knižní novinky detailwien–köln–weimar: der kaiser und sein grabmal 1517–2017 – nejnovější poznatky o náhrobku císaře fridricha iii. ve vídeňském dómu sv. štěpána (böhlau verlag)

Wien–Köln–Weimar: Der Kaiser und sein Grabmal 1517–2017 – nejnovější poznatky o náhrobku císaře Fridricha III. ve vídeňském Dómu sv. Štěpána (Böhlau Verlag)

Nakladatelství Böhlau vydalo monumentální kolektivní monografii nazvanou Der Kaiser und sein Grabmal 1517–2017 věnovanou nejnovějším poznatkům o náhrobku římského císaře Fridricha III. (1415–1493), jenž se nachází ve vídeňské katedrále sv. Štěpána. Náhrobek patří mezi nejvýznamnější pozdně středověká umělecká díla. Imponující je už svými monumentálními rozměry. V jeho době by ho co do velikosti překonal pouze Michelangelův náhrobek pro papeže Julia II., ale ten nakonec zůstal nerealizován.

Z hlediska historie umění je monument Fridricha III. významným dílem gerhartovské a pogerhartrovské etapy v dějinách středoevropského pozdně gotického sochařství.

Horní desku s vyobrazením císaře vytvořil proslulý sochař Nicolaus (Niclaus) Gerhaert z Leydenu, který patřil ve druhé polovině 15. století mezi nejvlivnější umělce ve střední Evropě. Působil v Porýní a ve Vídni, ale na jeho tvůrčí nápady navazovali umělci v Čechách, Polsku, na Slovensku, v Německu i Rakousku. Z jeho díla se dochovalo jen torzo. Umělec nejprve pracoval ve Štrasburku, kde v letech 1462–1467 vytvořil řadu zajímavých děl, jako je Krucifix v Baden-Badenu, epitaf kněze Busnanga ve štrasburské katedrále, sochy pro portál a čestnou stranu tzv. staré kanceláře ve Štrasburku.

Velkou a nedochovanou zakázkou byl rozměrný oltář pro katedrálu v Kostnici z roku 1467, který zničili protestanti. Kompletně byla dílu Nicolause Gerharta z Leydenu nedávno věnována velká výstava, k níž vyšel rozsáhlý katalog s novými objevy (Stefan Roller ed., Niclaus Gerhaert: der Bildhauer des späten Mittelalters; Liebieghaus Skulpturensammlung, Frankfurt am Main, 27. Oktober 2011 bis 4. März 2012, Musée de l’Oeuvre Notre-Dame, Straßburg, 30. März bis 08. Juli 2012, Petersberg, Imhof 2011)

Práce pro císaře byla poslední velkou zakázkou Nicolase Gerhaerta z Leydenu: sochař zemřel ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) 28. června 1473. Tématem zpodobnění císaře na náhrobní desce se v knize o náhrobku zabývá Artur Rosenauer (Zur kunsthistorischen Stellung der Grabplatte des Kaisers). Z hlediska formy a kompozice se zabývá vztahem figury císaře a výklenku, v němž se postava panovníka nachází. Ukazuje různé možnosti ve srovnání s italskou renesancí, zejména Donatellem. Zatímco Italové do hotového výklenku umístili izolovanou sochu, Nicolas Gerhaert z Leydenu vytvářel výklenek i samu sochu císaře současně z jediného obrovského kusu kamene. Působí to, jako by císař byl ponořen do bloku kamene. Byla to bravurní ukázka sochařské zručnosti.

Sochař zaujme naturalismem, tvář má výrazně portrétní rysy, v kameni jsou pečlivě zachyceny žíly na rukou, velkou roli sehrává zobrazení pláště. Objevně pracoval Gerhaert z Leydenu i s drapérií, tedy se záhyby na šatech a plášti, které odtahuje od těla a vytváří z nich esteticky kreativní kompozici. Artur Rosenauer zdůrazňuje, že císař není zachycen v klidu, ale člověk má pocit, že rotuje kolem své osy.

Stejně významnou roli, jaká je přiznána v koncepci Nicolase Gerhaerta z Leydenu postavě císaře, je věnována i erbovní výzdobě. V knize se jim podrobně věnuje Harald Drös (Die Wappen am Grabmal Friedrichs III.). Celkem jde o 37 erbů. Samotného císaře na horní desce obklopuje sedm erbů, které se vztahují k jeho císařské hodnosti, čestnému titulu podesty Říma, ke království Lombardie, arcivévodství a vévodství Rakouskému a Štýrskému a k hraběcímu titulu Habsburků. Ostatní erby pak najdeme na jižní, západní, severní a východní stěně volně stojícího náhrobku. Erby samozřejmě souvisí s prezentací moci a poznatky Haralda Dröse doplňují speciální studie týkající se osoby a historického významu Fridricha III. jako panovníka.

Ulrich Söding (Ettlich Grabstain: die Grabdenkmäler für Kaiser Friedrich III. und Eleonore von Portugal) se v knize zabývá vztahem mezi náhrobkem Fridricha III. a dochovanou náhrobní deskou jeho ženy Eleonory Portugalské, která je také dílem Nicolase Gerhaerta z Leydenu a jeho dílny. Autor se zabývá hodně ikonografií a dokládá, že v dosloveném i přeneseném slova smyslu obě sochařská díla vytvořila ikonografickou jednotu a vzájemnou souvislost.

Škoda jen, že stranou pozornosti rakouských badatelů zůstala Bratislava, kde se nachází v katedrále sv. Martina náhrobek bratislavského probošta a vicekancléře Academie Istropolitany Juraje Schomberga z roku 1470, který – jak doložil Jaromír Homolka (Gotická plastika na Slovensku, Bratislava, Tatran 1972) – je nemyslitelný bez přímého dohledu Nicolase Gerhaerta z Leydenu.

Renate Kohn (Fürstenrepräsentation an unauffälliger Stelle: die Seiten der Tumba Kaiser Friedrichs III. als Informationsvermittler) se věnuje náhrobku Fridricha III. jakožto sochařskému médiu informační komunikace, což se týká obrazového programu a jeho působení na diváka. Autorka si všímá jednotlivých soch včetně českého krále, ale také významu reliéfů. Výrazným komunikačním prostředkem jsou na náhrobku nápisy, jejichž raně renesanční formě se v knize věnoval Walter Koch (Die Frühhumanistische Kapitalis: eine epigraphische Schrift zwischen Mittelalter und Neuzeit im Umfeld Kaiser Friedrichs III.).

Nicolas Gerhaert z Leydenu zemřel o dvacet let dříve než sám Fridrich III., takže v práci na náhrobku pokračovali další kameníci a sochaři. Cornelia Plieger se zaměřila právě na ně a zejména na osobu sochaře Michaela Tichtera, který je archivně doložen jako hlavní umělec pokračující v Gerhaertově práci. Autorka hledá odpověď na otázky, kdo vlastně byl Michael Tichter, který je poprvé doložen archivně v roce 1476 jako kameník pocházející ze Salcburku, a jaká byla jeho role v dokončení náhrobku. Dochází k závěru, že Tichter byl odpovědný za všechny práce po smrti Gerhaerta z Leydenu a patřil mezi nejvýznamnější osobnosti vídeňského sochařství na počátku 16. století.

Michael Viktor Schwarz (magnificentia–humilitas–new art: Thesen zum ursprünglichen Konzept von Grabmal und Grablege Friedrichs III. in Wiener Neustadt sowie zur Rolle von Niklas Gerhaert) se zabývá původní podobou císařova náhrobku. Zřejmě jako první se podrobně věnuje svědectví Václava Šaška z Bířkova, jenž byl členem poselstva českého krále, které vedl Lev z Rožmitálu a jehož členové byli hostem u císařovny ve Vídeňském Novém Městě. V létě 1467 viděl Šašek z Bířkova kámen pro císařův náhrobek, který podle něj stál prý tisíc a sto zlatých. Schwarz se záznamem detailně zabývá a slouží mu i pro lokalizaci původního umístění náhrobku v Neuklosterkriche, než byl celý monument přesunut do Vídně. Šašek z Bířkova tvrdil, že hrob tam už byl připraven a nakoupil se kámen k jeho uzavření. Schwarz zjistil, že původně se zamýšlelo pouze s umístěním horní desky v chóru kostela, což dokládá i pečlivě udělanou počítačovou rekonstrukcí. Gerhaert z Leydenu by tak zcela sochařsky dokončil původní záměr. Až dodatečně bylo rozhodnuto, že náhrobek bude razantně rozšířen a stane se z něj volně stojící dvoupatrový monument.

Zajímavé podrobnosti o dobové sochařské praxi přináší stať Philippa Stastného (Material und Technik: neue Erkenntnisse zum Kaisergrabmal), který sám od roku 1981 působí jako sochař v katedrální huti sv. Štěpána ve Vídni. Více než 50 stran knihy tvoří přehled literatury a pramenů.

Kniha má také 50 samostatných stran fotodokumentace, kde je v barevných reprodukcích zmapován po jednotlivých figurách celý náhrobek Fridricha III., což poslouží jako srovnávací materiál všem badatelům pogerhaertovského sochařství ve střední Evropě. Naposledy byl takto fotograficky zmapován celý náhrobek v roce 1924 (Friedrich Wimmer, Das Grabmal Friedrichs des Dritten im Wiener Stephansdom, Wien 1924). Editorka Renate Kohn, specialistka na epigrafiku, připravila společně s týmem odborníků – historiků, historiků umění, epigrafiků, heraldiků a teologů – k vydání objevnou monografii, která bude základním kamenem dalšího bádání.

Peter Kováč

Renate Kohn (Hg.), Der Kaiser und sein Grabmal 1517–2017. Neue Forschungen zum Hochgrab Friedrichs III. im Wiener Stephansdom, Böhlau Verlag, Wien – Köln – Weimar 2017, 521 stran, doporučená cena 70 eur

Z obsahu:

ZUM GELEIT

1. ZUR PERSON FRIEDRICHS III.

Paul-Joachim Heinig, Im Tod überlebt. Friedrich III. zwischen König, Kurfürsten und Reich

Sonja Dünnebeil, Auf der Suche nach dem Goldenen Vlies, dem Adler, dem Drachen… Kaiser Friedrich III. und die Ritterorden seiner Zeit

Annemarie Fenzl, Als ob er allererst mit todt verschiden were … Das Begräbnis Kaiser Friedrichs III., des Gründers des Bistums Wien

2. DAS GRABMAL

2.a DIE DECKPLATTE

Artur Rosenauer, Zur kunsthistorischen Stellung der Grabplatte des Kaisers

Walter Koch, Die Frühhumanistische Kapitalis. Eine epigraphische Schrift zwischen Mittelalter und Neuzeit im Umfeld Kaiser Friedrichs III.

Harald Drös, Die Wappen am Grabmal Friedrichs III.

Ulrich Söding, Ettlich Grabstain. Die Grabdenkmäler für Kaiser Friedrich III. und Eleonore von Portugal

2.b DIE SEITEN DER TUMBA

Renate Kohn, Fürstenrepräsentation an unauffälliger Stelle. Die Seiten der Tumba Kaiser Friedrichs III. als Informationsvermittler

2.c DIE BRÜSTUNG

Cornelia Plieger, Michael Tichter und die Brüstung am Grabmal Friedrichs III.

Reinhard H. Gruber, Das Heiligenprogramm der Brüstungsfiguren als Spiegel der persönlichen Frömmigkeit Friedrichs III.

TAFELN

3. ZUR ENTSTEHUNG DES GRABMALS

Michael Viktor Schwarz, magnificentia – humilitas – new art. Thesen zum ursprünglichen Konzept von Grabmal und Grablege Friedrichs III. in Wiener Neustadt sowie zur Rolle von

Niklas Gerhaert (mit einem Anhang über die Grabplatte der Beatrix Lopi)

Stefanie Menke, … quod Caesar sibi ad sepulturam extrui curaverat. Die Grablegepläne Friedrichs III. für Wiener Neustadt

Manfred Hollegger, Zu gedechtnuß der gutigkait vnnsers gemuts gegen seiner lieb. Maximilians I. ansehenliche begrebnuß für Friedrich III. als dynastisch und politisch

funktionalisierte Memoria (?)

Andreas Zajic, Epigraphisch-antiquarischer Habitus und literarische Stilübung, oder: Wie gestaltet und beschreibt man ein Grabmal „humanistisch“?

4. AUS DER PRAXIS

Franz Zehetner, Einblicke in das Innere des Friedrichsgrabes

Philipp Stastny, Material und Technik. Neue Erkenntnisse zum Kaisergrabmal

QUELLEN UND LITERATUR

Internet:

http://www.boehlau-verlag.com/978-3-205-20640-8.html

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru