se zajímám o osudy modelek slavných malířů a sochařů. Takže letos mne potěšilo, že jsem nejprve v Lausanne a nedávno i ve Vídni v Dolním Belvederu viděl na výstavě soukromé švýcarské sbírky Langmatt podobiznu Suzanne Valadonové, kterou namaloval impresionista Pierre-Auguste Renoir. Považuji tento obraz za ikonu impresionismu. Současně jsem zavázán Anně Pravdové, že na pražskou výstavu Národní galerie nazvanou École de Paris získala kresbu ze soukromé sbírky, v níž český malíř Georges Kars zachytil tvář zemřelé Valadonové, jak ji mohli spatřit účastníci jejího pohřbu v dubnu 1938 na Montmartru. Vedle Hynaise, Puvise de Chavannes, Henriho de Toulouse-Lautreca, Renoira a Degase se tak Kars zařadil jako poslední do řady těch, kteří zachytili její podobu.

Světovou senzací se stalo Velké egyptské muzeum, které bylo otevřeno nedaleko pyramid v Gíze 31. října 2025. Začátkem ledna se tam soukromě chystám, tak vzápětí podám podrobnou zprávu. V každém případě ohlasy těch, kteří muzeum už navštívili, jsou velmi nadšené.

Marek Zágora,

historik a stálý redaktor internetové stránky stavitele-katedral.cz

Letos mě stejně jako každý rok zaujala řada knih, z nichž ale uvedu jen ty, které mě oslovily nejvíce. Z původních českých prací musím uvést dlouho očekávanou, reprezentativní, bohatě ilustrovanou monografii historiků umění a historiků pod vedením profesora Jiřího Kuthana nazvanou Václav IV. Římský a český král. Doba, duchovní proudy a dění v předhusitských Čechách (Karolinum). I přes některé výtky si kniha zasluhuje pozornost, a to především širší, historie- a uměnímilovné veřejnosti. Přináší totiž „novější“ pohled nejen na osobnost a vládu římského a českého krále Václava IV., ale též na výtvarné umění, které dosáhlo na přelomu 14. a 15. století jednoho ze svých skutečných vrcholů. I díky této publikaci vystoupil nakonec Václav IV. alespoň částečně na pár okamžiků ze stínu svého slavného otce.

Dalším titulem, který mě potěšil, je nejnovější monografie našeho předního kastelologa a historika umění Františka Záruby. Nedávno vydala Západočeská univerzita v Plzni ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd ČR jeho práci Počátky šlechtických hradů v Čechách, která navazuje na autorovu předchozí knihu Hrady doby přemyslovské I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko (NLN) z roku 2023. František Záruba je autorem nejen textu, ale i přebohatého obrazového doprovodu. Obojí dohromady pak přímo vybízí k návštěvě některých popisovaných hradů.

Jsou knihy, které potěší objevným a podnětným textem, a pak ty, které uchvátí svým obrazovým doprovodem. To je případ česko-anglické publikace Relikviář svatého Maura / The Reliquary of Saint Maurus. Na začátku listopadu 2025 uplynulo 40 let od objevení proslulého Relikviáře svatého Maura, jednoho z nejvzácnějších zlatnických děl středověké Evropy. A právě při této příležitosti vyšla výše zmíněná publikace, která představuje klenot pozdního románského zlatnictví z pohledu zlatníka, restaurátora a hlavního autora jeho obnovy, Andreje Šumbery. Autorem fantastického obrazového doprovodu je z převážné většiny Martin Frouz. Díky němu tak můžeme obdivovat četné detaily, které lidské oko za normálu nemá šanci vidět. Týká se to kupř. antických gem, jejichž originální velikost se většinou pohybuje jen kolem 1 x 1 cm.

Letos jsme si připomněli ještě jedno velké výročí: 900 let od smrti kronikáře Kosmy, který se řadí k nejvýznamnějším osobnostem českých dějin raného středověku. Národní knihovna České republiky připravila k jubileu hned několik akcí, z nichž nejvýznamnější se odehrála v Zrcadlové kapli Klementina. Na výstavě nazvané KOSMAS 900: Nejstarší rukopisy byly představeny téměř všechny dochované středověké rukopisy Kosmovy kroniky, včetně vzácného Lipského rukopisu s jediným dochovaným vyobrazením autora. Následně pak Národní knihovna vydala pěknou kolektivní monografii Zrcadlo Čechů. Kosmova kronika a české dějiny, jejíž autoři nabízejí různé pohledy na Kosmovu kroniku – jako literární dílo, historický pramen, kulturní fenomén i předmět pozdější recepce – a kladou důraz na to, jak se v průběhu staletí měnilo její čtení, interpretace i společenská role. Přináší též přehled dochovaných rukopisů s textem Kosmovy kroniky opatřený výkladem a katalogovou část s reprodukcemi jak jednotlivých opisů kroniky, tak dalších dokumentů a artefaktů s tématem souvisejících.

Abych nezapomněl: zcela nového, moderního překladu se dočkala i samotná Kosmova Kronika Čechů, která vyšla jako 130. svazek edice Česká knižnice (Ústav pro českou literaturu AV ČR a nakladatelství Host).

Dále mě velice potěšilo druhé vydání biografie prvního pražského arcibiskupa nazvané Arnošt z Pardubic. Arcibiskup, zakladatel a rádce (Vyšehrad) historičky a archivářky Zdeňky Hledíkové. První vydání bylo docela brzy rozebráno, a tak to nové vhodně doplnilo před rokem vydanou, poslední autorčinu práci o Janu Očkovi z Vlašimi.

Z překladů do češtiny mě potěšil ten, který vyšel teprve před pár dny. Pod názvem Země hojnosti. Středověké fantazie o dokonalém životě (Argo) se českému čtenáři dostává do rukou monografie nizozemského profesora středověké literatury Hermana Pleije. Autor se věnuje problematice fantaskních představ pozdně středověkých lidí, intelektuálů, šlechticů, měšťanů i obyčejných sedláků, o světě, v němž panuje dostatek a nadbytek, o světě věčného mládí, kde lidé nestárnou a nic je nebolí. Ústředním tématem je svět naruby, v němž má vše podobu dokonalého opaku. Knihu můžeme číst jako protipól vůči proslulému Podzimu středověku Johana Huizingy, jen u Pleije hraje hlavní roli lidová kultura, v níž je vše dovoleno a v níž se lidé oddávají svým snům hlavně proto, aby se alespoň na chvíli dokázali přenést přes každodenní strasti. Už se těším, až se do ní začtu!

Zajímavou a zároveň poutavou četbou je kniha Středověký turista. Poutníci, učenci a špioni na cestách (Host) anglického medievisty Anthonyho Balea. Ať už se středověcí cestovatelé a cestovatelky vydávali na putování z důvodů náboženských, obchodních, diplomatických či válečných, pátrali během svých cest vždy po stejných informacích, jaké hledáme dnes my: kde se dobře najíst a vyspat, kolik zaplatit, čím se v cizí zemi léčit a jak se nenechat napálit. Autor složil z jednotlivých dobových dokumentů o cestování nezvyklý obraz středověku: svět plný pohybu a neuvěřitelných destinací s nečekaně rozvinutou turistickou infrastrukturou.

U letošních překladů uvedu i knihu, která byla původně napsána česky, ale dočkala se překladu do angličtiny. Jedná se o monografii Václava Žůrka, která vyšla pod názvem „Karel IV. Portrét středověkého vladaře“ (NLN) v roce 2018. Nakladatelství Karolinum vydalo před pár dny její překlad Charles IV. Portrait of a Medieval Ruler. Žůrkova práce je na jedné straně Karlovým „životopisem“, na straně druhé ale především přiblížením nejdůležitějších aspektů jeho života a vlády, na jejichž základě si můžeme alespoň částečně upravit idealizovaný obraz nejvýznamnějšího Lucemburka na našem trůně.

Ze zahraničních titulů uvedu hned pět publikací. Loni vyšla ve francouzském originálu monografie Michela Pastoureaua zasvěcená dějinám růžové barvy – Rose. Histoire d'une couleur (Seuil), která se letos dočkala svého anglického překladu. Pod názvem Pink. The History of a Color jej vydalo Princeton University Press. Ačkoli se růžová barva vyskytuje v přírodě, lidstvo ji začalo používat k malování a barvení až poměrně nedávno. V Evropě byla před 14. stoletím vzácná jak v hmotné kultuře, tak v umělecké tvorbě. V odívání se rozšířila až na konci středověku. Růžová barva dosáhla vrcholu oblíbenosti koncem 18. století, kdy se stala romantickým a ženským symbolem jemnosti, potěšení a štěstí.

Autorem další publikace je rovněž Michel Pastoureau. Vyšel totiž další svazek věnovaný kulturním dějinám zvířat. Po vlkovi, býkovi, havranovi a velrybě spatřila světlo světa monografie L'Âne. Une histoire culturelle (Seuil) zasvěcená oslovi.

Dále jsem si udělal radost třemi doprovodnými publikacemi k výstavám, které jsem bohužel nemohl navštívit. První dvě publikace vyšly k výstavě Les Très Riches Heures du duc de Berry, tedy Přebohatých hodinek vévody z Berry, jednoho z nejcennějších iluminovaných pozdně středověkých rukopisů. Výstava se uskutečnila ve francouzském zámku Chantilly, na němž je manuskript uložen. První kniha Das meisterhafte Stundenbuch des Duc de Berry. Die Très Riches Heures (Belser Verlag) vyšla v němčině a přináší překlad všech studií z druhé, francouzské publikace Les Trés Riches Heures du duc de Berry (Coédition Château de Chantilly / In Fine éditions d’art), která je ale navíc doplněna o katalog všech vystavených exponátů (má o 100 stran více). Již jen pouhé listování těmito knihami je zážitkem.

Třetí, bohatě ilustrovaná publikace s katalogem Einhorn. Das Fabeltier in der Kunst (PRESTEL Verlag) pak vyšla ke stejnojmenné výstavě, která je v současnosti (až do 1. února 2026) k vidění v postupimském muzeu Barberini. Fenomén bájného jednorožce v dějinách je fascinující a sám jsem mu již zasvětil dvě své přednášky.

Letos zmíním i něco „netradičního“. Velice jsem si oblíbil pravidelný podcast Archivárky na cestách slovenských medievistek Daniely Dvořákové a Miriam Hlavačkové. Autorky předkládají svým posluchačům pestrou paletu témat, která svým bohatstvím jasně dokazuje, že středověk nebyl temným, nýbrž velice „barevným“ obdobím, které má co nabídnout i lidem jednadvacátého století. Podcast vzniká ve spolupráci s Vydavatelstvím Rak a právě v něm vyšla publikace Archivárky na cestách 1 s podtitulem Keď sa história meria v kilometroch. Obě historičky milují knihy, a proto se rozhodly dát poutavým a místy i objevným příběhům z archivů knižní podobu.

A musím zmínit také jednu audioknihu: Petr Čornej, Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Radioservis, čte Jiří Miroslav Valůšek, celková délka 05:09:34). V roce 2019 vydalo nakladatelství Paseka pod názvem Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka moderní a objevnou biografii slavného husitského vojevůdce profesora Petra Čorneje. V říjnu 2024 uvedl Český rozhlas knihu jako četbu na pokračování. A letos je k dispozici jako audiokniha, při jejímž poslechu se můžeme seznámit nejen s osobností slavného vojevůdce a jeho dobou, ale také s jednou z nejlepších historických biografií, které vznikly po roce 1989.

A výstavy? Samozřejmě jsem si nenechal ujít taková lákadla jakými byla např. jedinečná výstava Čingischán v Historické budově Národního muzea v Praze. Na jednom místě se podařilo shromáždit tolik zajímavých exponátů, jejichž prostřednictvím se návštěvník seznámil nejen s dobou a osobností legendárního dobyvatele a zakladatele jedné z největších historických říší, ale i se staletími před ním a po něm.

Po roce jsem si také udělal výlet do archeologického skanzenu v Modré, abych navštívil výstavu Elity Velké Moravy II. Člověk a zvíře, která byla k vidění v unikátních prostorách Klenotnice Velké Moravy. Klenotnice Velké Moravy je rozsáhlá podzemní stavba zakomponovaná do prostoru skanzenu, takže běžný návštěvník o ní nemá ani ponětí. Na výstavě byly představeny významné originální nálezy z raně středověkých pohřebišť a sídlišť Moravy, Slovenska i Čech, doplněné o nově vzniklé vědecké rekonstrukce výjimečných sbírkových předmětů, které z různých příčin není možné vystavit. Hlavní důraz byl pak kladen na ty, na nichž jsou zachyceni lidé a zvířata.

Velice mile mě překvapila výstava VLTAVA slavná a splavná v Jízdárně Pražského hradu, kterou připravil Národní památkový ústav společně s dalšími partnery u příležitosti 150. výročí prvního uvedení symfonické básně Bedřicha Smetany Vltava. Prostřednictvím více než pěti set exponátů se můžeme seznámit s „příběhem“ řeky, která formovala nejen českou krajinu, ale také kulturu nebo každodenní život. Zajímavá výstava je k vidění ještě do neděle 4. ledna 2026 a určitě osloví nejen milovníky historie a umění.

Zážitkem pro mě byla také v mnohém objevná výstava Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900, kterou hostila Valdštejnská jízdárna v Praze. Téma žen – umělkyň v dějinách bylo povětšinou na okraji zájmu, proto si výstava, kterou připravila kurátorka Olga Kotková, i přes několik výtek, které se objevily v různých recenzích, zaslouží vyzdvihnout. Vedle širokého časového úseku, který mnohé překvapil, nabídla výstava také obsáhlý tematický záběr, což mohlo některé její návštěvníky zmást. Myslím si však, že si každý milovník umění našel to své a nakoukl nejen do ženské umělecké tvorby, ale obeznámil se také s ženami v jiných rolích, kupř. objednavatelek nebo uživatelek některých vystavených předmětů.