VÁCLAV IV. 1361/1419: Život českého a římského krále Václava IV. 2. část: Českým králem (1363)

Již jako nemluvně vystupoval kralevic Václav jako právní partner svého otce při různých mezinárodních jednáních, což nebylo vůbec běžné. Karel IV. tím dával jasně najevo, že s ním již od jeho narození počítá jako se svým nástupcem, což by měli všichni respektovat. Poprvé se tak stalo v červnu 1361 a na listině z 1. srpna téhož roku je pak doložena i nejstarší Václavova pečeť, na níž byl malý kralevic uveden jako „z Boží vůle dědic Českého království“.

Dne 11. července 1362 zemřela v Praze při porodu společně s dítětem (pravděpodobně chlapcem) císařovna Anna Svídnická. Bylo jí jen třiadvacet. Smrt milované manželky Karla IV. velice zasáhla, a proto se ještě více upjal na svého syna. Smrt matky měla samozřejmě vliv i na psychický vývoj a život malého Václava, jemuž začal otec věnovat až přílišnou pozornost.

Karel IV. se rozhodl zajistit svému synovi co nejdříve český trůn. Zároveň ale řešil nový sňatek. Měl pouze jediného syna a uvědomoval si, že se nemusí dožít dospělosti a je tedy nutné mít další potomky. Vedle toho byl ale motivován i mocenskými a politickými zájmy, které tentokrát směřovaly do severních oblastí Říše. Za svou čtvrtou manželku si nakonec zvolil Alžbětu Pomořanskou, vnučku polského krále Kazimíra III. Velikého. Svatba se konala 21. května 1363 v Krakově, Alžbětě bylo šestnáct, Karlovi čtyřicet sedm. Svatby se zúčastnil i malý Václav.

Po návratu ze svatby se očekávala brzká korunovace Alžběty Pomořanské na českou královnu. Karel IV. se ale rozhodl ještě dříve korunovat svého syna, aby si nemohli případní potomci z nového manželství právně nárokovat vládu v Českém království. Česká stavovská obec pak již dříve schválila Václava za následníka českého trůnu.

Ve čtvrtek 15. června 1363, na den sv. Víta, byl Václav ve dvou letech a necelých čtyřech měsících slavnostně korunován ve Svatovítské katedrále v Praze. V českých dějinách se jednalo o zcela výjimečnou událost. Jelikož se jednalo o dítě, nemohly být dodrženy všechny předpisy korunovačního řádu, přesto byla korunovace právoplatná. Podle pozdějších zpráv protestoval proti korunovaci nerozumného dítěte „pouze“ Karlův blízký přítel a rádce, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, jenž považoval celý akt za znevážení celého korunovačního obřadu. Sám ale nakonec musel panovníkovi ustoupit a korunovaci provedl. Malý Václav získal korunovací i větší hodnotu v rámci císařovy sňatkové politiky.

O průběhu korunovace se objevily i různé „zaručené“ zprávy, které ale byly ve skutečnosti jen pozdějším výmyslem lidí, kteří vyčítali Václavu IV. např. jeho podporu husitství, nebo jej jen chtěli vylíčit jako odstrašující příklad a ztělesnění všech neřestí. Jedná se např. o známou zprávu ze „Spravovny“ Pavla Žídka: „Tehdy korunován jest na hradě a v té chvíli plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricií na hradě, na kterým stál, když ho korunovali, a plakal, až jeden pekař dal mu koláček, teprv se utajil“.

Alžběta Pomořanská byla ve Svatovítské katedrále korunována až o tři dny později, v neděli 18. června 1363. Korunu českých královen přijala z rukou pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

Václav IV. nabyl již v útlém dětství dojmu, že umění vládnout je velice snadné a že se jedná spíše o společenskou hru, jež nepřináší žádné větší riziko, a on v ní hraje svou, předem danou roli. Jeho budoucnost byla z velké části „nalajnovaná“ a mladý panovník se nemusel téměř o nic starat. Nenaučil se vládnout na základě vlastních zkušeností, neměl možnost vedle výher prožívat i prohry, které by jej motivovaly a inspirovaly.

Mladý král dokonce „začal“ se svým otcem spoluvydávat důležité listiny. Nejstarší dochovaná je již z 20. června 1363, v níž císař potvrdil svému bratrovi Janu Jindřichovi nástupnictví jeho nejstaršího syna Jošta v markrabství moravském.

Krátce po Václavově korunovaci mu byla pořízena i královská pečeť, na jejímž líci byl zobrazen trůnící panovník, na rubu pak říšská orlice se štítem na prsou, v němž byl vypodobněn český dvouocasý lev.

Václavu IV. se dostalo vynikajícího vzdělání i fyzického výcviku, aby byl pokud možno co nejlépe připraven na samostatnou vládu. Stejně jako otec mluvil několika jazyky, měl velký kulturní rozhled a vynikal též jako velice zdatný lovec. Politika jej ale nebavila a unavovala. Navíc mu čtvrtá Karlova manželka, Alžběta Pomořanská dávala stále a zároveň jasně najevo, že jej nemá ráda a že by na jeho místě nejraději viděla svého syna Zikmunda, který se narodil v únoru 1368.

Marek Zágora

Příště: Římským králem (1376)

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-3-cast-rimskym-kralem-1376/

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-1-cast-narozeni-1361/