historie detailzikmund lucemburský 1368/1437: život císaře, uherského a českého krále zikmunda lucemburského. 11. část: za císařskou korunou (1431-1433)

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ 1368/1437: Život císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského. 11. část: Za císařskou korunou (1431-1433)

Dne 20. února 1431 zemřel v Kostnici zvolený papež Martin V. a o pár dní později byl novým pontifikem zvolen Benátčan Gabriel Condolmieri, který přijal jméno Evžen IV. V té době bylo rozhodnuto o další, v pořadí již páté křížové výpravě proti husitům. Po její rychlé porážce v létě téhož roku ale bylo jasné, že je třeba s husity vyjednávat, a proto byl svolán basilejský koncil, od něhož si římský král Zikmund Lucemburský sliboval církevní vyřešení husitské otázky. Od nového papeže pak chtěl, aby ozdobil jeho hlavu císařskou korunou. Evžen IV. se však vyjádřil, že tak učiní až po úplné porážce kacířů, která ale byla v nedohlednu.

Zikmund se na římskou jízdu, která měla být završena císařskou korunovací, připravoval již delší dobu. Roku 1426 uzavřel spojenectví s Milánem, které bylo jedním z předpokladů úspěšné cesty do Říma. Milánský vévoda Filippo Maria Visconti počítal v budoucnu se Zikmundovou vojenskou pomocí, ale ta nepřicházela, protože římský král byl vázán jinými válečnými operacemi. Vévoda očekával Zikmundův příjezd již v roce 1427, ale jeho čekání bylo marné stejně jako o rok později. Situace vypadala nadějněji v roce 1429, ale nakonec římského krále zdržela jednání s husity. Na jaře 1430 obdržel sice Zikmund od papeže Martina V. oficiální pozvání na korunovaci, situace se ale natolik zkomplikovala, že se ani v tomto roce na cestu nevydal.

V únoru 1431 uzavřel Zikmundův zmocněnec dohodu s milánským vévodou, která mu zaručovala pobyt v Lombardsku. Filippo Maria Visconti si sice kladl řadu podmínek, např. že do Milána může Zikmund vstoupit maximálně s dvěma tisíci muži, ale římské jízdě v té době nestálo nic v cestě. Příjezd do Milána, kde měl být Zikmund korunován tzv. železnou korunou, byl stanoven na konec května.

Přípravy na cestu ale zkomplikovala na začátku uvedená změna na papežském stolci. I když v květnu 1431 přislíbil papež Zikmundovi císařskou korunu, stále trval na vymýcení kacířů. Začátek cesty se tak zase odkládal. Smlouva s Milánem se naopak prodlužovala, až byl Zikmundův příjezd očekáván na konci října.

Římský král byl ale neustále zaměstnán jinými problémy, nejprve basilejským koncilem, na jehož zahájení měl velký zájem, a následně válkou mezi vévodou Fridrichem IV. a Burgundskem, která ohrožovala zásobování koncilu. Oba problémy se mu ale podařilo diplomaticky vyřešit a 28. října 1431 opustil Feldkirch a vydal se na tolik vytouženou římskou jízdu.

Milánský vévoda, který v předchozích letech několikrát vyzýval Zikmunda k římské jízdě, byl najednou jeho skutečným příjezdem zaskočen. Dokonce jej vyzýval, aby se vrátil zpět do Basileje, a argumentoval tím, že lhůta jeho příjezdu už vypršela. Zikmunda to ale nezastavilo a 22. listopadu vstoupil do Milána, kde strávil celý měsíc. Za celou dobu se ale ani jednou nesetkal s místním vévodou.

Dne 25. listopadu 1431 se konala korunovace „železnou“ korunou, která měla proběhnout stejně jako u Zikmundova otce, Karla IV. Zikmunda nejprve vyzvedli milánští světící biskupové a dovedli jej před místní dóm, kde sestoupil z koně. Byl pozdravem arcibiskupem a poté celé procesí vstoupilo do chrámu. Po vykonání náležitých úkonů předstoupil Zikmund Lucemburský před oltář, byl pomazán, obdržel prsten a meč. Posléze byl korunován „železnou“ korunou a obdržel žezlo a jablko. Poté zaznělo Te Deum a král vyslechl evangelium. Když odložil korunu, přistoupil k svatému přijímání a arcibiskup mu požehnal.

Mezitím, co Zikmund čekal v Miláně na případné jednání s Viscontim, komplikovala se situace na koncilu, kterému hrozilo rozpuštění. Proti konání koncilu byl hlavně papež, ale nakonec se podařilo církevní sněm zachránit.

Z Milána se Zikmund vydal dál do Piacenzy, kam jej pod záminkou společného jednání vylákal milánský vévoda (opět se ale nesetkali), a Parmy, kam dnou stižený Zikmund dorazil na konci března 1432. Zikmunda čekaly dlouhé měsíce čekání a vyjednávání, a také boj za pokračování basilejského koncilu.

Je možné, že se Zikmund během svého pobytu v Parmě setkal s malířem Pisanellem, jenž tehdy mohl vytvořit známou kresbu, která je pravděpodobně přípravnou studií k Zikmundovu portrétu a dnes se nachází v Louvru. Bohužel nevíme, zda nakonec portrét vznikl. Je ale možné, že Pisanello zachytil Zikmunda na své kresbě až během jeho pozdějšího pobytu v Sieně.

V půli května se vydal Zikmund do Luccy, kde zůstal do počátku července 1432. Jeho dalším cílem pak byla Siena, kde nakonec setrval až do dubna 1433. Římská jízda se nečekaně protahovala. Zikmund Lucemburský se nacházel v těžké situaci. Dokonce to vypadalo, že by mohl přerušit římskou jízdu. Zikmund, i když byl téměř bez prostředků, byl ale pevně rozhodnut dosáhnout císařské koruny. Ve sporu koncilu s papežem se rozhodl pro jednání s papežem, protože chtěl být korunován hlavou západokřesťanské církve. Vyzýval i koncil, aby nečinil žádná další opatření proti papeži, kterému dokonce vyhrožovali sesazením. Papež se však Zikmundovi odměnil tím, že jej exkomunikoval, ale krále se zastal koncil, který jej postavil pod svou přímou ochranu. Papež Evžen IV. tak musel nakonec ustoupit a souhlasil s pokračováním basilejského koncilu.

V Sieně si krátil Zikmund čas radovánkami. Obdivoval krásu místních žen, seznamoval se se zajímavými lidmi, byl inspirací pro umělce a sám byl uchvácen renesančním životním stylem i uměním. Na Zikmunda velice zapůsobilo např. setkání s františkánským lidovým kazatelem Bernardinem Sienským (1380-1444), kterého téměř denně navštěvoval, i když ten jej označil v souvislosti s basilejským koncilem za kacíře.

Postupně se začala komplikovat i situace v Sieně, kterou Zikmundův pobyt finančně vyčerpával. Zikmund se sice snažil vyjednat mír mezi Sienou a Florencií, ale nebyl příliš úspěšný. Dalším problémem byly Benátky, které podporoval Evžen IV., protože sám byl Benátčan. Ten dokonce prohlásil, že nekorunuje Zikmunda Lucemburského, neuzavře-li s Benátkami mír. Opět to vypadalo, že Zikmund bude muset přerušit římskou jízdu a vrátit se do Říše. Rozhodl se ale pokračovat.

V březnu 1433 projevil Evžen IV. ochotu k novým jednáním, která byla 7. dubna zakončena smírem. Zikmund se zavázal složit papeži přísahu, dále měl slíbit, že v Římě setrvá dva měsíce a bude s ním jednat o míru v Evropě. Nakonec ale bylo pouze domluveno, že se Zikmund po korunovaci s papežem domluví na míru. Zikmund ale hlavně přislíbil, že uzná Evžena IV. za jediného papeže. V dubnu 1433 byl pak uzavřen ferrarský mír mezi Milánem a Benátkami, který později vedl i k uzavření pětiletého příměří mezi Benátkami a Zikmundem. Cesta do Říma byla otevřena.

Zikmund opustil Sienu a je zajímavé, že nevíme, kde byl jeden týden v době, než dorazil do Viterba. Předpokládá se, že se tehdy setkal s aragonským králem Alfonsem, který jej měl v případě, že by se situace nečekaně zkomplikovala, odvézt lodí z Apeninského poloostrova do Provence.

Do Říma vjel Zikmund Lucemburský 21. května 1433 s asi pěti až šesti sty jezdci a s osmi sty muži pěšího vojska. Obyvatelé města jej nadšeně vítali a papež jej slavnostně přijal na nejvyšším stupni schodiště chrámu sv. Petra. Král byl následně ubytován v paláci kardinála z Arles.

Samotná císařská korunovace se konala o deset dní později, o letnicích 31. května 1433. Jednalo se o první korunovaci od roku 1355, kdy byl na císaře korunován Zikmundův otec. Zikmund byl tehdy velice nemocný a často musel být svým doprovodem podpírán. Nejdůležitější ale bylo, že se mu na rozdíl od jeho nevlastního bratra Václava IV. splnil životní sen.

Po korunovaci a slavné mši se papež s novým císařem políbili polibkem míru. Pak podle tradice vedl císař několik kroků papežova koně za uzdu. Vedl jej pouze krátce, protože jej stále sužovala dna. Později ještě podle tradice pasoval na rytíře několik mužů ze své družiny a potvrdil stará privilegia, např. Norimberku a Curychu.

Při svém pobytu v Římě se císař Zikmund Lucemburský často setkával s Evženem IV. a nakonec se oba muži sblížili. Tehdy měl Zikmund prohlásit: „Tři jsou věci, nejsvětější Otče, ve kterých se nesnášíme, a opět tři, kde se shodujeme: ty ráno spáváš, já přede dnem vstávám; ty vodu piješ, já víno; ty žen se štítíš, já po nich se sháním. Ale v tom se snášíme, že ty štědře rozdáváš poklady církevní, a já ničeho sobě nenechávám; ty máš špatné ruce, já špatné nohy; ty kazíš církev, a já Říši svatou.“ Jejich sblížení bylo takové, že se Zikmund snažil papeže chránit i před basilejským koncilem, který nepřestával na papeže útočit.

Z Věčného města vyjel císař Zikmund Lucemburský v polovině srpna 1433 a spěchal do Basileje, kde pokračovala jednání koncilu s husity. V městě je doložen již 11. října téhož roku…

Marek Zágora

 

Příště: Smrt a pohřeb (1437)

 

Předchozí díl seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-10-cast-zikmund-a-husite-1414-1437/

 

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru