historie detailváclav iv. 1361/1419: život českého a římského krále václava iv. 6. část: ženy v životě václava iv. (1361-1419)

VÁCLAV IV. 1361/1419: Život českého a římského krále Václava IV. 6. část: Ženy v životě Václava IV. (1361-1419)

Ženy hrály v životě římského a českého krále Václava IV. podobně jako v životě jeho otce Karla IV. i nevlastního bratra Zikmunda Lucemburského významnou roli. Bohužel většina z nich zůstane pro nás navždy anonymní. Nejvíce informací, i když tomu tak není vždy, máme o jeho nejbližších příbuzných a samozřejmě obou manželkách.

První ženou, kterou musíme bezpodmínečně zmínit, je jeho matka, císařovna a česká královna Anna Svídnická (1339-1362). Třetí manželka Karla IV. byla dcerou vévody Jindřicha Svídnického a Kateřiny Uherské, sestry uherského krále Ludvíka I. Velikého. Karel IV. s ní původně počítal jako s manželkou svého prvorozeného syna Václava z druhého manželství s Annou Falckou, protože chtěl získat území jejího otce (Svídnicko a Javorsko).

Když jeho syn zemřel, rozhodl se, že se s ní ožení sám. Sňatek se uskutečnil 27. května 1353 v Budíně. O dva měsíce později byla Anna korunována na českou královnu, v únoru 1354 pak v Cáchách na královnu římskou. S Karlem se zúčastnila i římské jízdy, která vyvrcholila 5. dubna 1355 císařskou korunovací v chrámu sv. Petra.

V roce 1358 porodila císaři první dítě, dceru Alžbětu, při této příležitosti nechal Karel IV. postavit pro Annu hrad Karlík nedaleko Karlštejna. Dne 26. února 1361 se pak v Norimberku narodil vytoužený syn a dědic Václav. Císařovna a česká královna Anna Svídnická zemřela 11. července 1362 při třetím porodu i s novorozenětem, pravděpodobně chlapcem. Bylo jí jen třiadvacet.

Smrt milované manželky Karla IV. velice zasáhla. Ještě se více se pak upjal na svého syna a následníka. Smrt matky měla samozřejmě vliv i na psychický vývoj a život malého Václava, jemuž otec začal bohužel věnovat až příliš velkou pozornost.

Karel IV. začal záhy hledat další manželku, aby ještě případně zplodil další děti, hlavně syny. Jeho vyvolenou se stala Alžběta Pomořanská, která sehrála v životě Václava IV. důležitou roli. Alžběta (asi 1347-1393) byla dcerou Bogislava V. z Pomořan a z Wolgastu a vnučkou polského krále Kazimíra III. Velikého. Karel IV. se s ní oženil 21. května 1363 v Krakově, Alžbětě bylo šestnáct, jemu čtyřicet sedm. O tři roky později se jim narodila dcera Anna, roku 1368 pak syn Zikmund, jehož měla Alžběta nejraději a upřednostňovala jej před Václavem IV. Krátce po Zikmundově narození podnikla spolu s manželem římskou jízdu a byla v Římě korunována papežem římskou císařovnou.

Celkem spolu měli šest dětí, z toho čtyři chlapce, dva z nich ale zemřeli krátce po narození. Po Karlově smrti se všemožně snažila prosadit Zikmunda a další své potomky. Vadilo jí, že by její děti měly být podřízeny nevlastnímu bratrovi Václavu IV. Tomu pak dávala energická císařovna-vdova jasně najevo, že jej nemá ráda.

Alžběta Pomořanská zemřela 14. února 1393 v Hradci Králové a byla pohřbena stejně jako všechny její předchůdkyně v královské hrobce ve Svatovítské katedrále.

Václav IV. byl celkem dvakrát ženatý. První manželku Johanu Bavorskou (1356-1386) [obr. z Bible Václava IV.] mu vybral jeho otec. Byla dcerou dolnobavorského vévody a holandského hraběte Albrechta I. z Wittelsbachu a jeho první manželky Markéty Břežské. Karel IV. sledoval sňatkem především své vlastní zájmy. Chtěl totiž oslabit své konkurenty. Dětský sňatek se uskutečnil 29. září 1370 v Norimberku a 17. listopadu téhož roku byla Johana korunována na českou královnu.

Na Pražském hradě se dostala do panovnické rodiny, kterou ovládala císařovna Alžběta Pomořanská, která dávala jasně najevo, které děti Karla IV. upřednostňuje. Od roku 1376 byla Johana i římskou královnou a od následujícího roku žila s Václavem v plnohodnotném manželství. Bohužel nemáme o jejich soužití mnoho informací. Dlouhou dobu žila v Písku, většinu času pak trávila sama. Po roce 1383 přesídlila spolu s Václavem IV. do Králova dvora na hranici mezi Starým a Novým Městem pražským.

Nejvíce informací máme o jejím smutném konci, a to se zprávy ještě rozcházejí. Mnoho historiků se přiklání k verzi Edmunda de Dyntera, že se královna v noci na Karlštejně probudila a šla se napít. V tom ji napadl jeden z králových loveckých psů a ona útok nepřežila. Trochu odlišná verze říká, že se snažila pod postelí nahmatat „noční“ mísu a tím podráždila králova oblíbeného psa, který s nimi běžně spával v ložnici. Jiná verze tvrdí, že se umořila hlady, aby se v manželství netrápila, další, „umírněnější“, že zemřela na mor. Johana Bavorská zemřela 31. prosince 1386 a byla pohřbena v královské hrobce v katedrále sv. Víta. Král se velkolepého pohřbu prý z důvodu nesmírného žalu nezúčastnil. Manželství bylo bezdětné.

Druhou manželku si Václav IV. vybral sám, protože se mu prý velice zalíbila a na první pohled jej okouzlila. Žofie Bavorská (1376-1428) [obr. busta v severním sedile Týnského chrámu] byla dcerou bavorského vévody Jana II. a Kateřiny Gorické z rodu korutanských Merhartovců. Zároveň byla neteří Václavovy první manželky Johany. K sňatku došlo pravděpodobně 2. května 1389 v Chebu.

Pro neshody s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna nemohla být hned korunována českou královnou. K její korunovaci proto došlo až 15. března 1400. Zúčastnili se jí téměř všichni žijící Lucemburkové, české panstvo i zástupci pražských měst. Jediný, kdo z Lucemburků chyběl, byl její manžel, i když víme, že se na přípravách aktivně podílel.

Předpokládá se, že manželství bylo z počátku šťastné a novomanželé si byli velice blízcí. Spojovaly je především podobné zájmy. Žofie byla mecenáškou staveb ve věnných městech a podobně jako její manžel milovala přepych a luxusní umělecká díla. Na přelomu let 1397-1398 spolu dokonce podnikli velkou cestu do Říše, Lucemburska a Francie, během níž se Václav IV. snažil řešit své neuspokojivé postavení v Evropě.

Žofie Bavorská, která si sama nechala říkat Eufemia (Ofka), proslula jako velká obdivovatelka Jana Husa, na jehož kázání chodila od roku 1402 do Betlémské kaple. Po Husově upálení v Kostnici si katolíci stěžovali u papeže na královnu, že chce spolu s husity rozvrátit zemi. Tyto pomluvy byly ale spíše než útokem na Žofii útokem na samotného krále. Žofie se avšak stále přikláněla k reformním myšlenkám a v zahraničí ji dokonce považovali za patronku českého kacířství. K jejímu vztahu k husitství se kriticky vyjádřil i nový, v Kostnici zvolený papež Martin V. Nakonec se v roce 1419 musela podřídit výroku papežského nuncia a s husitstvím se rozejít.

V té době již s Václavem IV. delší dobu nežila. Po králově smrti jí Zikmund Lucemburský svěřil správu Českého království, ale po čtyřech měsících se tohoto úřadu vzdala, a začala pomáhat svému švagrovi s převzetím vlády v království.

Po roce 1421 postupně odešla z Čech na Moravu a nakonec přesídlila do Prešpurku (Bratislavy) a nedalekých Kopčan, což bylo dáno i tím, že věnná města ovládali husité. Až do konce svého života žádala Zikmunda o vyplacení vysokých finančních částek, které by jí zajistily luxusní život, na který byla zvyklá. Na základě inventáře, který byl pořízen po její smrti, ale víme, že si nežila až tak špatně.

Žofie Bavorská zemřela před 25. listopadem 1428 v Prešpurku a byla pohřbena v tamním chrámu sv. Martina. I toto manželství bylo bezdětné.

Václav IV. se bezpochyby stýkal i se svými sestrami. Nejstarší byla Kateřina (1342-1386/1395), dcera Karla IV. a jeho první manželky Blanky z Valois. Již v jejích dvou letech byl dojednán sňatek s pětiletým Rudolfem Habsburským, za něhož se provdala v roce 1353. Po dvanácti letech ale ovdověla. Karel IV. pak velice rychle dohodl její nový sňatek s Otou V. Braniborským. V roce 1379 po třinácti letech druhého manželství opět ovdověla. Obě manželství byla bezdětná. Zemřela v roce 1386, ale někdy se uvádí až rok 1395.

Václavova starší sestra Alžběta (1358-1373), dcera Karla IV. a Anny Svídnické se provdala za Rudolfova mladšího bratra, rakouského vévodu Albrechta III. Habsburského. Zemřela bezdětná v patnácti letech ve Vídni.

Nejvíce zasáhl Václav IV. do osudů své nevlastní sestry Anny Lucemburské (1366-1394), dcery Karla IV. a Alžběty Pomořanské, která se stala anglickou královnou.

V roce 1380 přijeli za Václavem IV. do Frankfurtu nad Mohanem vyslanci anglického krále Richarda II., aby jej požádali o její ruku. Václav měl na sňatku velký zájem, protože měl od ostrovního království obdržet vysokou půjčku a zároveň chtěl získat silného spojence v Evropě, která byla rozdělena papežským schizmatem.

Mladičká princezna se vydala na dlouhou cestu v říjnu 1381 a před Vánocemi dorazila do Doveru. Dne 14. ledna 1382 se pak v Londýně konala královská svatba a o osm dní později byla Anna korunována anglickou královnou.

Přestože bylo kritizováno, že nepřinesla žádné věno a že vedla nákladný život, je anglickou historiografií označována jako „dobrá královna Anna“. Její zásluhou došlo i k šíření kulturních vlivů mezi Českým královstvím a Anglií. Zemřela bezdětná roku 1394 na mor a byla pohřbena ve Westminsterském opatství.

Václavovou nejmladší sestrou byla Markéta Lucemburská (1373-1410), která se provdala za Jana III. z Hohenzollernu. Na tomto sňatku měla největší zásluhu její matka Alžběta Pomořanská, ale bezpochyby musel svazek posvětit jako hlava lucemburské dynastie i Václav IV. V roce 1391 nebo 1392 se jí narodila jediná dcera Alžběta († 1429). Markéta zemřela začátkem června 1410 v Norimberku.

To, že obě Václavova manželství byla bezdětná, bylo často přičítáno jeho impotenci a někdy i homosexualitě. Ze spisů jeho osobního lékaře Zikmunda Albíka z Uničova ale víme, že impotentní byl až ve svých padesáti letech. Proto nezaráží informace z poslední doby, že by Václav IV. mohl být otcem nemanželské dcery Markéty z Lucemburku, která se po roce 1406 provdala za šlechtice Jana staršího z Vlašimi. O jejím původu svědčí dvě indicie: její znak ve znakové galerii na zámku v Brandýse nad Labem z konce 15. století a jména tří z jejích synů – Jan, které ale asi obdržel podle svého otce, Karel a Václav.

 

Marek Zágora

 

Příště: Spor se šlechtou a první zajetí (1378-1394)

 

Foto faksimile Bible Václava IV. a Peter Kováč.

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-5-cast-papezske-schizma-a-spor-s-prazskym-arcibiskupem-1378-1393/

 

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru