schallaburg: katalog výstavy reiternomaden in europa
Schallaburg: Katalog výstavy Reiternomaden in Europa
Renesanční rakouský hrad Schallaburg hostí do 6. listopadu 2022 mimořádně zajímavou výstavu Reiternomaden in Europa věnovanou kočovníkům, kteří ve až 9. století na koních dorazili z Asie do střední Evropy a výrazně ovlivnili utváření raně středověké Evropy. Obdobná výstava byla v Evropě naposledy v roce 1988, kdy byla v Norimberku a ve Frankfurtu představeny umělecké poklady z doby stěhování národů.
K výstavě v Schallaburgu vyšel i reprezentativní katalog, jehož editoři jsou dva významní odborníci Falko Daim, bývalý ředitel věhlasného Romisch-Germanisches Zentralmuseum v Mohuči, a o generaci mladší byzantolog Dominik Heher. Oba na textech spolupracovali s početným týmem 45 odborníků z Německa, Rakouska Maďarska, Bulharska i Polska, Ukrajiny, Ruska, nebo USA. Četné eseje (převažují v nich příspěvky maďarských badatelů) doplňuje katalog s charakteristikou vystavených exponátů, který zabírá zhruba třetinu knihy.
Pro nás je třeba zajímavé, že závěrečnou položkou katalogu je vedle kopie Svatoštěpánské koruny originál meče sv. Štěpána z majetku Metropolitní kapituly sv. Víta v Praze. Dominik Heher v katalogu uvádí, že meč je skandinávského původu z konce 10. nebo začátku 11. století a jeho dekorace snad dokládá dánský původ. Jak se dostal do středověkých Uher je otevřenou otázkou. Vzhledem k dataci podle autora mohl sloužit při korunovaci uherského krále Štěpána, prohlášeného za světce. Do Prahy se jako meč sv. Štepána dostal někdy v letech 1270 a až 1304, tady za pozdních Přemyslovců.
Rakouská publikace je důležitým doplňkem ke katalogu zmíněné výstavy Germanen, Hunnen und Awaren v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku v roce 1988. Ten tehdy věnoval značnou pozornost vedle Hunů a Avarů také germánským kmenům, které obsadili území upadající Římské říše od střední Evropy až po Španělsko a severní Afriku. Autoři schallaburgského katalogu se soustředili především na nomády, kteří v několika vlnách dorazili od střední Evropy, počínaje Huny a konče Maďary.
Poměrně krátké eseje jsou doplněny užitečnými medailonky věnované podrobně významným archeologickým nálezům. Často jsou tak představeny čtenářům nové objevy, například avarské hroby vykopané v roce 2017 u maďarského města Derecske, ale zhodnoceny jsou i starší nálezy, jako třeba zlaté poklady z Nagyszentmiklós a Kunbábony nebo archeologické vykopávky v raně bulharské sídlení Plisky.
Představeno je zde umění nomádů, které do evropského umění přinesly nové pojetí ornamentů a dekorací. Pro kočovníky mělo význam „umění“ které mohli bez problémů převážet, takže jde zejména šperky a nejrůznější ozdoby z drahých materiálů.
Příspěvky se týkají také osobitého způsobu života, víře a šamanismu, charakteristice vlády a postavení elit nebo také etnografickým postřehům, ohledně odívání i zvláštního vzhledu nomádů. Huny třeba historik Ammianus Marcellinus v Soumraku římské říše popisuje jako skutečné barbary: „Všichni mají zavalité i pevné údy a tlusté šíje a jsou nepřirozeně oškliví a shrbenéí, že je pokládáš za dvounohé bestie nebo netvory…“
Ke zvláštní podobě Hunu přispívala i speciální deformace lebky. Když byli jejich dětí malé, ovazovali jim hlavu pevnou bandáží, aby se jejich lebka zvláštním způsobem prodloužila. Podobou záměrnou deformaci hlavy najdeme i u jiných národů, a to dokonce tak vzdálených jakou jsou indiánské civilizace v dávném Peru, kde podobné tvarování hlavy je doloženo už v 9. století před naším letopočtem. O „správné“ deformaci rozhodovaly první tři roky novorozence. V katalogu jsou zhodnoceny tři takové lebky muže, ženy a dítěte, dvě pocházejí z 5. století a všechny byly nalezeny v Dolním Rakousku.
Zajímavé je, že autoři stati k tomuto problému Karin Wiltschke-Schrotta a Bendeguz Tobias dokládají, že deformace lebek byla v pozdní antice a raném středověku globálním evropským fenoménem od Karpatské kotliny až po Balkán, ale nechybí ani příklady i ze Švédska, Polska, Itálie, Německa a Francie. Od 6. století lze vysledovat jistý ústup od tvarování lebky, nicméně její renesance se objevuje v Uhersku a Bulharsku znovu v 9. a 10. století. Pouze s Huny tato tradice nezapočala. Už ve 4. století před naším letopočtem psal Hippokrates o tomto zvyku u kmenů kočujících kolem Azovského moře. Do Evropy zřejmě už v pozdní antice přenesli tradici deformování lebky sarmatské kmeny. Vrcholné období je pak v Evropě 5. století.
Katalog významně přispává k souhrnnému zpracování nových poznatků týkajících se formování raně středověké střední a jihovýchodní Evropy zhruba v letech 400 až 1000. Významně tak doplňuje nedávno vydanou příručku Vom spätantiken Erbe zu den Anfängen der Romanik, první díl příručky Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa (Deutscher Kunstverlag 2017). Mimochodem jeden z hlavních autorů výstavy v Schallaburgu a editor jejího katalogu Falko Daim do Handbuchu přispěl částí věnovanou umění Avarů s názvem Die Steppe und Byzanz (s. 138-153).
Peter Kováč
Reiternomaden in Europa, Falko Daim a Dominik Heher (editoři), Schallaburg 2022, 336 stran, cena 29 euro
Anotace nakladatele:
Publikation zur Ausstellung Reiternomaden in Europa. Im Frühmittelalter ließen sich im Karpatenbecken und in seinen Randbereich Reiternomaden aus der eurasischen Steppe nieder. Die Hunnen, Awaren, Bulgaren und frühen Ungarn waren Viehzüchter, ebenso aber exzellente Krieger. Ihr Lebensmodell stand dem ihrer Nachbarn völlig entgegen. Indem wir die vier Völkerschaften in der Ausstellung gemeinsam zeigen, wird deutlich, was sie verbindet, aber auch, wie verschiedenartig sie in anderer Hinsicht waren. Tatsache ist: Sie sind Teil unserer eigenen Vergangenheit, zählen zu unseren Vorfahren. Lesen Sie von renommierten Fachexperten auf 336 Seiten die neuesten Erkenntnisse zum Thema. Exponate, ihre Herkunft und Geschichte erfahren sowie Zusammenhänge aus der Archäologie entdecken!
Internet:
K výstavě:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru