Vídeň (Wien): Umění zapomenutých českých, moravských a slezských rodáků ve Vídni

Výstava Vídeň–Berlín v centru rakouské metropole měla premiéru loni v Berlínské galerii a tehdy se na ni přišlo podívat přes sto tisíc diváků. Ředitelka pořádající Galerie Belvedere Agnes Husslein-Arcová očekává podobný zájem i o její reprízu, byť ve Vídni byl rozsah částečně redukovaný co do prostoru i počtu exponátů.

Pozornost německých a rakouských kurátorů se soustředila na období let 1900–1933. Vídeň byla tehdy centrem mnohonárodnostní monarchie a po jejím rozpadu žila z pohasínající tradice, Berlín se naopak rozvíjel jako světové velkoměsto, jemuž mohly konkurovat jen Londýn nebo Paříž.

Co se týče výtvarného umění, kterému je v rámci expozice věnována výlučná pozornost, objevuje se v ní především secese, expresionismus, kinetismus, dadaismus a nová věcnost. Zastoupena jsou všechna velká jména od Klimta po Kirchnera, a to reprezentativními díly, byť pouze solitéry.

Pro nás je výstava obzvláště přitažlivá. Organizátoři sice přehlédli fakt, že Vídeň měla význam pro formování mladého Františka Kupky i Maxmiliána Pirnera, ale důstojně je publiku představen pražský rodák Emil Orlik, secesní sochař Anton Hanak z Brna nebo vynikající designér Josef Hoffmann z Brtnice u Jihlavy.

Do výběru se dostala i řada českých a moravských rodáků, o kterých máme jen letmou povědomost. Moriz Melzer, který se narodil v Bělé u Jevíčka a působil v Berlíně, se účastnil výstavy expresionistické skupiny Blaue Reiter a podílel se na vystoupení řady sdružení, která se natrvalo zapsala do dějin moderního umění.Na výstavě má nádherný obraz (viz obr.), který otvíral cesty k jiné abstrakci, než jakou prosazoval v Paříži František Kupka.

Vlivným umělcem byl také Erich Mallina, rodák z Opavy, jenž byl v letech 1906–1930 profesorem na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole. Fascinoval ho buddhismus, v umění holdoval futurismu, abstrakci i imaginativnímu umění. V Belvederu je k vidění jeho rozměrný obraz, který naznačuje, jak se secese přiblížila už deset let před Kandinským k abstrakci. Mallinovi stačil jen krůček a dějiny moderního umění by se psaly jinak.

Vynikajícím expresionistou byl třeba Anton Kolig z Nového Jičína, jak dokládá na výstavě působivý mužský akt, lepší než leckterá díla jeho spolužáka Kokoschky. Podobných objevů je v expozici vícero. Kolik z nás zná třeba Huga Baara z Nového Jičína, Franze Metznera z Všerub u Plzně, Eugena Jettela z Janovic v Podještědí, Ernesta Neuschula z Ústí nad Labem, Friederike Nechansky-Stotzovou z Opavy nebo Otto Ericha Wagnera z Klepáčova u Blanska?

Všichni byli tak zajímaví, že jsou na výstavě schopni zazářit i vedle Schieleho, Grosze nebo Klimta.

Je dobré, že se autoři pustili bez předsudků a zábran do sociálních a politických témat, která provázela kulturní osudy Vídně i Berlína. Vedle sebe tak najdeme oběti totalitní perzekuce, obdivovatele bolševismu a také ty, kteří podlehli Hitlerově demagogii.

K těm posledním patří třeba Franz Sedlacek, pozapomenutý surrealista na úrovni Salvadora Dalího.
Pro zájemce o středoevropskou avantgardu 20. a 30. let je Vídeň–Berlín velmi zajímavou výstavou. Škoda jen, že záběr není širší a je specifikován jen na malířství a sochařství.

Obdobné starší projekty pařížského Centre Pompidou (Paříž– Moskva (1979) nebo Paříž–New York (1977) nabídly i kapitoly z dějin divadla a kinematografie, scénografie, dobové módy, literatury a architektury, což na vídeňské bilanci citelně chybí.

Peter Kováč

Wien–Berlin, Kunst zweier Metropolen, Galerie Belvedere, do 15. června, denně 10–18 hod.

Oficiální tisková zpráva:

Die Ausstellung Wien - Berlin. Kunst zweier Metropolen widmet sich erstmals den künstlerischen Parallelen, Differenzen und Wechselwirkungen zwischen den beiden Städten und spannt dabei einen Bogen vom Beginn des 20. Jahrhunderts bis zur Zwischenkriegszeit. Auf der einen Seite steht Berlin, die großflächige, beinahe amerikanisch anmutende Metropole ohne gewachsenes Zentrum, auf der anderen Seite Wien, die Stadt der Operette mit barocker Prägung, die vor allem mit der Décadence in Verbindung gebracht wird. Ausgangspunkte der Schau sind Beziehungen, Unterschiede und Gemeinsamkeiten der beiden Secessionen um 1900. Während sich die Wiener Expressionisten durch ihre psychologische Einfühlung auszeichneten, wiesen die jungen Wilden in Berlin vor allem einen ekstatisch-aggressiven Gestus auf. Der Erste Weltkrieg führte zur Annäherung beider Nationen, sodass sich in Bezug auf die einsetzende Neue Sachlichkeit und insbesondere im Rahmen der Bühnenkunst ein reger künstlerischer Austausch zwischen den Städten entwickelte. Zeitgleich gewann der Wiener Kinetismus mit Ansätzen des Expressionismus und des Futurismus an Einfluss. Ihm stand die Berliner Dada-Bewegung gegenüber, die sich auf kritische wie subversive Weise mit aktuellen gesellschaftlichen Zuständen auseinandersetzte und auf diesem Wege eine Antikultur ausbildete.Besonders die Roaring Twenties machen den künstlerischen Austausch und die Annäherungen der Positionen deutlich und erlauben eine neue Sicht auf die Verbindungen der gegensätzlichen, aber dennoch eng miteinander verwobenen Hauptstädte – Sozialkritik und Ästhetisierung, kubische Formensprache und Verismus überlagerten sich. Diese Entwicklung wird mit Werken von Otto Dix, Rudolf Schlichter, George Grosz, Albert Paris Gütersloh, Anton Kolig und Rudolf Wacker veranschaulicht. Darüber hinaus zeigt die Schau Arbeiten von u. a. Herbert Boeckl, Raoul Hausmann, Josef Hoffmann, Friedrich Kiesler, Ernst Ludwig Kirchner, Erika Giovanna Klien, Oskar Kokoschka, Max Liebermann, Max Oppenheimer, Max Pechstein, Christian Schad, Egon Schiele und Max Slevogt. Auch werden die Beziehungen der Künstler zu Galeristen und Förderern wie Cassirer, Walden, Moll und Loos erörtert und die Bedeutung der miteinander kooperierenden Kunstzeitschriften Aktion, Sturm und Fackel ergründet.

Internet:

http://www.belvedere.at/de

Katalog:

http://www.randomhouse.de/Buch/Wien-Berlin-Kunst-zweier-Metropolen-Von-Schiele-bis-Grosz/Berlinische-Galerie/e446722.rhd?mid=1