podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: císař karel iv. v kaiser sigismunds buch eberharda windeckeho

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Císař Karel IV. v Kaiser Sigismunds Buch Eberharda Windeckeho

Na dvoře římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského působila řada zajímavých osobností. Najdeme mezi nimi i obchodníka, finančníka a kronikáře Eberharda Windeckeho.

Narodil se kolem roku 1380 v Mohuči, kde také vyrůstal. Stal se kupcem a strávil řadu let na cestách (např. v Erfurtu, Praze a Paříži). Nakonec se stal markraběcím mlynářským mistrem v Berlíně. Kolem roku 1410 se seznámil s králem Zikmundem Lucemburským, k němuž se záhy připojil a doprovázel jej na cestách po západní Evropě. Panovník si velice cenil především jeho obchodních a finančních znalostí. Po vladařově boku se zdržoval i na kostnickém koncilu a Zikmund jej dokonce poslal roku 1418 do Itálie k nově zvolenému papeži Martinovi V.

Roku 1424 se Windecke vrátil zpět do Mohuče a věnoval se obchodu s kožešinami. Od Zikmunda obdržel jako poděkování za své služby podíl na mohučském rýnském clu. V roce 1428 vypukly ve městě nepokoje mezi cechy a patriciji a Windecke vystupoval jako přední představitel cechů. V letech 1428-1429 se pak jeho jméno objevuje ve spojení se stavbou farního kostela sv. Quintina. V následujících letech se z politiky stáhl a soustředil se hlavně na obranu své pověsti úspěšného obchodníka a Zikmundem mu propůjčeného léna, které bylo napadáno dosavadními držiteli. Zemřel v roce 1440, nebo 1441 ve svém rodném městě.

Windecke ale proslul i jako kronikář. V němčině sepsal i na základě různých listin a dopisů kroniku o době Zikmunda Lucemburského, kterou pojmenoval „Kaiser Sigismunds Buch“. Představil v ní panovníkovy činy a zdůraznil nejen jeho zásluhy o Říši a křesťanství, ale i svůj vlastní, přátelský vztah k němu. Windeckeho kronika je výjimečné historiografické dílo, v němž došlo k propojení královských a říšských dějin s individuální perspektivou dobového pozorovatele.

Bohužel nevíme, zda chtěl své dílo původně publikovat. Nedochoval se nám ani autorem redigovaný exemplář, proto je dnes považován za nejvýznamnější nejucelenější exemplář, který se pod signaturou cod. 13.975 nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Manuskript vznikl těsně před polovinou 15. století a s největší pravděpodobností jej objednali Windeckeho potomci, resp. jeho příbuzní, aby jej oslavili. Autorem malířské výzdoby je dílna Diebolda Laubera z Hagenau. Dílo mělo velký úspěch, a proto vznikl ve stejně době ještě minimálně jeden další exemplář spisu. Pro dílnu Diebolda Laubera (zemřel po roce 1471) byly typické papírové rukopisy s celostránkovými, kolorovanými perokresbami. Texty byly členěny do kapitol, které byly uvedeny nadpisy, které často sloužily i jako popiska k obrázku. Zákazníky vyhledávané dílny pak byli o literaturu se zajímající patricijové a šlechta.

Rukopis 13.975 původně obsahoval celkem 468 papírových listů o velikosti 37 x 27 cm. Do současnosti se jich dochovalo „jen“ 444. Na rukopisu nejprve pracoval písař, jenž dokončil svou práci pravděpodobně již v roce 1443. Nejzajímavější je ale mimořádný obrazový doprovod textu, který tvoří 245 celostránkových, kolorovaných perokreseb.

Z hlediska panovnické ikonografie jsou zajímavé téměř všechny „ilustrace“. Zaměřme se ale na jednu z prvních, na níž je vyobrazen otec Zikmunda Lucemburského, římský císař a český král Karel IV. Najdeme ji na foliu 20v a vztahuje se k druhé kapitole nadepsané „Also keiser Karle konig zü Behem vor sime tode ordenierte, wie sine süne und marggrofe Wenzlä von Mernhern sich noch sime tode halten solten, und bestalte ieglichen sin lant.“ Ponechme stranou obsah kapitoly, v níž Windecke popsal, jak Karel IV. rozdělil své země a kde všude vládli jeho synové a příbuzní. Navíc je v ní hned několik chyb, zejména pak v datech.

Co ale vidíme na samotné kolorované kresbě? Na jednoduchém trůnu sedí císař Karel IV. Jeho hlavu zdobí výrazná císařská koruna, oběma rukama pak přidržuje žezlo zakončené lilií. Architektura, která panovníka obklopuje, je pak symbolem zemí, kterým Karel Lucemburský vládl a v nichž měli po jeho smrti vládnout i jeho potomci. Vyobrazeny jsou dále dva erby: vpravo říšský znak s orlicí, vlevo pak český lev, i když dvojitý ocas není téměř vidět.

Nemá moc smysl pátrat po panovníkových skutečných portrétních rysech. Jeho vyobrazení je velice podobné četným zobrazením Zikmunda Lucemburského v rukopisu. Že se jedná o Karla IV. tak poznáváme hlavně z nadpisu samotné kapitoly.

Na kresbě vidíme ale ještě tři další postavy, identifikovat se snad dají oba jezdci. Budeme-li vycházet z textu kapitoly, máme tak před sebou Karlova nástupce Václava IV. (1361-1419), kterým je jezdec s plnovousem v popředí, bezvousá tvář pak pravděpodobně patří jeho nevlastnímu bratrovi Janu Zhořeleckému (1370-1396). Chybí nám zde však Karlův prostřední syn, Zikmund Lucemburský (1368-1437). Ten se objevuje po císařově boku až v následující kapitole…

 

Marek Zágora


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru