Rozhovor s Martinem Nodlem a Magdalenou Moravovou, redaktory historické literatury nakladatelství Argo

Poprvé jsem historické knihy z nakladatelství Argo zaznamenal v roce 1996, kdy jsem si v ostravské vědecké knihovně půjčil útlou knížečku „Česká středověká šlechta“ Josefa Macka, která vyšla jako jeden z prvních svazků edice Historické myšlení. Přečetl jsem ji, jak se říká na jeden zátah, a litoval, že je již vyprodána. Od té doby pravidelně sleduji nové tituly a, i když se věnuji dějinám středověku, sáhnu občas i po zajímavých titulech k novověkým, resp. moderním dějinám.

Nakladatelství Argo patří k předním českým nakladatelstvím, z jehož mnoha edic si určitě dokáže vybrat i ten nejnáročnější čtenář. Ke skutečným pilířům jeho produkce patří také tři, dnes již klasické historické edice: Každodenní život, Historické myšlení a Memoria medii aevi – Paměť středověku. S těmito edicemi jsou neodmyslitelně spjati i jejich odpovědní redaktoři, Martin Nodl a Magdalena Moravová.

Od kterého roku jste redaktory historické literatury?

Martin Nodl: Vydávání historické literatury jsem v roce 1995 založil, veden žalostným stavem vydavatelské politiky v Čechách. Základní filozofické práce začaly vycházet záhy po revoluci. V případě historických prací se tak ale nedělo. Proto jsem se rozhodl předložit tehdy ještě mladému nakladatelství Argo plán vydat to nejcennější, co bylo ve 20. století o dějinách napsáno.

Magdalena Moravová: Od roku 1998. Oslovil mě Martin, můj spolužák z fakulty.

Co Vám tato práce osobně dává?

M. N.: Původně to byla touha splnit si sen. Chtěl jsem zvednout historické povědomí a způsob historického myšlení. Snad se mi to trochu podařilo.

M. M.: Tahle práce není nikdy monotónní ani rutinní. Neustále se potkávám s novými autory, vzdělanými lidmi a odborníky ve svém oboru. Profesní setkání mnohdy přeroste v osobní přátelství a vede k další spolupráci. S každou knihou žiju poměrně dlouho, vzdělávám se, musím si dohledávat informace, ověřovat je a studovat příslušnou odbornou literaturu. Hodně mě baví edice graficky výrazných knih, což je samozřejmě případ historie mimo edice. Náročné na přípravu, ale nakonec velmi povedené jsou Fantastický bestiář cestovatelů nebo Ikonologie Cesarea Ripy.

Jak se zrodil nápad vytvořit tři výše jmenované edice? Kdo je jejich duchovním otcem?

M. N.: Duchovním otcem všech tří edic jsem já. Původně byly jen dvě, Historické myšlení a Každodenní život. V jedné měly být vydávány knihy věnované dějinám každodenního života a mentalit, ve druhé spíše práce teoretičtější. Poté k těmto dvěma edicím přibyla třetí: Dějiny Evropy. V ní jsem chtěl vydávat syntetičtější a přehledové texty, ale nakonec jsme ji postupně utlumili, a místo ní jsem založil řadu Ecce homo, jež chce ukojit hlad po kvalitních, odborných biografiích.

M. M.: Ano, edice vytvořil Martin. Na edici Paměť středověku navíc dohlíží odborná ediční rada ve složení Magdalena Moravová, Martin Nodl, Libor Jan, Pavel Soukup a Martin Wihoda.

Ke které z edic máte osobnější vztah? Proč?

M. N.: Každodenní život i Historické myšlení jsou moje děti. Obě mám rád stejně.

M. M.: Osobně se nejvíc věnuju Paměti středověku, i když občas přispěju i do ostatních. V roce 2008, kdy jsem se této řady ujala, zahrnovala jeden svazek – v podstatě reprint Řehořových Dějin Franků. Dnes, v první polovině roku 2020 již čítá 29 titulů. Krom toho se v poslední době hodně věnuji řadě Itineraria, kterou vydáváme od roku 2015. Je věnována edicím historických cestopisů a vyšlo v ní už 7 titulů.

Jak se zrodil nápad zařadit do edice Memoria medii aevi řadu Litteraria et poetica, která představuje překlady středověkých textů literární povahy včetně poezie?

M. M.: V posledních letech se objevila řada zajímavých projektů – oslovili nás mladí badatelé či přesněji badatelky (Jana Daňhelová s výborem milostné korespondence, Dana Dvořáčková s eposem Vilém ze země Slovanů od Oldřicha z Etzenbachu, Věra Soukupová s Knihou o městě dam od Kristiny Pisánské) – a dosavadní rámec edice, specializující se především na kroniky, nám už připadl příliš úzký. Středověká literatura zdaleka nevydala všechna tajemství.

Jak moc je výběr vydávaných historických titulů ovlivněn vkusem dnešních čtenářů?

M. N.: Veřejnost co dnes čte kvalitní historické knihy je spíše úzká než široká. Komerční tituly čtenářskou obec ničí. To je smutný důsledek posledních deseti patnácti let. Vkus či spíše čtenářská touha ovlivňuje především vydávání biografií, po nichž je mezi lidmi poptávka, i když skutečných biografií vzniká jen málo.

M. M.: Vkus čtenářů a oblibu některých témat, období či osobností samozřejmě nelze podceňovat (vždy zaujmou templáři, křižáci, husité apod.), ale i v případě, že vybíráme titul s ambicí oslovit širší okruh čtenářů, hraje hlavní roli především odborná kvalita textu.

Na základě čeho jsou tedy vybírány jednotlivé zahraniční a domácí tituly?

M. N.: Jediným kritériem je kvalita. U překladových titulů, jež patří ke klasice, je to jejich životnost v historickém povědomí. Já jsem zásadním odpůrcem vydávání rychlokvašných bestsellerů, jež jsou mnohdy zcela bezcenné a umírají záhy po vydání. Historické knihy z Arga nejsou na jedno použití. Jsou to knihy, k nimž se mají jejich čtenáři vracet. Mají se stát pokladem jejich knihovny.

M. M.: Někdy nás autoři i sami osloví, v případě zahraničních titulů jsou to obvykle jejich agenti. Některé tituly vybíráme na základě vlastního zájmu, recenzí či osobních doporučení.

Záleží konečný výběr pouze na Vás, nebo rozhoduje o knize širší „tým“?

M. N.: Konečný výběr nakonec vždy závisí na ekonomických možnostech a podmínkách.

M. M.. Pokud se ke mně dostane titul, který mi připadá vhodný pro vydání, ale necítím se kompetentní ho posoudit, obracím se na kolegy, odborníky na dané téma. Konečně rozhodnutí pak samozřejmě je na vedení nakladatelství Milanu Gelnarovi a Haně Gelnarové.

Píší pro nakladatelství někteří historikové práce „na objednávku“?

M. N.: Na objednávku se odborné knihy nepíší. To je čirá komerce, ne odborná literatura. Problém je dnes s knihami vzniklými jako výsledky grantů. Ale to je na dlouhou debatu, jež souvisí se systémem financování vědy, nikoli s nakladatelskou praxí.

M. M.: V případě „mých“ řad, Paměť a Itineraria, to jsou překlady a edice na objednávku.

Některé knihy se dočkaly i druhého vydání. Vybavuje se mi např. druhé, doplněné vydání Dynamiky kapitalismu Fernanda Braudela. Čím je podmíněno druhé vydání? Chystáte v brzké době nová vydání některých zajímavých titulů?

