Vyšší Brod: Was the Cross of Záviš a gift of the Emperor Frederick II to the Czech King and his wife? (Byl Závišův kříž darem císaře Fridricha II. českému králi a jeho manželce?)

The Cistercian abbey in Vyšší Brod, founded in 1250 by House of Rosenbergs, presents till November 3 on the occassion of the Land Exhibition Southern Bohemia - Upper Austria its most valuable monument - The Cross of Záviš.

There are just a few such extraordinary examples of medieval goldsmith art in the Czech Republic. To compete with the Cross of Záviš could only the Czech crown jewels in the St. Vitus cathedral in Prague, the gold reliquary cross of  the St. Vitus treasure at the Prague Castle, and the Reliquary of St. Maur at the castle of Bečov.

The Cross had been donated to the Vyšší Brod by a notable South Bohemian nobleman Záviš of Falkenstein not long before August 1290, when he was executed in front of the Hluboká castle by order of the Czech King Wenceslas II, as a warning to other rebellious members of the Vítkovec clan. Cistercians repaid Záviš for his generosity and graciously buried his dead body at the place of honor - right within their capital hallway.

Záviš´s present was really magnificent. The front side of the Cross is setted with 51 precious stones including 11 saphires and 7 emeralds, and nearly two hundred pearls of different size. The back side is decorated with Byzantine medallions depicturing in email eight saints, the most important positions devoted to Apostles Paul, Peter, Luke and John. All is completed by gold filigree crafted with fascinating mastership.

The experts still disagree on the place of origin of the Cross in its current form, which is still more complicated by the fact, that it is actually a unique collage of various objects secondary used and put together.

Some experts supposed that the monument originated in Rhineland, some in the Kingdom of Hungary. The most probable seems to be the hypothesis of Austrian expert Hermann Fillitz, who found that - according to the style of the filligree - the Cross originated in Sicily, in the famous workshops of  Palermo, belonging to Emperor Frederick II of Hohenstaufen (Friedrich II), probably in the years 1220-1230. This could be proved also by other similarly decorated monuments, in the first place by the gold cross of Cosenza, donated to a southern Italian cathedral by the Hohenstaufen sovereign in 1222.

It is possible that Frederick II could bring the Cross of Záviš to Central Europe while suppressing the uprising conspired against him by his own son, the Roman King Henry. The Emperor marched to Germany in 1235 with a rather small army, nevertheless with wagons bulging with gifts from art workshops of Palermo. There were luxury objects of gold and silver, vessels from rock crystal and jewels decorated with precious stones. And Henry was suddenly abandoned by all his friends. The son surrendered to his father, was imprisoned and in prison he later commited suicide.

The rare Cross also could be a gift of Frederick II to the Premyslide King Wenceslas II, at that time Emperor´s very important ally (who fought for Emperor´s interests in Austria), for his help in 1235. It also could be a gift to Wenceslas´s wife Kunigunde of Hohenstaufen, the Emperor´s direct relative, daughter of the Roman King Philip of Swabia. In such case the Cross would be a treasure of the Premyslide family, and later through other Kunigunde, the wife of Premysl Ottokar II, it would go to Záviš of Falkenstein.

For Záviš after 1280 became a lover and later a husband of the royal widow, who of course lavished him with gifts, as is documented in the Chronicle of Zbraslav from the period. There is literally stated that Záviš took posession not only of the wife, but also of the treasure and "all the glory" of the deceased King Ottokar II.

The Cross from Vyšší Brod could be a part of the Premyslide jewellery, but there are also other possibilities. Author of the exhibition in Vyšší Brod, Jiří Franc, along with other experts, assumes that the monument came from the former treasury of Hungarian kings, and was brought to Prague by Anna of Macsó, daughter of Béla IV, while fleeing from King Stephen V. She gave the Cross in safekeeping to her daughter Kunigunde, the wife of Ottokar II.

When the King died in the Battle of Marchfeld, and Kunigunde found solace in the arms of thirty years old Záviš, the Hungarian treasure went to her stallwart and successful lover.

In 1288, after death of Kunigunde, Záviš married Elizabeth, sister of the King of Hungary. Perhaps it would be more logical at the time to return the Hungarian jewellery to Hungarians. Buda would definitely ask for it! The problem was, according to the Chronicle of Zbraslav, that Záviš was robbed on his way to Hungary, and he "lost all the riches he took on the way". But Záviš definitely still had quite a lot left. As we can read further in the Chronicle of Zbraslav, when in 1289 Czech King Wenceslas II imprisoned Záviš, he also tried to "force from his hands royal treasures and insignia of which he once took posession".

Nevertheless, as it happens even with the most valuable medieval monuments, we have just a few definite and indisputable evidence of their past. So the only proven fact is the record in the necrologium, the Book of the Dead, in Vyšší Brod, stating that Záviš of Falkenstein donated to the monastery "the most holy wood of the Cross of the Lord, preciously decorated".

The unique exhibition in Vyšší Brod offers only one exhibit, but even so it is definitely worth a trip to the south of Bohemia. In the Middle Ages existed an equation: splendor materialis equals the splendor spiritualis, which means that there is an identity of material magnificence and grandeur of spirit. The Cross of Záviš is an impressive evidence of such statement. To see it means to raise in one´s mind an ordinary moment to eternal.

The Czech public could admire the unique medieval jewell nearly a half century ago, at the Prague Castle. In the course of restitutions it was returned to Vyšší Brod, and three years ago it was officially declared a National Cultural Monument.

Peter Kováč

Cisterciácké opatství ve Vyšším Brodě, založené v roce 1259 Rožmberky, představuje do 3. listopadu na česko-rakouské zemské výstavě svoji nejcennější památku - Závišův kříž.

V České republice je jen několik tak mimořádných ukázek středověkého zlatnictví. Konkurencí pro Závišův kříž mohou být pouze české korunovační klenoty v katedrále sv. Víta v Praze, zlatý ostatkový kříž ve svatovítském pokladu na Pražském hradě a relikviář sv. Maura na zámku v Bečově.

Kříž věnoval do Vyššího Brodu významný jihočeský aristokrat Záviš z Falkenštejna, a to nedlouho před tím, než byl v srpnu 1290 před hradem Hluboká z příkazu českého krále Václava II. popraven na výstrahu ostatním vzbouřeným Vítkovcům. Cisterciáci se Závišovi odměnili za jeho velkorysost a mrtvé tělo dárce ochotně pohřbili na čestném místě - přímo ve svém kapitulním sále.

Závišův dar byl vskutku velkolepý. Přední strana kříže je osazena 51 drahými kameny, mimojiné 11 safíry a 7 smaragdy, a téměř dvěma sty perlami různé velikosti. Zadní stranu zdobí byzantské medailonky, kde je technikou emailu zobrazeno osm světců, z nichž nejvýznamnější místo připadá apoštolům Pavlovi, Petrovi, Lukášovi a Janovi. Vše doplňuje zlatý filigrán, vypracovaný s fascinujícím mistrovstvím.

Kromě ceny umělecké a zlatnické má kříž ještě význam duchovní. Je schránkou pro údajný kousek dřeva z kříže, na kterém byl ukřižován Kristus. Kříž podle legendy objevila svatá Helena, matka císaře Konstantina,a středověk si takové památky cenil mnohem více než drahých kamenů a zlata. Věřilo se, že i tříska z Kristova kříže má zázračnou moc, může uzdravovat nemocné, ba dokonce vzkřísit k životu mrtvé...

Odborníci se dosud neshodli na tom, kde byl kříž vlastně zhotoven v jeho současné podobě, což ztěžuje i fakt, že jde vlastně o unikátní koláž různých druhotně použitých a dohromady sesazených předmětů. Někteří znalci předpokládali původ památky z Porýní, jiní z Uherského království, tedy z dnešního Maďarska.

Asi nejpravděpodobnější je však hypotéza rakouského odborníka Hermanna Fillitze, který zjistil, že podle typu použitého filigránu kříž vznikl nejpravděpodobněji na Sicílii ve slavných palermských dílnách císaře Fridricha II. Štaufského, a to zřejmě v letech 1220-1230. Prokazovaly by to i další podobně zdobené památky, zejména zlatý kříž z Cosenzy, který do jihoitalské katedrály věnoval štaufský panovník v roce 1222.

Fridrich II. mohl Závišův kříž přivézt do střední Evropy, když potlačoval povstání, které vůči němu zosnoval jeho vlastní syn, římský král Jindřich. Císař přitáhl v roce 1235 do Německa s poměrně malým vojskem, ale zato s vozy napěchovanými dárky z uměleckých dílen z Palerma. Šlo o luxusní předměty ze zlata a stříbra, nádoby z horského křišťálu a šperky ozdobené drahokamy. A Jindřicha náhle všichni přátelé opustili. Syn se vzdal otcia skončil ve vězení, kde později spáchal sebevraždu.

Vzácný kříž mohl za pomoc v roce 1235 dostat od Fridricha II. přemyslovský král Václav I., tehdejší císařův veledůležitý spojenec (bojoval za zájmy císaře v Rakousku), nebo šlo možná o dar Václavově manželce Kunhutě Štaufské, přímé císařově příbuzné, dcery římského krále Filipa Švábského. Kříž by tak byl pokladem v přemyslovské rodině a poté se díky jiné Kunhutě, manželce Přemysla Otakara II., dostal k Závišovi z Falkenštejna.

Záviš se totiž po roce 1280 stal milencem a později i manželem královské vdovy a ta ho zcela jistě mimořádně obdarovala, jak ostatně dokládá dobová Zbraslavská kronika. Tam se doslova píše, že Záviš si přivlastnil nejen manželku, nýbrž i poklad a „veškerou nádheru" zemřelého krále Přemysla Otakara II. Kříž z Vyššího Brodu mohl být součástí přemyslovských skvostů. Možné jsou ale i jiné cesty.

Autor výstavy ve Vyšším Brodě Jiří Franc společně s jinými odborníky předpokládá, že vyšebrodská památka pochází z bývalé pokladnice uherských králů a do Prahy ji přivezla dcera Bély IV. Anna Mačevská, prchající před králem Štěpánem V. Kříž prý dala do úschovy ke své dceři Kunhutě, manželce Přemysla Otakara II. Když pak český král zahynul na Moravském poli v srpnu 1278 a Kunhuta našla útěchu v náruči třicetiletého Záviše, získal uherský poklad její zdatný a úspěšný milenec.

Záviš se v roce 1288, po smrti Kunhuty, oženil se sestrou uherského krále Alžbětou. Možná logičtější by bylo, kdyby tehdy uherské klenoty odevzdal Maďarům. V Budíně by to po něm určitě požadovali!

Problém byl však v tom, že podle Zbraslavské kroniky byl Záviš po cestě do Uher oloupen a přišel „o všechno bohatství, které si na cestu vzal." Závišovi toho ale rozhodně ještě dost zůstalo. V Zbraslavské kronice se totiž dále dočteme, že když Záviš nechal v roce 1289 uvěznit český král Václav II., snažil se „vynutit z jeho rukou královské poklady a odznaky, které si kdysi přivlastnil."

Jak už to ale bývá i u těch nejvzácnějších středověkých památek, konkrétních a nesporných dokladů o jejich minulosti a vzniku máme málo. Takže jediným ověřeným faktem je zápis v nekrologiu čili knize mrtvých ve Vyšším Brodě, kde se píše, že Záviš z Falkenštejna daroval klášteru „přesvaté dřevo z kříže Páně, drahocenně ozdobené".

Jedinečná výstava ve Vyšším Brodě nabízí pouze jediný exponát, ale i to rozhodně stojí za cestu na jih Čech. Ve středověku kdysi existovala rovnice: splendor materialis rovná se splendor spiritualis, což je totožnost mezi nádherou materiální a nádherou duchovní. Závišův kříž je velkolepým důkazem takového tvrzení. Vidět ho znamená povýšit ve své mysli všednost okamžiku na věčnost.

Česká veřejnost si unikátní středověký skvost mohla naposledy prohlédnout před téměř půl stoletím na Pražském hradě. V rámci restitucí byl v roce 1994 vrácen do Vyššího Brodu a před třemi roky se dočkal oficiálního označení národní kulturní památka.

Peter Kováč

Internet:

http://www.klastervyssibrod.cz/

http://www.landesausstellung.com/cz/domu.html