Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Čeští panovníci v Schedelově Světové kronice

Na konci 15. a počátku 16. století byla velice populární Světová kronika Hartmanna Schedela z roku 1493. Schedelova kronika, latinsky Liber Chronicarum, známá též jako Norimberská kronika patří mezi nejambicióznější a zároveň nejlépe dochované prvotisky.

Kronika vznikla v Norimberku, v městě, jež bylo jedním z nejvýznamnějších center německé renesance a humanismu. Bylo to především zásluhou bohatých patricijských rodin, které posílaly své potomky na studia do Itálie. Ti se pak po svém návratu začali věnovat humanismu.

Hartmann Schedel (1440-1514), povoláním lékař a muž mnoha zájmů, je považován za autora kroniky. On sám ale jako autor nikde nefiguruje. Dílo je totiž asi z 90 % kompilace a zbývajících deset procent tvoří spojovací komentáře. V Schedelově době to ale bylo zcela běžné. Schedel jen vyhledával, srovnával a nově dával dohromady jednotlivé části textu. Dílo nesestavoval sám, jeho podíl je však největší.

Kroniku objednali a financovali norimberští obchodníci Sebald Schreyer a Sebastian Kammermeister. Městský pokladník Georg Alt pak přeložil latinský text kroniky do němčiny.

Na výzdobě se nejvíce podílel Michael Wolgemut se svou dílnou, která se specializovala na dřevořezy, oltáře a sochy. Tiskařem kroniky byl Anton Koberger,  jeden z nejvýznamnějších tiskařů a nakladatelů v tehdejší Evropě. V prvním vydání vyšlo asi 1 400 latinských výtisků a asi 700 německých. Dílo se prodávalo téměř po celé Evropě.  Schedelova kronika je rozdělena, jak bylo u středověkých kronik docela obvyklé, do šesti věků od stvoření světa až po rok 1493, kdy byla vydána. Kronika je unikátní svým obrazovým doprovodem, který tvoří 1 809 ilustrací!

Na 1 809 dřevořezů bylo použito ale pouhých 652 tiskových bloků. Z toho vyplývá, že řada z nich byla použita několikrát. Je jasné, že u zobrazení jednotlivých historických osobností se nejedná o portréty, ale o vzory, které se použily hned několikrát.

Unikátní jsou bezpochyby dobové pohledy na významná města (kupř. Magdeburk, Benátky, Řím, Florencie, Kolín nad Rýnem). Jedná se většinou o jejich první známá vyobrazení doplněná o řadu zajímavých údajů, např. o jejich založení, hospodářství a obchodu. V kronice narazíme také na pohled na Prahu, která je dána do souvislostí s Karlem IV., za jehož vlády se rozrostla a získala na významu.

V kronice najdeme ale zmínky i o jiných českých panovnících a někteří z nich jsou v kronice i zobrazeni. Vyobrazení některých překvapí, jiná jsou v kronice téměř povinně. Mají tato zobrazení českých knížat a králů nějakou vypovídací hodnotu?

V díle objevíme vypodobnění celkem třinácti českých panovníků, z nichž nejstarší u nás vládli na přelomu 9. a 10. století, nejmladší pak byli současníky Hartmanna Schedela. Většina z nich je zachycena formou polopostavy s panovnickými insigniemi, o koho se jedná, pak upřesňuje identifikační nápis.

Jako úplně první jsou vyobrazena tři knížata z rodu Přemysla Oráče. Společně jsou zobrazeni bratři Spytihněv I. a Vratislav I., na stejné straně (fol. 177v) je vypodobněn ještě sv. Václav (obr. 12), jemuž je i v samotném textu věnována docela velká pozornost.

Z přemyslovských králů jsou v Schedelově kronice zobrazeni pouze Václav II. (fol. 218r, obr. 11) a jeho syn Václav III. (fol. 220r, obr. 7). Dalším českým panovníkem je Jan Lucemburský (fol. 223r). Po něm pak postupně najdeme zobrazení všech českých panovníků až po Jiřího z Poděbrad (fol. 251v) a Matyáše Korvína (fol. 252r). Vedle vyobrazení českých panovníků objevíme dokonce jedno vypodobnění české královny, a to Barbory Celské (fol. 242r), druhé manželky Zikmunda Lucemburského.

Většina vyobrazení nemá nic společného se skutečnou podobou českých vladařů. Spytihněv s Vratislavem (obr. 6) vypadají spíše jako světci než panovníci. Naopak svatý Václav je mylně vypodobněn s královskou korunou a žezlem. Václav III. Je vypodobněn mnohem starší než byl ve skutečnosti, ale na jeho dochovaných středověkých vyobrazeních je to běžné.

Zobrazení Jana Lucemburského (obr. 2) vůbec nepřipomíná českého krále, který byl ve své době uznávaným rytířem a diplomatem. U císaře Karla IV. (fol. 229r, obr. 3) je zobrazena celá postava, na hlavě má císařskou korunu, v pravici drží říšské jablko, v levici pak žezlo. Stejný tiskový blok byl pak použit i u vypodobnění jeho syna a rovněž císaře Zikmunda Lucemburského (fol. 239r, obr 1). Protože Václav IV. (obr. 10) nedosáhl císařské korunovace, je zobrazen s královskou korunou.

Poslední čeští panovníci, kteří jsou vyobrazeni v Schedelově kronice, jsou Albrecht Habsburský (fol. 243r, obr. 9), jeho syn Ladislav Pohrobek (fol 250r, obr. 8) a již výše zmiňovaní Jiří z Poděbrad (obr. 4) a Matyáš Korvín (obr. 5), i když ten je představen především jako uherský král. Svým ztvárněním zaujme Jiří z Poděbrad, jehož hlavu zdobí klobouk s pérem. Královskými atributy jsou pak žezlo s jablkem.

I když bylo výše napsáno, že jednotlivá vyobrazení neodpovídají skutečné podobě jednotlivých panovníků, je tomu pravděpodobně jinak v případě Ladislava Pohrobka. Ladislav je vypodobněn tak, jak jej známe i z jiných dochovaných vizuálních pramenů a dobových popisů. Máme tak před sebou holobradého mladíka s dlouhými světlými vlasy, které byly jeho atributem. V kronice je stejný tiskový blok použit také ještě u jiných panovníků, přesto můžeme vyslovit domněnku, že vyobrazení bylo vytvořeno podle tradované podoby mladého českého a uherského krále. Stalo se pak jakýmsi vzorem, který byl v kronice následně ještě několikrát použit.

Schedelova kronika je velice inspirujícím dílem, které i po více než pěti stech letech je schopno oslovit i dnešního člověka. Jedná se o výjimečné dílo, v němž došlo k umnému propojení textu s bohatým obrazovým doprovodem. Zároveň nám nabízí zajímavý náhled do pestrého myšlenkového i obrazového světa konce středověku.

Marek Zágora

Dostupné vydání kroniky za 40 eur nabízí německé nakladatelství Taschen:

http://www.taschen.com/pages/de/catalogue/classics/all/42826/facts.hartmann_schedel_weltchronik_1493_kolorierte_gesamtausgabe.htm