NOVÁ DOMINANTA V SRDCI PAŘÍŽE

Cenné historické předměty, které Ludvík IX. pro Francii získal, úzce souvisely se životem i smrtí, umučením i vykupitelským posláním Ježíše Krista. Zpřítomňovaly a zhmotňovaly dávné biblické události, činily je důvěrnějšími a bližšími. Přímý kontakt s nimi musel být ohromujícím setkáním, které by dojalo i současného člověka, natož ty, kteří těmito představami intenzivně žili a považovali je za nedílnou součást vlastního osudu, jenž jednou skončí Posledním soudem, kdy stanou před tváří Spasitele. Poté, co se trnová koruna ocitla v Paříži, propukla nepochybně diskuse o tom, kam ji umístit a komu ji svěřit do opatrování. Příhodným místem by bylo opatství Saint-Denis u Paříže, kde se přechovávaly francouzské korunovační klenoty i posvátná bojová zástava zvaná oriflamme a sám klášterní kostel sloužil jako tradiční místo královských pohřbů. Už v 9. století sem podle legendy Karel II. Holý věnoval malý fragment trnové koruny, přivezený kdysi Karlem Velikým do Cách, a v roce 1205 král Filip II. August sbírku doplnil o část ze svatého kříže a jeden trn z Kristovy koruny, které dostal jako dar od Balduina I. z Konstantinopole. Ale Ludvík IX. měl s cennou relikvií jiné plány.  Chtěl ji mít co nejblíž u sebe, v tom si počínal stejně jako byzantští císaři. Trnová koruna proto byla uložena v nevelké románské kapli sv. Mikuláše (Saint-Nicolas) v areálu královského paláce. Snad se už tehdy uvažovalo o nové sakrální budově, která by výstavností a nádherou odpovídala významu převzácného daru. Konečné řešení jistě uspíšil zisk velkého fragmentu Kristova kříže v září 1241. A tehdy se Ludvík IX. zřejmě definitivně rozhodl, že v samém centru Paříže vybuduje z kamene a skla velkou patrovou Svatou kapli, která měla fungovat jako obrovský relikviář.

Nádherná stavba Ludvíka IX. kdysi vévodila centru města Paříže a od počátku byla zamýšlena jako svébytné dílo, důstojný protějšek velké pařížské katedrály. Původně jen komorně zamýšlený architektonický útvar tak dostal nový smysl, což bylo hojně následováno v celé západní křesťanské Evropě, od jednotlivých regionů Francie až po České království. Podle Dietera Kimpela a Roberta Suckaleho to mělo i svůj nový společenský význam. Do biskupských chrámů v Chartres nebo Amiens mohli lidé v průběhu roku běžně vstoupit, zatímco královská kaple v Paříži se jim otevírala jen zcela výjimečně. Pravidelně ji navštěvoval pouze panovník, jeho rodina, světští i duchovní příslušníci dvora čili hierarchická špička středověké společnosti. Obecný lid sem mohl jen při vybraných svátcích a i tak byl vzhledem ke kapacitě prostoru počet návštěvníků limitován. Kaple se nestala symbolem moci, tvrdí Kimpel a Suckale, ale výrazně posloužila k jejímu vizuálnímu vyjádření. Ludvík IX. stál na špičce společenské pyramidy a měl privilegium, že se mohl denně modlit k nejcennějším křesťanským ostatkům. Byl to výraz jistého absolutismu. Ostatně proto idea velké kaple, která architektonicky dominuje královskému sídlu, nikoli náhodou překročila i časové hranice středověku. Inspiroval se jí ještě Král Slunce Ludvík XIV., když ve Versailles budoval svůj rozsáhlý palácový komplex.

[kráceno]

 

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru