výstavy detailvídeň: senzační výstava malíře a grafika albrechta dürera v albertině

Vídeň: Senzační výstava malíře a grafika Albrechta Dürera v Albertině

"Cokoliv bylo smrtelné na Albrechtu Dürerovi, leží pod tímto náhrobkem." Větu nechal vytesat v dubnu 1528 na hrob nejslavnějšího z německých umělců Willibald Pirkheimer. Učený humanista měl pravdu- umělecký odkaz Dürera je nesmrtelný. Přesvědčit se o tom může každý ze současných návštěvníků Vídně.

Ve vídeňském muzeu Albertina je do 6. ledna k vidění výstava dvou set Dürerových kreseb, grafik, akvarelů a obrazů zapůjčených z galerií celého světa. Milovníky umění z Brna vyjde cesta i vstupenka levněji, než kdyby do Prahy přijeli do Národní galerie.

Talentovaný Albrecht Dürer prožil poměrně poklidný život městského malíře, usazeného v bohatém Norimberku. V bohémském rozletu mu bránila manželka, kterou si asi nepředloženě vzal ve třiadvaceti letech. Celoživotní svazek zůstal bezdětný a vztah byl asi bez většího vzájemného porozumění. Anežka Dürerová žila v představě o výnosném malířském řemesle a nechápala tvorbu jako poslání. Pirkheimer v ní spatřoval zdroj veškerého zla. Vůbec prý nechápala Albrechtovo teoretické hledání ideální krásy, kterým se zapsal do dějin severské renesance. Dürer díky ní i dost šetřil. V deníku z cesty do Nizozemska si zapisoval každý, i sebemenší výdaj, včetně spropitného v hospodách. Zřejmě byl dobře vycvičen manželkou, která na jeho portrétech vypadá jako přísná selka se sklonem k tloustnutí, dbající na to, aby ve společné sýpce nepřišlo nazmar ani jediné zrno. A když se Albrecht zdržel v dalekých Benátkách déle, než měl, museli Anežce malířovi přátelé dost složitě vysvětlovat, proč cesta do Itálie je pro umělce tak bytostně důležitá. Patrně i dost žárlila. Na cestu do Nizozemska ji už musel Albrecht vzít s sebou, a to včetně služky. Ani géniové to neměli s životními partnerkami snadné.

Prvním vrcholným dílem Dürera se stala Apokalypsa, čili biblické vidění o zániku lidské civilizace podle sv. Jana. Jsou to naprosto dokonalé grafické listy vytvořené technikou dřevořezu. Téma veskrze aktuální. Lidé s napětím očekávali, že po jednom a půl tisíciletí křesťanství se něco zásadního změní, ale konec světa se nekonal... Jen se věřící rozdělili na dva nesmiřitelné tábory katolíků a protestantů. Dürer měl pro grafiky široký odbyt. Zřídil si i vlastní tiskařskou dílnu s lisem. Služka listy nabízela ve stánku na norimberské tržnici. Zájem byl takový, že jakýsi Marcantonio Raimondi kopíroval jeho dřevoryty a prodával je s úspěchem v Itálii i s monogramem AD. Autorské právo se moc nectilo.

Rané malířské dílo Dürera je ve Vídni zastoupeno především obrazem Klanění tří králů, které bylo přivezeno z Florencie. S obdivem mohou diváci sledovat malířův cit pro detail. Takto zkušený umělec vyrazil v roce 1506 do Benátek. V Itálii se chtěl proslavit jako malíř. Jako důkaz jeho mistrovství měly posloužit dva obrazy, které tu vytvořil během benátského ročního pobytu. Jeden máme v pražské Národní galerii a jmenuje se Růžencová slavnost. Druhým je Hádání se Ježíše s židovskými učenci z madridského Muzea Thyssen Bornemisza. Nyní ho najdeme na výstavě ve Vídni, kam ho ochotně zapůjčili ze Španělska. K dílu mistra inspirovali benátští malíři, ale také Leonardo da Vinci a zřejmě i Hieronymus Bosch.

Mladý Němec byl spokojen. V dopisech domů si pochvaloval, že ho teď všichni Italové ctí i jako úžasného malíře. Ale nebyla to úplně pravda. Vasari chválí jen jeho kresby a grafiky a jen náznakem dodává, že kdyby se školil v Římě, byl by i dobrý malíř. Také Michelangelo tvrdil, že Dürer je vynikající, ale na italské malíře nemá. Spor může pro každého vyřešit právě vídeňská výstava. K obrazům tu jsou početné kresebné studie, které Dürer dělal vlasovým štětcem černí nebo bělobou na barevném papíře. Ty studie jsou zcela vynikající, daleko živější a úžasnější než konečné obrazy. Rozdíl je zcela markantní. Umělec prostě patřil k dobrým malířům, ale grafikem a kreslířem byl přímo od pánaboha.

Dürerovu Madonu (dnes ztracenou) vlastnil kdysi i Vladislav Jagellonský. V roce 1504 norimberští radní pověřili plzeňského rodáka Jana Horstoffara z Malesic, bývalého kutnohorského mincmistra, aby vedl pro město důležitá diplomatická jednání s českým a uherským králem. Při audienci delegace věnovala panovníkovi mistrův obraz. Vše inicioval právě Horstoffar, který se už v roce 1497 pokusil v Kutné Hoře zapůsobit na Vladislava Jagellonského malířskými díly, která v Německu objednal pro Vlašskou kapli. Ostatně byl to on, kdo Dürerovi zaplatil za královskou Madonu i královský honorář 45 zlatých. Za podstatně větší a důležitější Růžencovou slavnost dostal Dürer v Benátkách jen necelých 85 zlatých. Umělec se stal i oblíbencem císaře Maxmiliána I. - na čas pracoval ve funkci dvorního malíře. Když vládce v roce 1519 zemřel, dařilo se Dürerovi hůře: přestali mu vyplácet pravidelný roční obnos (šlo to z pokladny Norimberka jako zvláštní císařská daň) a byl také stále více nemocný trápila ho slezina.

Tehdy také zažil radikální proměnu pohledu na smysl umění. Protestanti v Německu i v Norimberku začali v Madonách, kterými se živil i Dürer, spatřovat modloslužebná díla, která by bylo lepší zničit. Malíř – sám stoupenec Martina Luthera – se bránil: tak jako nůž za pasem nedělá z muže ještě vraha, tak ani obraz nemůže kohokoliv přivést na špatnou cestu ve víře. A dodal k tomu téměř prorockou větu: "Umění můžeme ztratit lehce, ale cestu zpět k němu pak nalézáme velmi zdlouhavě." Uzavíral se stále více do badatelství. Studoval jako Leonardo da Vinci rozmanité druhy lidských typů. Hledal ideální krásu, odvozenou z antických soch, italské renesance, ale i ze života. "Je nám od přírody dáno, abychom rádi mnoho věcí věděli a abychom tím poznali skutečnou pravdu všech věcí." Lidské proporce nakonec měřil s takovou důkladností, že pracoval s "částečkou" míry, která měla necelý milimetr. Rozevřel tak absurdní propast mezi teorií a praxí. Taková ideální krása se prostě nedala v běžné tvorbě použít. Po mnoha a mnoha měsících hledání dospěl k žalostně znějícímu závěru: "Co je krása, to opravdu nevím."

Pozdní malířské dílo je ve Vídni zastoupeno především obrazem sv. Jeronýma, který se do Vídně dostal z Portugalska. Je zobrazen jako učenec, který medituje o smrti. K obrazu je na výstavě i nádherná kresba, která naznačuje, že Dürer byl možná lepší kreslíř než malíř, jak už kdysi tvrdil renesanční teoretik Vasari.

 

Peter Kováč

 

Albrecht Dürer, Albertina Vídeň, do 6. ledna 2020, denně od 10 do 18 hodin, ve středu a v pátek do 21.00 hodin.

 

Internet:

https://www.albertina.at/en/exhibitions/albrecht-duerer/

 

Na výstavu spolupořádáme zájezd:

http://www.stavitele-katedral.cz/podzimni-vystavy-ve-vidni-durer-caravaggio-a-bernini

 

Anotace pořadatelů:

 

Spectacular Presentation of a Renaissance Genius

It has been decades since so many works by Albrecht Dürer (1471–1528) have been seen in one place: thanks to valuable international loans, Vienna’s ALBERTINA Museum – itself home to numerous world-famous icons of drawing by Dürer including the Hare, Praying Hands, and Large Piece of Turf – will be presenting over 200 examples of Dürer’s drawings, printed graphics, and paintings in autumn 2019. Upon its reopening in 2003, it was with an exhibition of works by Albrecht Dürer that the ALBERTINA Museum ended up welcoming a total of half a million visitors. And now, a selection of over 100 drawings, a dozen paintings, personal writings, and other rare documents will present the oeuvre of this Renaissance genius more comprehensively than ever before.

 

The Historical Collection of the ALBERTINA Museum

The ALBERTINA Museum holds the world’s most important collection of Albrecht Dürer’s drawings, a collection that numbers nearly 140 works. The historical background of the museum’s Dürer holdings is likewise a matter of special significance: their provenance can be traced back to 1528 without any gaps, with this group of works from the artist’s workshop having thus been together for nearly 500 years. The museum’s holdings hence also offer a uniquely ideal starting point from which to learn about Dürer’s personal, early-humanist concept of art.

 

International Loan Works Brought Together

For this once-in-a-century exhibition, the ALBERTINA Museum has succeeded in uniting important works from international lenders: the Adoration of the Magi from the Uffizi, the unsettling and unsparing self-portrait of a naked Albrecht Dürer from Weimar, Martyrdom of the Ten Thousand from Vienna’s Kunsthistorisches Museum, Christ among the Doctors from the Thyssen-Bornemisza Museum in Madrid, and what is possibly Dürer’s most handsome male portrait from the neighboring Museo del Prado. Furthermore, the ALBERTINA Museum is also presenting the late paintings from the artist’s final journey to the Netherlands with all of the studies on which they are known to be based.

 

Art-Historical Sensations

In recent years, curator and Dürer specialist Christof Metzger has been reevaluating the ALBERTINA Museum’s Dürer holdings, which embody the world’s most important collections of both his drawings and his watercolors. The most surprising outcomes of this work are his assessments regarding the artist’s great nature studies from the initial years of the 16th century—such as the Hare and the Large Piece of Turf —and his studies with strong light/dark contrasts on colored paper such as the famous Praying Hands, all of which probe the limits of what can be accomplished with pen and brush. These are demonstration pieces that proved Dürer’s consummate drawing and painting abilities to anyone who visited the master’s workshop. As such, they are not preliminary studies but autonomous visual tours de force that demonstrate Dürer’s stupendous abilities as well as the intellectual depth with which he conceived of nature.

 

On view from 20 September 2019 until 6 January 2020.

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru