Toruň (Toruń): Kniha Slawomira Jóźwiaka a Janusze Trupindy Krzyzackie zamki komturskie w Prusach si zaslouží pozornost všech středoevropských odborníků na středověké hrady a opevnění

Kniha Slawomira Jóźwiaka a Janusze Trupindy Krzyzackie zamki komturskie w Prusach si zaslouží pozornost všech středoevropských odborníků na středověké hrady a opevnění. Více o obsahu knihy prozrazuje podtitul: Topografia i uklad przestrzny na podstavie średniowiecznych źrodel pisany. Jde tedy především o topografii a prostorové uspořádání na základě středověkých písemných pramenů.

Oba polští badatele se řádů německých rytířů (oficiální název řádu zní: fratres hospitalis sanctae Mariae Theutonicorum Jerosolimitanorum, čili bratří německého špitálu svaté Panny Marie Jeruzalémské) věnují systematicky mnoho let a mj. společně napsali i publikaci věnovanou hlavní polské řádové památce Malborku, která loni vyšla už ve druhém vydání pod názvem Organizacja zycia na zamku krzyzackim w Malborku w czasach wielkich mistrzów (1309 - 1457).

Jejich současná kniha Krzyzackie zamki komturskie w Prusach je rozčleněna do pěti hlavních částí. V úvodní kapitole se autoři věnují genezi křižáckého hradu a jeho symbolickému významu v představách řádu. Jde o přehled a hodnocení dosavadního bádání. Zde je mj. komentovaná i práce českého badatele Tomáše Durdíka (Mitteleuropäische Kastelle). Je totiž možné, že kromě různých regionů Francie, Duryňska a jižní Itálie ovlivnily podobu křižáckých hradů i Čechy a jejich přemyslovská architektura. Svoji roli tu mohl sehrát Přemysl Otakar II. a jeho křižácké tažení do Pobaltí.

Křižáci považovali svoje hrady za součást božího a sakrálního uspořádání středověkého vesmíru. Viděli v nich ostrovy spásy v moři zla. Z toho vyplývá i jejich časté zasvěcení Kristovi, Panně Marii a ochranným světcům řádu. Počet členů řádu nebyl nijak ohromující, v Prusích v době vrcholu moci v 15. století jich bylo asi pět set. Na základě pramenů oba autoři dokládají, že i velký hrad obývalo jen několik desítek rytířů a největším z hlediska počtu členů byl zřejmě Królewiec, kde v roce 1422 žilo 67 řádových rytířů - mnichů a kněží.

Klíčové pro výsledky bádání obou polských odborníků jsou však následující čtyři kapitoly, kde je pozornost věnována typografii a uspořádání hradů z hlediska řádových předpisů a oficiálních dokumentů řádu i v konkrétních archivních pramenů pocházejících ze středověkých Prus. Autoři vycházeli především z publikovaných zdrojů, pocházejících zejména z archivních fondů řádu v Berlíně a ve Vídni. Významným pramenem informací byly účetní knihy ze 14. a 15. století i středověké kroniky.

Autoři se pečlivě zabývali otázkou dobové terminologie. Pro funkčně i významově stejné nebo podobné části hradu a podhradí bylo totiž používáno různé pojmenování, které se měnilo nejen regionálně, ale i na stejném místě v průběhu doby. Rozšifrování středověkých pojmů, jak latinských, tak i německých, je užitečným vodítkem pro další badatele, kteří budou konfrontováni s dobovými písemnými památkami týkajícími se hradní a pevnostní architektury rytířských řádů.

Slawomir Jóźwiak a Janusz Trupinda se nedrží jen obecně teoretické úrovně, ale vše srovnávají s existujícími hrady a architekturou řádu. Předpokladem k tomu bylo zvládnutí výsledků dosavadní práce památkářů, historiků umění a také archeologů. Zjevnější se tak stává uspořádání jednotlivých částí křižáckých hradů, jejich prakticky funkční, ale i symbolický a nábožensko- liturgický význam. Hrad řádu německých rytířů nebyl jen obrannou a reprezentační stavbou, ale sloužil současně jako klášter s nezbytnou klauzurou i pravidelným rozvrhem bohoslužeb.

Autoři ukazují, jak se tato specifika projevila z hlediska prostorového rozčlenění i architektonické hierarchie. Detailní pozornost je věnována ubytování, refektářům, kaplím a kostelům, lázním, místnostem členů řádu i hodnostářům, stájím, obranným stavbám, zbojnicím, ambitům i pokladnicím.

Dosti opomíjené bylo třeba podhradí či lépe řečeno prostor před hlavní hradní částí, kde se podle dosavadních předpokladů nacházelo jen hospodářské zázemí. Slawomir Jóźwiak a Janusz Trupinda dokazují, že to však byla významná část areálu, kde se nacházela řada významných budov a místností spojených bezprostředně s praktickým i duchovním životem řádu. Kromě předpokládaných stájí a dílen, tu byly i lázně, místnost pro nemocné, tzv. „letní domy", dále místa a ubytování pro nečleny řádu, ale fugovalo tu také v rámci celého hradu i druhé oddělené sídlo komtura, doplněné i kaplí a refektářem.

Významným obecným závěrem Slawomira Jóźwiaka a Janusze Trupindy je, že řádové předpisy sepsané v polovině 13. století nijak výrazně neovlivňovaly podobu i rozčlenění hradů německých rytířů. Neexistoval také jeden ideální model. V řádových regulích jsou pasáže týkající se míst vyhrazených pro modlitbu, spaní a společného jídla, ale vše bylo formulováno velmi obecně a nepodmiňovalo konkrétní architekturu řádových hradů. Bylo tomu spíše naopak. Už existující uspořádání hradů ovlivňovala v průběhu 14. a 15. století různé dodatky k základním řádovým předpisům.

PhDr. Peter Kováč

Jóźwiak Sławomir, Trupinda Janusz, Krzyżackie zamki komturskie w Prusach. Topografia i układ przestrzenny na podstawie średniowiecznych źródeł pisanych, Toruň 2012, Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, 460 stran, 56 zlotých.

V Česku lze polské knihy koupit prostřednictvím knihkupectví v Českém Těšíně:

Klub Polskiej Książki i Prasy

Księgarnia - Knihkupectví

731 01 Český Těšín

Čapková 7

tel.: +420 558 740 226

e-mail: ksiegarnia@polonica.cz

Obsah knihy Krzyżackie zamki komturskie w Prusach:

Wstęp / 7

I. Zamki konwentualne w Prusach - podstawowe poglądy dotyczące genezy ich formy oraz symboliki / 19

1. Geneza formy architektonicznej / 19

2. Symbolika / 33

II. Krzyżacki zamek konwentualny w świetle Statutów zakonnych. Teoria i praktyka / 39

III. Topografia zamków i przedzamczy komturskich w państwie zakonnym w Prusach w nomenklaturze średniowiecznych źródeł pisanych / 65

IV. Nazewnictwo, rozmieszczenie i układ przestrzenny zabudowań przedzamczy / 109

1. Gmachy dostojników / 109

2. Refektarze / 146

3. „Domy letnie" / 168

4. Kościoły (kaplice) / 177

5. Infirmerie / 185

6. Mieszkania dienerów / 203

7. Łaźnie / 213

8. Budynki gospodarcze / 218

9. Stajnie / 227

10. Mury obronne, wieże, bramy / 233

V. Nomenklatura i układ przestrzenny wnętrz oraz zewnętrznych zabudowań zamków wysokich / 257

1. Piwnice / 257

2. Pomieszczenia gospodarcze / 267

3. Krużganki (ganki) / 283

4. Kościoły (kaplice). Zakrystie / 294

5. Refektarze / 310

6. Pomieszczenia sypialne / 343

7. Komnaty dostojników / 356

8. Izby mieszkalne i użytkowe / 366

9. Obiekty i pomieszczenia sanitarne / 375

10. Skarbce / 392

11. Kancelarie i archiwa / 398

12. Zbrojownie / 410

13. Strychy, spichrza, magazyny / 415

14. Wieże, bramy i mury obronne / 421

Zakończenie / 435

Bibliografia / 441

Autoři:

Jóźwiak Sławomir

prof. dr hab., historyk, mediewista. Od 1996 r. pracuje na Uniwersytecie Mikołaja Kopernika w Toruniu, obecnie w Zakładzie Historii Krajów Niemieckich. Specjalizuje się w badaniach nad dziejami wypraw krzyżowych, lewantyńskich zakonów rycerskich oraz państwa zakonu krzyżackiego w Prusach i Inflantach w okresie między XIII a XVI wiekiem.

Trupinda Januszdr,

historyk, mediewista, muzealnik. W latach 2000-2011 był zastępcą dyrektora Muzeum Zamkowego w Malborku. Od 2011 roku pełni funkcję zastępcy dyrektora Muzeum Historycznego Miasta Gdańska. W swoich badaniach skupia się nad zagadnieniami mentalności i ideologii w średniowieczu. Znaczną uwagę poświęca również dziejom krzyżackiego budownictwa warownego.

Anotace polského nakladatelství:

Badania naukowe nad fenomenem krzyżackiego budownictwa zamkowego w państwie zakonnym w Prusach w XIII-XV wieku są prowadzone już od prawie 200 lat. Jednak do czasu drugiej wojny światowej zdominowali je pasjonaci, a nie wykształceni fachowcy, w rezultacie czego dokonywane ustalenia lub formułowane wnioski były często efektem niczym nieudokumentowanych hipotez. Po drugiej wojnie światowej stosunkowo nieliczne nowatorskie odkrycia, będące w większości efektem badań archeologów lub historyków sztuki, w gruncie rzeczy pogłębiały wiedzę o krzyżackim budownictwie zamkowym w Prusach tylko w dość ograniczonym zakresie. Uczeni opierali się bowiem przede wszystkim na zachowanych reliktach obiektów, a średniowieczne źródła pisane wykorzystywali marginalnie, niejednokrotnie źle je rozumiejąc i interpretując.

Ta niekorzystna tendencja jest szczególnie widoczna w badaniach nad późnośredniowieczną topografią i układem przestrzennym krzyżackich zamków komturskich w państwie zakonnym w Prusach oraz rozmieszczeniem i przeznaczeniem znajdujących się w nich pomieszczeń. Te właśnie zagadnienia przyciągnęły szczególną uwagę autorów niniejszej pracy. Okazuje się bowiem, że dopiero gruntowna analiza wszystkich istniejących w tym zakresie źródeł pisanych z epoki (zwłaszcza stosunkowo licznych XIV- i XV-wiecznych) umożliwia zweryfikowanie wielu powielanych od dziesięcioleci błędnych poglądów na ten temat.