Vratislav: V Polsku vyšla obsáhlá kniha o životě a díle Wendela Roskopfa, žáka Benedikta Rieda

V Polsku vyšla obsáhlá kniha o životě a díle Wendela Roskopfa, raně renesančního kameníka a architekta ze Zhořelce, jehož umělecké počátky jsou spojeny s působením v Čechách - v huti Benedikta Rieda. Autorkou monografie je Klara Kaczmarek-Löw (narozená 1974) , která se Roskopfem po léta zabývá a kniha je její upravenou habilitační prací.

V roce 1518 se asi čtyřicetiletý mistr Roskopf natrvalo usadil ve Zhořelci, kde se stal hlavním představitelem rané renesance, uplatňované především v ornamentice a architektonické dekoraci portálů a oken. Měl řadu zakázek v Horní Lužici a ve Slezsku, s jeho tvorbou je podle autorky spojeno kolem třiceti architektonických děl.

Kaczmarek-Löw nepochybuje o přímém spojení Roskopfa s jagellonským královským stavitelem Benediktem Riedem, vliv kameníka Hanse Spiesse však považuje za méně pravděpodobný. S renesancí se Roskopf nepochybně setkal v Čechách a na Moravě, velkým poučením se pro něj stalo Riedovo dílo, dále zámky v Moravské Třebové, Tovačově, radnice v Olomouci a Prostějově a stavby Pernštejnů v Pardubicích. Ovlivnila ho i německá architektura, zejména v Sasku, a také znalost německé grafiky.

Wendel Roskopf zemřel v červnu 1549. Jeho majetkové poměry ho řadí mezi horní vrstvy zhořelecké společnosti. Měl tedy úspěch a byl za svoje služby dobře honorován.

Autorka relativizuje některé atribuce, například považuje za nepravděpodobné, že by Roskopf byl autorem kazatelny či ambonu v kostele Panny Marie Na Náměti v Kutné Hoře a rovněž kruchta kostela sv. Petra a Pavla v Soběslavi není podle ní jeho dílem, jak se traduje od studie Kotrby publikované v časopise Umění v roce 1968. K závěrům Viktora Kotrby se autorka ostatně staví dosti kriticky.

Nepochybné je, že o služby Roskopfa měla zájem česká šlechta. Petr z Rožmberka napsal městské radě ve Zhořelci dva dopisy v roce 1519, kde žádal o přímou účast Roskopfa při stavbě kostela v Soběslavi, ale pro pracovní zaneprázdnění se umělec do jižních Čechách nedostal. Za významného experta ho pokládal i Ladislav ze Šternberka, nejvyšší kancléř Království českého, který Roskopfa požádal o inspekci některých svých staveb, není ale známo kterých. A o architekta ze Zhořelce se zajímal také kníže Karel I. Minsterberský, potomek krále Jiřího z Poděbrad, který měl zjevně zájem, aby po smrti Benedikta Rieda se o jeho stavby dále staral jeho žák Roskopf.

Roskopf nepochybně pracoval i v jihočeském Táboře - k jeho jihočeskému pobytu se v roce 1527 vztahoval dopis městské rady ve Zhořelci. Co ale v Táboře architekt a kameník ze Zhořelce přesně dělal, není podle Klary Kaczmarek-Löw z pramenů vůbec jisté.

Kniha nabízí obsáhlý komentovaný katalog díla a imponující přehled literatury, především polské, německé a české. Autorka důkladně pracuje s prameny a rekonstruuje život a tvorbu Roskopfa a jeho příbuzných a následovníků. Obrazová příloha je žel zcela minimální (navíc dominují jen malé černo-bílé fotografie) a chybí také odpovídající architektonická dokumentace, především půdorysy, což je škoda.

Klara Kaczmarek-Löw v současné době připravuje další knihu věnovanou světským stavbám ve městech zemí Království českého kolem roku 1500.

PhDr. Peter Kováč

Klara Kaczmarek-Löw, Wendel Roskopf architekt wczesnego renesansu. Mity i rzeczywistość, Wydawnictwo ATUT, 412 stran, Wroclaw 2010, cena 44 zlotých.