ikonografie detailzáhada otisku ukřižovaného muže v turíně: středověká kopie nebo antický originál?

Záhada otisku ukřižovaného muže v Turíně: středověká kopie nebo antický originál?

Turínské plátno s otiskem těla mrtvého Krista patří mezi největší záhady v historii lidstva. V říjnu 1988 vydala skupina expertů v Londýně prohlášení, že jde o falzifikát, vytvořený v letech 1260-1390. Jejich zjištění vyplynulo z radiokarbonového datování vzorku odebraného z tkaniny.

"Koupil se kus plátna, vhodným způsobem se preparoval a pak se s ním kšeftovalo," vysvětlil v roce 1988 počínání údajného středověkého falzifikátora dnes už zemřelý prof. Edward Thomas Hall z Oxfordu. Dvacet let od jeho výroku však narůstá počet těch, kteří plátno považují za autentickou památku z doby úplných počátků křesťanství.

První zmínka o jeho existenci pochází z počátku 13. století, tedy nejméně šedesát let před jeho údajnou falzifikací. Na jaře 1204 křižáci z Francie a z Německa s pomocí Benátčanů dobyli Konstantinopol a v jejích kostelech objevili uctívané památky dokládající existenci Krista. Převezli je sem byzantští císaři v době, kdy Jeruzalém ohrožovali Arabové.

Francouzský šlechtic Robert de Clari mezi unikáty popisuje i velké plátno s otiskem Kristova mrtvého těla. Po dobytí města se však ztratilo... Archivářům se však podařilo objevit další stopu. V srpnu 1205 poslal Theodore Angelos dopis papeži, kde píše, že Konstantinopol byla vyrabována, že Benátčané si odvezli zlato a Francouzi křesťanské pamětihodnosti. Jmenovitě se zmiňuje o plátnu, kterým bylo přikryto tělo Krista a které bylo odvezeno do Athén.

Vládcem v Athénách se stal francouzský šlechtic Otta de la Roche, kterého nyní mnozí považují za majitele Turínského plátna. Mohl ho poslat do Francie nebo ho prodat či zastavit.

Barbara Fraleová objevila nedávno ve Vatikánu dokument z roku 1287, podle kterého se při zasvěcování členů templářského řádu používalo plátno, na němž bylo otisknuto tělo muže. Fakt, že trofej mohli vlastnit templáři, není překvapivý. Po vyrabování Konstantinopole právě oni systematicky vykupovali všechny relikvie.

O otisku na plátně věděli od nejstarších dob malíři byzantských ikon. Jejich cílem bylo, aby na obrazech napodobili tvář s dlouhými vlasy, vousatou bradou, protáhlým nosem a úzkými rty, která "nebyla namalována lidskou rukou". To samo o sobě svědčí o dlouhém historickém povědomí o Turínském plátně.

Kristovo tělo tam není namalované, ale jde o "fotografický" negativ o rozměrech 437krát 111 cm. Při použití balzamovacích prostředků v kombinaci s určitým druhem textilie vznikl světový unikát: otisk těla muže, který byl korunován trním, krutě bičován a zemřel přibitý na kříži.

Tím, že obraz na Turínském plátně není udělaný malířem, ale vznikl jako "fotografie", zachoval v sobě řadu "informací" z doby svého vzniku. Na těle muže jsou patrné rány starořímským bičem, který měl na koncích důtek malá olůvka vypadající jako zmenšené činky. Oči mrtvého byly zakryty mincemi, které snad pocházejí z doby vlády Piláta Pontského. Na plátně byl nedávno rozluštěn nápis v aramejštině, jazyku prvních křesťanů...

Nejzajímavější detail je patrný pouhým okem. Ruka ukřižovaného nebyla hřebem probodnuta v dlani, ale v zápěstí. Staří Římané totiž věděli, že hřeb se musí umístit těsně nad zápěstí, kde jsou kůstky, které zabrání, aby se zavěšené tělo vlastní vahou z kříže utrhlo. Ve středověku se ale na kříži nepopravovalo, takže tu chyběla praktická zkušenost. Proto na všech obrazech z té doby má ukřižovaný Kristus chybně hřeby probité dlaně, a nikoliv zápěstí, tak jak to bylo ve skutečnosti.

Vysvětlení této záhady je docela prosté: plátno není středověký padělek, ale antický originál!

A co se týče radiokarbonového měření? Nebyl by to jediný případ, kdy tato metoda selhala, tvrdí zastánci pravosti Turínského plátna. Letos na jaře vydal tým specialistů z Los Alamos National Laboratory prohlášení, že při průzkumu v roce 1988 se dospělo ke zcela zavádějícím výsledkům!

Po Kristovi nezůstal žádný písemný důkaz psaný jeho vlastní rukou, neexistuje žádný jím napsaný dopis, deník či dokument. Když neexistuje nic napsaného, musí jako důkaz o existenci posloužit něco jiného. Proto předměty, které souvisely s jeho životem i s mučednickým skonem, byly pro středověkého člověka tak nesmírně důležité. Úctu si však zasloužily jen autentické památky! I ve středověku se bedlivě prověřoval jejich původ.

Víme třeba, že v roce 1247 anglický král Jindřich III. nesl v procesí celým Londýnem lahvičku s Kristovou krví, kterou získal darem z Jeruzaléma. Na slavnost pozval všechny šlechtice i preláty. Teologové však krev považovali za podvrh. A ač se král snažil veškerou svou mocí prosadit respekt vůči této památce, bylo mu to málo platné. Nikdo v to nevěřil a sám král zcela ztratil v očích poddaných svoji autoritu.

Plátno s otiskem těla, které je dnes v Turíně, vlastnil v polovině 14. století ve francouzské Champagni šlechtic Geoffroy de Charny a ukazoval ho ve svém patronátním kostele v Lirey nedaleko města Troyes. Geoffroy nebyl bezvýznamný člověk. V roce 1355 ho francouzský král ustanovil jako toho, který v bitvách bude chránit bojovou zástavu, tzv. oriflamme, což byla ve Francii zcela mimořádná pocta.

Ze všech středověkých dokumentů je zřejmé, že rodina de Charny bez jakýchkoliv pochyb považovala Turínské plátno za originál. Tkanina přitahovala obrovskou pozornost lidí, což vyvolalo závist místního biskupa sídlícího v Troyes. Když se mu nepodařilo tkaninu získat, začal zpochybňovat její pravost. Prý tělo bylo na plátno jen namalováno.

Rodina de Charny se proto obrátila přímo na papeže Klementa VII., který v roce 1389 schválil vystavování plátna jako autentické památky a těm, kteří se na něj přijdou podívat, udělil i odpustky. Ale vliv biskupa z Troyes byl tak silný, že toto bylo v dalším roce odvoláno. Až od té chvíle nastaly veškeré pochybnosti...

Vědeckým výzkumem plátna se zabývá mezinárodní badatelské centrum Centro Internazionale di Sindonologia se sídlem v Turíně. Jeho dnes už čestný ředitel, renomovaný profesor medicíny Pierluigi Baima Bollone tvrdí: Vše, co víme o smrti a mučení Krista z evangelií, není v rozporu s tím, co nabízí otisk mrtvého na Turínském plátně.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Francouzský šlechtic Robert de Clari popisuje plátno s otiskem ukřižovaného muže ve zpráva o dobytí Konstantinopole v roce 1204: "A mezi jinými podivuhodnostmi tam byl jeden kostel nazývaný Svaté Panny Marie v Blachernách, kde bylo [uloženo] plátno, do kterého byl zabalen náš Pán, a plátno tu bylo vystaveno každý pátek, takže bylo možné spatřit obrysy našeho Pána, a nikdo, ani Řekové, ani Francouzi, neví, co se stalo s plátnem, poté co bylo město dobyto." (překlad Václav Černý v: Staré francouzské kroniky, Praha 1962, s. 67-78, při citaci bylo přihlédnuto k novému vydání kroniky: Robert de Clari, La Conquête de Constantinople, Jean Dufournet ed., vydání ve staro a novofrancouzské verzi, Paris 2004.)

Popisky k reprodukcím:

1. Takto se objevila tvář umučeného muže na Turínském plátnu, když si amatérský fotograf Secondo Pia vytvořil v roce 1898 fotografický negativ obličeje i celé postavy.

2. Ikona ze 6. nebo 7. století, jedno z nejstarších vyobrazení vousatého Krista, dokládá, že malíř znal poměrně dobře tvář z Turínského plátna.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru