dějiny umění detailsibiu: muž v modrém chaperonu malíře jana van eyck – skvost severské renesance v rumunsku

Sibiu: Muž v modrém chaperonu malíře Jana van Eyck – skvost severské renesance v Rumunsku

Jedním z velkých zážitků letošního zájezdu Klubu přátel Stavitelů katedrál do Rumunska byla návštěva muzea evropského umění v rumunském městě Sibiu (Muzeul Național Brukenthal), kde je vedle maleb Tiziana, Antonelloa da Messina, Hanse Memlinga, Lorenza Lotta, Jacoba Jordaensea dalších evropských mistrů vystaven také portrét Muže v modrém chaperonu od malíře Jana van Eycka. Muzeum je nádherně opraveno a jde o evropskou kulturní instituci nadregionálního významu.

Muž v čapce stál dlouho v ústraní zájmu. Do bývalého Ceauseskova Rumunska se nikomu moc nechtělo jezdit. A tak i nejslavnější znalec díla Jana van Eycka historik umění Erwin Panofsky tvrdil, že nejde o autentické dílo geniálního malíře, ale práci jeho šikovného napodobitele. A slovo tohoto uměleckohistorického boha se na čas stalo téměř zákonem.

Obraz vystavil v roce 2002 v Belgii Till-Holger Borchert, šéfkurátor muzea Groeningemuseum v Bruggách, který mluvil o rumunském portrétu v superlativech: "Obraz nevidělo na vlastní oči moc odborníků. Znali jen špatné reprodukce. Proto ta skepse. Až zcela nedávno se malba dostala na restaurování do Belgie, a to všem okamžitě otevřelo oči. Jde o nádherné a magicky uhrančivé dílo a mezi portréty Jana van Eycka asi o jednu z vůbec nejstarších prací, jakou známe."

Z reprodukcí vypadá malba monumentálně. Pro všechny je pak šokem, když přijdou do muzea v Sibiu a zjistí, že obrázek je jen 19 centimetrů vysoký a 13 centimetrů široký. Vešel by se pohodlně do dlaní, kdyby ho od diváků neoddělovala neprůstřelná skleněná vitrína. Působí spíše dojmem miniatury než deskového obrazu. Ovšem zvětšení detailů na reprodukcích působivě ukazuje zcela precizní dokonalost umělce.

Zde si můžete prohlédnout obraz do všech detailů:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e0/Man_in_a_Blue_Cap_-_Jan_van_Eyck_-_Google_Cultural_Institute.jpg

Vous po vousu malíř zachytil asi dva dny neholenou tvář. Jsou to úplně mikroskopické vlasové čárečky, které van Eyck umistil na barevnou plochu zřejmě pomocí zvětšovacího skla nebo skleněné baňky s vodou, která nahradila lupu. Lze jen obdivovat nezměrnou trpělivost. Právě přesností detailů umělec fascinoval svoje současníky. Doma v Nizozemsku, ale i daleko za hranicemi, až v renesanční Itálii. Tam všude jeho mistrovství obdivovali.

Malíř na rámy obrazů rád umísťoval nápis: „Tak umím“! Byla to výzva pro ostatní, aby dokázali něco podobného. Jenže Jan van Eyck byl nepřekonatelný. Tváří v tvář obrazu pociťujeme, že to není pouhá malba, ale jakýsi otisk tváře i ducha sebevědomého muže.

V ruce se neznámému mu leskne prsten. Drží ho jemně mezi prsty tak, aby byl co nejvíce viditelný. Předmět vzbudil velký zájem. Podobný najdeme i na van Eyckově podobizně Jana de Leeuwa z vídeňského Uměleckohistorického muzea. Leeuw proslul jako zlatník a zlatá obroučka s drahým kamenem zřejmě představuje symbol jeho řemesla.

Mohl být neznámý v modré čapce jeho kolegou? Till-Holger Borchert tvrdí, že nikoliv: „Muž je velmi luxusně oblečen. Má kožešinový plášť a na hlavě čapku zvanou tehdy chaperon, používanou často k dvorské reprezentaci a ceremoniím. Určitě nejde o řemeslníka, byť by to byl i velmi bohatý zlatník. Spíše bych ho zařadil mezi nejdůležitější osobnosti z nejbližšího okruhu mocných burgundských vévodů, kteří tehdy vládli v Nizozemsku a v jejichž službách Jan van Eyck pracoval od roku 1425 až do své smrti.“

Pro prsten má Borchert toto vysvětlení: „Vypadá to, jako by ho muž spíše nabízel, než ukazoval. A ono velmi zdůrazněné ucho zase naznačuje, jako by od někoho čekal odpověď. To vše mi evokuje svatbu. Portréty se k takové příležitosti skutečně malovaly a muž mohl takový malý obrázek věnovat svojí vyvolené na památku.“

Se svatbami souviselo víc van Eyckových děl. Pro svého zaměstnavatele - burgundského vévodu Filipa Dobrého – Jan namaloval portugalskou infantku Izabelu, která se měla stát vévodovou ženou. Šlo o před-zásnubní portrét. V tomto případě byl vévoda jistě vděčen svému malíři za detailní realismus. Měl o dívce díky jeho talentu dokonalou vizuální představu.

Navíc dlouhotrvající precizní malování princezny se pro vzdělaného umělce mohlo stát cennou příležitostí k nepozorované špionáži. Vévoda tak byl zvědav nejen na dívčí tvář, ale i na důvěrné informace od svého malíře.

Rumunský portrét Muže v modré čapce patří do této zvláštní série. Prsten, který nabízí, byl kdysi svatebním či zásnubním darem. Komu však opravdu patřil a komu byl určen, zůstane zřejmě natrvalo neodhalitelným tajemstvím. Pro Sibiu se tak stává stejně přitažlivou uměleckou senzací, jako je Leonardova Mona Lisa pro Paříž nebo Rembrandtův Návrat ztraceného syna pro Petrohrad.

 

Peter Kováč

 

Internet:

http://www.brukenthalmuseum.ro/index_en.html


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru