dějiny umění detailskandály v umění: seuratova tečkovací revoluce

Skandály v umění: Seuratova tečkovací revoluce

Na jaře 1879 se v Paříži uskutečnila čtvrtá výstava impresionistů. Mezi její návštěvníky patřil také plachý a málomluvný mladík Georges Seurat. Nebylo mu ještě dvacet let a studoval malířství na pařížské Akademii krásných umění. Jeho učitel Henri Lehmann, vyznavač neoklasicismu, ho varoval: jsou to potrhlí malíři. O to větší byla Seuratova zvědavost.

Na výstavě ho zaujal hlavně Claude Monet a jeho způsob, jak používal barevných skvrn k vyvolání výtvarného dojmu u diváka. Stačilo mu umístit na zelené pozadí pár doteků červenou a žlutou a na obraze rozkvetl záhon květin. A mladík před těmito obrazy přemýšlel, jak by se Monetova tvůrčí spontánnost dala zužitkovat k vytvoření vědecké teorie o barvách.

Už před časem Seurat objevil spis Michela Eugena Chevreula O zákonu simultánního kontrastu barev, který si pečlivě prostudoval. Sám text se netýkal malířství. Chevreul se zabýval barvením vlny a řešil stížnosti na kolísající kvalitu barev u gobelínů. Po řadě pokusů zjistil, že nedostačující intenzita barev vzniká důsledkem jejich nevhodného smíchání. Ze zajímavých postřehů si Seurat vytvořil vlastní estetiku.

Jsou tři základní barvy slunečního spektra: modrá, červená a žlutá. Smícháním modré a červené vzniká fialová, modrá se žlutou tvoří zelenou a žlutá s červenou dá oranžovou barvu. A když fialovou dáme vedle modré nebo červené, vzniká harmonie. Když se ale fialová ocitne vedle žluté, je výsledkem křiklavý kontrast. A takto se chová i oranžová k modré a zelená k červené. Seu -rat vzájemné vztahy pečlivě analyzoval, navíc k tomu přidal systém teplých a studených barev, aby jeho obrazy byly buď sametově hebké, nebo svítivě výrazné.

Stačilo jen umístit barevný bod podle zákonitosti vedle jiného barevného bodu. Místo malování tahem štětce začal Seurat obrazy tečkovat. Zrodil se tak pointilismus z francouzského slova point čili bod nebo tečka. Základní motiv si malíř vyhlédl venku. Udělal si barevné i černobílé skici a pak přišel do ateliéru a pustil se neúnavně do tečkování. Ne však náhodně, ale podle promyšleného záměru. Někdy se tomu také říká vědecký impresionismus.

Od května 1884 pětadvacetiletý Seurat s železnou kázní připravoval obraz, kterým chtěl ohromit Paříž. Jeho motivem bylo nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte, výletním místě Pařížanů. Místo se dnes nazývá Île de la Jatte a jde o říční ostrov na řece Seině – od Louvru se tam dostanete metrem číslo 1 s výstupem na zastávce Pont de Neuilly. Tam, kde malovali Claude Monet, Alfred Sisley a dokonce i Vincent van Gogh, jsou dnes tenisové kurty, fádní patrové domy a jen nejvzdálenější cíp ostrova má stromy a louku jako za časů Seurata.

Po mnoha skicách a studiích malíř vytečkoval ve svém ateliéru obrovskou plochu 2 x 3 metry, na které zachytil park a řeku a k tomu desítky různých postav, které se po ostrově procházejí, polehávají na trávníku, rybaří nebo na Seině závodí na lodičkách. V březnu 1886 měl obraz hotový a rozhodl se, že svůj manifest nového malířství představí díky kamarádství s Camillem Pissarrem na osmé výstavě impresionistů. Tato poslední společná akce impresionistů začala v Paříži 15. května v prvním patře domu nad oblíbenou kavárnou La Maison Dorée na křižovatce ulic Rue Laffitte a Boulevard des Italiens.

Každá výstava impresionistů vyvolala nějaký skandál. O ten v roce 1886 se postaral právě Seu rat. Lidé se chodili před jeho obraz pobavit. Irský spisovatel George Moore si do pamětí poznamenal, že Grande Jatte vyvolával u obecenstva salvy smíchu, které se každého umělce silně dotýkají. Diváky provokovala dáma, údajná luxusní prostitutka, která se v popředí nenuceně prochází s opicí. A toto zvíře už od středověku bylo v evropské kultuře považováno za symbol marnosti, chlípnosti a lenosti…

O osmé výstavě impresionistů vyšlo více než čtyřicet recenzí, nicméně většina kritiků, kteří měli vůči Seuratovi výhrady, neformulovala své soudy nějak skandálně. Henry Févre tvrdil, že jeho postavy mu připomínají norimberské marionety, což byl odkaz na komickou operu La Poupée de Nuremberg, věnovanou výrobci loutek Korneliovi, který pro svého syna vyřeže ze dřeva nevěstu a obleče ji do skutečných šatů. Octave Mirbeau u Seurata rozpoznal – vzdor výstřednosti – působivou malířskou vyrovnanost.

Zajímavou kritiku napsal Jules Christophe, který tvrdil, že umělec s temperamentem kalvinistického mučedníka a s vírou Jana Husa v srdci namaloval v souladu představitele různých sociálních tříd. O Seuratovi se diskutovalo také v Londýně, kde byl představen jako slibný talent a jeho Grande Jatte byl charakterizován jako modernizovaná verze umění starověkého Egypta.

Historickou novinkou však bylo, že sami zakladatelé impresionismu pokládali Seuratův neoimpresionismus za skandální omyl. Na stranu mladého průkopníka se odhodlaně postavil jen šestapadesátiletý Camille Pissarro, který sám začal malovat jeho metodou. V dopisech svému synovi Lucienovi, které v roce 1970 vyšly v českém překladu, napsal, že necelé dva měsíce před výstavou se zle pohádal kvůli Seuratovi s Eugénem Manetem, malířem a bratrem Edouarda Maneta. Konflikty měl kvůli tomu i s Renoirem, který se osmé výstavy nezúčastnil stejně jako Monet. Mnohým připadalo, že pointilismus zničil individualitu malířů. Téměř se totiž nedalo rozpoznat, co pomocí tečkování vytvořil Seurat, co Signac a co Pissarro.

Nadšen nebyl ani Degas, hlavní organizátor výstavy. Signac vzpomínal, že když uviděl Grande Jatte, tvrdil, že Seurat musel navštívit Florencii a že ho inspiroval renesanční Giotto. To bylo vše, co utrousil. Hlavně se ale obával, aby kvůli nějakým novinkám nevzdala účast na společném vystoupení americká malířka Mary Cassattová, která byla dost bohatá, aby případně zaplatila finanční krach celé akce. Nakonec byl dohodnut kompromis. Pointilisté na výstavu mohou, ale budou v poslední místnosti, zřetelně odděleni od všech ostatních.

Klid však nenastal. Malíř Alfred Stevens, proslulý elegantními portréty krásných dam a letitý přítel řady impresionistů, vynadal Degasovi, že vzal pod svá ochranná křídla pointilisty. Vodil na výstavu svoje přátele z nedaleké kavárny Café Tortoni (dodnes funguje), aby jim na Seuratovi, Signakovi a Pisarrovi dokumentoval skandální úpadek nejnovějšího umění.

Přímo před obrazem Grande Jatte malíře obhajoval belgický básník Émile Verhaeren. Ale vysmáli se mu. Nicméně on o talentovaném umělci nadšeně informoval svého přítele, bruselského malíře Théa van Rysselberghea. Ten se vypravil na výstavu, ale byl zklamán. Přímo před Seuratem prý vzteky zlomil svoji vycházkovou hůl. Záhy se mu ale vše rozleželo v hlavě a stal se hlavním představitelem pointilismu v Belgii.

Seurat předčasně zemřel v jednatřiceti letech. Po návratu z pohřbu Pissarro napsal 1. dubna 1891 svému synovi: „S pointilismem je konec, ale myslím, že z něho vyplynou jiné důsledky, které budou mít později pro umění velký význam.“ Měl pravdu. Ve vídeňské Albertině je do 8. ledna 2017 otevřena výstava o Seuratově objevu a je tam prokazatelně ukázáno, že jeho metoda ovlivnila Picassa, Mondriana, van Gogha, italské futuristy, francouzské fauvisty a německé expresionisty. Ani obraz Nedělní odpoledne na Grande Jatte nezapadl. Je dnes kultovní atrakcí stálé expozice Art Institute v Chicagu, kam ho v roce 1925 věnoval Frederic Clay Bartlett na paměť svojí předčasně zemřelé ženy a sběratelky Helen Birch Bartlettové.

 

Peter Kováč

 

Obraz Nedělní odpoledne na Grande Jatte lze detail po detailu prozkoumat zde:

https://www.google.com/culturalinstitute/beta/asset/a-sunday-on-la-grande-jatte/twGyqq52R-lYpA

 

Doporučená literatura:

John Rewald, The History of Impressionism, Boston, New York 1980; Henri Perruchot, Život Seuratův, Praha 1974; Camille Pissarro, Doma ani sou, Praha 1970; Ruth Berson (ed.), The New Painting Impressionism 1874-1886: Documentation, Fine Arts Museums of San Francisco 1996; Linda Nochlin, Seurat’s Grande Jatte, an anti-utopian Allegory, Museum studies the Art Institute of Chicago, 14.1989, s. 132-153; Klaus Albrecht Schröder (ed.), Ways Of Pointillism: Seurat, Signac, Van Gogh, Wvien – Albertina 2016.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru