Turín: Je Turínské plátno opravdovým zázrakem?

Od dubna do května se letos do italského Turína vydaly statisíce lidí, aby ve zdejší katedrále zhlédly slavné plátno, na němž je otisk těla muže, který byl před smrtí krutě bičován, hlavu měl zraněnou trny, byl ukřižován na kříži a jehož bok kdosi probodl kopím. Další veřejné vystavení unikátu se plánuje až za patnáct let.

Předposlední květnovou sobotu, den před uzavřením ojedinělé výstavy, jsem byl mezi početnými zájemci, kteří si trpělivě vystáli dlouhou frontu. Na rozdíl od drtivé většiny přítomných jsem nepatřil mezi věřící. Do Turína mne přivedl profesionální zájem historika umění o křesťanské relikvie, tady o věcné pozůstatky (údajné nebo faktické) po Kristovi a jeho matce Panně Marii.

Moc jsem si toho od návštěvy nesliboval. Když jsem loni vydal - asi jako jediný ateista na světě (!) - obsáhlou publikaci o Kristově trnové koruně, tak mě při práci na knize nesmírně zaujala gotická kaple Sainte-Chapelle v Paříži, kde byla kdysi údajně autentická památka vystavována, ale samotný mučicí předmět, jenž je k vidění v pokladnici pařížské Notre-Dame, působí neosobně a prakticky ničím neuchvátí.

Zklamání jsem očekával i v případě Turínského plátna. Tušil jsem, že mne čeká nějaký chabý otisk na plátně, spíše jen matné skvrny, které díky počítačovým úpravám a dovednosti fotografů vypadají na reprodukcích jako lidské tělo. Co jsem ale v turínské katedrále spatřil, byl pro mne zážitek, na který se nedá zapomenout.

Na čtyři a půl metru dlouhém lněném plátně je ze vzdálenosti několika metrů zcela zřetelně vidět tělo zmučeného muže, zobrazené zezadu i zepředu. Probodané ruce a nohy i krvácející rána v boku svědčí o obrovském strádání, ale tvář umučeného je mírná a smířená se smrtí. Snad jen nejkrásnější ikony dokážou nabídnout podobný výraz klidu.

Je Turínské plátno antický originál? Nebo jde o největší podvod na světě vytvořený v „temném" středověku?

V roce 1390 papež Klement VII. vydal bulu, kde se uvádí, že otisk těla byl jen zručně namalován. Klement však plátno nikdy neviděl a sám měl problémy s tím, aby byl věřícími za papeže vůbec uznáván. Turínské plátno rozhodně není dílo vytvořené štětcem malíře!

Z úplné blízkosti není vidět téměř nic (viz detailní obr. č. 2). Otisk zřetelně vystoupí, jen když ho vidíte z povzdálí. Efekt je úplně jiný, než který známe třeba u impresionistů, kde povrch obrazu vypadá jako barevná kaše a až z větší vzdálenosti rozpoznáte krásnou krajinu s rozkvetlými máky.

Jediné, k čemu lze Turínské plátno trochu připodobnit, je gigantický rentgenový snímek nebo fotografický negativ. Jak ale vznikl? Záhada není dodnes zcela uspokojivě vyřešena. Zajímavé je, že už byzantští umělci odpradávna věděli o existenci podoby Krista nenamalované lidskou rukou a v ikonách se snažili takový otisk napodobit.

Vědci nám ohledně Turínského plátna nedali moc jednoznačných odpovědí, a víra „v něco" mně osobně nestačí. Občas to dokonce působí, jako by vědecké bádání bylo děláno téměř pokoutně, jako by pravda byla nežádoucí. Když se dělal radiokarbonový průzkum, dospěli nezávisle na sobě evropské a americké laboratoře ke zjištění, že jde o středověký padělek ze 14. století, kdy se plátno poprvé vynořilo ve Francii. Dnes se občas tvrdí, že vědci k rozboru dostali kousek plátna, který pochází z pozdější záplaty... Je to skutečně tak? Proč se po kus znovu neopakoval?

Oznámení o padělku se pro řadu odborníků stalo podnětem k tomu, aby Turínské plátno prakticky sprovodili ze světa. Jenže i kdyby šlo „pouze" o výrobek zručného falzifikátora ze 14. století, máme před sebou naprosto unikátní dílo, které v dějinách křesťanské ikonografie, tedy v historii zpodobňování Krista, nemá do té doby obdoby. Žádný románský nebo gotický umělec nevytvořil mrtvého Krista v životní velikosti jako otisk na plátně viděný zepředu a zároveň zezadu. Pokud je plátno ze 14. století, patřilo by rozhodně do dějin umění.

Údajný falzifikátor by totiž musel být génius. Lidé ve středověku už nic nevěděli o tom, jak byl Kristus fakticky umučen. Třeba ránu po hřebech najdeme na všech obrazech Ukřižování v dlaních, ale na turínském „otisku" je nad zápěstím. Čili autor naprosto přesně znal způsob, jak antičtí Římané popravovali svoje otroky. Kdyby hřeb přibili do dlaně, tak by se tělo vlastní váhou utrhlo, na zápěstí mu v tom bránily drobné kůstky. Takže co když je plátno pravé?

Už v roce 1204 popisoval francouzský šlechtic Robert de Clari plátno s otiskem Krista, které se pravidelně vystavovalo v chrámu v Konstantinopoli, a tvrdil o něm, že po vyrabování tohoto města křižáky památka zmizela a nikdo neví, kde je. Text byl občas špatně překládán. Třeba se psalo o vyobrazení tváře či obličeje, ale to je omyl. Pokud si vyhledáte autentické starofrancouzské vydání, tak Robert de Clari otisk zcela jednoznačně označuje termínem „la figura", šlo tedy o celou postavu.

Takže něco jako Turínské plátno fakticky existovalo už nejméně 150 let před tím, než se tzv. „zázračně" objevilo ve 14. století. Jeho vlastníkem ve Francii tehdy nebyl člověk beze jména. Šlo o významného královského dvořana Geoffroye de Charny, kterého francouzský panovník pověřoval nejčetnějšími úkoly, jako bylo třeba držení bojové zástavy. Tak vysoce postavený muž neměl vůbec žádný důvod, aby si zprofanoval svoji dobrou pověst nějakým padělkem. On sám pevně věřil tomu, že se mu do rukou dostalo skutečné plátno, kterým kdysi bylo zakryto Ježíšovo mrtvé tělo.

Je tedy Turínské plátno autentické? Na to - žel - zatím neexistuje odpověď. Nicméně nějakým blíže nevysvětlitelným technologickým postupem se na jemně tkaném plátně objevil otisk muže, který byl krutě mučen a zemřel přibit na kříži přesně tak, jak to popisuje bible. Plátno bylo určeno k veřejnému vystavování a navzdory nešetrnému zacházení tento 437 centimetrů dlouhý „negativ" po mnoha a mnoha staletích jakýmsi zázrakem nevybledl, ale dodnes dokáže lépe než kterékoli kázání či umělecké dílo svým smutkem ve smrti a klidem po velkém strádání emotivně oslovit i ty, kteří nejsou právě věřící.

PhDr. Peter Kováč

Velmi stručná historie Turínského plátna

* Kolem roku 1355 - plátno je ve vlastnictví šlechtice Geoffroye de Charny, který je předal kanovníkům v Lirey u francouzského města Troyes, aby je pravidelně vystavovali v kostele jako autentický Kristův rubáš.

* 1453 dědička majetku de Charny věnuje plátno rodu Savojských, kteří je vystavují na různých místech, především ale v Chambéry ve východní Francii.

* 1532 plátno bylo málem zničeno během požáru v Chambéry, ale na poslední chvíli se ho podařilo zachránit.

* 1578 Savojští odnesli plátno natrvalo do italského Turína, který se stal hlavním městem jejich panství.

* 1997 katedrálu v Turíně zachvátil požár a plátno podruhé málem shořelo, jen úplnou náhodou se ho podařilo hasičům zachránit.

Viz též předchozí články:

http://www.stavitele-katedral.cz/zahada-otisku-ukrizovaneho-muze-v-turine-stredoveka-kopie-nebo-anticky-original/

http://www.stavitele-katedral.cz/kasperske-hory-obsahla-a-zajimava-vystava-o-promenach-podoby-krista-v-dejinach-umeni/