Vídeň (Wien): Komentář ke Korunovačnímu evangeliáři Karla Velikého (Publikation über das Krönungsevangeliar des Heiligen Römischen Reiches)

Korunovační evangeliář Svaté říše římské je jedním z nejvýznamnějších středověkých rukopisů a není to pouze tím, že na něj římsko-němečtí králové skládali korunovační přísahu. Významem a téměř nevyčíslitelnou hodnotou jej můžeme srovnávat s naším Vyšehradským kodexem z poloviny 80. let 11. století, který vznikl ke královské korunovaci Vratislava II. z rodu Přemyslovců.

Korunovační evangeliář vznikl na dvoře Karla Velikého, a proto bychom jej jistě hledali mezi hlavními exponáty na posledních „karlovských“ výstavách v Cáchách. Originál rukopisu se dnes nachází ve Vídni a do Cách nebyl zapůjčen, proto bylo prezentováno „pouze“ faksimile tohoto jedinečného manuskriptu.

K prvotřídnímu faksimile byl v roce 2013 vydán i velice pěkný a podnětný vědecký komentář s nejnovějšími poznatky o tomto výjimečném díle. Právě tento komentář letos znovu vydalo vídeňské Uměleckohistorické muzeum u příležitosti vystavení originálu středověkého rukopisu. Ten byl po šedesáti letech opět ukázán nejen vídeňské veřejnosti na kabinetní výstavě nazvané „Väter Europas. Augustus und Karl der Große“, v jejímž rámci bylo vedle tisícího dvoustého výročí smrti císaře Karla Velikého připomenuto i dvou tisící výročí skonu prvního římského císaře Augusta.

Komentář k rukopisu přibližuje dílo ze všech možných úhlů. Nejprve je představena jeho historie. Manuskript byl podle legendy objeven v hrobě Karla Velikého při jeho otevření v roce 1000 v přítomnosti císaře Oty III. Karel Veliký prý seděl na zlatém trůně, na hlavě měl zlatou korunu, byl opásán mečem, přes rameno měl zlatou poutnickou mošnu a na kolenou pak položený nádherný evangeliář. Spolu s evangeliářem byly objeveny i další vzádné předměty. Zajímavé jsou však další osudy evangeliáře, který se postupně stál součástí korunovačního ceremoniálu římsko-německých králů, kteří na něj skládali slavnostní přísahu.   Do roku 1794 se rukopis nacházel v Cáchách, na počátku 19. století se pak dostal do Vídně, kde je uložen i dnes (Weltliche Schatzkammer, inv. číslo XIII 18).

Velká pozornost je věnována manuskriptu a jeho výzdobě. Korunovační evangeliář vznikl v Cáchách na konci 8. století na dvoře Karla Velikého, jednoho z nejvýznamnějších středověkých panovníků. Obsahuje celkem 236 pergamenových listů o velikosti 32,3 krát 25,1 cm. Navíc je zřejmé, že rukopis byl dodatečně ještě ořezán. Co se použitého písma týče, je zajímavé, že v celém textu čtyř evangelií nenajdeme žádné stopy po novince, karolínské minuskule.

Stránky Korunovačního evangeliáře jsou barveny purpurem a popsány zlatým a částečně i stříbrným inkoustem. Použitý „materiál“ jasně naznačuje, že majitelem rukopisu mohl být jedině císař.

Vlastní výzdobu manuskriptu tvoří šestnáct kánonových tabulek (fol. 7r – 14v), čtyři celostránková zobrazení evangelistů (Matouš na fol. 15r, Marek na fol. 76v, Lukáš na fol. 117v a Jan na fol. 178v) a iniciály. Obrazy evangelistů navazují bezprostředně stejně jako kánonové tabulky na starší uměleckou tradici středomořské oblasti. Usuzuje se proto, že byl na tuto prestižní zakázku najat umělec z Byzance nebo Itálie. Na výzdobě pracovali dva malíři. Jedním byl pravděpodobně Demetrius, jehož jméno se objevuje na foliu 118r.

Miniaturám čtyř evangelistů je věnována výjimečná pozornost. Evangelisté jsou zobrazeni jako filozofové sedící ve volné krajině nebo před architekturou. Jsou rozděleni do čtyř charakteristických základních zobrazovacích typů, které se uplatňovaly v evangeliářích i později. Četné důkazy o tom podává rozsáhlý příspěvek Matthiase Exnera „Typus, Kopie und Nachleben. Zur Wirkungsgeschichte des Krönungsevangeliars“. Jednotlivé miniatury byly vědecky zkoumány kupř. rentgenem a všechna zkoumání dokazují, že i přes určitá chybějící místa se zachovaly ve velice dobrém stavu.

Zajímavým čtením je část zasvěcená zkoumání zachovalosti rukopisu, jeho pergamenu, barevnosti a miniaturám. Dozvídáme se tak např., že rukopis je ve velice dobrém stavu, pergamen byl vyroben z telecí kůže a že část pergamenových listů byla bez pochyby barvena vzácným a drahým, pravým purpurem.

Poslední studie je věnována současné vazbě Korunovačního kodexu. Kolem roku 1500 vytvořil zlatník Hans von Reutlingen, který pracoval pro císaře Maxmiliána I. Habsburského, pro rukopis skvostnou vazbu, na níž reprezentativní zobrazení Boha evokuje obraz císaře Karla Velikého s korunou na hlavě. Nádherné jsou ale i medailony se symboly čtyř evangelistů v rozích a scéna Zvěstování Panny Marie, která je rozdělena mohutnou postavou trůnícího Boha, „Karla Velikého“ uprostřed.

Součástí pěkné publikace jsou i barevné fotografie vybraných stránek rukopisu, hlavně všech kánonových tabulek a zobrazení evangelistů. Jednotlivé příspěvky jsou doprovázeny také zajímavými reprodukcemi, které hlavně dokládají vliv korunovačního rukopisu na podobu a zejména pak výzdobu mladších evangeliářů.

Vědecký komentář Korunovačního evangeliáře Svaté říše římské je reprezentativním dílem a zároveň následováníhodným příkladem, jak má vypadat odborná publikace věnovaná významným rukopisům.

Marek Zágora

Sabine Haag – Franz Kirchweger (Hg), Das Krönungsevangeliar des Heiligen Römischen Reiches, Kunsthistorisches Museum Wien, Wien 2014, 183 stran, doporučená cena 24,95 euro

Resumé:

Das Krönungsevangeliar (heute im Wiener Kunsthistorischen Museum, Weltliche Schatzkammer) gehört zu den bedeutendsten Handschriften des Mittelalters, denn es war spätestens seit dem 12. Jahrhundert bei jeder Krönung eines römischen-deutschen Königs anwesend. Die Handschrift entstand am Ende des 8. Jahrhunderts in der sogenannten Palastschule, wo es zur Wiederbelebung der hellenistischen Kunst kam. Die dargestellten Evangelisten (Matthäus, Markus, Lukas und Johannes) sitzen antiken Philosophen gleichend in freiem Raum vor offenen Landschaften und Architekturelementen. Auch sechzehn  Kanontafeln sind mit ihrem Gebälktypus der antiken Kunst verpflichtet. Die Buchmalerei greift um Jahrhunderte zurück auf die Kunst des Mittelmeerraums. Alle Seiten des Krönungsevangeliars sind purpurgefärbt. Auf diesen dunkelroten Untergrund schrieb man dann mit Goldtinte die vier Evangelientexte. Überschriften und Marginaltexte wurden mit Silbertinte geschrieben. Miniaturen und sonstige Zierseiten wurden mit hauchdünnem, extrem flachem Blattgold belegt. Die schöne und zugleich interessante Publikation des Kunsthistorischen Museums in Wien ist ein Kommentar zur Faksimile-Edition des Krönungsevangeliars, den ein internationales Team von Wissenschaftlern unter Leitung Franz Kirchweger geschrieben wurde. So hat man nicht nur die neuesten Fakten und Informationen über das Krönungsevangeliar des Heiligen Römischen Reiches zur Verfügung, sondern auch alle Kanontafeln und vier Miniaturen von Evangelisten.

Obsah:

Sabine Haag, Vorwort

Franz Kirchweger, Vorwort

Florentine Mütherich, Geleitwort

Hermann Fillitz, Die Geschichte der Handschrift

BEITRÄGE

Fabrizio Crivello, Die Handschrift und ihr Schmuck

Die Forschungslage

Der Codex

Der Inhalt

Tafeln

Der Schmuck

Matthias Exner, Typus, Kopie und Nachleben. Zur Wirkungsgeschichte des Krönungsevangeliars

Die Rezeption in Aachen und Reims

Von Trier nach Köln

Spuren auf der Reichenau

Verstreute Einzelfälle

Martina Grießer – Christa Hofmann – Inge Boesken Kanold – Elke Oberthaler – Michael Eder, Technologische Untersuchungen zu Erhaltungszustand, Pergament, Färbung und Miniaturen

Zustand und Konservierung

Herstellung des Pergaments

Die Purpurfärbung

Technologische Untersuchungen

Zusammenfassung

Franz Kirchweger, Der Einband

Der Befund

Der Goldschmied Hans von Reutlingen

Komposition und Ikonographie

Auftraggeber

Fabrizio Crivello – Matthias Exner – Franz Kirchweger, Zusammenfassung

ANHANG