Valašské Meziříčí: Replika Svatoštěpánské koruny, koruny uherských králů – výstava Magičtí Lucemburkové

V pátek 30. srpna 2024 byla v rámci výstavy „Magičtí Lucemburkové“, která je již jen do neděle 15. září 2024 k vidění v Muzejním a galerijním centru v jižním křídle barokního Zámku Žerotínů v centru Valašského Meziříčí, představena replika Svatoštěpánské koruny, koruny uherských králů.

Na výstavě, jejímž cílem je představit široké veřejnosti především prostřednictvím textů, ale i modelů vybraných staveb nebo četných faksimilií středověkých rukopisů krále a císaře z rodu Lucemburků, je tak prezentováno hned pět replik středověkých korun. Vedle Svatováclavské koruny, jejíž originál bude za pár dní vystaven ve Vladislavském sále na Pražském hradě, si můžete prohlédnout také Říšskou (císařskou) korunu, jejíž originál je dnes ve Vídni, korunu z relikviářové busty Karla Velikého z Cách a tzv. železnou korunu lombardských králů, která je dnes součástí pokladu katedrály sv. Jana Křtitele v Monze.

Repliky všech korun vznikly postupně mezi roky 2015 až 2024, a to přímo pro „putovní“ výstavu „Magičtí Lucemburkové“, která měla premiéru v roce 2015 v Ostravě. Autorem všech replik je známý turnovský šperkař Jiří Urban.

Všechny koruny, jejichž repliky vznikly před Svatoštěpánskou korunou, jsou více, či méně spjaty s osobností římského císaře a českého krále Karla IV., příp. jeho syna a nástupce Václava IV. Uherské koruny z Lucemburků dosáhl pouze Karlův syn Zikmund Lucemburský, jenž byl uherským králem dlouhých padesát let a dodnes je (především v Maďarsku, ale i např. na Slovensku) považován za jednoho z nejvýznamnějších uherských vládců v dějinách.

V roce 1000 udělil papež Silvestr II. uherskému panovníkovi Štěpánovi, který přijal křest, královský titul a poslal mu korunu, která se však nedochovala.

Současná uherská koruna, která je uložena v budapešťském parlamentu, se skládá ze dvou hlavních částí: z tzv. řecké (byzantské) koruny (corona graeca), která byla zhotovena v 11. století, a latinské koruny (corona latina), ta vznikla zřejmě v období od 11. do 13. století. Řecká koruna je ve skutečnosti dolní čelenkou. Nazývá se tak, protože vyobrazení na ní jsou opatřena vysvětlivkami v řečtině. Latinská koruna je tvořena zkříženými pásy z tmavšího zlata (kamáry) a je opatřena nápisy v latině. V průsečíku vrcholu koruny je pak umístěn křížek, který na první pohled zaujme svým zřetelným vychýlením. Korunu ještě po stranách zdobí tzv. pendilia, řetízky zakončené drahými kameny.

Koruna je 18,5 cm vysoká, její průměr kolísá mezi 19,8 a 20,9 cm a váží necelé dva kilogramy. Řecká koruna má podobu 5,1 cm široké obroučky, k jejímuž hornímu okraji jsou připojeny malé nástavce. Na čelním z nich je technikou smaltu vyobrazen Kristus Pantokrator. Na protilehlé, zadní straně se v nástavci nachází zobrazení byzantského císaře Michaela VII. Dukase (1071–1078). Pod ním jsou na destičkách stejnou technikou (smalt) vypodobněni Michaelův spoluvládce Konstantinos a uherský král Gejza I. (1074–1077). Na dalších destičkách obruby se pak nacházejí polopostavy archandělů Michaela a Gabriela a čtyř světců (Kosmas, Jiří, Demetrios a Damián).

Latinská koruna je tvořena navzájem se křížícími oblouky, na jejichž křížení je zobrazen technikou smaltu rovněž Kristus Pantokrator, a právě zde je osazen křížek, jenž tvoří samotný vrchol koruny. Ve výzdobě (perly, almandiny) hraje významnou roli číslo dvanáct, které symbolizuje apoštoly. Na jednotlivých stranách oblouků jsou smalty s vyobrazeními „pouhých“ osmi apoštolů (Ondřej, Petr, Tomáš, Jakub, Filip, Pavel, Bartoloměj a Jan).

Křížek na vrcholu je, jak již bylo zmíněno, nakloněn. Proč tomu tak je, není známo. Názory se různí. Je možné, že byl poškozen při nešetrné manipulaci s korunou. Není však vyloučeno, že náklon křížku může mít i vyšší symbolický význam, např. projev úcty před Božím majestátem.

Uherská koruna, jedna z mála středověkých, které se dochovaly do současnosti, je pojmenována po prvním uherském králi Štěpánovi, jenž byl prohlášen za svatého. Svou propracovanou ikonografií je Svatoštěpánská koruna posvátným dílem, symbolizujícím sakrální charakter Uherského království, které bylo zřízeno přímo papežským stolcem.

Marek Zágora