historie detailzikmund lucemburský 1368/1437: život císaře, uherského a českého krále zikmunda lucemburského. 10. část: zikmund a husité (1414-1437)

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ 1368/1437: Život císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského. 10. část: Zikmund a husité (1414-1437)

Kostnický koncil znamenal pro římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského velký úspěch, protože se mu podařilo odstranit papežské schizma. Částí Evropy byl oslavován: „Není nalezen jemu podobný. Hle, je více než Oktavián, hle, více než Justinián, hle, více než Titus a Vespasián, hle, více než Šalomoun! To není modloslužebník, nýbrž ctitel jediného pravého boha i křesťanského náboženství!“ Kostnický koncil ale zažehl i plamen, který později přerostl v husitské války.

Jan Hus byl na koncil pozván a krátce poté, co do města dorazil, byl zatčen. Nepomohl mu ani Zikmundův glejt, který mu zaručoval bezpečnou cestu do Kostnice a zpátky a také volný pohyb po městě. Nejen husité, ale i historici 19. a 20. století vinili z Husovy smrti právě Zikmunda Lucemburského. Bohužel si neuvědomili, že král se mohl o Husa postarat především v rámci světského práva, ale Hus a celý jeho proces, který byl zahájen již několik let před samotným kostnickým koncilem, spadal pod právo kanonické. Zikmund sice neměl právo do něj zasahovat, ale mohl svou autoritou Husovi více pomoci.

Lucemburkův podíl na Husově smrti tak není zcela bezvýznamný. Hus a jeho proces mu totiž posloužili k tomu, aby udržel kostnický koncil pohromadě a později vyřešil papežské schizma. Navíc samotný Hus si neuvědomoval závažnost své situace. Předpokládal, že v Kostnici dojde k disputaci, během níž se mu podaří obhájit své názory. Před svým odjezdem se na ni též dlouze a řádně připravoval. Ve skutečnosti však nebyl vůbec připraven na to, co ho v Kostnici čekalo, neuvědomil si, že jde před soud, který má s konečnou platností vyřešit jeho kauzu.

Celkem třikrát bylo Husovi povoleno slyšení před soudem, což bylo u souzených z kacířství zcela výjimečné. Zásluhu na tom měl Zikmund Lucemburský, jenž vymohl svým vlivem trojí slyšení. Zikmundovi ale hlavně nejvíce záleželo na úspěchu celého koncilu, jehož primárním úkolem nebylo odsoudit Husa, nýbrž vyřešit papežské schizma.

Koncil si stejně jako Zikmund Lucemburský původně nepřál Husovu smrt. Byl to dokonce samotný římský král, jenž ještě den před Husovým odsouzením a upálením poslal za Husem delegaci, která se jej měla pokusit naposledy přemluvit, aby odvolal. Soud dlouho věřil, že Hus nakonec odvolá a že se tak zachrání. Dokonce byly připraveny dvě verze rozsudku.

Bylo ale příliš pozdě a Hus, jenž byl plně oddaný své Pravdě, byl rozhodnutý neodvolat. Zikmund tak nakonec obětoval Husa vyšším politickým cílům. Když 6. července 1415 skončil na hranici, bylo jasné, že smrt oblíbeného kazatele vyvolá v Českém království vlnu nevole. S husitským hnutím se ale zatím musel vyrovnávat jeho nevlastní bratr, český král Václav IV., který původně s husitstvím sympatizoval, mnohem blíže k husitství ale měla jeho manželka, královna Žofie Bavorská. Zikmund ještě během koncilu hrozil českému králi křížovou výpravou, jestliže nic nepodnikne proti českým kacířům. Samotný koncil pak vydal několik papežských bul, které odsoudily husity jako kacíře.

V srpnu 1419 zemřel Václav IV. a Zikmund se jako poslední žijící Lucemburk stal právoplatným dědicem Českého království. Na jedné straně s husity sympatizoval, protože se mu líbil článek o zákazu světského panování církve, v němž byl požadován zábor pozemkového majetku církevních institucí a omezení vlivu duchovních jen na církevní záležitosti. Na straně druhé však musel jako římský král potírat kacířství.

Věřil, že s husity dosáhne kompromisu. Otázku přijímání pod obojí chtěl zatím nechat otevřenou, aby o ní diskutovala římská církev s husity. Chtěl však zabránit politickým ambicím některých královských měst v čele s Prahou. Protože se nemohl pro své vladařské povinnosti vydat do českého království, jmenoval do jeho čela regentskou vládu v čele s královnou-vdovou Žofií Bavorskou.

Na konci roku 1419 zavítal do Brna, kde mu složili hold zástupci moravské šlechty a moravských měst a také někteří čeští katoličtí šlechtici. Přítomni byli i zástupci husitské Prahy, kterým nadiktoval tvrdé podmínky, a věřil, že všechny budou splněny. Navíc mu bylo i slíbeno, že bude potlačen husitský radikalismus, který se masově šířil po českém venkově.

Jako českého krále uznávala na Zikmunda Lucemburského na počátku roku 1420 Morava, Slezsko, obojí Lužice a samozřejmě čeští katolíci. V Čechách se ale situace velice komplikovala, což bylo dáno především sílícím husitským radikalismem.

Zikmund se rozhodl, že si korunovaci na českého krále a uklidnění situace v Čechách vynutí pomocí křížové výpravy. Papež Martin V. vydal 1. března 1420 patřičnou bulu, kterou pak o sedmnáct dní později vyhlásil veřejně ve Vratislavi nuncius Fernando de Palacios křížovou výpravu proti kacířským Čechám. Zikmund byl vyhlášení přítomen.

Vyhlášení kruciáty husity semklo a dokonce se dotklo i představitelů husitské šlechty, která začala uvažovat o možnosti volby jiného panovníka, což byla ve své době velice revoluční myšlenka. Zikmund o svých dědických nárocích na český trůn ale nepochyboval a chtěl rozhodnout silou. Husitská Praha se zpočátku lekla křižáckého vojska a 15. května se v Kutné Hoře před Zikmundem její zástupci sklonili. Římský král si ale kladl takové podmínky, které se rozhodli nesplnit, a požádali o pomoc venkovské husity.

Koncem května oblehl Zikmund se svým vojskem Prahu. V neděli 14. 7. 1420 pak došlo k známé bitvě na Vítkově, kdy strategicky důležitý vrch Vítkov ubránil před křižáky Jan Žižka. Zikmundovi se podařilo ovládnout Pražský hrad a v neděli 28. července se nechal ve Svatovítské katedrále korunovat českým králem. Korunovaci svatováclavskou korunou provedl pražský arcibiskup Konrád z Vechty, takže byly splněny všechny tři podmínky platné korunovace: správné místo, koruna i koronátor. V daném okamžiku to bral jako velký úspěch, který nemůže nikdo zpochybnit. Ještě v létě pak křižácká vojska rozpustil.

Na podzim pak ale utrpěl další porážku, tentokrát v bitvě pod Vyšehradem, což byl jasný důkaz, že bez křižáckého vojska nemá šanci v zemi uspět. Na jaře 1421 Čechy raději opustil, ale vzal s sebou i svatováclavskou korunu a říšský poklad, který byl uložen na Karlštejně. Odvezl také část pokladů Václava IV., mezi nimiž byly bezpochyby i nádherně iluminované rukopisy z Václavovy knihovny. Řadu z pokladů pak použil na financování svého vojska.

V červnu 1421 se sešli představitelé hlavních husitských svazů na sněmu v Čáslavi, kde Zikmunda odmítli jako českého krále, a jmenovali prozatímní vládu. Morava, Slezsko a obojí Lužice ale Zikmunda jako krále uznala. Husité se rozhodli hledat jiného panovníka. Proti Zikmundovi zahájili „očerňovací“ kampaň, kdy jej představovali jako druhého Holoferna, Nabukadnesara nebo Heroda. V souvislosti s barvou jeho vlasů a vousů byl přirovnáván nejen ke lstivé lišce, ale dokonce i k apokalyptickému draku.

Římský a uherský král nechal ještě jednou zlákat k osobní účasti na protihusitské křížové výpravě. Druhá kruciáta na přelomu let 1421/1422 byla ale poražena vojsky Jana Žižky. Do Čech pak Zikmund mnoho let nevkročil a dění sledoval raději zpovzdálí a začal přemýšlet nad politickým řešením husitské otázky. Na podzim roku 1423 svěřil Moravu, velice důležité území mezi Čechami a Uhrami, do správy svého zetě Albrechta V. Habsburského. Zikmundovým hlavním cílem tehdy bylo zmocnit se vlády v Čechách a být slavnostně uvítán v Praze.

Husité si hledali nového krále, ale neuspěli ani u polského krále Vladislava Jagellonského, jeho bratrance Vitolda Alexandra a ani jejich synovce Zikmunda Korybutoviče. Zikmund Lucemburský nabídl na konci 20. let 15. století husitům jednání a v roce 1429 se sešel s jejich představiteli v Prešpurku. Husité prohlásili, že jej uznají českým králem, když se přikloní k husitskému programu, čtyřem pražským artikulům. Lucemburk jim ale nemohl vyjít vstříc.

Po porážce další protihusitské křížové výpravy roku 1431 bylo jasné, že se musí s husity vyjednávat. Ve stejném roce byl pak zahájen basilejský koncil, který se Zikmundovým souhlasem nabídl husitům jednání. Do té doby bylo zcela nemožné, aby římská církev vyjednávala s kacíři jako rovný s rovnými. Zikmund se jednání neúčastnil, protože byl v té době na římské jízdě, chtěl konečně dosáhnout císařské korunovace.

Na podzim roku 1433 to vypadalo, že dohoda mezi husity a koncilem je na spadnutí, ale kališníci, konkrétně polní vojska táboritů a sirotků se opět chopila zbraní. Po bitvě u Lipan, svedené 30. května 1434, mezi radikálními husity na jedné a panskou jednotou s umírněnými kališníky a katolíky na straně druhé, byla jednání obnovena.

Pro šestašedesátiletého Zikmunda nastaly dva roky náročných a zdlouhavých vyjednávání. Závěrečné úmluvy (kompaktáta), které znamenaly konec husitských nepokojů, byly slavnostně vyhlášeny v létě 1436 v Jihlavě, v moravském katolickém městě ležícím téměř na hranici s Českým královstvím.

Smlouvy mezi husity a basilejským koncilem se týkaly náboženských otázek a platily pro České království a Moravské markrabství. Husitům bylo povoleno přijímání pod obojí a v oslabené formě byly vymezeny i zbývající body čtyř pražských artikulů. Navíc byly ještě vydány listiny, v nichž Zikmund potvrdil náboženský stav vzniklý během husitských nepokojů, takže např. schválil husitu Jana Rokycanu jako pražského arcibiskupa. Musel ale potvrdit i politické výsledky revoluce, během níž se České království přetvořilo ve stavovský stát.

Dne 14. srpna 1436 byl pak Zikmund Lucemburský přijat na jihlavském náměstí husitskými šlechtici a pětadvaceti královskými městy za českého krále. Byla tak uznána jeho korunovace z července 1420.

Dvacátého třetího srpna 1436 pak vjel Zikmund slavnostně do Prahy. Musel mimo jiné navštívit hlavní husitský kostel, Týnský chrám, aby ukázal, že je panovníkem i husitských obyvatel. Přesto jeho krátká vláda nebyla obdobím klidu a míru, i když se o to starý a nemocný Zikmund usilovně snažil. Naopak musel řešit řadu problémů doma i v zahraničí…

Marek Zágora

 

Příště: Za císařskou korunou (1431-1433)

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-11-cast-za-cisarskou-korunou-1431-1433/

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru