Vídeň (Wien): Katalog Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380-1400). Hofwerkstätten König Wenzels IV. und deren Umkreis

Římský a český král Václav IV. z rodu Lucemburků neproslul jako rytíř a diplomat, kterým byl jeho dědeček Jan Lucemburský, ani jako schopný vladař, kterým byl jeho otec Karel IV. Václav IV. je známý především jako sběratel nádherných rukopisů, který ve své době vlastnil pravděpodobně největší knihovnu ve střední Evropě. Bohužel se nám do současnosti dochoval jen nepatrný zlomek Václavovy výjimečné sbírky, i přesto dochované manuskripty a především pak jejich jedinečná výzdoba budí neustálý zájem historiků umění a nejen jich.

Za dnes již klasickou práci o knihovně Václava IV. a knižní produkci jeho doby je považována kniha Josefa Krásy „Rukopisy Václava IV.“, jež vyšla na počátku 70. let minulého století česky a též německy. V následujících letech pak bylo publikováno velké množství studií, které Krásovy názory potvrzovaly nebo doplňovaly, resp. opravovaly. Jednotlivé příspěvky vycházely hlavně v češtině (Josef Krása, Karel Stejskal, Hana Hlaváčková, Milada Studničková) a v němčině (Gerhard Schmidt, Maria Theisen). Dalším zásadním příspěvkem k Václavově knihovně je i komentář k úplnému faksimile Václavovy bible, který vyšel ve Štýrském Hradci v roce 1998 (viz níže).

Nyní mají historici umění a nejen oni k dispozici další výrazný příspěvek k tématu. Jedná se o dvousvazkový katalog rukopisů Rakouské národní knihovny, věnovaný Václavovým manuskriptům a dalším dílům, která vznikla v úzké vazbě k malířům, kteří pracovali pro krále v letech 1380-1400.

Již delší dobu vydává vydavatelství Rakouské akademie věd katalogy představující iluminované rukopisy Rakouské národní knihovny, v níž se nachází i velké množství manuskriptů české provenience. V roce 2014 byl vydán dlouho očekávaný „díl“ této řady nazvaný „Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380-1400)“ s podtitulem „Hofwerkstätten König Wenzels IV. und deren Umkreis“, který navazuje, resp. je doplněním třetího svazku, jenž byl věnován českým, moravským, slezským a uherským rukopisům z let 1350-1400 (Ulrike Jenni – Maria Theisen, Mitteleuropäische Schulen III (ca. 1650-1400). Böhmen – Mähren – Schlesien – Ungarn (Mit Ausnahme der Hofwerkstätten Wenzels IV. und deren Umkreis), 2 svazky, Wien 2004). Autorkami katalogu jsou stejně jako u třetího dílu Ulrike Jenni a Maria Theisen.

Ve čtvrtém díle je představena většina dochovaných rukopisů z proslulé Václavovy knihovny, které mohly na přelomu 14. a 15. století konkurovat jen bibliotéky francouzského krále a jeho nejbližších příbuzných, mezi něž patřil i známý bibliofil Jan, vévoda z Berry.

V Rakouské národní knihovně se dnes z Václavovy knihovny nacházejí dva astronomické rukopisy, tzv. Vídeňský astronomický sborník (Cod. 2352) a Quadripartitus Claudia Ptolemaia (Cod. 2271), dále rytířský román, přesněji trilogie Willehalm (Ser. n. 2643), manuskript, jenž byl dlouho považovaný za nejstarší rukopis Václavovy sbírky, dále německý překlad Starého zákona, známější jako Bible Václava IV. (Cod. 2759-2764) a nejluxusnější dochovaný opis Zlaté buly Karla IV. (Cod. 338). Zbývající dva rukopisy, o nichž můžeme s jistotou říci, že byly osobním majetkem římského a českého krále Václava IV. se dnes nacházejí v Mnichově (tzv. Mnichovský astronomický sborník) a v Salcburku (Výklad žaltáře Mikuláše z Lyry).

Do současnosti se dochovalo ještě několik dalších rukopisů, jež odkazují k Václavu IV., ale jejich osudy nejsou přesně doloženy. Jedná se kupř. o Dragmaticon philosophiae Viléma z Conches (dnes v Madridu) nebo Oxfordské hodinky (Oxford). Sporná je kupř. i otázka, zda Václav IV. někdy viděl iluminace autorského exempláře díla „Bellifortis“ Konráda Kyesera, jenž své dílo, původně psané pro římského a českého krále, nakonec věnoval novému římskému králi Ruprechtu Falckému.

Celý katalog je rozdělen do dvou svazků. První obsahuje textovou část, druhý pak část obrazovou a rejstříky. Druhý svazek je nedílnou součástí svazku prvního, v jehož textu jsou četné odkazy na barevnou přílohu.

Samotnému katalogu předchází nejprve uměleckohistorický úvod, jenž seznamuje se životem a vládou Václava IV. Velká pozornost je věnována jeho emblémům, na něž můžeme narazit nejen v jeho rukopisech, ale objevíme je i na některých stavbách z doby jeho vlády, kupř. lazebnice a ledňáčci v točenici na Staroměstské mostecké věži v Praze.

Autorkou této části je Maria Theisen, která publikovala již několik podnětných studií o Václavových rukopisech, zejména pak o Willehalmovi a Zlaté bule z roku 1400. Přibližuje starší názory, s některými se shoduje, s jinými se rozchází, ale především upozorňuje na fakt, že se v případě králových emblémů jedná často o velké množství různých možností interpretace. I proto se autorka docela často odvolává k výše uvedenému komentáři ke kompletnímu faksimile Bible Václava IV. (Hedwig Heger – Ivan Hlaváček – Gerhard Schmidt – Franz Unterkircher, Die Wenzelsbibel. Vollständige Faksimile-Ausgabe der Codices Vindobonensis 2759-2764 der Österreichischen Nationalbibliothek Wien. Kommentar, mit Kurzbeiträgen von Katharina Hranitzky und Karel Stejskal, Graz 1998).

Svou pozornost věnuje emblémům, jež jsou součástí především okrajové výzdoby králových manuskriptů, ale tato „okrajová“ výzdoba často souvisí s textem dané strany, resp. s hlavní miniaturou. Theisen přibližuje mnohavrstevný svět králových emblémů, který zaplňují lazebnice, točenice, ledňáčci, diví muži, heraldické figury českého dvouocasého lva a říšské orlice a iniciály W a E. Autorka se věnuje též záhadné devíze „toho bzde toho“ i samotné existenci Václavova dvorského řádu točenice, jehož existence byla v posledních letech více doložena.

Stručně je pojednáno o Václavově knihovně a vlivech, které jej jako bibliofila formovaly, resp. mohly formovat (kupř. návštěva Francie při poslední diplomatické cestě Karla IV. na přelomu let 1377 a 1378). Podstatné je to, že Václava podobně jako Jana, vévodu z Berry, zajímal i obsah jednotlivých rukopisů, což svědčí mimo jiné o jeho osobních zájmech.

Poslední část uměleckohistorického úvodu přibližuje knižní kulturu a zejména produkci sledovaného období, kdy si skvostně zdobené rukopisy objednával nejen král, ale i přední osobnosti země z panovníkova nejbližšího „okolí“. Kvalitní produkce pražských malířských dílen byla ve své době evropsky proslulá. Musíme si však uvědomit, že malířské dílna, resp. dílny fungovaly již za vlády Václavova otce Karla IV. Jednotliví umělci – iluminátoři a nejen oni putovali Evropou a nabízeli své služby na vladařských dvorech. I proto jsou umělci působící v Praze doloženi i na jiných místech Evropy, např. ve Francii, což je mimo jiné důkazem jejich mobility.

Převážnou většinu neznáme jménem, proto dostali pomocná jména podle svého nejznámějšího díla (např. Mistr Samsonovy historie, Mistr Zlaté buly nebo Mistr Pavlových epištol). Jménem známe pouze dva iluminátory pracující pro Václava IV., Franu neboli Františka a Mikuláše Kuthnera. Mnozí z těchto malířů byli aktivní i po roce 1400. Při určení některých jejich děl je problém s tím, že se na výsledné podobě výzdoby podílelo více rukou. Vedle samotných iluminátorů ale nesmíme zapomenout ani na četné florátory.

Právě iluminátorům a florátorům je věnována další část publikace. Každý iluminátor je představen zvlášť, hlavně jeho styl postav, obrazová kompozice, ale i kolorit. Na konci je pak u každého seznam jeho dochovaných děl, resp. děl, na nichž je rozpoznatelný jeho podíl. To vše je doplněno výběrem z literatury. S touto částí úzce souvisí černobílá obrazová příloha prvního, textového svazku, která přináší reprodukce dochovaných děl (knižní, ale i deskové malby) k srovnání se sledovanou produkcí.

Samotný katalog je věnován celkem čtrnácti rukopisům z období let 1380-1400. Úvod je zasvěcen astrologickým a astronomickým manuskriptům, které byly ve středověku velice oblíbené, o čemž svědčí i počet dochovaných exemplářů. Do katalogu jsou zahrnuty hned tři, z nichž dva určitě patřily do Václavovy knihovny, která byla rozchvácena po jeho smrti v srpnu 1419. Nejvýznamnějších děl bibliotéky se tehdy zmocnil Václavův nevlastní bratr Zikmund Lucemburský, velká část však byla zničena po dobytí Nového hradu u Kunratic, kde byla králova knihovna uložena v době jeho smrti. Prostřednictvím Zikmundova zetě, Albrechta Habsburského, se pak některé rukopisy dostaly do Vídně.

Velkým kladem katalogu je pečlivé zpracování každé položky. Pozornost je věnována nejen jeho obsahu a samozřejmě výzdobě, ale též vazbě, době vzniku a provenienci. U některých rukopisů usnadňují datování konkrétní údaje v samotných dílech. Jiné jsou datovány na základě „použitého“ uměleckého stylu. Autorky přehledně shrnují i dosavadní bádání o daném rukopise. Významnou součástí je velice podrobný popis výzdoby díla, miniatur a iniciál, nechybí pak odkazy k druhému svazku, v němž jsou reprodukovány nejvýznamnější iluminace, resp. kresby. Autorky sledují i různé, nejen umělecké vlivy, jež se promítly do výsledné podoby manuskriptů. Na konci každého hesla najdeme seznam literatury.

Z astronomických rukopisů je nejvíce prostoru vymezeno Václavovým manuskriptům. Právě podrobné popisy tzv. Vídeňského astronomického sborníku a Quadripartitu Claudia Ptolemaia jsou přínosným příspěvkem k tématu knihovny českého a římského krále Václava IV. Samotný titulní list druhého z nich (fol. 1r) je jednou z nejkrásnějších a nejluxusnějších iluminací, které pro Václava IV. vznikly.

Dostatečně je pojednáno též o trilogii Willehalm, jejíž bohatá výzdoba vznikla v letech 1387-1400. Nejvíce stran zabírá seznam jednotlivých iniciál a miniatur. Zájemcům o více informací o tomto skvostu doporučujeme práci Marie Theisen „history buech reimenweisz. Geschichte, Bildprogramm und Illuminatoren des Willehalm-Codex König Wenzels IV. von Böhmen, Wien, Österreichische Nationalbibliothek Ser. nov. 2643“ z roku 2010.

Pátou položkou katalogu je unikátní, německy psaná Bible Václava IV., nedokončené dílo, které je dnes svázáno do celkem šesti svazků. I když se jedná o fragment, obsahuje toto monumentální dílo přes tisíc dvě stě pergamenových listů a přes šest stovek iluminací, z nichž většina jsou ilustrace starozákonních textů. Popis iniciál a miniatur není příliš podrobný, proto Maria Theisen odkazuje k druhému svazku komentáře k faksimile, který je mnohem podrobnější. Zkrácený popis je věnován i okrajové výzdobě, která je nedílnou součástí díla. Vznik Václavovy bible klade Theisen mezi roky 1389 až 1400, i když se v posledních letech živě diskutuje, zda se na rukopise nezačalo pracovat již v první polovině 80. let 14. století, resp. krátce po roce 1380.

Katalogová hesla 6 až 11 nejsou příliš rozsáhlá, což je dáno především jejich nepříliš rozsáhlou výzdobou. Jinak je tomu u dvanáctého hesla, které je věnováno luxusní, latinsky psané Zlaté bule z roku 1400. Samotný text Zlaté buly Karla IV. zabírá jen větší polovinu kodexu, který obsahuje ještě tři další texty, kupř. pojednání o vhodnosti podniknout římskou jízdu z pera neznámého autora. Zájemcům o tento nádherný skvost můžeme doporučit jedenáctý svazek ediční řady Glanzlichter der Buchkunst, v jejímž rámci bylo vydáno zmenšené faksimile s komentářem Armina Wolfa (ADEVA, Graz 2002).

Kdysi byly mezi rukopisy Václava IV. řazeny i „Pavlovy epištoly“ (Cod. 2789), protože na fol. 1r je zobrazena lazebnice, jeden z typických emblémů českého a římského krále. Manuskript se však do Vídně dostal jinou cestou než většina kodexů jeho knihovny.

Druhý svazek katalogu „Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380-1400)“ je, jak bylo výše uvedeno, nedílnou součástí svazku textového. Obsahuje celkem 272 barevných reprodukcí, z nichž většina patří dochovaných rukopisům Václavovy knihovny. Velkým kladem je i údaj u každého obrázku o jeho skutečné velikosti. Již pouhé listování touto knihou je velkým zážitkem. Velkou část fotografií sice najdeme např. u Krásy (Rukopisy Václava IV.), ale většina z nich je černobílá. Na úplný závěr obrazového svazku jsou zařazeny fotografie vybraných vazeb (např. Zlaté buly).

Dvousvazkový katalog „Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380-1400). Hofwerkstätten König Wenzels IV. und deren Umkreis“, který je určen především odborníkům, je bezpochyby velice záslužným dílem, které obohacuje naše poznatky o knižní kultuře a produkci v Praze za vlády českého a římského krále Václava IV. Velkým kladem katalogu je určitě též pečlivost zpracování jednotlivých hesel, zejména pak těch, jež jsou věnována kodexům královy jedinečné knihovny.

Marek Zágora

Ulrike Jenni - Maria Theisen, Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380–1400). Hofwerkstätten König Wenzels IV. und deren Umkreis, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2014,  2 svazky, Textband 252 stran, Tafel- und Registerband 56 stran + 272 stran barevných reprodukcí, doporučená cena 121 euro

Resumé:

In der vielbändigen Editionsreihe illuminierter Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek erschien ein neuer Katalog, der jenen Handschriften gewidmet ist, die für König Wenzel IV. von Böhmen (lebte 1361–1419) und den Prager höfischen Kreis entstanden sind. Im Jahre 2004 wurde der zeitlich, geographisch wesentlich weiter gefasster Katalog Mitteleuropäische Schulen III (Böhmen – Mähren – Schlesien – Ungarn, ca. 1350–1400) publiziert, mit dem der Katalog „Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380-1400). Hofwerkstätten König Wenzels IV. und deren Umkreis“ eine Einheit bildet. Autorinnen der beiden Kataloge, die die Kunst der Buchillumination in den ostmitteleuropäischen Regionen der 2. Hälfte des 14. Jahrhunderts behandeln, sind Ulrike Jenni und Maria Theisen. Beide beweisen eine sehr gute Kenntnis des Materials und der Literatur, auch der tschechischen.

Die Bibliothek König Wenzels IV. gehörte in seiner Zeit zu den größten in Mitteleuropa. Leider gibt es zurzeit nur sieben Handschriften, die der König Wenzel IV. besaß. Fünf findet man dann in der Österreichischen Nationalbibliothek.

Die vierzehn Katalognummern dieses Bandes sind in zwei Abschnitte geteilt: Der erste Teil enthält die astrologischen und astronomischen Handschriften der Regierungszeit König Wenzels IV. Zwei gehörten dem König (Cod. 2352 und 2271). Der zweite Teil umfasst vor allem zwei prachtvolle Großprojekte sog. Wenzelsbibel (Cod. 2759–2764) und Trilogie Willehalm (Ser. n. 2643). Die letzte Handschrift Wenzels IV. ist die Goldene Bulle (Cod. 338). Im Katalog gibt es zusammen vierzehn Katalognummern, die auch kleinere Werke, deren Buchschmuck auf Verbindungen der Auftraggeber zum königlichen Hof in Prag hinweist, vorstellen. Die einzelnen Handschriften werden gründlich und detailliert behandelt.

Der Textband des Katalogs beinhaltet neben der Beschreibung aller Manuskripte Informationen zu allen Illuminatoren bzw. Werkstätten, die im Auftrag des Hofes gearbeitet haben, zu deren Herkunft und Werdegang sowie auch zu den Floratoren. Die Informationen im Textband werden von einem reich illustrierten Tafelband in Farbe (272 Nummern) und ausführlichen Registern begleitet.

Der zweibändige Katalog „Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1380–1400). Hofwerkstätten König Wenzels IV. und deren Umkreis“ führt die grundlegenden Arbeiten Gerhard Schmidts und Josef Krásas weiter und legt erstmals eine umfassende Aufzählung der an den Prager Handschriften im Wenzelsumkreis beteiligten Illuminatoren. Zugleich handelt es sich, wir können es so „sagen“, um eines der Grundwerke zur Problematik der Buchmalerei und Buchkultur in der Regierungszeit Wenzels IV.

Internet:

http://www.austriaca.at/7203-1

K studii Milady Studničkové „GENS FERA. The Wild Men in the System of Border Decoration of the Bible of Wenceslas IV:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-gens-fera-the-wild-men-in-the-system-of-border-decoration-of-the-bible-of-wenceslas-iv-%E2%80%93-zajimava-studie-k-vyzdobe-bordur-bible-vaclava-iv/

K astronomickým manuskriptům ve středověku např.:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-sphaera-octava-myty-a-veda-o-hvezdach-iii-dil-%E2%80%93-stredoveka-pojednani-o-souhvezdich/