Trident (Trento): Gotický Josef Lada se jmenoval mistr Václav, pocházel z Čech a tvořil kolem roku 1400 v severní Itálii

Gotický Josef Lada se jmenoval mistr Václav a jeho úchvatné malby najdeme ve věži zvané Torre Aquila na hradě Buonconsiglio v severoitalském Trentu neboli česky Tridentu. Město je u nás známo díky protireformačnímu koncilu, který na mnoho století ovlivnil církevní život a barokní umění i v Čechách a na Moravě. Že Trento nabízí také zcela unikátní památku českého malířství, ví však jen málokdo.

Hlavní místnost v horní části Torre Aquila není veliká a Italové sem pouští jen omezený počet návštěvníků, nicméně na zeď se pohodlně vešlo jedenáct gotických fresek o rozměrech 3krát 2 metry nebo 3krát 3 metry. Každý z výjevů zachycuje po jednotlivých měsících práci na vesnici i život řemeslníků a aristokracie ve městech a na hradech v podhůří Alp.

Kalendář je téměř kompletní. Chybí pouze březen, protože byl zničen, když se do věže dodatečně budovalo točité schodiště. Obrazy vypadají jako pestrobarevné tapiserie. Malíř Václav, původem z Čech, použil techniku pravé italské fresky, což je metoda malování do čerstvé omítky. Barvy se po vyschnutí natolik spojí s podkladem, že vznikne prakticky nezničitelný obraz, který si navíc trvale podrží svoji svítivou barevnost.

Některé výjevy jsou na dobu gotiky dosti kuriózní. Měsíc leden nabízí pohled na zasněženou krajinu, což je téma, které v monumentální podobě až o sto padesát let později objeví pro dějiny malířství Pieter Bruegel starší. Český umělec sem navíc přidal scénu, kde se dvě skupiny dobře oblečených mužů a žen navzájem koulují. Je to opravdová sněhová bitka mladých aristokratů.

Měsíc únor představuje rytířský turnaj a kováře, který pro koně rytířů připravuje podkovy. Duben charakterizují polní práce, orba velkými pluhy, vláčení branami a setí. Květen je věnován básníkům a milencům, ostatně máj byl časem lásky už ve středověku a nikoliv až v době Karla Hynka Máchy.

Scénu dojení krav a výrobu sýra najdeme ve vyobrazení měsíce června; navíc je tu i tanec dvořanů na upravené zahradě za doprovodu pěti hudebníků. Červenec je dobou senoseče, ale také přípravou na lov se sokoly. V srpnu se sklízí obilí, v září se oře a loví drobná zvěř za pomoci dravých ptáků. Říjen patří vinobraní, listopad nebezpečnému lovu na medvěda a prosinec zase kácení stromů a svážení dříví z lesů, aby doma u krbu bylo teplo.

Torre Aquila byla původně branou z města Trenta a z ní vycházela obchodní cesta, která vedla do Aquileie. Na přelomu 14. a 15. století však byla začleněna do opevnění hradu Buonconsiglio a v horní části přestavěna na obytnou prostoru. O tuto proměnu se postaral moravský šlechtic Jiří z Lichtenštejna, který v severoitalském městě působil jako biskup.

Do nových prostor Jiří chodil úzkou chodbou a zjevně tam trávil nejsoukromější části svého života. A pro zpříjemnění si stěny nechal vymalovat mistrem Václavem. Nechtěl nic církevního, toho měl dost v katedrále. A tak na jeho pokyn malíř oslavoval sám život, jak lidem plynul v průběhu roku v době vrcholného středověku.

Jenže rozšíření hradu na úkor města se zjevně nelíbilo zdejším radním, kteří zabrání věže biskupem považovali za porušení svých kompetencí. Jiří musel po čase věž vrátit a ta se opět stala městskou branou. K tomu byla v roce 1407 vyhotovena smírčí dohoda. Letopočet je dosti významný. Vůbec nejslavnější srovnatelné vyobrazení jednotlivých měsíců roku vytvořili v 15. století bratři z Limburka ve vzácném rukopisu nazývaném Přebohaté hodinky vévody z Berry. Český mistr Václav je o pár let ve všem předběhl. Je totiž jisté, že už několik let před rokem 1407 musela být malířská výzdoba horní místnosti v Torre Aquila hotová.

Italský historik umění Enrico Castelnuovo zjistil, že mistr Václav podrobně studoval obyčeje i život v jižním Tyrolsku a snažil se s půvabnou „ladovskou" naivitou zachytit reálný obraz tehdejší skutečnosti. Věrně jsou také vyobrazeny zdejší hrady, které Lichtenštejnové a jejich přívrženci vlastnili. Obdivuhodný malířův výkon naznačuje, že čeští umělci kolem roku 1400 byli na výši doby a nejen ctili tradici krásného stylu, což byl pražský styl mezinárodní gotiky, ale kladli si i nové cíle, které v Itálii a v Nizozemí povedou ke vzniku severské renesance.

Scény a výjevy na freskách v Torre Aquila dodnes působí jako barvitá obrázková encyklopedie. Historik Giuseppe Šebesta dokonce před sedmnácti lety vydal dvousetstránkovou knihu, kde přesně identifikoval všechny vyobrazené nástroje, předměty, povozy i stavby, které na freskách mistr Václav vytvořil.

O samotném Jiřím z Lichtenštejna, původem z Mikulova, víme, že působil kdysi jako duchovní ve Vídni u chrámu sv. Štěpána a v roce 1411 to jako tridentský biskup dotáhl až na post římského kardinála. Jeho obdiv jako mecenáše umění patřil Praze císaře Karla IV. a krále Václava IV. Když přišel do Trenta, objednal si bohatě vyšívaný biskupský ornát, který je dodnes uměleckou atrakcí zdejšího Diecézního muzea. A jak zjistila německá historička umění Evelin Wetterová, šlo o luxusní výrobek pražských uměleckých dílen.

Takže když biskup sháněl malíře, který by pro něj vytvořil unikátní cyklus fresek o dvanácti měsících roku, obrátil se také do Prahy a přivedl si mistra ryze českého jména Václav, který se ve věži Torre Aquila pustil do práce. Domněnku potvrzuje i fakt, že způsob, jak jsou namalovány na fresce hrady, města i jednotlivé postavy, se podobá vyobrazením v českých rukopisech Václava IV., které pro něj bohatě zdobili pražští malíři. O životních osudech mistra Václava - opravdového gotického Josefa Lady - však není známo téměř nic, kromě jeho jména, což je škoda.

PhDr. Peter Kováč

Knihy:

Giuseppe Šebesta, Il lavoro dell'uomo nel Ciclo dei mesi di Torre Aquila, Trento - Castello del Buonconsiglio 1996, 240 stran.

Enrico Castelnuovo, Il Ciclo dei Mesi di Torre Aquila a Trento, Trento, Museo Provincale D'Arte, 2002, 87 stran, text italsky, anglicky, německy a francouzsky.

Vyobrazení všech měsíců je dostupné na italské wikipedii:

http://it.wikipedia.org/wiki/Ciclo_dei_Mesi