historie detailváclav ii. 1271/1305: život českého a polského krále václava ii. 4. část: založení zbraslavského kláštera a pražská korunovace (1292 a 1297)

VÁCLAV II. 1271/1305: Život českého a polského krále Václava II. 4. část: Založení Zbraslavského kláštera a pražská korunovace (1292 a 1297)

V devadesátých letech 13. věku došlo ke dvěma významným událostem Václavovy vlády: panovník založil cisterciácký klášter na Zbraslavi a konečně, po dvou nezdařených pokusech proběhla jeho královská korunovace.

Na konci roku 1288, kdy Václav II. rozhodoval o osudu svého otčíma Záviše z Falkenštejna, slíbil, že založí na počest Panny Marie klášter („klášter ke cti boha a jeho matky Marie blahoslavené Panny“). Snažil se tak zřejmě alespoň částečně vykoupit svou vinu, jelikož své počínání vnímal jako zradu, která mohla uškodit spáse jeho duše. I v arenze první zakládací listiny kláštera z 10. srpna 1292 se uvádí, že král zamýšlel prostřednictvím almužen vykoupit poklesky svého mládí.

Svůj slib začal uskutečňovat až po více než dvou letech, na podzim roku 1291, kdy oznámil svému příteli a rádci, sedleckému opatovi Heidenreichovi, že založí cisterciácký klášter. Zároveň chtěl, aby se Heidenreich na tomto založení, které Václav II. pojal velice velkoryse, podílel. Vliv na královu fundaci ale neměl jen Heidenreich Sedlecký, nýbrž i waldsasský opat Dětřich, jemuž Václav II. také velice důvěřoval. Byl to právě Dětřich, jenž měl rozhodující slovo pro výběr místa nového kláštera, který měl být vybudován na místě královského loveckého dvorce na Zbraslavi. Král vybrané místo k založení kláštera rád věnoval.

O několik měsíců později, přesněji v neděli 20. dubna 1292, byli do kláštera na Zbraslavi, jehož provizorní objekty loveckého dvorce byly upraveny, slavnostně uvedeni první mniši, které vyslal sedlecký klášter. Celkem jich bylo dvanáct, jako třináctý se přidal Konrád z waldsasského kláštera (symbolika Krista a jeho dvanácti apoštolů). Ve Zbraslavské kronice se píše: „Král pak svolav biskupa i preláty celého království Českého, vyšel v slavnostním průvodu naproti přicházejícímu sboru a postaviv slušně každého mnicha mezi dva preláty, opata pak mezi sebe a biskupa, nastolil ten sbor za zpěvu kněžstva s převelikým jásáním a radostí. A samo místo, které se dosud jmenovalo Zbraslav, nazval pro stálou památku svého jména, změniv mu jméno, Síní královskou (Aula Regia).“

Prvním opatem byl zvolen bývalý sedlecký převor Konrád, kterého následně potvrdil sedlecký opat Heidenreich. Václav II. klášter štědře obdaroval, určil klášteru roční důchod 400 hřiven stříbra s 24 poplužími a dalším příslušenstvím. Klášteru daroval také vzácný zlatý kříž, který získal za 1 400 hřiven, a další bohoslužebné předměty ze zlata a stříbra. Dvě stě hřiven pak věnoval na pořízení liturgických knih, které později nakoupili čeští cisterciáčtí opati v Paříži.

Český král si nový klášter velice oblíbil. Rád se v něm věnoval zbožnému rozjímání. Klášter se stal i místem důležitých státnických jednání a král se zde též zastavoval před válečnými výpravami. Snažil se získat Boží přízeň a vymodlit si i vojenské štěstí. S Zbraslavským klášterem měl ale ještě jeden veliký záměr. Chtěl z nej vytvořit nové přemyslovské pohřebiště pro sebe a svou rodinu. Bohužel netušil, že v něm bude pohřben jako první a že nádherný klášter bude v srpnu 1420 přepaden husity a vypálen...

Královská korunovace Václava II. a jeho manželky Guty Habsburské byla celkem dvakrát odložena (v letech 1287 a 1292). Nakonec se uskutečnila až na Letnice, v neděli 2. června 1297, a jednalo se o promyšlenou, nádhernou slavnost, o níž jsme informováni hned z několika dochovaných písemných zpráv. Některé z nich uvádějí, že takovou slavnost neuspořádal dosud ještě žádný z králů a že Václav ji uspořádal jako jasnou ukázku své moci a nesmírného bohatství.

Před samotným obřadem se král s královnou vyzpovídali a od hříchů je očistili opati Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Korunováni pak byli v románské bazilice před oltářem sv. Víta. Koronátorem byl mohučský arcibiskup Gerhard, který byl v té době v papežské klatbě. Mohučský metropolita byl ale zásluhou Václavových diplomatů a především českého stříbra zbaven na jeden den všech církevních překážek a mohl tak Václava a jeho ženu korunovat. Gerhardovi Mohučskému asistovali magdeburský metropolita Burchard a další přítomní biskupové a preláti. O samotném obřadu, kterého se účastnili četní hosté (duchovní i světští) nemáme mnoho podrobností. Víme např., že během obřadu král proklamoval, že bude chránit křesťanskou víru a spravedlivě vládnout.

Je zřejmé, že se jednalo o velkolepou událost, která byla provázena všeobecným jásotem a slavnostních dnů po korunovaci využili někteří její účastníci i k politickým jednáním, např. kurfiřti – volitelé římského krále jednali o římském králi Adolfu Nasavském.

Zbraslavská kronika si všímá především korunovační hostiny. Pro hostinu byl „postaven pro královské pohodlí a pro dvůr mezi vrchem Petřínem a břehem řeky Vltavy (asi v místech dnešního Smíchova) na rovině ploché a krásné palác podivuhodné velikosti a stavby z kmenů přiřezaných a otesaných se sroubeními spájenými…“. Tato stavba byla určena pouze pro nejvýznamnější hosty. Samotné hodování a hostiny pak trvaly čtyři dny. Praha se přeplnila lidmi, v jejím okolí vznikla dokonce stanová městečka. Všichni se dobře bavili. Konal se rytířský turnaj, vyhrávala hudba, tančilo se. Konaly se i běžecké závody nebo pěstní zápasy…

Významným pramenem ke korunovaci je kronika Otokara Štýrského, který si sice v době korunovace všímal hlavně svého oblíbence, Václavova švagra Albrechta Habsburského, ale na druhé straně uvádí řadu zajímavých detailů, které v jiných písemných pramenech nenajdeme. Např. se rozepisuje o tom, jak Václav poslal před korunovací do Itálie a dalších zemí své zlatníky a kupce, aby nakoupili velké množství drahokamů a vzácných látek. Otokar chtěl těmito podrobnostmi své čtenáře ohromit.

Zmínil i královskou korunu, která byla podle něj malá, ale stála 2 000 hřiven. Bohužel ji blíže nepopsal. Přesto šlo nejspíše o práci domácích zlatníků. Protože je zmiňována jako dost malá, předpokládá se, že její čelenka nebyla příliš vysoká a vyrůstaly z ní lilie, příp. pololilie, možná v kombinaci s křížky. Uvnitř snad byla zpevněna křížícími se oblouky, tzv. kamárami. Zdobena byla drahokamy, perlami a snad i gemami.

Otokar se sice nevěnoval koruně ale zato popsal štít, který byl společně s mečem (snad tzv. svatováclavský meč, jehož čepel se dochovala do současnosti) nesen před Václavem. Na štítu byl vyobrazen bílý („stříbrný“) lev s drápy, které byly ozdobeny rubíny. Pole štítu zářilo červeným zlatem a bylo poseto malými i většími drahokamy. Úchvatný byl i králův šat. Sametová suknice byla pokryta zlatými lístky, které se překrývaly a připomínaly rybí šupiny. Na každém lístku bylo prý pět drahokamů, jeden velký byl vždy obklopen čtyřmi menšími. Všechny drahokamy měly mít cenu 4 000 hřiven. Skvostný byl i Václavův klobouk. Bohužel nevíme, zda kronikářův popis odpovídal skutečnosti. Navíc je více než jisté, že výše uvedené sumy nemůžeme brát jako realitu.

Kronikář přináší též zajímavé detaily o královně Gutě. Uvádí, že jen pár týdnů před korunovací porodila a do korunovačního chrámu musela být přenesena z postele v komnatě, kde odpočívala s novorozencem. Po korunovaci pak byla přenesena zpět do svých komnat.

S korunovačními slavnostmi byl spojen ještě jeden velice důležitý obřad, který nás vrací ke Zbraslavskému klášteru. V pondělí 3. června 1297 se vydal Václav II. ozdoben královskými insigniemi v čele průvodu na Zbraslav, kde společně s magdeburským arcibiskupem Burchardem (mohučský metropolita byl již opět v papežské klatbě) a prvním zbraslavským opatem Konrádem položil v základech klášterního chrámu základní kámen se zlatým nápisem Ježíš Kristus. Po slavnostní mši pak král opásal 240 rytířů z různých zemí.

Velkolepá slavnost, jež měla ukázat celému světu Václavovu moc a bohatství a představit českého krále jako štědrého vladaře, nakonec byla poznamenána i jednou velkou tragédií. Dne 18. června 1297, tedy necelé tři týdny po korunovaci, zemřela na poporodní komplikace česká královna Guta a krátce po ní i její, zřejmě předčasně narozené dítě. Svou roli sehrály i dlouhé a namáhavé korunovační obřady, které nemocnou královnu vyčerpaly…

 

PS: Již jen do 17. října 2021 je na Hrádku v Kutné Hoře k vidění zajímavá výstava „Václav II.“, kterou připravilo k sedmistému padesátému výročí narození českého a polského krále České muzeum stříbra.

 

Marek Zágora

 

Příště: Ženy v životě Václava II. (1271–1305)

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-ii-1271-1305-zivot-ceskeho-a-polskeho-krale-vaclava-ii-3-cast-stredoevropskym-politikem-1290%E2%80%931296/

 

Foto: Kresba chrámu a půdorysu klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie na Zbraslavi, která vznikla podle starší předlohy. Nalezena byla v roce 1850 v báni kostela v Horních Mokropsech.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru