dějiny umění detailvaršava (warszawa): galerie faras je atrakcí národního muzea ve varšavě (galeria faras im. profesora kazimierza michałowskiego w muzeum narodowym w warszawie)

Varšava (Warszawa): Galerie Faras je atrakcí Národního muzea ve Varšavě (Galeria Faras im. Profesora Kazimierza Michałowskiego w Muzeum Narodowym w Warszawie)

V lednu 1960 začala v jižním Egyptě stavba nové Asuánské přehrady. Uměle vytvořené Násirovo jezero zatopilo území o délce téměř 500 kilometrů a zasáhlo značnou částí i do sousedního Súdánu. Zmizet měly stovky a stovky kulturních památek. UNESCO proto oslovilo přední archeologické týmy z celého světa, aby se podílely na záchraně pokladů z ohrožených lokalit, dříve, než definitivně stoupne hladina Nilu.

Výzvu přijali i Poláci. V únoru 1961 se do Farasu na severu Súdánu vypravila jejich archeologická expedice vedená světově proslulým egyptologem Kazimierzem Michałowským (1901– 1981), který současně stál v čele mezinárodního týmu odborníků na záchranu slavného chrámového komplexu v Abú Simbelu. Polákům se podařilo uzavřít se súdánskou vládou výhodnou dohodu: vše, co ve Farasu objeví, bude rozděleno mezi Národní muzeum ve Varšavě a Národní muzeum v Chartúmu.

Michałowski se těšil, že v místě vykopávek objeví tři a půl tisíce let starý chrám z doby faraona Thutmose III., za jehož vlády umění egyptské Nové říše dosáhlo svého prvního vrcholu. V okolí rozházené kamenné bloky se jménem vládce nasvědčovaly tomu, že tam něco takového bude. Navíc Faras patřil k historickému území bývalé Núbie, což byla země neuvěřitelně bohatá, která nabízela takřka nevyčerpatelné zásoby zlata, slonoviny, ebenového dřeva i černých otroků. Čekal se senzační objev.

Naděje se naplnily, nicméně polští archeologové místo bohatě vybavené staroegyptské svatyně vykopali jedinečně zachovalou raně středověkou křesťanskou katedrálu se 150 nástěnnými malbami, které oslavovaly Krista, Pannu Marii, anděly, apoštoly a první světce.

Stavba velmi reprezentativního charakteru připomínala dobu, kdy Faras (původně nazývaný Pachoras) byl prosperujícím centrem pozdně antického a raně středověkého království Nobatie. Jak to, že tak hluboko v nitru černé Afriky se našla nádherná křesťanská katedrála, která byla založena mnohem dříve, než se u nás na území Velké Moravy začaly stavět první kostely?

Iniciátorem šíření křesťanství v Núbii se stali byzantský vládce Justinián I. a jeho manželka Theodora. Justinián jako dědic Východořímské říše vládl v 6. století Egyptu. Ale toto jeho území se od kolapsu Říše římské stalo častým cílem nájezdů Nobatijců. Římané si mír vykupovali penězi a dary. Vládce Nobatie dostával každoročně značné úplatky, aby se svými bojovníky nechal římský Egypt na pokoji. Justinián se ale rozhodl, že situaci vyřeší jinak: pomocí křesťanství si z nepřátel udělá spojence. Byzantští misionáři se v Núbii setkali s překvapivým úspěchem. V roce 543 přijal král Nobatijců křest a na jeho území začal působit první biskup Longinus, pocházející z Alexandrie, který obracel na víru jeho poddané, zaučoval nové kněze a budoval ve velkém kostely.

Záhy přijali křesťanství i představitelé dvou dalších království, Alódie a Makúrie, která v tehdejší Núbii existovala. Makúrie kolem roku 710 ovládla Nobatii, což vedlo k dalšímu rozvoji křesťanství na území dnešního severního Súdánu. Núbijci měli dokonce ve Svaté zemi v Betlémě vlastní oltář v bazilice zasvěcené narození Krista, který existoval ještě v roce 1335.

Katedrála ve Farasu, vykopaná polskou archeologickou expedicí v letech 1961–1964, pocházela z větší části z 8. století, kdy byla nákladně přestavěna do značně reprezentativní podoby. Vedle ní stály další církevní budovy, které však nadobro zmizely pod hladinou Násirova jezera. Na jejich průzkum nebyl čas. Poláci byli rádi, když před zaplavením Farasu odvezli alespoň rozřezané stěny katedrály s nástěnnými malbami. Díky diplomatické šikovnosti profesora Michałowského do Varšavy dorazilo z Afriky 67 nejstarších a historicky nejcennějších maleb z katedrály ve Farasu. V Polsku tak vznikla jedinečná galerie raně středověkého monumentálního umění křesťanské Afriky.

Jejím symbolem se stala líbezná tvář svaté Anny, jedno z historicky prvních ikonografických vyobrazení matky Panny Marie. Anna se očima obrací k divákovi a prstem položeným na rtech ho vyzývá k mlčení a rozjímání o mystériích křesťanské víry.

První malby z katedrály ve Farasu naznačovaly silný vliv byzantského umění, jež sem přicházelo z Egypta. Nicméně Egypt v 7. století dobyli muslimové, kterým se núbijští křesťané na mnoho století ubránili. Ale jejich kultura se dostala do jisté izolace. V malířství to vedlo ke snaze o propojení byzantských vzorů a tradice místního afrického umění.

Núbijci si oblíbili pestrou, až křiklavou barevnost a hojnost ornamentů. Jejich vládcové se v kostelech nechávali zobrazovat se svatými patrony, a to dosti pozoruhodným způsobem. Panovník vždy stál v životní velikosti tváří v tvář divákovi a za ním byl umístěn o hlavu vyšší křesťanský světec, který ho zezadu držel za ramena. Věřícím mělo být sděleno, že jejich vládce se nachází pod nejvyšší boží ochranou.

Ve Farasu se takový výjev, žel dosti poškozený, objevil ve velké východní apsidě chrámu čili na nejuctívanějším místě kolem hlavního oltáře, kam měli bezprostřední přístup jen kněží. Věřící při návštěvě náboženských obřadů vždy viděli modlící se duchovní a za nimi na nástěnné malbě stál král, kterého zezadu za ramena objímala samotná Panna Marie, patronka katedrály ve Farasu. Po čtyřiceti letech existence Galerie Faras se Poláci rozhodli, že svoji unikátní kolekci představí ve Varšavě v nové expozici, která byla otevřena na podzim 2014.

Vynaložené prostředky (novou instalaci financoval soukromý sponzor Wojciech Pawłowski s rodinou) se vyplatily a dávné křesťanské umění černé Afriky se stalo velkou turistickou atrakcí polského hlavního města. Divák má intenzivní pocit, že ve varšavském Národním muzeu vstupuje přímo do katedrály ve Farasu. Imitaci středověké architektury udělali Poláci Mirosław Orzechowski a Grzegorz Rytel s obrovským vkusem a nástěnné malby jsou naistalovány tak, aby zprostředkovaly nejautentičtější dojem, jak to kdysi vypadalo.

Vše doplňují četné architektonické detaily jako hlavice sloupů nebo překlady nad dveřmi a nejrůznější kamenné fragmenty, které kdysi zdobily katedrálu ve Farasu. Jsou tam také nálezy z hrobů biskupů, kteří kdysi v Núbii působili.

Jako by se divák strojem času vrátil do středověku, kdy v srdci Afriky rozkvétala křesťanská civilizace. Narození Ježíška ctili v katedrále ve Farasu až do 14. století, kdy bývalou Núbii ovládli natrvalo muslimové, kteří tuto zemi pojmenovali bilad al-sudan, což znamená země černochů.

 

Peter Kováč

 

Internet:

http://www.mnw.art.pl/kolekcje/galer/galeria-faras/

 

Foto Peter Kováč


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru