Vatikán/Leiden: Processus contra Templarios – edice dokumentů z procesu s templáři (2007 a 2020)

V roce 2007, tedy v roce sedmistého výročí počátku „razie“ proti templářskému řádu (1307), jako senzace obletěla stránky světových médií informace o vydání exkluzivního svazku z řady Exemplaria Preciosa s názvem Processus contra Templarios Vatikánskými tajnými archivy.

Tato dvoudílná kniha se na sebe pozornost snažila strhnout nejen atraktivním a nebývale nákladným materiálovým zpracováním (a přirozeně i enormní cenou), ale také jako čerstvé zveřejnění klíčových pramenů, které na výklad celého řízení, které bylo proti templářům zahájeno, mají vrhat nové světlo.

Veřejnosti přístupný exemplář tohoto vydání se nachází i v České republice, a to ve fondu Krajské vědecké knihovny v Liberci (*jeden zakoupily také Sklepy Čejkovice).

O co tedy vlastně jde? Vydání, vázané v kůži a uložené v semišové torně, obsahuje důkladně zpracovanou a nádherně typograficky řešenou edici materiálů z vatikánských archivů o vedení procesu s templáři, kolacionovaných s již publikovanými edicemi. Součástí jsou i výpovědi řádových hodnostářů z roku 1308 z Chinonu. Kromě tiskové verze má čtenář ve druhém svazku k dispozici faksimile, na ručně vyrobeném papíře i na pergamenu, s kopiemi původních pečetí.

Největší tahák, tedy v roce 2001 nově „objevený“ tzv. Chinonský pergamen (*nacházel se v archivu v jiném umístění, takže nebyl k událostem v Chinonu přímo vtahován) s částečnými doznáními nejvyšších představitelů templářského řádu, které roku 1308 učinili před emisary papežské kurie, však z faktického hlediska mnoho nového nepřináší.

V podstatě ani nedokládá to, že by se papež Klement V. snažil svými kroky v roce 1308 řád zachránit tak, jak to některá média prezentovala. Profesionální badatelé se opakovaně snaží zdůraznit, že chinonské výpovědi byly ve zkrácené formě z předešlých edicí již známy a jediným opravdovým přínosem objevu Chinonského pergamenu pro zhodnocení procesu spočívá v doplnění autentických podkladů.

Vedle precizní edice a luxusně provedených faksimile, díky nimž se lze alespoň zprostředkovaně na chvíli octnout v atmosféře událostí procesu, pozoruhodnou součást svazku představuje doprovodná studie. Její autorka Barbara Frale, historička Vatikánských tajných archivů podepsaná již pod několika monografiemi o templářském řádu (dvě vyšly česky), zde shrnuje hlavní teze, které z jejího výzkumu vzešly.

Ještě za studií shromáždila dostupné záznamy výslechů templářských rytířů a pomocí computer-aided analýzy došla k názoru, že se obvinění templářů v několika bodech skutečně zakládala na pravdě. Zapření Krista a plivání na kříž mělo být tradiční součástí iniciačního vstupního rituálu, který podroboval zkoušce charakter nově přijímaného rytíře a jehož legitimita byla svým způsobem zakotvena v řádové řeholi. (Obdobný postoj o vině templářů zastával také profesor Jonathan Riley-Smith.)

Diskutabilní výsledek zhodnocení templářských výpovědí od italské badatelky a důraz na rehabilitaci role papeže nicméně více současných autorů podrobilo sžíravé kritice.  Upozorňuje se jednak na rozšířenou praxi mučení, která výsledky šetření samozřejmě zásadním způsobem deformovala a umožňovala získat i dosti delikátní a podrobné detaily (výslechy s použitím fyzického násilí měly desítky templářů připravit o život a vyšetřovatelé se k nim v daných zápisech sami hlásili), jednak na úřednickou praxi pořizování zápisů z šetření.

Zjednodušeně řečeno se zdá, že se do formy i obsahu daných výpovědí do jisté míry promítla standardizovaná forma zpracování zápisů z výslechů, a nelze je tedy posuzovat „en bloc“. Papež sužovaný táhlou nemocí se v době výslechů velmistra a jeho druhů na královském hradě v Chinonu roku 1308 spíše snažil vymanévrovat ze situace tak, aby z pozice své autority neztratil tvář, mohl si ponechat právo v celé záležitosti rozhodnout a aby předešel otevřenému střetu s Filipem IV. Sličným.

Stále tedy platí, že výsledky událostí z roku 1308, kdy uvězněný Jakub z Molay a skupina vrcholných řádových hodnostářů získala spolu s dalšími bratry rozhřešení (nikoli zproštění viny), byly spíše kompromisem učiněným pod tlakem francouzské koruny, v němž důležitou roli hrály také další faktory, to vše v nezáviděníhodné atmosféře konfrontace kapetovského monarchy s papežstvím, tedy v atmosféře podlé manipulace, politické propagandy a osobní svévole.

Nedávno publikované analýzy tak ukazují, že se ve skutečnosti s Chinonským pergamenem žádná velká senzace nekoná. Je třeba mít se na pozoru u některých českých překladů publikací o templářích, které slovo „absolution“ (odpuštění hříchů) překládají jako „zproštění viny“.

Pozitivní ovšem je, že nové badatelské podněty a polemiky, které se kolem procesu rozvinuly, stále poskytují živnou půdu pro výzkum dějin templářského řádu, na jehož výsledky se můžeme těšit v blízké budoucnosti. V roce 2020 vyšel kupříkladu srovnatelně úctyhodný „templářský“ počin, tedy kritická edice dokumentů z vyšetřování papežské komise v Paříži mezi lety 1309–1311 (Processus contra Templarios in Francia), kterou vydalo vydavatelství Brill. Díky libereckému exempláři vatikánského „Processus“ je každopádně i našemu badatelskému prostředí dostupný krásně zpracovaný soubor cenných materiálů, které o průběhu jednoho z nejstudovanějších právních řízení historie podávají unikátní svědectví.

Michaela Ramešová

Processus contra Templarios. Città del Vaticano: Archivio Segreto Vaticano, Scrinium, 2007, Exemplaria praetiosa 3, edizione limitata a 799 esemplari

Internet:

https://www.scrinium.org/it-it/Committenza/Archivio-Segreto-Vaticano/processus-contra-templarios

Magdalena Satora: Processus contra Templarios in Francia: procès-verbaux de la procédure menée par la commission pontificale à Paris (1309–1311): édition critique. 2 svazky. Leiden: Brill, 2020, cena 218 eur

Internet:

https://brill.com/view/title/34741?language=en