Vídeň (Wien): Rakouské umění v Dürerově době (Dürerzeit - Museum Belvedere in Wien)

Lucas Cranach d. Ä., Albrecht Altdorfer, Jörg Breu – große Namen wie diese finden sich unter den Zeitgenossen von Albrecht Dürer (1471–1528), die um 1500 und in den folgenden Jahrzehnten in Österreich tätig waren. Ihre Werke entstanden in der spannenden Periode, als sich die ausgehende Spätgotik mit der einsetzenden Renaissance überlagerte, und zeugen vielfach von einem neuen künstlerischen Selbstverständnis. Das Belvedere widmet dieser bislang wenig beachteten Epoche der österreichischen Kunst eine umfassende Ausstellung. Kuratiert von Björn Blauensteiner.

Český aristokrat Zdeněk Lev z Rožmitálu v červenci 1515 napsal z Vídně dopis Petrovi IV. z Rožmberka o setkání císaře Maxmiliána I. s českým a uherským králem Vladislavem II. Jagellonským a polským panovníkem Zikmundem I. Starým. Popsal mu také rytířský turnaj na „vlašský“ čil italský způsob.

Ovšem nejen turnajové klání bylo ve Vídni na „vlašský“ způsob. Ve městě se už běžně dala vidět umělecká díla, kde figury s pozdně gotickou drapérií byly zasazeny do renesančního orámování – příkladem může být oltář sv. Anny samotřetí, dnes v kapli arcibiskupského paláce ve Vídni, epitafy Matthiase Hauera a Augustina Holdta na západní fasádě vídeňské svatoštepánské katedrály nebo epitafy Hanse Rechweina a Johannese Keckmanna v jejím interiéru.

Tématu této „zvláštní“ renesance v Rakousku je věnována do 30. ledna 2022 výstava v Horním Belvederu (Oberes Belvedere), kterou se svým týmem připravil Björn Blauensteiner pod názvem Dürerzeit tedy Dürerova doba. Představena jsou díla ze sbírek Belvederu, z nichž některá byla pro výstavu speciálně restaurována, vše doplňují zápůjčky z rakouských i evropských sbírek, včetně obrazů tak slavných umělců jako byl Michael Pacher, Lucas Cranach starší, Albrecht Altdorfer nebo Monogramista IP.

Kromě toho na výstavě najdeme řadu méně známých tvůrců, což umožňuje seznámit se s vysokou úrovní tehdejší produkce uměleckých dílen působících na území Rakouska.

Autoři se snaží představit dobu, kdy se italské renesanční umění dostalo do oblasti, kde stále dominoval styl doznívající pozdní gotiky. Vedle devočního a kultovního umění, reprezentovaného oltáři pro kostely i privátní kaple, se také objevila díla určená pro privátní sběratele a doslova milovníky umění (malé reliéfy Monogramisty IP) a jejich tvůrci se stále více prosazovali jako umělci v moderním slova smyslu.

Dürer je autory výstavy brán jako modelový umělec této přelomové doby. Jako mladý doufal, že se stane žákem pozdně gotického mistra Martina Schongauera, pak se ale vydal do Benátek, aby tady poznal nezprostředkovaně a z první ruky vrcholnou italskou renesanci, jak ji pro něj ztělesňoval Giovanni Bellini nebo Andrea Mantegna.

Dialog Dürera s Rakouskem v publikaci vydané k výstavě detailně zmapoval Christof Metzger. Jednak jde o veduty zobrazující zejména Innsbruck, vliv jeho grafického listu se Svatou Trojicí na rakouské sochařství (mimochodem tento vliv dokládá u nás i oltář ve sbírkách galerie v Litoměřicích a na Slovensku plastika z produkce dílny Mistra Pavla z Levoče), nebo využití různých detailů z jeho grafik při komponování obrazů.

Výstava je tak trochu rozčleněna do sekcí, které jako by mapovaly dílo Dürera, ale aplikované na rakouské umění 1. třetiny 16. století: veduty, zájem o přírodu, recepce antiky, využití perspektivy, portréty – a k tomu téma císař Maxmilián, v jehož službách Dürer pracoval a který zaměstnával i Dürerovi vrstevníky.

Výstava navazuje na některé předchozí expozice jako byl ve Vídni Fantastische Welten v Uměleckohistorickém muzeu v roce 2015 nebo výstavy o císaři Maxmiliánovi I. a jeho umění, která se ve vídeňské Albertině konala v roce 2012.

Vedle Dürera významnou roli dobové produkci sehrálo renesanční umění z Itálie zprostředkované přímo italskými umělci, a to počínaje ornamentem a konče architekturou. Je otázka, jakou v tomto ohledu sehrál roli třeba Ferdinand I.: v listopadu 1534 v dopise z Vídně oznamoval do Prahy, že uzavřel smlouvu s italskými mistry a zedníky, kteří by ještě této ž roku začali se stavbou Letohrádku Belveder, což je čistý import italské renesance do střední Evropy srovnatelný se stavbami na Wawelu v polském Krakově.

Klíčovou roli v šíření renesančního stylu jako nové módy jistě sehrály Uhry Matyáše Korvína, panovníka, který mimochodem zemřel ve Vídni. Ostatně do skvostné kaple Tamáse Bakócziho v ostřihomské katedrále, nabízející plný slovník forem italské architektury, sochařství a ornamentiky, je to z Vídně 200 kilometrů, zatímco do Norimberka 500 kilometrů. Renesanční vliv se nešířil jen ze západu a z jihu, ale také z východu.

Dobře to naznačuje esej Björna Blauensteinera v doprovodné publikaci. Stálo by za to, toto ještě prohloubit a podrobněji se věnovat recepci italské renesance ve střední Evropě. Vídeň se jeví jako významné centrum první třetiny 16. století, kde se vzájemně propojoval „vlašský“ a „německý“ styl, jak Michael Baxandall našel v dobové terminologii tato slova označující italskou renesanci a středoevropskou pozdní gotiku.

Vliv tohoto osobitého umění z Vídně byl velmi silný – na Slovensku ho dokumentuje velkolepý oltář sv. Jiří v kostele ve Svätem Juru, datovaný roce 1519, který je připisován sochaři z Vídně, dobře poučený italskou renesancí, zejména v oblasti dekorace.

Výstava pro dobovou produkci přináší také díla označená jako expresivní, což nahrazuje starší pojem Podunajského umění, označující styl, který působí jako zvláštní varianta pozdně gotického manýrismu. Špičkovou ukázkou v tomto ohledu jsou na výstavě sochy Andrease Lacknera nebo obrazy Mistra H, jehož estetika má zajímavé paralely k tvorbě Mistra žebráckého Oplakávání, řezbáře z jižních Čech.

Nelze si představit markantnější kontrast, než jaký existuje mezi Dürerovým „klasickým patosem“ (Ervin Panofsky) a kombinací naturalismu s expresivitou, jakou Mistr H používá v míře srovnatelné téměř s Grünewaldovými pašijovými obrazy. Konkrétně ve Vídni by bylo zajímavé, jak v těchto dobových souvislostech definovat dílo sochaře a architekta Antona (Antonína) Pilgrama.

Výstava překračuje striktní státní hranice mezi Rakouskem a Německem. Mezi nejkvalitnější kusy patří ukázky umělců jako je Albrecht Altdorfer, Wolf Huber nebo monogramista IP působících v Pasově a Řeznu, ležících na Dunaji. Jejich spoluúčast na „rakouské“ renesanci není nijak náhodná: Pasovská diecéze úzce propojena s Rakouskem.

Výstava nabízí řadu zajímaných uměleckých děl, které se dostaly díky šikovné práci kurátora, do nových souvislostí. Nicméně mám dojem, že prostory v Horním Belvederu (na rozdíl od Dolního Belvederu) nejsou pro takovou výstavu právě nejideálnější. Výrazně bych však ocenil doprovodnou publikaci (nejde v pravém slova smyslu o katalog), která k výstavě vyšla. Kniha má nejen zajímavé studie, ale je tam zastoupena kvalitními fotografiemi řada dalších obrazů a plastik, které ukazují dobovou rakouskou produkci v širší souvislosti. A co je velmi záslužné – tato díla jsou reprodukována v celostránkově podobě, což (žel) nebývá zcela běžné.

Peter Kováč

Dürerzeit – Österreich am Tor zur Renaissance, Oberes Belvedere (Prinz Eugen-Straße 27) Wien, kurator Björn Blauensteiner, do 30. ledna 2022

Katalog: Dürerzeit – Österreich am Tor zur Renaissance, autoři a editoři: Stella Rollig, Björn Blauensteiner, Ulrich Heiß, Lukas Madersbacher, Guido Messling, Christof Metzger, Michael Richter-Grall, Stella Rollig, Peter Scholz, Herwig Weigl, Heinz Winter, Andreas Zajic, Julia Zaunbauer, Vídeň 2021, nakladatelství Verlag der Buchhandlung Walther und Franz König, 296 stran, formát 24 x 31 cm, cena na výstavě 38 eur

Internet:

https://www.belvedere.at/duererzeit