historie detailváclav iv. 1361/1419: život českého a římského krále václava iv. 11. část: volba nového římského krále a václav iv. pod tlakem (1410-1419)

VÁCLAV IV. 1361/1419: Život českého a římského krále Václava IV. 11. část: Volba nového římského krále a Václav IV. pod tlakem (1410-1419)

Dne 18. května 1410 zemřel římský král Ruprecht Falcký, jenž byl v roce 1400 po sesazení Václava IV. zvolen rýnskými kurfiřty králem. Václav se ale své královské hodnosti nikdy nevzdal, ba dokonce stále ještě pomýšlel i na zisk císařské koruny. Po Ruprechtově smrti jako jeden z kurfiřtů – volitelů římského krále – odmítal novou volbu římského panovníka, protože Říše podle něj svého panovníka měla. Navíc měl podporu dvou dalších kurfiřtů, saského vévody Rudolfa a braniborského markraběte Jošta Lucemburského. Zbývající, čtyři rýnští kurfiřti nebyli v té době jednotní, což bylo dáno především tím, že se v době papežského schizmatu, přesněji „trojpapežství“ přikláněli na stranu různých papežů.

Nastalé situace se rozhodl využít uherský král a nevlastní Václavův bratr Zikmund Lucemburský. Nejprve uznal nového papeže Jana XXIII., který byl zvolen na koncilu v Pise, a ten pak podpořil Zikmundovu kandidaturu na římského krále a poslal své diplomaty, aby získali na Zikmundovu stranu rýnské kurfiřty. Papež vyšel Zikmundovi vstříc i v mnoha dalších věcech.

Zikmund si uvědomoval, že ke zvolení potřebuje minimálně čtyři hlasy, proto se rozhodl získat hlasy čtyř rýnských volitelů. Nejprve vyjednával s arcibiskupy z Mohuče a z Kolína, ale jednání ztroskotala. Kurfiřti proto nabídli své hlasy dalšímu kandidátovi, kterým byl opět Lucemburk, moravský a braniborský markrabě Jošt. Joštovi se nabídka natolik zalíbila, že záhy opustil tábor krále Václava IV., jehož původně považoval za zákonitého římského panovníka.

Norimberskému purkrabímu Friedrichovi VI. z Zollernu se podařilo získat na Zikmundovu stranu arcibiskupa trevírského a kurfiřta falckého. Jošt mezitím přistoupil na požadavky arcibiskupů z Mohuče a Kolína, uznal papeže Jana XXIII. a slíbil, že bez jejich souhlasu nebude jmenován žádný říšský vikář. Poté se vydal do Prahy a začal jednat s Václavem IV. Ten nakonec souhlasil s Joštovou kandidaturou a jeho podporou za podmínky, že jej Jošt uzná jako „staršího římského krále“ a dopomůže mu k císařské koruně. Protože to, co dělal český král jako kurfiřt, činil také saský vévoda Rudolf, disponoval Jošt najednou pěti kurfiřtskými hlasy.

Prvního září 1410 dorazili do Frankfurtu čtyři rýnští kurfiřti. Ve stejný den přijel i purkrabí Friedrich VI., který zastupoval Zikmunda Lucemburského, jenž se oháněl braniborským hlasem, který ale ve skutečnosti patřil Joštovi. Zikmund stále ještě věřil, že by se pro něj mohli rozhodnout i arcibiskupové mohučský a kolínský.

Dne 19. září se rozhodlo, že volba proběhne. Trevírský arcibiskup a kurfiřt falcký proto uznali přítomného Friedricha VI. za zákonného zástupce Braniborska a na druhý den měla proběhnout volba. Když však dorazili ke kostelu sv. Bartoloměje, zjistili, že chrám je zavřený, protože nad Frankfurtem byl vyhlášen interdikt. Po hodině čekání nakonec na hřbitově zvolili přítomní svými třemi hlasy novým římským králem Zikmunda Lucemburského. Volba ale byla neplatná a to i z toho důvodu, že Zikmund nedisponoval platným braniborským hlasem, takže obdržel ve skutečnosti jen dva hlasy.

Prvního října se ve Frankfurtu konala nová volba. Arcibiskupové mohučský a kolínský spolu se zplnomocněnci Václava IV. a Jošta zvolili v kostele sv. Bartoloměje novým římským panovníkem Jošta. Jeho volbu schválil i zástupce saského kurfiřta. Jošt tak získal, pomineme-li Václavův hlas, který se stále považoval za římského panovníka, celkem čtyři hlasy. Svatá říše římská měla v jednu chvíli hned tři krále z rodu Lucemburků.

Zikmund s Joštem se začali připravovat na rozhodující střetnutí, ale 18. ledna 1411 druhý jmenovaný nečekaně zemřel. Zikmundovi se otevřela cesta k všeobecnému uznání, o němž začal vyjednávat.

Mohučský arcibiskup zahájil jednání o nové volbě, protože se podle něj Joštovou smrtí královský úřad uvolnil. Nová volba měla proběhnout 11. června 1411. Mezitím bylo Václavu IV. nabídnuto, že může být císařem, když bude jeho nevlastní bratr zvolen králem. Začala tak jednání mezi oběma lucemburskými bratry, která se protáhla až do počátku července 1411.

Hlavním závěrem jednání byl příslib císařské hodnosti pro Václava, kterou měl u papeže a kurfiřtů prosadit Zikmund. Říšské příjmy se měly dělit a říšské korunovační klenoty si měl ponechat Václav. Bratři měli spolupracovat a vzájemně se podporovat. Navíc Zikmund získal po Joštově smrti braniborské markrabství, Václav se stal moravským markrabětem.

Nová volba se konala 21. července 1411. Římským králem byl jednohlasně a právoplatně zvolen Zikmund Lucemburský. Václav IV. byl s výsledkem jednání pravděpodobně spokojen, i když musel vědět, že je mu císařská koruna stejně vzdálená jako v roce 1402. Navíc musel čelit dalším problémům ve svém království.

Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka (v úřadu od roku 1403) začal spolupracovat s nově zvoleným papežem Alexandrem V. Musel se otevřeně postavit proti Janu Husovi a v červenci 1410 nechal spálit všechny opisy Wyclifových spisů, aniž by byl seznámen s jejich obsahem. Navíc uvrhl Husa do arcibiskupské klatby, čímž proti sobě popudil nejen Husovy stoupence, ale i královnu Žofii Bavorskou a Václava IV., který kazatele Jana podporoval.

Václav IV. v reakci na arcibiskupovo jednání přikázal v dubnu 1411 zabavit důchody všech církevních hodnostářů, kteří podle něj zostudili České království. Arcibiskup raději uprchl k Zikmundovi Lucemburskému do Uher, kde v září 1411 náhle zemřel.

Vztah krále k Husovi dostal trhliny v první polovině roku 1412, kdy Václav IV. povolil ve svém království prodej odpustků, proti čemuž se razantně postavila Husova strana. Z královy strany se jednalo především o projev loajality vůči papeži, na druhou stranu z prodeje plynul určitý zisk i do jeho pokladny. Dne 11. července 1412 byli popraveni tři jinoši, kteří protestovali proti prodeji. Pro Husovy přívržence to byli mučedníci a za jejich smrt mohl podle nich i král Václav. Král se s Husem s konečnou platností rozešel.

Během kostnického koncilu (1414-1418) nemohl Václav IV. nijak zasáhnout do procesu s Husem a velice jej zasáhla jeho smrt. Král se snažil být nadstranickým panovníkem, který se chová spravedlivě k oběma stranám, k husitům i k jejich odpůrcům. Římská církev to ale viděla jako jasnou podporu kacířů, zejména pak, když v roce 1416 povolil přijímání podobojí v několika pražských kostelech, a dokonce i v kapli Božího Těla a Krve na Dobytčím trhu.

Na Václava doléhaly výzvy koncilu, především pak nového papeže Martina V. a římského krále Zikmunda Lucemburského, aby rázně zakročil proti Husovým stoupencům. V únoru 1418 byly vydány dvě papežské buly. V první bylo jasně zamítnuto přijímání podobojí a byl vyžadován přísný postih kacířů. Ve druhé pak bylo Českému království dokonce vyhrožováno křížovou výpravou. O dva měsíce později pak vydal Martin V. dekret, kterým požadoval bezpodmínečnou kapitulaci Husových stoupenců.

Václav IV. se však v této situaci, kdy byl pod silným tlakem hned z několika stran, projevil jako panovník, který si dokáže stát i za svým názorem, a sílícímu tlaku dlouho odolával. Dá se dokonce konstatovat, že právě díky Václavově podpoře, mohlo husitství dosáhnout takového rozmachu.

V roce 1418 jmenoval Václav ve většině královských měst nové rady a nejen v Praze podpořil husity. Zikmund Lucemburský musel z pozice římského krále na situaci reagovat a začal ještě víc tlačit na Václava, aby konečně začal řešit husitskou otázku. Václav IV. odolával až do února 1419, kdy ustoupil a rozhodl, aby všechny kostely, které ovládli husité, byly předány zpět katolickým farářům. Husitské bohoslužby povolil pouze na třech místech: v kostele Panny Marie Sněžné, u sv. Ambrože a u sv. Benedikta. Jednalo se o kompromis, který ale neuspokojil nejhlasitější Václavovy kritiky. Na druhé straně popudil proti sobě i husity.

V té době pobýval Václav IV. nedaleko Prahy na Novém hradě u Kunratic, který si nechal vybudovat v letech 1411-1412. Nechal tam převézt i svou soukromou knihovnu, která byla umístěna v klenuté místnosti. Byl velice vyčerpán a na konci svých fyzických i duševních sil. Měl před sebou posledních šest měsíců života…

 

Marek Zágora

 

Příště: První pražská defenestrace a smrt Václava IV. (1419)

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-12-cast-prvni-prazska-defenestrace-a-smrt-vaclava-iv-1419/

 

Foto faksimile ADEVA.

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-10-cast-druhe-zajeti-a-stoupencem-jana-husa-1402-1409/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru