Skandály v umění: Brána, kterou jsme přišli na svět (Gustave Courbet a jeho obraz Počátek světa)

Kdyby francouzský malíř Gustave Courbet vystavil v Paříži v roce 1866 svůj obraz Počátek světa, stal by se jistě slavnějším než Édouard Manet. Manetova Snídaně v trávě vyvolala ve své době skandál, ale když ji dnes vidíte v expozici Musée d’Orsay v Paříži, nic pohoršujícího na ní neshledáte. Zato brána, kterou jsme všichni přišli na svět, provokuje dodnes. Courbet ji namaloval na zakázku tureckého ambasadora Chalila Beje.

Chalil Bej (psaný též anglicky jako Khalil Bey) se jako dítě z bohaté egyptské rodiny dostal na studia do Francie, což z něho na celý život učinilo frankofila. Když se do Paříže vrátil jako turecký diplomat, měl luxusní bydlení v centru města a způsob jeho života vyvolával dojem, že jde o prince z pohádek Tisíce a jedné noci.

Vystupoval jako zábavný společník, inteligentní a vzdělaný, navíc dokonalý znalec dívčí krásy. Jeho bohatství fungovalo jako afrodiziakum, takže mnohé krásce nevadil ani fakt, že nebyl vůbec pohledný. Kromě žen vlastnil i nádhernou sbírku obrazů, mimo jiné v ní byly i erotické obrazy jako třeba Ingresovy Turecké lázně.

Většina odborníků se domnívá, že modelkou k Počátku světa, který si u malíře objednal Chalil Bej, byla třiadvacetiletá irská dívka Joanna Hiffernanová, která v létě 1866 opustila Londýn a na čas se zabydlela u Courbeta. Ale jsou i jiné možnosti. Thierry Savatier, autor nejobsáhlejší knihy o historii Courbetova obrazu, tvrdí, že malíř místo živé modelky zužitkoval erotickou fotografii, která se už tehdy dala bez problémů sehnat. Mnozí fotografové se tím docela dobře živili.

Víme, že v roce 1860 policie prohledala v Paříži ateliér Augusta Belloca a zabavila u něj pět tisíc morálně „nevhodných“ fotografií. Sám Courbet vlastnil několik set negativů s akty dívek a prokazatelně je používal jako předlohy pro obrazy. Belloc vytvořil i fotografie (dnes jsou v depozitáři Národní knihovny v Paříži), které zobrazují ženský klín v poloze, jakou ho divákům nabízí Počátek světa. Možná erotický snímek malíři přinesl sám turecký diplomat a řekl mu: „Takto to chci i na svém obraze!“

Chalil Bej si hotové dílo pověsil do koupelny, což byla v jeho pařížské rezidenci místnost připomínající spíše malé lázně. Malbu zakryl zelenou záclonou, kterou čas od času odstranil, ale jen když měl speciálně vybrané publikum. Dlouho se však tímto pokladem netěšil. Během tří let utratil v Paříži patnáct miliónů franků, v době, kdy vysoký státní úředník bral 9 tisíc franků ročně. Tato nezřízenost ho přivedla na pokraj bankrotu.

Bej byl nucen rozprodat i uměleckou sbírku. Do veřejné dražby v lednu 1868 nabídl asi stovku obrazů, ale Počátek světa mezi nimi nebyl. Zřejmě existovala obava ze skandálu, a tak se prodával potají. Poté se Bej vydal do Istanbulu, kde ho po čase jmenovali ambasadorem ve Vídni a pak i tureckým ministrem zahraničí. V roce 1877 se ještě jednou vrátil do Paříže, ale kvůli pohlavním nemocem, které ho soužily, byl už jen stínem prince z pohádek.

Počátek světa měl už zřejmě jiného majitele. A byl dodatečně upraven. Courbet namaloval o stejných rozměrech krajinu se zámkem v pozadí a tato nenápadná veduta, která je dnes v majetku Muzea krásných umění v Budapešti, sloužila k zamaskování ženského lůna. Zájemce akt uviděl až poté, co na rámu stiskl speciální tlačítko, a krajina se díky pružině odklopila, jako by to bylo víko od kufru.

Takto upravené dílo se dvěma malbami viděl v červnu 1889 spisovatel a kritik Edmond de Goncourt u pařížského obchodníka Antoinea de la Nardeho, specializovaného na orientální a východní umění. Pak dlouho o obraze nic nevíme. Až v listopadu 1912 ho koupila Galerie Bernheim Jeune od paní Vialové, což byla dědička jmění Émilea Viala, sběratele japonského umění, který si zřejmě pořídil skandální dílo u de la Nardeho jako kuriozitu.

Před první světovou válkou Počátek světa získal baron Ferenc Hatvany a odvezl si ho do Budapešti. Mimochodem jeho židovští předkové kdysi zbohatli i v Praze a patřili k příbuzným rabiho Löwa, otce legendárního Golema. Ferenc byl sám profesionálním umělcem – v Paříži studoval na soukromé Académii Julian – a rád maloval dívčí akty. Courbet ho přímo uhranul. I on umístil tento skvost do koupelny a ukazoval ho jen vybraným hostům ve svém sídle na Hunyadi János utca 26.

Před vpádem německých vojsk skryl Hatvany Courbeta v bance. Protože byl žid a bál se konfiskace majetku Hitlerem, vše uložili do sejfů jeho dva nežidovští přátelé, kterým bezmezně důvěřoval. Tam byl obraz až do příchodu Rudé armády, která ho společně s dalšími cennostmi zabavila jako válečnou kořist.

Hatvany po válce stál nesmírně o to, aby se mu Počátek světa vrátil. Využil proto kuriózní nabídku, aby si svůj obraz od Rusů odkoupil. Transakce se podařila a Hatvany s Courbetem odjel do Paříže, kde ho v roce 1954 prodal za jeden milión dvě stě tisíc franků slavnému psychoanalytikovi Jacquesovi Lacanovi. Ten si Počátek světa odvezl na venkovské sídlo v Guitrancourtu. A protože krajina zakrývající ženský klín zůstala v Budapešti, nahradila „krycí“ obraz malba surrealisty Andrého Massona nazvaná Erotická země, což je propojení ženského aktu a přírody.

Široká veřejnost pořád o obraze neměla ani tušení. Dílo ale vypátrala znalkyně umění 19. století Linda Nochlinová a vystavila ho v roce 1988 v Brooklynském muzeu v New Yorku. Malba, jež se stala okamžitě senzací, se pak vrátila do Paříže Sylvii Lacanové, vdově po Lacanovi, který zemřel v září 1981.

Veřejný skandál se odehrál až v únoru 1994. Jacques Henric tehdy vydal v pařížském nakladatelství Seuil román Adorations perpétuelles a na obálku knihy hrdě umístil Počátek světa (knihu dodnes nabízí francouzský Amazon, viz reprodukce obálky). A začal poprask.

V novém francouzském trestním řádu v článku L 227-24 stálo, že za propagaci pornografie, pokud je veřejně dostupná pro nezletilé, hrozí viníkovi tři roky vězení a pokuta 75 tisíc eur. Policie na základě udání zakročila a ve městech Besançon a Clermont-Ferrand zabavila výtisky knihy. Akt Courbeta se ničím neliší od aktů Schieleho, Klimta nebo Picassa, jen je prostě mnohem realističtější. A ženský klín kreslil už renesanční všeuměl Leonardo da Vinci jako anatomickou studii. Argumenty historiků umění nestačily.

Na obranu Courbeta vystoupil francouzský ministr kultury Jacques Toubon. V květnu 1994 veřejně prohlásil, že pokusy stáhnout kvůli obálce knihu z knihkupectví i jakékoliv omezení její distribuce považuje za absurdní. K Počátku světa pak dodal, že je umělecké dílo samo o sobě krásné a hodné uznání a že paragrafy nového francouzského trestního zákoníku nemají nic společného s kontrolou či cenzurou výtvarného umění.

Symbolickým se stalo, že obraz po všech peripetiích doputoval do nejslavnějšího pařížského muzea impresionistů Musée d’Orsay. Dědicové Sylvie Lacanové ho použili k vyrovnání dědické daně. A tak se 26. června 1995 konalo slavností přijetí obrazu do muzea. Tehdejší ministr kultury Philippe Douste-Blazy, dříve starosta Lurd, nejkatoličtějšího města ve Francii, v proslovu při vernisáži prohlásil, že Počátek světa je pravděpodobně nejsmělejším dílem v historii francouzského malířství devatenáctého století. A dodal: „Dnes, po více než století od jeho vzniku, by nás obraz tohoto tématu neměl zneklidňovat, a přesto realistická vize i malířské umění k nám natolik intenzivně promlouvají, že vůči tomuto obrazu s takovou hloubkou výrazu nemůžeme zůstat neteční.“

Courbet je ozdobou Musée d’Orsay. Dá to chvíli hledání, než ho v přízemí najdete, ale stojí to za to. Na počátku moderního umění snad neexistuje jiný obraz, který by byl lidsky přirozenější a současně provokativnější než právě tato malba o rozměrech pouhých 55krát 46 centimetrů.

Peter Kováč

Reprodukce obrazu na internetu:

http://fr.wikipedia.org/wiki/L%27Origine_du_monde#/media/File:Origin-of-the-World.jpg

Literatura:

Thierry Savatier, Courbet:une révolution érotique, Paris  2014; Thierry Savatier, L’ origine du monde:histoire d’un tableau de Gustave Courbet, Paris 2006 (polské vydání: Początek świata. Historia obrazu Gustave’a Courbeta, Gdaňsk 2015); Günter Metken, Gustave Courbet: der Ursprung der Welt - ein Lust-Stück, München 1997, Gustave Courbet, katalog výstavy v Metropolitan Museum of Art, New York 2008; Sarah Faunce a Linda Nochlin, Courbet Reconsidered, katalog výstavy v Brooklyn Museum, New York 1988; Gustave Courbet a jeho přátelé (Dokumenty), z franc. orig. přel. Věra Smetanová, Praha 1958.