Štýrský Hradec: Vydavatelství ADEVA vydalo faksimilia všech čtyř dochovaných iluminovaných exemplářů „Saského zrcadla" (Sachsenspiegel)

Vydavatelství faksimilií ADEVA se sídlem ve Štýrském Hradci vydalo ve své ediční řadě CODICES SELECTI všechny čtyři dochované iluminované rukopisy proslulého „Saského zrcadla", které je nejvýznamnější právní knihou německého středověku. Do současnosti se dochovalo přes 400 rukopisů a fragmentů tohoto díla, což svědčí o jeho nesmírném významu.

Žádná jiná kniha neovlivnila německé právní dějiny tak výrazně jako „Saské zrcadlo". Právo se po staletí řídilo ústní tradicí, až později došlo k jeho zaznamenání. Rukopis tak obsahuje soupis zvykového práva, které bylo uplatňováno v běžném životě i před soudem a které se vztahuje k určitému konkrétnímu území (v tomto případě území Sasů). Autorem textu je Eike von Repgow, který jej „sestavil" v letech 1220-1235. Jedná se nejen o významnou právní knihu, ale také o první prózu v německém jazyce.

Jako první bylo vydáno faksimile Oldenburského saského zrcadla, v němž je uvedeno i datum, které umožňuje jeho přesnou dataci. Text byl zapsán v roce 1336 benediktýnským mnichem Hinrikem Gloyestenem na objednávku hraběte Johanna III. z Oldenburgu v klášteře Rastede. Všechna faksimilia tohoto exempláře jsou sice již dávno prodaná, přesto si případný zájemce může rukopis „pořídit" za přijatelnou cenu, a to jako 15. svazek unikátní řady „Glanzlichter der Buchkunst".

Druhý v pořadí byl vydán bohatě a kvalitně iluminovaný rukopis drážďanský, který vznikl mezi roky 1347-1363. Tento manuskript je jakýmsi zrcadlem kultury německého středověku. Na 924 obrazových pásech je k vidění cca. 4000 postav různého společenského postavení, dále pak např. nářadí, nádobí, oblečení a spousta různých věcí každodenní potřeby.

Jako třetí vyšlo faksimile wolfenbüttelského exempláře ze 3. čtvrtiny 14. století, který je nejmladších a nejcennějším z dochovaných iluminovaných rukopisů „Saského zrcadla". Na 86 pergamenových listech a v 776 pruzích je zachycen život ve 14. století. Obrazová výzdoba je zde více než pouhou ilustrací, slouží především k lepšímu porozumění právnímu textu. Přesto je bohatým pramenem poznání dobové každodennosti. Nejpravděpodobněji byl wolfenbüttelský manuskript vytvořen jako reprezentativní dílo pro vysoce postavenou osobu.

Jako poslední byl nedávno vydán heidelberský exemplář z počátku 14. věku. Je považován za nejstarší rukopis „Saského zrcadla", jehož vznik je vymezen dokonce roky 1295 až 1304. Manuskript měl původně 92 listů, ale dochovala se jen třetina (30 pergamenových listů o rozměrech 30 x 23,5 cm s celkem 337 obrázky). Stav jednotlivých folií je různý, z čehož lze vyvodit, že byl často používán. Heidelberský rukopis má nejblíže k původnímu textu, který vznikl jen o několik desetiletí dříve v oblasti Harcu.

Do Heidelbergu se dostal nejpozději ve 2. polovině 16. století, kdy je zmíněn v seznamech proslulé knihovny „Bibliotheca Palatina". Původně snad byl v majetku augšpurského patricije Ulricha Fuggera, který roku 1584 odkázal část svých knih heidelberské knihovně. Za třicetileté války se pak převážná část heidelberské bibliotéky dostala jako kořist do Říma, kde se jednotlivé rukopisy a tisky staly chloubou místní Vatikánské knihovny. Až v roce 1816 pak bylo „Saské zrcadlo" spolu s dalšími německy psanými rukopisy vráceno zpět do Heidelbergu, kde se nachází dodnes.

Ke všem čtyřem faksimiliím byly vydány i odborné doprovodné svazky s komentářem.

Marek Zágora

O řadě „Glanzlichter der Buchkunst" více na:

http://www.stavitele-katedral.cz/styrsky-hradec-uzasna-edice-glanzlichter-der-buchkunst-predstavuje-sirsi-verejnosti-rukopisne-skvosty-stredoveku/

O Heidelberském rukopisu Saského zrcadla více na:

http://www.stavitele-katedral.cz/heidelberg-rukopis-zvany-saske-zrcadlo-sachsenspiegel-vysel-na-interaktivnim-cd-romu/

www.adeva.com