Washington: výstava Impressive: Antoinette Bouzonnet-Stella

National Museum of Women in the Arts (NMWA), Washington, D.C. je zřejmě jediné muzeum na světě, které se věnuje výhradně ženskému přínosu na poli umění. Jeho sbírky obsahují přes 6000 děl od 16. století až po současnost, vytvořených více než 1500 umělkyněmi.

Aktuální komorní výstavou „Impressive: Antoinette Bouzonnet-Stella“, která začala 21.10.2023 a potrvá již jen do 20.10., kurátorky muzea už podruhé ve své historii seznamují veřejnost se zapomenutou umělkyní činnou v rámci rodinné dílny na půdě francouzského dvora Krále Slunce, Ludvíka XIV. Na své si u této výstavy přijdou i obdivovatelé díla Raffaelova žáka a spolupracovníka, malíře, sochaře a architekta Giulia Romana (1499–1546), jenž po smrti tohoto velikána opustil Řím a vstoupil do služeb mantovského dvora. Při budování „odpočinkové“ residence pro svého patrona Federica II. Gonzagu, proslulého Palazzo Te vznikl i tzv. „Sál štuků“ s vlysem nazvaným „Vstup císaře Zikmunda do Mantovy“, který reprodukovala Antoinette B. Stella prostřednictvím 24 kvalitních leptů a doplnila zajímavým úvodním listem.

Antoinette Bouzonnet Stella (1641–1676) se narodila do rodiny zlatníka v Lyonu. Ve 13 letech se spolu se svými sourozenci přestěhovala do Paříže na pozvání strýce Jacquese Stelly (1596–1657), jenž byl již dříve na doporučení kardinála Richelieuho jmenován dvorním malířem Ludvíka XIII. a nyní pracoval ve službách Ludvíka XIV. Za svůj umělecký styl vděčil tento úspěšný malíř, kreslíř, rytec a také sběratel dlouholetému pobytu na Apeninském poloostrově. Nejprve působil na dvoře velkovévody toskánského Cosima II. Medicejského ve Florencii, po jeho smrti v roce 1621 odešel do Říma. Tento následný desetiletý pobyt mu přinesl rozhodující setkání, neboť se úzce spřátelil se zde usazeným krajanem, malířem Nicolasem Poussinem (1594–1655), jehož obdiv a studium umění starověkého Říma a italských renesančních umělců z něj učinilo jednoho z čelných průkopníků klasicizujícího proudu v tehdejším malířství, ztělesněným oproti opulentnímu baroku jasnou linií, řádem a tlumenější paletou barev. Na Poussina později navázalo francouzské klasicistní malířství s jeho hlavním představitelem J. L. Davidem.

Stellova italská průprava byla ideální pro tehdejší snahy francouzského státu o vytvoření reprezentativního národního stylu, který si vzal za vzor především umění antického Řecka a Říma. Náměty Stellových děl tak čerpají kromě Bible hlavně z antické mytologie; o tomto uměleckém proudu hovoříme jako o tzv. „pařížském atticismu“ (Attika, oblast okolo Athén).

Stella potomky své sestry, nejmladší Antoinette, Claudine, Francoise a Antoina vyškolil v rytecké profesi. Sourozenci pak spolupracovali v rámci jeho dílny v Louvru, kde byl jako králův malíř ubytován, a po jeho smrti ji dál úspěšně vedli. Jejich hlavním úkolem bylo převádět Stellovy a Poussinovy obrazy do grafické podoby, v níž pak mohly kolovat nejen ve Francii, ale i v zahraničí a umělcům přinést slávu i další zakázky.

Vystavovaný cyklus datovaný rokem 1675 objednal ministr financí a více-protektor mladé francouzské Akademie malířství a sochařství (zal. 1648), Jean-Baptist Colbert. Je zřejmé, že právě toto dílo zcela naplňuje ducha státem propagovaného nového stylu.

Série leptů, které jsou Antoinettinou samostatnou prací, svědčí o jejích schopnostech. Donedávna však nebylo jasné, kdo zprostředkoval nákresy Romanova vlysu a spekulovalo se, že autorka měla k dispozici buď nějaké kresby svého strýce nebo jedné z prvních nám známých rytkyň Diany Scultori (1547–1612), která si jako rodačka z Mantovy dala přívlastek „Mantuana“ a v rané fázi své tvorby vytvářela rytiny podle děl Giulia Romana. Ovšem v červnu tohoto roku, přišla mladá historička umění z Duke University Yasemin Altun na stránkách THE MET s vysvětlením v popisku k úvodnímu listu. (toto nové zjištění výstava nereflektuje) Antoinette měla pracovat podle kreseb svého bratra Antoina, který na počátku 60. let podnikl cestu za studiem umění do Itálie. (Antoine jako malíř byl v roce 1666 oceněn udělením členství v Akademii malířství a sochařství)

Kdo by však čekal reálné zobrazení vjezdu Zikmunda Lucemburského s doprovodem do Mantovy, kde se během své dlouhé římské korunovační jízdy zastavil dokonce dvakrát (1432 a 1433) a zdejšímu vládci Gianfrancescu Gonzagovi udělil za příslušný finanční obnos titul markýze, bude překvapen. (pro podrobnosti o Zikmundově římské jízdě viz článek Marka Zágory v sekci „Historie“) Zhruba 60 metrů dlouhý vlys ve dvou pásech nad sebou v „Sále štuků“ zachycuje totiž pompézní scénu ve stylu oblíbeného triumfálního průvodu z dob antického Říma. Giulio Romano jako autor kresebných návrhů (za realizátory jsou považováni i na základě Vasariho tvrzení Giovanni Battista Mantovano a Francesco Primaticcio) čerpal totiž inspiraci z reliéfu na Trajánově sloupu z počátku 2. století, který jako římský rodák dobře znal, a jenž zobrazuje vítězství Římanů nad Dáky.

Ne všechny grafiky dělají čest své předloze, což ale neplatí pro reprezentativní cyklus Antoinette B. Stelly. Původní předlohu rozčlenila do 24 podélných obrazů. Jednotlivé scény s účastníky průvodu, který sestává z římských vojáků, vozů s tažnými zvířaty, doprovodu žen s dětmi, hudebníků, ale i nymf a říčních božstev jsou zvládnuty se smyslem pro detail, proporce a s odpovídající dynamikou, takže vidíme postavy plné života, s dramatickými gesty i grimasami a téměř slyšíme hlomoz, křik, skřípání kol vozů a řinčení zbraní tohoto vzrušeného, kupředu energicky spěchajícího davu.

Jednotlivé listy jsou očíslovány a některé z nich obsahující přípisy. List č. 2 uvádí autorství a dataci: Julius Romanus inventor in Mantuae, Antonia B. Stella sculp. (sculpsit = vyryla) a Claudia B. Stella excudit 1675, což znamená, že její starší sestra Claudine cyklus vydala. Ta je snad také zobrazena na titulním listu s dedikací ministru Colbertovi jako Bellona, starořímská bohyně války, držící ochrannou ruku nad svými mladšími sestrami, jež představují dvě ženské postavy s atributy psa = věrnost a jednorožce = čistota, panenství.

Teprve až list č. 17 zachycuje protagonistu celého děje, císaře Zikmunda, který je zde stylizován jako římský imperátor s vavřínovým věncem na hlavě. Aby nebylo mýlky, o koho se jedná, drží jezdec za ním erb s vyobrazením dvouhlavého orla, který začal panovník používat právě po své císařské korunovaci papežem Evženem IV. v Římě v květnu 1433.

Vzhledem k tomu, že málokdo z nás bude mít příležitost se za výstavou vypravit, připojuji odkaz na kompletní cyklus ve sbírkách V&A Museum. (viz sekce associated objects)

Petra Dvořáková

Internet:

https://collections.vam.ac.uk/item/O1157038/the-triumph-and-entry-of-print-bouzonnet-stella-antoine/

Impressive: Antoinette Bouzonnet-Stella | Exhibition | NMWA

Antoinette Bouzonnet Stella | Friezes after Giulio Romano, in Palazzo del Te | The Metropolitan Museum of Art (metmuseum.org)