Umění, nebo skandál? Dívčí akty amerického fotografa Jocka Sturgese

Před sto lety v dubnu 1912 zatkli rakouského malíře Egona Schieleho a obvinili ho z údajného únosu a svedení nezletilé dívky. V ateliéru mu strážcové pořádku zabavili kresby a akvarely, které byly úředně označené za nemravné.

Tři dny vězení za přestupek proti počestnosti habsburského mocnářství! Tak zněl konečný verdikt. Žaloba se neprokázala, takže stanovený trest - odsezený už ve vazbě - se týkal jen umělcových provokujících dívčích aktů, které soudce označil za pornografii nevhodnou pro dospívající děti. Jeden z akvarelů byl demonstrativně spálen...

O osmasedmdesát let později se podobný případ opakoval v USA v San Francisku. Obviněným tentokrát nebyl malíř a kreslíř, ale umělecký fotograf Jock Sturges. Kvůli fotografiím adolescentů z nudistického prostředí mu FBI v roce 1990 zabavila vybavení ateliéru včetně celého fotografického archívu.

Sturges byl obviněn z šíření dětské pornografie. Po rozsáhlém řízení se nic neprokázalo. „Šlo o zpolitizovaný případ. Šéf FBI měl můj spis každý týden na stole a já sám jsem byl vyšetřován dva dlouhé roky. Pak se mi omluvili a všechny fotografie mi vrátili. Do té doby jsem nebyl moc zvyklý mluvit na veřejnosti, ale tehdy jsem se to naučil," řekl mi Jock Sturges, který nedávno navštívil Českou republiku, aby nyní v brněnské Moravské galerii představil svoji úchvatnou tvorbu.

Vyšetřování bylo nepříjemné, ale Sturges se stejně jako Schiele stal díky skandálu slavným. Sláva má ale dvě stránky, dobrou i špatnou. Ne každému Sturgesovo pojetí fotografie vyhovuje. V Americe navíc vládne tvrdé puritánství. V seriálech z Hollywoodu k milování ulehá muž do postele v trenýrkách a žena ve spodním prádle. Je to komické, ale nahota je v USA velký problém.

Když na jaře 2010 měla v newyorském Muzeu moderního umění svoji výstavu proslulá srbská výtvarnice Marina Abramovićová, bylo u vstupu do expozice důrazné upozornění, že sem mohou jen dospělí, a nikoliv nezletilé děti. Součástí expozice byly nahé modelky a modely a společně pózovali v akcích naaranžovaných umělkyní (říká se tomu performance).

Na výstavě jsem byl osobně, takže vím, že dodržování zákazu se kontrolovalo s pečlivostí, jakou jsem já kdysi zažil v kině v Sušici, když jsem musel s ještě teplým občanským průkazem prokazovat svých patnáct let, abych viděl Angeliku - markýzu andělů.

Jock Sturges mi k tomu dodává: „V americké politice se ke spoustě otázek vyslovuje hlasitá menšina křesťanů, a to je důvod oné zdrženlivosti. Paradox je v tom, že co nejprudérnější opatření vyvolávají opačnou reakci. A to i u těch, kteří by se jinak chovali zdrženlivě. Je třeba známo, že státy, kde se zamezuje šíření pornografie, mají největší procento případů znásilňování a zneužívání dětí."

Fotograf řadu argumentů použil i při vyšetřování na FBI: „V USA máme na školách zakázané i slovo kondom, učitel tam nesmí mluvit o sexu. V Holandsku, které je podle mě nejliberálnější, začíná sexuální výchova v základní škole a erotický vztah tam můžete mít s třináctiletou dívkou, pokud s tím ona souhlasí. A výsledek? Těhotných sedmnáctiletých dívek je tam statisticky na počet obyvatel nebetyčně méně než v naší puritánské Americe."

Sturges vyžaduje od svých modelů písemný souhlas, pokud jde o nezletilou, pak je nutné i schválení rodičů: „Vždy všem podrobně vysvětlím, že fotografie bude veřejně vystavována nebo publikována v knize, aby pak nedošlo k nějakému nedorozumění. Vyloučena je jakákoliv forma nátlaku."

Nudistům, které Jock fotí, se dnes říká naturisti, s ohledem na jejich souznění s přírodou. Za husitů jim říkali adamiti, podle praotce Adama, který byl s Evou v prvotním ráji zcela nahý. Sturges pořizuje snímky především v prostředí naturistických komunit v severní Kalifornii, Irsku a Francii.

„Lidé focení považují za zábavu. Doslova si to užívají. Většinou je znám delší dobu, skamarádíme se, než vytáhnu fotoaparát. Některé fotím i po několik desetiletí. Jiní zas mají rodiny a děti a fotky se jim tak líbí, že chtějí, aby měli snímky i svých potomků." A dodává: „Lidé zbaveni studu vnímají svoje tělo jako součást přírody a chovají se ve všem mnohem bezprostředněji."

Sturges rád fotografuje mladé dívky. Svět žen ho přitahuje, jako asi každého muže. V jeho případě je v tom ale něco víc - říká: „Vyrostl jsem v rodině, kde jsem měl čtyři bratry a žádnou sestru. Pak jsem působil v americkém námořnictvu. Prostě jsem dlouhá léta žil jen mezi muži. Musím ještě dodat, že fandím feminismu. Poznal jsem ho a změnil jsem na něj negativní názor, který jsem kdysi podvědomě zastával. Ženu neberu jako estetický objekt určený na vystavování, ale jako zdroj citů a emocí, které my muži nabídnout nemůžeme."

Na tom, že Jock Sturges dorazil do Brna, má největší zásluhu fotograf Roman Franc, který na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě připravoval bakalářskou práci o naturistech. Speciálně ho zajímal Karel Novák, rodák z Prostějova, který od 60. let fotil nudisty na plážích v bývalém východním Německu. Právě France napadlo vystavit v Brně Nováka společně se Sturgesem.

„Stačilo k tomu nějakých osm set e-mailů a přijel jsem," tvrdí s lišáckým úsměvem Sturges. Pro Nováka je to premiéra - nikdy svoje fotografie nevystavoval. Jeho americký kolega je naopak ve svých šestašedesáti letech na vrcholu slávy. A zaslouženě! Má opravdu zázračný talent. Dívky na jeho snímcích vypadají jako krásné víly. Je to umění, které má blízko k anglickým prerafaelistům.

Svoje fotografie vytváří Sturges na starém kodaku, velkoformátové kameře 18 x 24 centimetrů, která váží 25 kilogramů. „Chystám se, že časem přejdu na digitální fotoaparáty. Asi to je nutnost. Dějiny fotografie jsou ostatně plné pomníčků těch, kteří vzdorovali svojí době i technickému pokroku."

Peter Kováč

Fotografii Jocka Sturgese publikovanou na této stránce poskytla se souhlasem autora Moravská galerie v souvislosti s autorovou výstavou v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně, která je k vidění do 28. července 2013.

Internet k výstavě:

http://www.moravska-galerie.cz/