Smrt na tenisovém dvorci - byl barokní malíř Caravaggio podlý vrah nebo čestný mstitel?

Životní příběh nejslavnějšího z římských barokních umělců Michelangela Merisiho zvaného Caravaggio (1571 až 1610) by nevymyslel ani ten nejlepší z hollywoodských scenáristů.

Jeho mecenáši - římští kardinálové - ho museli každou chvíli tahat z nesnází. Značnou část svého krátkého života strávil na útěku, protože v Římě na tenisovém dvorci zabil jiného muže. Tato dramatická událost byla až donedávna největší záhadou v Caravaggiově pohnutém osudu.

K tomu, co bývá označováno někdy za vraždu, jindy za nešťastné zabití, došlo v Římě 28. května 1606 v podvečer. Životopisci často uváděli, že Caravaggio hrál tenis a při zápasu se pohádal se svým soupeřem Ranucciem Tomassonim.

Nejprve se prý navzájem mlátili raketami, pak ale malíř tasil zbraň a protihráče nečekaně zabil. Čin se vysvětloval umělcovou značnou agresivitou, která je patrná i na jeho obrazech.

Ke rvačce Caravaggia opravdu dokázalo vyprovokovat cokoliv. Vrhl se i na číšníka, který mu přinesl artyčoky a na malířův dotaz o použité omáčce reagoval jen úšklebkem.

 A co teprve když údajně šlo o dramatickou hru spojenou s finanční sázkou. Že by malíř v takovém případě nedokázal udržet na uzdě svoje emoce, je víc než pochopitelné. Ale bylo to skutečně tak? Šlo jen o momentální myšlenkový zkrat během tenisového utkání?

Přijít celé události na kloub se rozhodl anglický historik umění Andrew Graham-Dixon, který už dříve nabízel různá vysvětlení osudné události. Nyní prostudoval znovu důkladně vatikánské archívy a v loňském roce vše publikoval v obsáhlé anglicky psané knize o Caravaggiově životě (Caravaggio: A Life Sacred and Profane, Allen Lane - Penguin Books, London 2010).

Záhadné na celé záležitosti bylo, že údajného tenisového utkání se aktivně zúčastnilo celkem osm osob, čtyři na každé straně, a že téměř všichni, kteří byli přítomni smrti Ranuccia Tomassoniho, okamžitě prchli z Říma, z dosahu papežských soudních úředníků. Jako by byli v té chvíli spoluviníky, i když prokazatelně soupeře zabil pouze Caravaggio.

Římskými strážemi byl zadržen jen jediný, kapitán Petronio Toppa, přítel Caravaggia. Při konfliktu onoho osudného večera byl tak těžce zraněn, že nemohl utéci a skončil zraněný v šatlavě. Když byl konečně vyslýchán, přizval si na obhajobu dva svědky.

Prvním byl kapitán Francesco Pioveno, který jen obecně uvedl, že Toppu léta znal jako statečného vojáka, jenž by se nikdy nedopustil něčeho nečestného.

Druhý svědek byl sluha nazývaný Francesco fu Menici. Tvrdil, že Toppu potkal 28. května večer na tenisovém kurtu, ten však neměl s sebou žádnou raketu, ale byl naopak ozbrojen mečem. Prý sem přišel kvůli blíže nespecifikované události, v níž měl jakési významné služební poslání.

Andrew Graham-Dixon z náznaků vyvodil jednoznačný závěr: nešlo o nějaký tenis, ale o řádný souboj, který se neodehrál vůbec náhodně, ale byl předem přesně domluven. Caravaggia a jeho soka Ranuccia Tomassoniho doprovázelo šest mužů.

Dva z nich byli sekundanti a čtyři byli svědkové, po dvou na každé straně. Tomassoniho doprovázel jeho bratr Giovan Francesco a dva švagrové Federico a Ignazio Giugoliové, s Caravaggiem přišli dva vojáci Petronio Toppa a Paulo Aldato a jeho přítel Onorio Longhi.

Fakt, že k události došlo právě na tenisovém kurtu, který stál u Pallazzo Firenze na Campo Marzio (tam, kde je dnes ulice Via di Pallacorda), také nebyla náhoda.

Přehledné rovné prostranství bez překážek bylo ideálním místem pro souboj, který se tak mohl odehrát za regulérních podmínek.

V papežském Římě však byly souboje přísně zakázány. Nejen rivalům, ale i jejich svědkům a sekundantům hrozilo těžké vězení, a dokonce i smrt oběšením. Právě proto všichni prchli z Říma, právě proto byly jejich výpovědi tak mlhavé a soudci se vlastně nic konkrétního nedozvěděli.

Dokonce i v žádostech o milost těch, kteří byli na útěku, se nespecifikuje, proč a za jakým účelem se onoho osudného podvečera shromáždili. Hádka při tenisu, která náhodou skončila smrtí, byla prostě jen šikovná výmluva.

Jak podle Andrewa Grahama-Dixona konflikt proběhl? Na dvorci se 28. května v určenou podvečerní hodinu sešli oba sekundanti a čtyři svědkové. Souboj mezi Caravaggiem a Ranucciem Tomassonim začal. Ani jeden svého soka nešetřil. Pak se v jisté chvíli podařilo malíři bodnout Ranuccia do stehna, a to na vnitřní straně. Rána nevypadala hrozivě, přesto se muž skácel k zemi.

Caravaggio se napřáhl k druhému úderu. V kritické chvíli se na něj vrhl Giovan Francesco Tomassoni, připravený za každou cenu zachránit svého bratra. Úderem těžce zranil malíře na hlavě. Pak se k následné bitce přidali i svědkové. Vše trvalo jen pár minut.

Sám Ranuccio Tomassoni zůstal ležet na zemi. Zbývaly mu pouhé vteřiny života. Caravaggio ho totiž strefil do femorální tepny, ze které krev stříká tak silně, že se krvácení prakticky nedá zastavit. Bratři Giugoliové se pokoušeli sehnat pomoc, ale vše bylo marné. Přivolaný ranhojič už konstatoval jen smrt.

Malíř okamžitě uprchnul. Po delší době se objevil až v Neapoli a do milovaného Říma se už nikdy nepodíval. Pokusil se o návrat v létě 1610, ale zemřel cestou vysílením a nemocí.

Proč ke krvavému souboji vlastně došlo? Ranuccio Tomassoni pocházel z dobré rodiny vojenských důstojníků a obchodníků, ale sám se živil jako prominentní pasák. Dodával holky zájemcům z lepší společnosti.

K jeho prostitutkám patřily Fillide Melandroniová, Tella Brunorová a Prudenza Zacchiová. Zejména Fillide, původem z hříšné Sieny, byla nádherná dívka a i mezi šlechtici velmi žádaná. Uměla vydělat spoustu peněz. Nebyl to žádný andílek. S kudlou se oháněla lépe než leckteří muži.

Caravaggio tuto dívku několikrát maloval, takže její tvář známe z řady obrazů. Udělal dokonce i její nádherný portrét, který se dochoval pouze v podobě černobílé dokumentární fotografie. Obraz se dostal do Berlína a byl nenávratně zničen v roce 1945 při bombardování města. Fillide vášnivého malíře jistě přitahovala. Byla to přesně jeho krevní skupina. A že se malování neobešlo bez sexu, o tom se nedá pochybovat.

Vyvolalo to nevoli Ranuccia Tomassoniho jako pasáka? Chtěl po malíři peníze za prokázané služby? Důvodů mohlo být i mnohem víc. Prostitutka Fillide každopádně oba muže zajímala. Jednoho jako malíře, druhého jako pasáka. Oba se na smrt nenáviděli. A nevraživost je přivedla i na tenisový dvorec. Místo raket si ale vzali ostré meče.

PhDr. Peter Kováč

Ke knize:

http://www.penguin.co.uk/nf/Book/BookDisplay/0,,9780713996746,00.html?strSrchSql=Andrew+Graham%2DDixon%2A/Caravaggio_Andrew_Graham-Dixon