M. N.: Druhé vydání Dynamiky kapitalismu bylo podmíněno jednak vyprodáním knihy, jednak pronikavostí této analýzy rozvoje kapitalistických vztahů a kapitalistického světa. A také je to příprava čtenářů na vydání jiné Braudelovy knihy, po jejíž české podobě toužím, po Středomoří. Z vyprodaných knih bychom rádi vydali Dějiny smrti a některé knihy Ginzburgovy.

Řada úžasných knih vyšla i mimo edice, za všechny jmenujme knihy profesora Františka Šmahela: „Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378“ (2006) a „Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku“ (2012). Můžeme se těšit na nějaké další, podobně pojaté domácí práce?

M. N.: Rádi bychom podobné knihy vydávali. Ale záleží na autorech. František Šmahel je v tomto ohledu jedinečný. Na napsání takovýchto knih musíte mít především nápad, ideu, a schopnost ten nápad realizovat. A to opravdu neumí každý.

Veledůležitou roli u překladových titulů hraje překladatel. Vytvořili jste si za léta působení v nakladatelství nějaký okruh překladatelů, na které se s jistotou obracíte?

M. N.: Samozřejmě, bez několika překladatelů z angličtiny, francouzštiny a němčiny, kteří pracují špičkově a dokáží překládat složité odborné texty k tématům, jež někdy nemají českou terminologii, by knihy v mých dvou řadách vůbec nešly vydávat. Těm překladatelům patří velký dík, stejně jako korektorům.

M. M.: Ano. Bez dobrých překladatelů a překladatelek bychom byli ztraceni. Osobně ráda spolupracuji na textech z francouzštiny s Helenou Beguivinovou či Danou Navrátilovou, co se angličtiny týká, pak s Danielou Orlando a Pavlem Verešem. Specifické jsou překlady z latiny. V ideálním případě je překladatel i oborníkem na dobu, z níž text pochází. Opakovaně a s důvěrou se proto obracím např. na Janu Zachovou, Janu Nechutovou nebo Jana Zdichynce. Skvělý překladatel a editor je také Pavel Zavadil, který vedle kroniky o dobytí Lisabonu pro Paměť přeložil pro řadu Itineraria rozsáhlý výbor z korespondence jezuitských misionářů.

Která vydaná kniha, resp. knihy Vám udělala/udělaly největší radost?

M. N.: Každá, co po měsících práce vyjde, mi dělá radost.

M. M.: V řadě Ecce homo to určitě byl překlad životopisu Gustava Mahlera od Henryho-Louise de La Grange, jehož příprava byla velice náročná, ale potěšil spoustu „mahlerologů“. Dále již zmínění Čeští jezuité objevují Nový svět a loni dvě edice v téže řadě historických cestopisů: Jednu připravila Jaroslava Marešová a pojednává o conquiscadorovi Alvaru Núñezi Cabeza de Vaca, druhou o nizozemském cestovateli v portugalských službách Janu Huyghenovi van Linschoten připravil Karel Staněk. Z historie mimo edice mě potěšila svižně a vtipně napsaná kniha Julie Boydové Cestovatelé ve třetí říši, v níž autorka zachycuje různé nuance vzestupu fašismu očima obyčejných lidí.

Můžete na závěr prozradit nějaké plány do budoucna?

M. N.: Plánů je mnoho, i když kvalitních historických knih je v přebujelé knižní produkci velmi málo. Letos se těším především na Mory, mrskače a vraždění Židů od Františka Grause a na životopis sv. Augustina. Každý rok bychom ale stále rádi vydávali tak deset vysoce kvalitních titulů, snad se to podaří udržet.

M .M.: V roce 2017 jsem iniciovala založení řady Antika, která by v sobě měla spojit to nejlepší z proslulých edic Antická knihovna a Živá díla minulosti. Momentálně chystáme druhý díl rozsáhlého výboru z Ciceronovy korespondence, v překladu a s komentářem Václava Marka. Letošní rok bude „výživný“, co se Paměti středověku týká: vyjdou tři, a pokud to dobře půjde, dokonce až pět titulů.

Děkuji Vám za rozhovor.

Marek Zágora