historie detailváclav iv. 1361/1419: život českého a římského krále václava iv. 12. část: první pražská defenestrace a smrt václava iv. (1419)

VÁCLAV IV. 1361/1419: Život českého a římského krále Václava IV. 12. část: První pražská defenestrace a smrt Václava IV. (1419)

Letos si připomínáme nejen šestisté výročí úmrtí českého a římského krále Václava IV., ale i stejné výročí tzv. první pražské defenestrace, která je považována za počátek husitské revoluce, respektive husitských válek.

Dne 6. července 1419 vyměnil Václav IV. pod nátlakem konšely Nového Města pražského a převahu tak získali katolíci. Stalo se to v den výročí upálení Jana Husa, takže husité považovali celý akt za provokaci. Noví radní nařídili vyhnat husitské kněží, zakázali veřejná shromáždění lidu a také kázání před kostely. Husité ale nebyli ochotni se s daným stavem smířit, a proto byl naplánován převrat, jehož „mozkem“ byl králův služebník Jan Žižka a „srdcem“ radikální kazatel Jan Želivský.

V neděli 30. července 1419 ráno pronesl Jan Želivský plamenné kázání v kostele Panny Marie Sněžné. Naslouchal mu velice početný dav, v němž bychom našli představitele nejrůznějších sociálních vrstev, od šlechticů až po podruhy. Kázání bylo velice kritické a Želivský jej zakončil slovy: „Pojďme tedy za Pánem!“ Byla to jasná výzva k boji proti nepřátelům pravdy.

Rozvášněný a částečně ozbrojený dav se vydal ke kostelu sv. Štěpána, kde Želivský původně kázal a odkud byl v únoru 1419 vyhnán. Kališníci vylomili zamčené dveře kostela a vyhnali z něj posluchače katolického kázání v čele s farářem Václavem. Kostel byl pak navrácen původnímu faráři (Želivskému) a všichni se posilnili před další akcí přijetím podobojí. Dav následně pokračoval směrem k Novoměstské radnici.

Jan Želivský požadoval propuštění uvězněných husitů, ale radní nebyli ochotni jednat. Proto došlo k útoku přívrženců kalicha na radnici. Z oken bylo vyhozeno a následně pobito jedenáct až čtrnáct osob (údaje se rozcházejí). Pouze čtyři z nich byli konšelé, zbytek patřil k radničnímu personálu. Radikální husité se tak defenestrací zmocnili Novoměstské radnice a zvolili si čtyři hejtmany, kteří ji měli spravovat do doby, než budou zvoleni noví, prohusitští radní.

O Václavově smrti se dochovalo hned několik „zaručených“ zpráv. Jisté je, že jej krátce po první pražské defenestraci nepostihla mrtvice, jak se kdysi tvrdilo. Pobýval již delší dobu na svém oblíbeném Novém hradě u Kunratic, kam přestěhoval i svou jedinečnou knihovnu. Byl v takovém stavu, že byl schopen schválit nově zvolené novoměstské konšely (2. srpna). Jeho zdravotní stav se ale začal horšit. Často mu bylo nevolno a občas i zvracel. Trpěl návaly strachu a několik dní si stěžoval na prudkou bolest v levé paži.

Dne 15. srpna 1419 se mu udělalo lépe, přesto požádal o zpovědníka. Nebyl však schopen přijmout svátost oltářní, protože vyzvracel vše, co pozřel. O den později, 16. srpna 1419, krátce po poledni jej postihl nečekaný silný záchvat. Bolestí prý zařval jako lev. O tři hodiny později zemřel. Podle některých lékařů na srdeční infarkt, podle jiných se mohlo jednat o velice silný epileptický záchvat.

Václavův pohřeb připravovala královna-vdova Žofie Bavorská. Václav IV. nechtěl být pohřben v královské kryptě Svatovítské katedrály vedle svého otce, proto mělo být jeho nabalzamované tělo nejprve vystaveno na Vyšehradě (18. srpna), poté převezeno do Svatovítské katedrály a nakonec mělo spočinout ve zbraslavském klášteře, v kostele Panny Marie. Nastalý vývoj událostí ale původní plány pozměnil. V Praze začali řádit radikální husité, a proto byly Václavovy ostatky převezeny v noci z 20. na 21. srpna loďkou z Vyšehradu do Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Na přelomu září a října pak bylo jeho tělo uložené v cínové rakvi tajně převezeno vozem do zbraslavského kláštera, kde bylo 2. října jen za přítomnosti prostého lidu pohřbeno.

Václav IV. ale neměl mít klid ani po smrti. Dne 10. srpna 1420 dorazili ke klášteru pražští a táborští husité pod vedením kazatele Václava Korandy, kteří vydrancovali kostel Panny Marie a otevřeli hroby posledních Přemyslovců i Václava IV. Z klášterních sklepů vyvalili sudy vína a piva a začali hodovat. Vyprávělo se, že táborité posadili královu mrtvolu mezi sebe, na hlavu mu vložili korunu ze slámy a napájeli jej pivem se slovy: „Však kdyžs živ byl, rád jsi s námi píjel.“ S velkou pravděpodobností se ale jedná pouze o smyšlený příběh. Když se pobavili, zapálili klášter a s bohatou kořistí se vrátili do Prahy.

Václavova těla se naštěstí ujal místní rybář jménem Múcha (Moucha či Muška), který jej pohřbil pod opukovou deskou na své vinici nedaleko svého obydlí. Dalšího pohřbu se pak král Václav IV. dočkal v roce 1424, kdy mu slavnostní pohřeb vystrojila Praha a kališnická šlechta, která nechala pod příslibem odměny hledat jeho hrob. Rybář Múcha se tehdy přihlásil a za odměnu prý dostal 20 zlatých. Královo tělo bylo následně vyzvednuto a převezeno na Vyšehrad. Dne 25. července byl pak vypraven původně plánovaný průvod Prahou (Vyšehrad – Nové Město – Staré Město – Malá Strana – Svatovítská katedrála). Tělesné ostatky římského a českého krále Václava IV. byly nakonec uloženy proti jeho vůli vedle císaře Karla IV. v chrámu sv. Víta.

Předposledního, u nás vládnoucího Lucemburka ale čekal ještě jeden pohřeb. Při průzkumu královských ostatků v královské kryptě v letech 1928-1930 se zjistilo, že část Václavova těla byla omylem uložena v rakvi jeho nevlastního bratra Jana Zhořeleckého a že v jeho rakvi byly ostatky Alžběty Pomořanské. Vše bylo uvedeno na pravou míru až v roce 1991. Od 27. května téhož roku jsou Václavovy ostatky uloženy ve správné tumbě s jeho jménem.

Na základě lékařsko-antropologického průzkumu Václavových ostatků se odhaduje, že byl asi 173 cm vysoký, podle písemných pramenů docela robustní postavy. Další zajímavé informace nám o něm zanechal jeho osobní lékař Zikmund Albík z Uničova, který to kariérně dotáhl až na místo pražského arcibiskupa a Václavovi minimálně jednou zachránil život. Víme tak např., že Václav IV. si potrpěl na nejnovější módu, často si myl vlasy, které si záměrně kadeřil, a většinou chodil bez pokrývky hlavy. Trpěl řadou nemocí: bolestmi hlavy, žaludečními neduhy, revmatismem, snad i dnou a po padesátce byl impotentní. Albík mu dával různé rady, jak o sebe pečovat. Měl držet diety, pravidelně ráno cvičit, pít především vodou ředěné bílé víno a hlavně se měl vyhýbat nadměrnému pití alkoholických nápojů. Zda Václav IV. dbal jeho rad, se už ale asi nikdy nedozvíme.

 

Marek Zágora

 

Foto faksimile ADEVA.

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-11-cast-volba-noveho-rimskeho-krale-a-vaclav-iv-pod-tlakem-1410-1419/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru