Vídeň (Wien): Wally Neužilová, anděl i ďábel Egona Schieleho (Wally Neuzil - ihr Leben mit Egon Schiele)

Slavné Leopoldovo muzeum ve Vídni nabízí do 1. června výstavu o Wally Neužilové, družce i múze malíře a kreslíře Egona Schieleho, který patří vedle Gustava Klimta a Oskara Kokoschky k nejslavnějším moderním umělcům Rakouska.

Rakouští historikové při této příležitosti podnikli rozsáhlé archivní studium, aby odhalili život dívky, která v roli anděla i ďábla ovlivňovala život Schieleho, byla přítomna všem jeho životním skandálům a podněcovala jeho zájmy o otevřenou sexualitu vyjádřenou v umění.

Wally Neužilová (Rakušané píšou příjmení bez háčku a vyslovují ho jako „Nojcil“) se na -rodila v Tattendorfu u Vídně 19. srpna 1894 v domě s popisným číslem 26. Na svět přišla jako nemanželská, takže na faře ji pokřtili jako Walburgu Pfneislovou. Její matkou byla chudá žena Thekla Pfneislová. Otec se jmenoval Josef Neužil a pocházel z Koloměřic u jihočeské Bechyně, kde se narodil 31. října 1863.

Neužil se s Pfneislovou oženil v březnu 1895 a Wally tak získala nově příjmení po otci. Měla tři mladší sestry: Antonii, Marii a Bertu. V zimě 1896 rodina přesídlila do Moosbrunnu, kde Josef Neužil působil na provinční škole. Když roku 1905 zemřel, vdova se s dcerami přestěhovala do hlavního města.

Vídeň prožívala na přelomu 19. a 20. století bouřlivý demografický vývoj. V roce 1880 v ní žilo přes milión obyvatel a o třicet let později už byl počet dvojnásobný. O pobytech Wally v centru mocnářství nám jako cenný dokument zůstalo z let 1911-1917 celkem 16 hlášení trvalého pobytu - vyplněný formulář nazývaný německy Meldezettel.

Dodnes se tradovalo, že Wally potkal Egon v ateliéru Gustava Klimta, proslulého sukničkáře, který rád kreslil mladé dívky a ještě raději je zaučoval do tajů dospělosti. Fakt ale není podložen žádnými věrohodnými informacemi. K setkání došlo asi náhodou, když Schiele na vídeňských ulicích hledal modelku k odvážnému pózování.

Egon Schiele byl o čtyři roky starší, ač z fotografií to vypadá, že vyspělá Wally byla o pár let dospělejší. Spolu odjeli na jaře 1911 do Českého Krumlova, který mladého malíře až magicky přitahoval. Byl rodištěm jeho matky Marie, rozené Soukupové. Asi mu o městě často vyprávěla, takže sem už dříve jezdil, aby tam čerpal inspiraci pro obrazy a kresby. Jeho přítel, student Willi Lidl (Wilhelm Ignaz Lidl), rodák z Lince, pro něj sehnal vhodný ateliér - zahradní domek patřící obchodníkovi s textilem Maxu Tschunkovi. Tschunko obdivoval Schieleho nadání natolik, že od malíře nechtěl žádný nájem.

Egonovi se zdálo, že štěstí se na něj opravdu usmálo, a chtěl se sWally v Krumlově trvale usadit. Manželství nadivoko jednadvacetiletého mladíka a sedmnáctileté slečny však místní obyvatele provokovalo a nesli jeho existenci se značnou nevolí. Když pak mladičká Paula Pollaková donesla domů, že zahlédla, jak její spolužačku Lieslu Woitschovou Egon kreslí nahou na zahradě, trpělivost místních už přetekla. Kvůli skandálu musel Schiele z města pryč. V srpnu 1911 s Wally odjeli do Vídně.

Manželství nadivoko na krátko skončilo. Wally se přihlásila na adrese své rodiny a do formuláře uvedla, že se živí jako prodavačka, Egon na čas bydlel u matky. Záhy si však malíř pronajal od Johanna Casila přízemní domek se zahradou v městečku Neulengbach, asi čtyřicet kilometrů západně od Vídně. Oficiálně sem dorazil 1. zá -ří 1911, kdy ho zapsali do úřední knihy, a to omylem jako „Egona Schillera“, třiadvacetiletého akademického malíře. Jako tzv. Heimatzugehörigkeit, to jest domovskou příslušnost, Schiele uvedl Prahu!

Hana Jirmusová Lazarowitz, ředitelka Schieleho centra v Českém Krumlově, zjistila, že Egonův dědeček stavěl železniční dráhu Praha-Cheb a dlouhodobě pobýval v Praze. Asi proto Schiele zvolil Prahu jako místo původu rodiny, ač se narodil už v rakouském Tullnu v Dolních Rakousích. Wally za ním zřejmě dojížděla z Vídně. Oficiálně totiž nebyla zapsána jako trvale bydlící v Neulengbachu.

Skandál s kreslenými a malovanými akty mladých dívek, který tam na jaře 1912 vypukl, známe jen z nepřímých odkazů. Soudní akta se žel nezachovala. Buď zmizela za války, nebo byla po třiceti letech skartována. Vše začalo tím, že nezletilá Tatjana Georgette Anna, čtrnáctiletá dcera penzionovaného námořního důstojníka Theobalda von Mossig, uprchla před tyranským otcem z domova a útočiště hledala v Schieleho ateliéru. Sám malíř to nepovažoval za šťastné. Ale pršelo, takže se nad ní slitoval.

Přespala v pokoji vyhrazeném pro Wally. Egon a Wally se poté rozhodli, že ji odvezou do Vídně k její babičce. Tam ale Tatjana změnila názor, takže další den se vrátili zpět do Neulengbachu, kde dívenka strávila v ateliéru další noc. Otec mezitím kontaktoval policii. Situaci vyhodnotil jako únos. Když strážníci dorazili k Schielemu, byli především šokováni dívčími akty, které u malíře v ateliéru objevili. Kresby je vedly k přesvědčení, že mají co do činění se zhýralcem a že Tatjana se stala objektem jeho nejnižších pudů...

Malíř byl 13. dubna 1912 uvězněn v Neulengbachu a oficiálně obžalován za zločiny vůči obecné morálce. Ve vídeňské Albertině mají dodnes kresbu z 19. dubna, která zachycuje jeho malou celu s jednoduchou postelí a pevnými železnými dveřmi. Malířské a kreslířské náčiní mu do vězení přinesla Wally, která se o něj obětavě starala. Znásilnění nezletilé se po lékařské prohlídce neprokázalo, takže malíř dostal trest jen za provokující kresby, které měl veřejně vyvěšené v ateliéru. Soud se konal v městě Sankt Pölten, sídle okresního hejtmanství.

Kromě už odsezené vazby dostal Schiele navíc tři dny ve vězení. A jedna kresba byla demonstrativně spálena. Až 7. května pustili malíře na svobodu. Wally s Schieleho matkou na něj čekaly na nádraží a všichni tři společně vyrazili do Vídně. Egon vždy vzpomínal na pomoc a podporu, jaké se mu dostalo od Wally v těchto těžkých dnech.

Pár měsíců po příjezdu do Vídně, když si Schiele najal nový ateliér v Hietzinger Hauptstrasse 101 ve 13. vídeňském obvodu, románek pokračoval. V létě 1913 Egon a Wally nakrátko navštívili i Český Krumlov. Spali tam spolu v hotelu Zlatý anděl, dodnes fungujícím v centru města. Wally se do malířova ateliéru oficiálně přihlásila v prosinci 1913. Stal se místem jejího trvalého pobytu.

Štěstí však netrvalo dlouho. Na začátku roku 1915 Schiele Wally oznámil, že se bude ženit s Edithou Harmsovou, která bydlela nedaleko jeho ateliéru. Umělecký kritik a publicista Arthur Roessler dramaticky zaznamenal jejich poslední schůzku v kavárně, kam Schiele chodil hrát kulečník. Odešla prý bez slz.

Nicméně definitivní rozchod to nebyl, jak se dosud tradovalo. Když po svatbě Egon narukoval do armády - povolali ho do Prahy, kde měl zmíněnou domovskou příslušnost -, sháněla pro něj peníze, jak dokládá dopis, kterým se naléhavě obrátila o pomoc na malíře Felixe Albrechta Harta. Za půjčených deset korun mu nabídla jako protihodnotu jednu Schieleho kresbu. Vztah malíře a modelky ale spěl k rychlému konci.

V srpnu 1917 Wally, z níž se mezitím stala zdravotní sestra v nemocnici, opustila Vídeň a odjela na jih do Dalmácie, kde pracovala ve válečném špitálu v Sinji, sto kilometrů od Splitu. Rozhodnutí asi uspíšilo zjištění, že Egon je pro ni navždy ztracen. V obětavé pomoci raněným hledala lék na své trápení. Městečko Sinj v dnešním Chorvatsku se jí stalo osudným: 25. prosince 1917 tam ve třiadvaceti letech zemřela na spálu. Za tři čtvrtě roku poté, v říjnu 1918, zemřel i Egon Schiele a jeho tehdy těhotná žena Editha. Oba podlehli ve Vídni epidemii španělské chřipky.

Peter Kováč

Internet:

http://www.leopoldmuseum.org/de/ausstellungen/65/wally-neuzil

Anotace:

Das Gemälde Bildnis Wally Neuzil des Wiener Leopold Museum zählt zu den bekanntesten Werken Egon Schieles. Die Ausstellung begibt sich auf die Spuren Wally Neuzils, der Person hinter diesem berühmten Bildnis. Die von Diethard Leopold, Stephan Pumberger und Birgit Summerauer kuratierte Schau im Leopold Museum nähert sich Walburga - Wally Neuzil (1894–1917) anhand von Kunstwerken, Autografen, Fotos und Dokumenten. Zu sehen sind bedeutende Schiele Gemälde wie Tod und Mädchen, eine wichtige Leihgabe aus dem Belvedere, sowie andere Zeichnungen und Aquarelle des Künstlers, für die Wally Modell stand. Die Ausstellung umfasst Werke des Leopold Museum, der Leopold Privatsammlung sowie Leihgaben aus nationalen und internationalen Sammlungen.