historie detailzikmund lucemburský 1368/1437: život císaře, uherského a českého krále zikmunda lucemburského. 9. část: kostnický koncil ii. (1414-1418)

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ 1368/1437: Život císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského. 9. část: Kostnický koncil II. (1414-1418)

Dvacátého sedmého ledna 1417 se po roce a půl vrátil Zikmund Lucemburský do Kostnice a ubytoval se v augustiniánském klášteře. Při slavnostním vjezdu byl bouřlivě vítán, ale ruku podal jen přítomným Angličanům. O den později si pak k sobě pozval anglické koncilní otce a anglický národ měl po Zikmundově dohodě s anglickým králem ještě více spolupracovat s národem německým.

Vedle kostnického koncilu musel Zikmund věnovat řadě problémů. Jedním z nich byl vévoda Fridrich IV. Habsburský. Ten podporoval na začátku kostnického koncilu papeže Jana XXIII. a dopomohl mu k útěku z města. Římský král jej za to dal do klatby a uvrhl v Kostnici do vězení. Z něj ale Fridrich v březnu 1416 uprchl a spojil se se svým bratrem Arnoštem a bratrancem Albrechtem. Zikmund učinil proti Habsburkům řadu opatření a připravoval dokonce tažení proti Tyrolům, ale nakonec všechny své snahy vzdal.

K významné události došlo v dubnu 1417, kdy Zikmund podruhé (poprvé to bylo již v roce 1415) udělil norimberskému purkrabímu Fridrichovi VI. z Zollernu v léno Braniborsko. Slavnostní akt se odehrál na kostnickém Horním náměstí. Zikmund s korunou na hlavě seděl na tribuně, kde jej obklopovali kardinálové, biskupové a říšská knížata. Purkrabí vzdal nejprve hold, pak před králem poklekl a následně složil lenní přísahu. Zikmund mu poté předal dvě korouhve jako symbol udělení léna. Celý akt byl zakončen slavnostní hostinou a lidovou veselicí.

Zikmund se ale činil i přímo na koncilu. Snažil se především splnit svůj hlavní cíl, sjednotit církev. Poté, co postupně do Kostnice dorazila poselstva z Aragonie a Kastilie, mohl být v červenci 1417 sesazen poslední papež Benedikt XIII., který měl původně jejich podporu. Po téměř čtyřiceti letech bylo odstraněno papežské schizma.

Situace mezi koncilními otci ale byla velice napjatá. Na jaře 1417 totiž Zikmund informoval francouzského krále Karla VI. o svém spojenectví s Anglií a dokonce vyhlásil Francii formálně válku. Při koncilních jednáních pak anglický národ spolupracoval s německým, Francouzi se zase přikláněli na stranu Italů. K nim se pak přidával ještě nový, pátý koncilní národ, španělský. Zikmundovým hlavním cílem bylo prosadit církevní reformu ještě před zvolením nového papeže. Tušil totiž, že nově zvolený papež bude usilovat o rychlé ukončení celého koncilu a na reformu tak nezbude čas.

Zikmundovi Lucemburskému se podařilo ještě před papežskou volbou získat velké výhody pro Uhry. Uherský král se svým způsobem stal zakladatelem uherské státní církve. Mohl tak např. do úřadů biskupů a arcibiskupů dosazovat své kandidáty a toto privilegium si dokonce nenechal ani potvrdit od nového papeže. Ten ani jeho nástupci i tak nechtěli ústupky koncilu vůči Zikmundovi respektovat.

Počátkem září 1417 žádal Zikmund společně s německým národem provedení církevní reformy, ale setkal se s velikým odporem italského, francouzského a španělského národa. To ho rozzuřilo. Navíc chtěli Francouzi zveřejnit Zikmundovu smlouvu s Francií, kterou jasně porušil následnou dohodou s anglickým králem Jindřichem V. Když byl německý národ vyzýván, aby se přiklonil k názoru koncilní většiny, Zikmund proti tomu razantně protestoval a nakonec raději opustil kostnický dóm.

Ke koncilní většině se nakonec přidali i Angličané. Kardinálové, patnáct Italů, sedm Francouzů a jeden Španěl, chtěli co nejdříve uskutečnit volbu nového papeže. Zikmund ale chtěl, aby se volby vedle kardinálů zúčastnili i zástupci všech koncilních národů, protože v kardinálském kolegiu měli jasnou převahu Italové a Francouzi.

Devátého října 1417 byl vydán slavný dekret „Frequens“, který stanovil, že se v budoucnu mají koncily konat pravidelně, čímž měla být zajištěna budoucí reforma církve. Pak se začalo diskutovat o volbě nového pontifika. Bylo navrhnuto, že spolu s kardinály bude volit i třicet zástupců koncilních národů, z každého šest. Ke zvolení papeže pak bylo potřeba dvou třetin hlasů kardinálů i zástupců každého národa.

Konkláve bylo připraveno v „kupeckém domě“ v kostnickém přístavu. Okna byla zabedněna, kolem byly postaveny zátarasy a přístup hlídaly početné stráže. Samotná volba začala 8. listopadu, Zikmund Lucemburský opustil budovu jako poslední. Nový papež byl zvolen za tři dny. Stal se jím kardinál Odo Colonna, jenž přijal jméno Martin V. Zikmund Lucemburský se před novým papežem vrhl na kolena a políbil mu nohy. Ještě než byl Martin V. korunován, musel být vysvěcen na kněze a biskupa, protože měl původně jen nižší svěcení. Veřejně poděkoval Zikmundovi za vše, co udělal pro koncil. Během průvodu vedl římský král papežova koně za uzdu, což byla tradiční ceremonie. Jen Francie nechtěla výsledek volby uznat, protože prý byla Zikmundem zmanipulována.

Vztahy mezi římským králem a novým papežem byly dobré, ale ne na dlouho, protože přesně, jak Zikmund očekával, začal se nový pontifik čím dál tím více angažovat v koncilních záležitostech. Lucemburk např. požádal Martina V. o jmenování dvou německých kardinálů, ale ten jeho plán odmítl. Byl též proti Zikmundovu přání rozhodovat o udělování některých církevních úřadů.

Papež vyšel naopak vstříc výše zmíněnému vévodovi Fridrichu IV. Habsburskému, když mu nabídl roli zprostředkovatele v jeho sporu se Zikmundem. V dubnu 1418 pak začala mezi znesvářenými stranami mírová jednání, která byla završena předběžným mírem, na jehož základě měl Zikmund obdržet 70 000 zlatých a Fridrich získat své dřívější oblasti s výjimkou oblastí, které získaly švýcarské kantony. Římský král se samozřejmě i pojistil, kdyby náhodou Fridrich mírovou smlouvu nechtěl dodržet.

V květnu se pak oba sešli v augustiniánském klášteře v Kostnici. Zikmund potvrdil Fridrichovi privilegia. Fridrich se zase zavázal, že bude stát při římském králi téměř v každé válce s výjimkou svého bratra Arnošta a bratrance Albrechta. Bez Zikmundova souhlasu pak nesměl uzavřít žádnou dohodu. Při nedodržení smlouvy měl vévoda přijít o všechny državy, které by připadly Říši.

Papež Martin V. usiloval o brzké ukončení koncilu, což se nelíbilo zástupcům koncilních národů, kteří začali tlačit na Zikmunda, aby přiměl papeže k slíbené církevní reformě. Zikmund ale argumentoval tím, že, když o to stejné usiloval před rokem, byly tehdy národy zásadně proti. Ať si tedy požádají papeže o reformu samy. Martin V. ale jednal s národy jednotlivě, což nakonec nevedlo k žádnému výsledku. Dvacátého prvního března 1418 se pak rozloučil s anglickým a německým národem.

Kostnický koncil ukončil svou činnost 22. dubna 1418 svým čtyřicátým pátým zasedáním. V polovině května odcestoval papež, s nímž se rozloučil nejen Zikmund Lucemburský, ale např. i vévoda Fridrich IV. Papež směřoval přes Ženevu do Říma. Zikmund se sice pokusil přemluvit papeže, aby sídlil v Basileji, Mohuči nebo Štrasburku, ale nebyl úspěšný.

Zikmund celou dobu bydlel v augustiniánském klášteře a z vděčnosti poskytl finanční prostředky na výmalbu klášterního kostela, zničeného roku 1399 požárem. Jednalo se o kompletní výmalbu interiéru. Nejznámější malbou hlavní lodě, která se dochovala dodnes,  je vypodobnění sv. Zikmunda, který má jasné rysy římského a uherského krále.

Hlavně Zikmundovou zásluhou se podařilo během kostnického koncilu odstranit papežské schizma a zvolením jednoho papeže, kterého uznávali všichni, i sjednotit církev. Přesto byla oddálena církevní reforma a jasně se ukázalo, že církev již není schopna své vlastní vnitřní reformy.

Římský a uherský král Zikmund Lucemburský odjel z Kostnice 21. května 1418 a naplno se začal věnovat říšským záležitostem. Koncem roku se pak vrátil po Dunaji do Uherského království, kde jej čekaly další problémy, hlavně turecké nebezpečí, nová válka s Benátkami a jednání s polským králem Vladislavem II. Jagellem…

 

Marek Zágora

 

Příště: Zikmund a husité (1414-1437)

 

Foto z katalogu Sigismundus Rex et Imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg (1387-1437), Mainz a Rhein 2006.

 

Předchozí díly seriálu:

 

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-1-cast-narozeni-1368//

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-2-cast-detstvi-a-mladi-1368-1382/

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-3-cast-uherskym-kralem-1382-1387/

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-4-cast-bitva-u-nikopole-1396/

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-5-cast-v-zajeti-uherske-slechty-a-neurovnane-pomery-v-cechach-1399-1404/

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-6-cast-zeny-zikmunda-lucemburskeho-1368-1437/

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-7-cast-zvoleni-a-korunovace-rimskym-kralem-1410-1414/

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-8-cast-kostnicky-koncil-i-1414-1418/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru