Wien – Köln – Weimar: Spielendes Mittelalter – monografie o hrách ve středověku (Böhlau Verlag)

Nakladatelství Böhlau vydalo zajímavou knihu nazvanou „Spielendes Mittelalter“, jejímž autorem je vídeňský medievista Helmut Birkham, jemuž ve stejném nakladatelství vyšla v roce 2012 podnětná práce „Pflanzen im Mittelalter. Eine Kulturgeschichte“.

Autor přibližuje na základě dochovaných písemných, ale i vizuálních pramenů pestrý svět her evropského středověku. Vychází samozřejmě i z dostupné sekundární literatury, u nás známou prací je např. „Homo ludens“ Johana Huizingy. I když je v řadě starších prací zabývajících se dějinami kultury věnována pozornost hrám, nebyla dosud napsána monografie pojednávající o hrách ve středověku. Téma je ale natolik obsáhlé, že svůj výklad musel autor omezit, přesto se pokusil nastínit to nejpodstatnější.

Významnou součástí knihy o „hravém“ středověku je rozsáhlý úvod, v němž se Birkham obecně zabývá fenoménem her. Středověk vymezuje roky 500 až 1500, ale v jeho výkladu jsou časté přesahy na obě strany. Nejprve se zamýšlí nad definicí samotné hry, kterou nakonec rozšiřuje a upřesňuje. Přichází s téměř deseti určujícími prvky hry, z nichž některé v praxi nemusí být vždy splněny. Zajímavá je též pasáž věnovaná pojmu „hra“ v evropských jazycích.

Hry dává též do souvislostí s náboženstvím, které bylo významnou součástí života středověkého člověka všech společenských vrstev. Souhlasí s výše zmíněným Huizingou, že s hrou, respektive s hrami úzce souvisí místo a čas. Jsou hry, které se hrají jen venku, jiné zase pouze v interiéru. Jedny jsou ovlivněny ročním obdobím, druhé zase věkem člověka, který je (si) hraje. Přemýšlí i nad pojmem „volného“ času, který je ve středověku hůře postižitelný.

Hry a hraní samozřejmě neomezuje pouze na svět dětí, ale významnou roli hrály a hrají hry i v životě dospělých. V úvodu krátce pojednává rovněž o hrách ve starověku, představuje „knihy her“ z 18. století nebo přibližuje hry ve století dvacátém.

Hlavním přínosem Birkhamovy knihy jsou ale dvě hlavní části, které následují po úvodu. V nich přináší přehled středověkých her, které dělí na hry dětské a hry dospělých, kterým věnuje mnohem větší pozornost.

Významným pramenem pro poznání dětských her je pro něj (a nejen pro něj) známý obraz „Dětské hry“ Pietera Bruegela Staršího z roku 1560, na němž je zobrazeno kolem osmdesáti dětských her, kterých se účastní 246 dětí, většinou chlapců. Na obraze pak najdeme pouze dvě dospělé ženy, muže žádné. Je to mnoho her, přesto jejich přehled není úplný, protože obraz zachycuje jen „letní“ hry. Jiné se pak samozřejmě provozovaly v zimě. Některé vyobrazené hry mají své české názvy, které se používají dodnes (např. na slepou bábu, na schovávanou), jiné pak musíme vyjádřit opisem. U některých her dokonce neznáme ani pravidla. I když byl obraz namalován až v 16. století, je jasné, že převážná většina her existovala již ve středověku. Při pohledu na obraz si pak uvědomíme, že některé hry jsme jako malí sami hráli.

Dětské hry jsou spjaty též s výchovou a učením, vždyť dodnes se často cituje Komenského „škola hrou“. Informace o výchově dětí ve středověku jsou často velice útržkovité. Nejvíce víme o výchově a vzdělávání dětí na panovnických dvorech, mnohem méně pak na venkově. Jinak se přistupovalo k chlapcům, jinak k dívkám. Situace se ale postupem času měnila.

Birkham vychází z Bruegelova obrazu a rozděluje dětské hry hned do několika kategorií a podkategorií, které pak doplňuje o zajímavé exkurzy, např. o skákacích hrách nebo chlapeckých hrách ve starém Irsku.

Mnohem větší pozornost věnuje hrám dospělých, z nichž některé vycházejí i z dětských her. Rovněž je dělí do řady kategorií a ukazuje, že mnohé z nich přežily až do současnosti (např. různé deskové hry nebo hra v kostky).

Jednou z kategorií jsou kupř. hry, které se hrály, respektive hrají vsedě. Sem patří hlavně deskové hry, které se hrály buď s kostkami, nebo bez nich. Ty dělí Birkham na hry „konstrukční“, „lovecké“, „válečné“ (šachy) a „závodní“ (vrhcáby). Vsedě se hrály a hrají také další hry, např. různé karetní. Autor vedle jejich popisu pátrá i po jejich původu.

U mnohem více her se ale nesedělo, např. u míčových her, možná bude přesnější u her s míčem. Birkham se snaží vypátrat původ kopané, hokeje, tenisu, golfu a dalších her, které všechny „vznikly“ ve středověku z různých typů soubojů, turnajů a závodů. Velká část z nich dnes patří mezi vyhledávané sporty. Málokdo si ale uvědomí, že jejich kořeny často sahají do středověku, u některých dokonce až do starověku. Většina výše zmíněných sportů je spjata především se západní Evropou, hlavně s Anglií a Francií. S německými oblastmi je pak velice úzce spjata hra v kuželky.

Velice zajímavá pasáž je zaměřena na zimní sporty, které byly ve středověku omezeny hlavně na oblast Skandinávie a Nizozemí. Vedle bruslení je doloženo např. i sáňkování. V zimě bylo oblíbenou zábavou také koulování, kterému se věnovala i šlechta.

Autor věnuje velkou pozornost také dvorské hře lásky, která je zachycena např. ve verších minnesängrů nebo na iluminacích proslulého Kodexu Manesse. Rafinovaná hra lásky se ale neomezovala jen na německy mluvící oblasti. S dvorskou láskou a rytířstvím souvisí pak i ve středověku oblíbené turnaje, které byly druhem hry a výcviku zároveň.

V období vrcholného a pozdního středověku se do popředí zájmu dostali např. diví lidé, kteří byli výtvorem lidské imaginace (viz František Šmahel, Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku, Argo, Praha 2012). Nejen urození lidé se převlékali při různých, často slavnostních příležitostech za divé lidi, zejména divé muže. Jejich dovádění pak bylo často doprovázeno tancem, jehož dvorským i venkovským formám se Birkham rovněž věnuje.

Z dalších důležitých forem her se věnuje středověkému divadlu a fenoménu divadla loutkového. Poslední pasáže pak krátce zasvětil velice oblíbenému „hraní“ si se zvířaty, od kohoutích přes býčí zápasy až po u šlechty oblíbené sokolnictví.

Je škoda, že součástí velice zajímavé knihy, jejíž text je doplněn řadou citací z dobové literatury, není bohatší obrazový doprovod. Birkhamova práce by si minimálně zasloužila barevné detaily popisovaných dětských her z Bruegelova obrazu.

Jak již bylo výše uvedeno, jedná se o velice rozsáhlé téma, které není možné celkově postihnout v rámci jedné monografie. Přesto se Helmutu Birkhamovi podařilo přiblížit význam her v životě středověkého člověka. Kniha „Spielendes Mittelalter“ je zároveň podnětnou sondou do středověkého života a myšlení, jejímž prostřednictvím je představen širokému publiku jeden ze společenských fenoménů, kterým hry bezesporu jsou.

Marek Zágora

Helmut Birkhan, Spielendes Mittelalter, Böhlau, Wien – Köln – Weimar 2018, 350 stran, doporučená cena 35 euro

Resümee:

Im Böhlau Verlag ist unter dem Titel „Spielendes Mittelalter“ ein anregendes Buch erschienen. Autor des Buches, Wiener Mediävist Helmut Birkham hat vor allem mit den schriftlichen und visuellen Quellen gearbeitet und stellte die bunte Welt der Spiele im mittelalterlichen Europa vor. Er zeigt, dass das Spiel im Leben der mittelalterlichen Menschen eine wichtige Rolle gespielt hat. Schade, dass es im Buch nur wenige Illustrationen gibt.

Das Buch, das die erste Monographie über die Spiele im Mittelalter ist, hat drei Hauptteile. Im ersten Teil, der die Einleitung ist, beschäftigt sich der Autor vor allem mit der Definition des Spiels, das ein gesellschaftliches Phänomen wurde. Für die Definition des Spiels war und auch immer ist das Kriterium von Zeit und Raum sehr wichtig. Es ist auch sehr wichtig zu wissen, dass das Spielen im Mittelalter gleich wie heute nicht nur mit den Kindern, sondern auch mit den Erwachsenen verbunden war.

Bei den Spielen der Kinder arbeitet Birkham im zweiten Teil des Buches mit dem berühmten Gemälde „Kinderspiele“ von Pieter Bruegel, das sich heute im Wiener Kunsthistorischen Museum befindet. Auf dem Bild findet man ca. achtzig Kinderspiele. Einige von ihnen können die Kinder auch heute im 21. Jahrhundert spielen. Autor versuchte alle zu klassifizieren und beschreiben.

Im letzten Teil stellt Birkham die Spiele der Erwachsenen vor. Er beschäftigt sich zuerst mit den Spielen, die im Sitzen gespielt werden. Hier findet man zum Beispiel verschiedene Brett- oder Kartenspiele. Die meisten Spiele werden aber nicht im Sitzen gespielt. Autor stellt in vielen Kapiteln einzelne Spiele, unter denen wir auch Fußball, Hockey, Tennis oder Golf finden, die heute zu den beliebtesten Sportarten gehören. Interessant sind auch Kapiteln über die höfische Liebe (Spiel um Minne), Turniere, Tanz, Theater, die Wilden Leute oder Spiele mit Tieren (z. B. Hahnenkampf oder Beizjagd).

Das Birkhams Buch „Spielendes Mittelalter“ ist eine sehr interessante Sonde ins Leben und auch das Denken des mittelalterlichen Menschen.

Internet:

http://www.boehlau-verlag.com/buecher?id=1

Obsah:

Vorwort

EINLEITUNG

Wie ist das Spiel zu definieren?

Spiel und Religion

Spielzeit

Das spielende Kind und die Kirche

Kinderspiele im 16. Jh., besonders bei Pieter Bruegel

Die Definition des Spiels

Grenzfälle

Friedrich Schillers Spiele-Verständnis

Sprachliches

Zum Kontrast: Ein kurzer Überblick über die Spiele der Neuzeit ab ca. 1900

Aufwand für Spielzeug im Mittelalter

Spielbücher des 18. Jh.s

Spiele des Altertums und Spiele des Mittelalters

Alfons X. von Kastilien (1221-1284)

SPIELE DER KINDER

Die Kindheit, ihre Abschnitte und die Erziehung

Der Unterricht des Kindes

Das Kinderspiel im mittelalterlichen Stadtrecht

Geringer Einsatz von „Zeug“ und hoher Körpereinsatz

Besondere Regelspiele

Wurfspiele als Regelspiele

Darstellungs- und Rollenspiele

Stärkerer Einsatz von „Zeug“ und geringer Körpereinsatz

SPIELE DER ERWACHSENEN

Einführung

Olaf (Olaus) Magnus (1490-1557)

Erwachsene und Kinderspiele: Verkindung durch Minne

Die Schelte und Ethik des Spiels der Erwachsenen

Das Spiel als Wette

Spiele, die im Sitzen gespielt werden

Brettspiele mit und ohne Würfel

Spiele ohne Spielbrett

Spiele, die nicht im Sitzen gespielt werden

Roll-, Schleuder- und Wurfspiele

Spiele mit Schlagstöcken und Hämmern

Agonalbetonte Regelspiele: Geschicklichkeit und Kraft

Rollen- und Darstellungsspiele

Spiele um Minne

Aufführungen

Tanz

Spiele mit Tieren

Tierkämpfe

Die Beizjagd

Zum Schluss