Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Císař Karel IV. s Alžbětou Pomořanskou na tzv. balkónové scéně v Mühlhausenu

Do současnosti se dochovalo velké množství uměleckých děl, na nichž byl vypodobněn římský císař a český král Karel IV., který si velice dobře uvědomoval význam výtvarného umění pro svou reprezentaci i prezentaci panovnické moci. Máme štěstí, že se nám dochovalo též několik velice zajímavých a zároveň reprezentativních soudobých sochařských vyobrazení Karla Lucemburského. Nejznámější z nich najdeme na východní fasádě Staroměstské mostecké věže (trůnící císař s panovnickými insigniemi) nebo ve vnitřním triforiu Svatovítské katedrály (císařova busta).

Jedno z méně známých, ale velice zajímavých se nachází v durynském Mühlhausenu. Jižní průčelí transeptu městského kostela Panny Marie (Marienkirche) zdobí bohatá sochařská výzdoba, která vznikla pravděpodobně mezi roky 1362 a 1365 a bývá dávána do souvislostí s výzdobou Staroměstské mostecké věže. Na tzv. balkónové scéně, která nás nejvíce zajímá, vidíme římského císaře Karla IV. s manželkou, s největší pravděpodobností s Alžbětou Pomořanskou, a jejich doprovodem, dvorní dámou a komorníkem.

Čtyři postavy vysoké mezi 160 a 167 cm se naklánějí s kurtoazní gestikulací přes zábradlí balkonu nad jižním portálem k imaginárnímu publiku, jako když přijímají hold. Především císař s císařovnou se tak dostávají do „přímého“ až důvěrného kontaktu s pozorovatelem-divákem. Připomíná se zde každoroční holdování městské rady císaři poté, co zde byl uveden do funkce nový starosta. Bohužel není známo, zda tato tradice skutečně pochází z doby, kdy město navštívil císař. Vznik díla přesto bývá dáván do souvislostí se skutečnou historickou událostí: v roce 1362 podpořil Karel IV. městskou radu v jejím sporu s řádem Německých rytířů, a proto je možné, že vypodobnění císaře s manželkou bylo objednáno záměrně jako výraz vděku.

Výjimečnost vyobrazení spočívá i v tom, že na sakrální stavbě jsou sochy představitelů světské moci. Všechny postavy jsou propracovány jen v partiích, které jsou vidět nad zábradlím. Jejich původní podoba byla ještě navíc doplněna polychromií (zbytky se ještě dochovaly), která musela postavám dodávat ještě větší život.

Výjimečný je dále i fakt, že panovník není vyobrazen na trůnu nebo frontálně, ale jako polopostava v pohybu. Podívejme se blíže na Karla IV. I když se často zdůrazňuje, že na rozdíl od Staroměstské mostecké věže nemá císař panovnické insignie, je více než zřejmé, že na hlavě měl původně korunu. Sochař se dokonce pokusil zachytit i skutečné fyziognomické rysy panovníka, které známe z jeho jiných soudobých vyobrazení. Charakteristické jsou vystouplé tváře, lehký předkus horní čelisti, který je patrný i na soše z mostecké věže, dále dlouhý, rovný nos, vysoké čelo a zvlněné vlasy po ramena. Karlovu tvář nakonec zdobí „tradiční“ knír s bradkou.

Navíc se čtyřmi postavami, jejichž autorem byl erfurtský Mistr náhrobku sv. Severina, souvisí i další sochařská výzdoba, hlavně pak scéna Klanění tří králů s Pannou Marií s dítětem na rukou umístěná za císařským párem na konzolách. Je možné, že sochař pojal scénu Klanění tří králů jako předobraz holdu, jenž je zachycen u zábradlí. Divák tak měl pochopit, že císař se svou chotí přijímají hold v zastoupení Krista a jeho matky. Na úplném vrcholu jižní fasády je pak ještě zobrazen v redukované podobě Poslední soud s Kristem-soudcem v mandorle, jehož autorem je stejný sochař jako u císařského páru.

U tzv. balkónové scény z říšského města Mühlhausen máme před sebou zcela výjimečné sochařské vypodobnění císaře, který je tak ve městě, které během své vlády jen párkrát navštívil, stále přítomen.

Marek Zágora

Foto Peter Kováč