Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Čeští králové z rodu Jagellonců na obrazech malíře Bernharda Strigela

Malíř Bernhard Strigel, jeden z nejvýznamnějších švábských umělců na přechodu od pozdní gotiky k renesanci, se narodil na konci roku 1460 v Memmingenu, kde také před 4. květnem 1528 zemřel. Pocházel z umělecké rodiny, jeho otcem byl malíř Hans Strigel II. († 1479/80) nebo sochař Ivo Strigel († 1516), v jejichž dílnách se učil a také působil. Z jejich tvorby se dochovalo do současnosti několik oltářů.

Bernhard Strigel je vůbec nejvýznamnějším představitelem této rodiny. V Memmingenu byl v prvních desetiletích 16. století velice váženým občanem, zastával např. úřad radního, soudce, byl i mistrem cechu.

Od počátku 16. století byl ve spojení s „posledním rytířem", císařem Maxmiliánem I., jehož opakovaně portrétoval. Roku 1515 přijel poprvé do Vídně a nějaký čas pobýval na císařském dvoře. Zúčastnil se také dvojité svatby mezi Habsburky a Jagellonci, čímž si Habsburci pojistili nárok na české země a Uhersko. Druhou vídeňskou cestu pak uskutečnil roku 1520. Ve stejném roce namaloval portrét rodiny vídeňského humanisty Johannese Cuspiniana a na tomto obraze je Strigel uveden dokonce jako císařův dvorní malíř.

Jeho tvorba prošla velkým vývojem. Některá jeho díla jsou ovlivněna nizozemskou malbou (Dieric Bouts), je proto možné, že se s ní seznámil během tovaryšské cesty. Převládají náboženská témata (zejména oltáře). Bernhard Strigel však vynikl také jako portrétista. Vedle portrétů jednotlivců se dochovalo i několik portrétů skupinových. Právě na těchto obrazech nejdeme i vyobrazení Vladislava II. Jagellonského a jeho syna Ludvíka.

Mezi nejznámější Strigelovy skupinové portréty patří deskový obraz nazvaný „Portrét císaře Maxmiliána a jeho rodiny", jenž se dnes nachází ve sbírkách Kunsthistorického muzea ve Vídni (obr 1). Malba na lipové podložce o rozměrech 72,8 na 60,4 cm vznikla kolem roku 1515.

Na obraze je zobrazeno celkem šest osob. Vlevo je zachycen císař Maxmilián I., který se dívá vpravo směrem ke své ženě Marii Burgundské. Za ní stojí jejich syn Filip Sličný. V popředí jsou pak zobrazeny tři děti. O císařovu pravou ruku se částečně opírá jeho mladší vnuk Ferdinand, uprostřed vidíme staršího Karla, pozdějšího císaře Karla V., jenž se gestem pravé ruky obrací na třetího v řadě, kterým je následník českého a uherského trůnu Ludvík Jagellonský.

Marie Burgundská, dcera posledního burgundského vévody Karla Smělého, platila ve své době za jednu z nejkrásnějších žen vůbec. Za Maxmiliána se provdala v roce 1477 proti vůli stavů. Zemřela o pět let později na následky zranění, které utrpěla při pádu z koně.

Ferdinand a Ludvík mají na hlavách věnečky, jež symbolizují jejich postavení ženichů na vídeňské dvojité svatbě z 22. července 1515. Ludvík Jagellonský byl již krátce po svém narození zaslíben Marii Habsburské, vnučce císaře Maxmiliána I., s níž se oženil 22. července 1515 ve Svatoštěpánském dómu. Ludvíkova sestra Anna se měla provdat za Karla nebo Ferdinanda. Nakonec se v roce 1521 provdala za arcivévodu Ferdinanda, jenž se po Ludvíkově smrti v bitvě u Moháče stal českým a později i uherským králem.

Karel má na hlavě baret stejně jako jeho dědeček a otec. V roce 1519 byl zvolen císařem a stal se nejmocnějším Habsburkem vůbec. Díky rozsáhlému koloniálnímu panství vládl říši, „v níž nezapadalo slunce". Pozadí obrazu tvoří brokátový závěs za císařem Maxmiliánem a pohled do otevřené krajiny za Filipem Sličným a Marií Burgundskou.

Ve sbírkách Kunsthistorického muzea je dnes i další Strigelův portrét z roku 1515, na němž je vypodobněn pouze mladý Ludvík Jagellonský (obr 2). Malba na lipové podložce o velikosti 29 na 22,2 cm zcela odpovídá jeho zobrazení na portrétu rodiny císaře Maxmiliána I.

Ludvík je zachycen jako chlapec, v době portrétování mu bylo devět let. Má dlouhé, nakadeřené vlasy, jež mu padají až na ramena, hlavu mu opět zdobí věneček. Vypadá spíše jako dívka s bílou platí. Portrét vznikl pravděpodobně ve stejnou dobu jako výše popsaný skupinový portrét.

Poslední Strigelův obraz, na němž jsou zobrazeni Jagellonci, tentokrát Vladislav II. a jeho syn Ludvík, vznikl v letech 1511 a 1512, a dnes je ozdobou budapešťského muzea výtvarného umění (obr 3 a 4). Obraz nazvaný „Sv. Ladislav představuje Vladislava II. a jeho děti Panně Marii" lze vnímat na jedné straně jako skupinový portrét, na straně druhé pak jako dílo s náboženskou tématikou.

Jedná se opět o malbu na lipové podložce (43 x 30,8 cm). Víme, že Strigel navštívil v roce 1515 Vídeň, ale v Budě nebyl. Lze z toho soudit, že královskou rodinu namaloval podle popisů, resp. jiných předloh a ne podle modelu. Obrazu vedle postav vévodí i dva erby. Na prvním korunovaném je polská orlice, na druhém čtvrceném pak znaky zemí, kterým Vladislav Jagellonský vládl.

Svatý Ladislav Uherský (1040-1095) doporučuje českého a uherského krále Vladislava Jagellonského do ochrany Panny Marie, jež byla vnímána jako Patrona Ungariae. Světec, jenž býval většinou vypodobněn v rytířské zbroji, je oděn do světského šatu s pláštěm, na hlavě má korunu.

Král Vladislav je stejně jako jeho syn oblečen do prosté šuby, kterou nosili bohatí měšťané. Malá Anna Jagellonská má na sobě také „zmenšený" oděv německé měšťanky. Vladislav je navíc vypodobněn idealizovaně, jako docela mladý, bezvousý muž, i když víme, že po smrti své ženy nosil dlouhé vlasy a plnovous.

Srovnáme-li vyobrazení malého Ludvíka s jeho pozdějšími portréty od Bernharda Strigela, nenacházíme žádnou podobnost. Jedná se tedy nejpravděpodobněji o výtvor malířovy fantazie, i když se při restaurování obrazu na počátku 80. let minulého století zjistilo, že všechny tváře byly později přemalovány.

 Marek Zágora