Vídeň: Rukopisy „posledního rytíře" císaře Maxmiliána I. a vídeňská výstava Kaiser Maximilian I. und die Kunst der Dürer-Zeit

Ve vídeňské Albertině je až do 6. ledna 2013 k　vidění zajímavá výstava „Kaiser Maximilian I. und die Kunst der Dürer-Zeit", jež přibližuje umění a dobu císaře Maxmiliána I., posledního rytíře středověku a zároveň vladaře, za jehož vlády ovládla střední Evropu raná renesance.

V　případě císaře Maxmiliána I. z　rodu Habsburků se nám do současnosti dochovaly i četné rukopisy, které vznikly v　různém období jeho života. Jednotlivé manuskripty zaujmou nejen svou nádhernou výzdobou, ale i obsahem, jenž je významným pramenem o životě a osobnosti samotného panovníka.

Mezi tyto rukopisné skvosty patří např. tzv. Starší modlitební knížka Maxmiliána I., jež vznikla po roce 1486 v　Bruggách. Jedná se o dílo, jež je unikátním příkladem císařovy osobní zbožnosti.

Rukopis obsahuje celkem 91 pergamenových listů o rozměrech 190 na 133 mm a dnes se nachází ve fondu Rakouské národní knihovny. Vznikl v　době, kdy Maxmilián pobýval v „Nizozemí" a sváděl boje o udržení tohoto území. Sám si rukopis objednal a pravděpodobně měl zásadní vliv i na jeho textový obsah. Manuskript je docela hodně opotřebovaný, z　čehož lze vyčíst, že se jedná o Maxmiliánovu soukromou modlitební knížku, kterou měl stále u sebe.

Výzdobu tvoří celkem pět celostránkových miniatur, jež jsou zasazeny do ozdobně malovaných rámů, a tři krásné iniciály na zlatém pozadí. Ostatní stránky jsou zdobeny četnými jednoduchými iniciálami.

Výzdoba je dílem neznámého vlámského mistra, jenž působil v　Bruggách. O jeho mistrovství svědčí nádherné iluminace a také fantazie, s　níž vyzdobil protilehlé strany celostránkových miniatur (různé rostliny a hmyz).

Figurální iniciály se zlatým pozadím se nacházejí na foliích 13r, 14v a 66r. Na foliu 13r je v　iniciále D zobrazen Kristus jako Salvator mundi. Na foliu 14v v　iniciále O Panna Marie s　dítětem a recto stranu šedesátého šestého listu zdobí iniciála D se zobrazením klečícího krále Davida před vodním hradem.

První celostránkovou miniaturu nalezneme až na foliu 47v. Je na ní zobrazen mrtvý před chrámem. Folio 55v zdobí Mše sv. Řehoře, folio 57v Panna Marie s　dítětem a folio 59v monumentální sv. Kryštof.

Nejkrásnější iluminace (fol. 61v) zobrazuje mladého Maxmiliána s　dlouhými světlými vlasy a s　korunou na hlavě. Klečí a modlí se před sv. Šebestiánem, patronem lukostřelců. Před vladařem leží bílý chrt. Světec je zobrazen jako rytíř v　brnění, v　rukou drží luk a šíp, symboly své mučednické smrti. Na stromě je namalován erb německého krále, kterým byl Maxmilián korunován 16. února 1486, což je jedním z　vodítek k　dataci díla.

Modlitební knížka se odlišuje od velice populárních knih hodinek, protože v　ní chybí některé části, které se v　hodinkách vždy objevují. Na začátku knihy je ale tradiční kalendář, u něhož ale bohužel nejsou žádná vyobrazení. Po něm následuje pestrá paleta textů z　mnoha různých předloh, jež nejsou seřazeny ani liturgicky, ani tematicky.

Vliv na obsah měl bez pochyby samotný panovník. Rukopis není reprezentativním dílem, ani jedinečným výrazem panovníkovy moci, jde naopak o velice osobní, dá se říci intimní modlitební knížku, kterou Maxmilián řadu let pravidelně používal.

V　kalendáři najdeme vedle svátků římských světců také četné francouzské a několik svatých z　oblasti Flander. Z　toho lze soudit, že předlohou kalendáře mohl být kalendář nějaké neznámé francouzské knihy hodinek.

Rukopis je napsán převážně latinsky, zvláštností je pak zařazení modliteb ve vlámštině. Je možné, že si jejich zařazení Maxmilián přál, aby se během modliteb mohl učit tento pro něj neznámý jazyk.

Do současnosti se nám dochovaly ale i další zajímavé Maxmiliánovy manuskripty, mezi nimiž vyniká např. jeho učebnice, která vznikla kolem roku 1466. Jedná se o Maxmiliánovu první učebnici, kterou dostal jako sedmiletý, aby se podle ní naučil abecedě a základním modlitbám. Zajímavostí je, že rukopis objednal bohatý vídeňský měšťan Stephan Heuner, který nechal pro Maxmiliána vyhotovit ještě další dva kodexy.

Oba výše jmenované manuskripty vydalo světoznámé vydavatelství ADEVA jako faksimile. Starší modlitební knížka vyšla již v　roce 1973 jako 39. svazek edice Codices Selecti, Učebnice pro císaře Maxmiliána pak jako svazek sto devátý stejné edice. Oba rukopisy jsou tak k　dispozici i s　podrobným komentářem pro všechny zájemce o manuskripty, jež jsou spjaty s　životem a osobností „posledního rytíře", císaře Maxmiliána I. Habsburského.

Marek Zágora

K výstavě ve Vídni:

http://www.stavitele-katedral.cz/viden-wien-velkolepost-habsburske-renesance-v-albertine-kaiser-maximilian-i-und-die-kunst-der-durer-zeit/