historie detailváclav iv. 1361/1419: život českého a římského krále václava iv. 7. část: spor se šlechtou a první zajetí (1378-1397)

VÁCLAV IV. 1361/1419: Život českého a římského krále Václava IV. 7. část: Spor se šlechtou a první zajetí (1378-1397)

Po souboji s arcibiskupem Janem z Jenštejna se Václav IV. dostal do otevřeného sporu i s panskou jednotou, kterou zaštítil jeho bratranec, moravský markrabě Jošt. Představitelé vysoké šlechty mu na jedné straně vyčítali jeho dlouholeté spory s pražským metropolitou, které podle nich poškozovaly pověst Českého království, na straně druhé pak to, že se více opíral o osoby méně urozeného, ba dokonce neurozeného původu. Vytýkali mu, že zcela ignoruje představitele starobylých rodů (Rožmberkové, páni z Hradce, páni z Michalovic a další), s nimiž by měl konzultovat situaci v zemi.

Pravdou je, že Václav IV. nebyl prvním českým králem, jenž se musel potýkat s podobnými výtkami. Již dříve se podobně obraceli zástupci vysoké šlechty na Přemysla Otakara II. nebo Jana Lucemburského. Podobné problémy musel řešit též Václavův otec Karel IV., ten ale dokázal tuto nespokojenost alespoň z větší míry utlumit a opozici otupit.

Václav poté, co zemřeli přední rádci jeho otce, kteří mu pomáhali i na počátku jeho vlády, důvěřoval výhradně lidem ze svého nejbližšího okolí. V literatuře se často traduje, že mezi jeho důvěrníky byli jen a pouze představitelé nižší šlechty či měšťanů, což ale není pravda. Římský a český král se opíral také o několik zástupců šlechty vysoké, např. Jindřicha Škopka z Dubé nebo Purkarta Strnada z Janovic. Početně pak ale měli navrch nižší šlechtici, z nichž nejznámější jsou Jan Čúch ze Zásady, Jíra z Roztok, Bořivoj ze Svinař, Václav z Buřenic zvaný Králík nebo Kunát Kaplíř ze Sulevic. Mezi jeho nejbližšími najdeme i zástupce měšťanstva. Nejznámějším z nich je bezesporu králův podkomoří Zikmund Huler.

Václav IV. vnímal, že dochází k zásadní proměně společnosti. Na rozdíl od vlády Karla IV. se začaly pomalu utvářet zárodky stavovských struktur. Bohužel mezi jeho úředníky a rádci bylo hned několik velice ambiciózních kariéristů, kteří svými činy králi přitížili. I proto se proti němu postavila panská jednota, která chtěla tento stav změnit.

V pátek 8. května 1394 byl Václav IV. zaskočen panskou jednotou a vojskem v Králově Dvoře nedaleko Berouna. Protože měl malý doprovod, nemohl se bránit, a byl donucen odjet do minoritského kláštera v Berouně, kde jej čekal bratranec Jošt Lucemburský. Králi bylo vytčeno, že se řádně nestará o České království a ani Říši, že opomíjí politické nároky panstva a že ponižuje a napadá duchovenstvo. Následně byl zajat a odvezen do Prahy, kde byl uvězněn v Bílé věži na Pražském hradě. Vlády v Českém království se ujal z titulu zemského hejtmana moravský markrabě Jošt. Později převezli Václava na rožmberský hrad Příběnice u Tábora a pak na hrad Český Krumlov Jindřicha z Rožmberka. Začátkem července 1394 se král stěhoval naposledy, když byl převezen mimo království na stahremberský hrad Wildberg nedaleko Lince.

K Václavovu osvobození došlo díky akci králových přívrženců, samotnou panskou jednotu překvapilo, kolik jich král měl, v čele s jeho nejmladším nevlastním bratrem, vévodou Janem Zhořeleckým, který byl společně s moravským bratrancem Prokopem královou největší oporou. Jan s podporou rýnského falckraběte Ruprechta II. a s pomocí jeho syna Ruprechta III. zasáhl vojensky nejprve v Praze a později v jižních Čechách. Koncem července pak byla uzavřena dohoda o ukončení konfliktu a sjednány podmínky k propuštění krále.

Jako záruku za propuštění měli královi stoupenci postavit padesát rukojmí v čele s Janem Zhořeleckým, kteří se měli dostavit do Českého Krumlova a tam zůstat ve vazbě. Panská jednota měla poté obdržet některé hrady, konkrétně Žebrák, Křivoklát, Karlštejn, Zvíkov a také hrad a doly v Kutné Hoře. Pak měla být rukojmí propuštěna. Dohoda nakonec byla pozměněna a panská jednota měla obdržet zcela jiné hrady, než ty nejdůležitější ve středních Čechách, na nichž Václav IV. rád pobýval.

Vše ale nokonec dopadlo trochu jinak. Dne 1. srpna 1394 byl král propuštěn a objevil se v Českých Budějovicích. Zástava hradů padla a byli „pouze“ předáni rukojmí, kteří měli být zárukou, že král splní zbývající podmínky panské jednoty.

Dne 25. srpna 1394 byla v Písku uzavřena potupná smlouva, na jejímž základě se Václav znovu ujal vlády. Zavázal se, že nepodnikne nic proti těm, kteří jej zajali. Musel ale provést požadované změny, což znamenalo, že zástupci vzbouřenců začali pronikat nejen do královské rady, ale i zemských úřadů. Král se však brzy začal opět obklopovat svými důvěrníky, kterým se zásluhou Františka Palackého říká „milci“.

U výše zmíněné smlouvy musíme zmínit jednu zajímavost. Jedná se totiž o nejstarší známou česky psanou listinu z dvorské kanceláře, na čemž měli největší zásluhu bezpochyby samotní vzbouřenci z řad vysoké šlechty.

Napjatá situace mezi králem a jeho milci na straně jedné a panskou jednotou na straně druhé vyvrcholila 11. června 1397, kdy se na Karlštejně sešla královská rada, které předsedal vévoda Jan (Hanuš) Opavský. Jednání, které se mělo bez panovníkovy účasti týkat především jeho politiky a postavení v Říši, bylo zakončeno krveprolitím. Do jednací síně nechal vévoda pozvat čtyři královy oblíbence, Purkarta Strnada z Janovic, Štěpána z Opočna, Štěpána „Podušku“ z Martinic a Markolta z Vrutice, kteří byli obviněni ze špatné říšské politiky. Sám Jan prý jako první tasil meč a zabil Purkarta Strnada z Janovic. Další spiklenci, konkrétně Jan z Michalovic, Bohuslav ze Švamberka a Boreš z Rýzmburka se pak vrhli na zbývající muže. Dodnes se vedou diskuse, proč byli zavražděni. Vyřčené obvinění jistě nebylo jediným důvodem. Nejvíce otázek se pak točí kolem role Václavova podkomořího a předního pražského měšťana Zikmunda Hulera († 1405), který byl jedním z největších kariéristů na královském dvoře.

Vrazi, prý údajní spojenci moravského markraběte Jošta, využili situace a králi, který odpočíval po lovu na nedalekém Králově Dvoře u Berouna, oznámili, že jej zbavili zrádců, kteří mu usilovali o život. Římský a český král po počátečním rozhořčení nakonec oznámení o jejich zradě a potrestání přijal a vrahům následně udělil amnestii. Vrazi nebyli nikdy potrestáni. Jošt, který pravděpodobně stál za krveprolitím, byl vypovězen z Prahy a také z Čech…

 

Marek Zágora

 

Příště: Sesazení z říšského trůnu (1400)

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-8-cast-sesazeni-z-risskeho-trunu-1400/

 

Foto faksimile ADEVA.

 

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/vaclav-iv-1361-1419-zivot-ceskeho-a-rimskeho-krale-vaclava-iv-6-cast-zeny-v-zivote-vaclava-iv-1361-1419/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru