Na severovýchodním pilíři střední lodi katedrály sv. Martina v Mohuči se od 16. století nachází víko náhrobku mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu, který byl původně nejpravděpodobněji umístěn v kapli Všech svatých, v první východní kapli jižní strany chrámu. Na náhrobku z červeného pískovce objevíme vedle postavy samotného arcibiskupa zobrazení hned tří panovníků a jedním z nich je i český král Jan Lucemburský. Máme tak před sebou vyobrazení českého krále, které vzniklo ještě za jeho života a vlády, resp. krátce po jeho smrti.
Vznik náhrobku bývá kladen do roku 1320, v poslední době se diskutuje o období kolem roku 1335, existuje ale i názor, že byl vytvořen až kolem roku 1353.
Pomník o rozměrech 275 krát 149 krát 30 cm zobrazuje arcibiskupa Petra z Aspeltu (úřad zastával v letech 1306-1320) v pontifikálním oděvu. Jeho hlava je opřena o polštář. Vedle něj jsou jako mnohem menší postavy vyobrazeni tři panovníci. V jejich případě se nejedná o portréty, jsou jen idealizovanými typy panovníků. Na první pohled vypadají jako blízcí příbuzní a jejich identifikace je možná pouze na základě namalovaných znaků na hrudi.
Zcela vlevo je vyobrazen český král Jan Lucemburský, vedle něj pak jeho otec Jindřich VII. Lucemburský a zcela vpravo vidíme Ludvíka Bavora. Všichni mají v levé ruce žezlo, římsko-němečtí králové mají navíc jako insignii své moci říšské jablko, které drží v pravé ruce. Jindřich Lucemburský a Ludvík Bavor, kteří za své vlády dosáhli na císařský titul, mají na hlavě císařskou korunu, která lépe viditelná u Ludvíka. Ten byl korunován na císaře až v roce 1328 a právě tento fakt zpochybňuje původní dataci vzniku náhrobku. Nemůžeme ale vyloučit možnost, že podobně vypadající koruna byla nošena „pouhými“ římsko-německými králi, jen o ní bohužel neexistují žádné hmatatelné důkazy. Známý historik umění Robert Suckale přišel dokonce s datací až kolem roku 1347, tedy po smrti císaře Ludvíka Bavorského.
Všechny figury stojí na třech lvech, kteří symbolizují ctnosti jako sílu, odvahu a udatnost. Právě tyto vlastnosti byly připisovány nejen třem vyobrazeným vladařům, ale také samotnému arcibiskupovi. Jeden ze lvů kouše Jana Lucemburského do nohy. Vyobrazení jsou obklopeni vrcholně gotickou architekturou. Náhrobek byl inspirován rytými francouzskými kamennými a odlévanými náhrobky a vůbec poprvé se ve vytesaném nápisu objevuje gotická minuskula.
Petr z Aspeltu pocházel z lucemburské šlechtické rodiny a byl jedním z nejvýznamnějších mohučských arcibiskupů. Významně se ale zapsal i do českých dějin. Již za posledních Přemyslovců byl považován za zkušeného diplomata, ve službách českého krále Václava II. je doložen poprvé v roce 1295 jako kaplan a lékař. Na počátku vlády Jana Lucemburského jej pak Jindřich Lucemburský vybral jako vyhlášeného znalce českých poměrů za ochránce a rádce svého jediného syna. Mimochodem na konci května 1316 pokřtil Janova prvorozeného syna Václava, pozdějšího římského císaře a českého krále Karla IV.
Jeho náhrobek není potvrzením mohučského nároku na právo korunovat římsko-německé panovníky, je jen vyjádřením rozhodující role při královské volbě. Jindřich VII. Lucemburský byl roku 1308 korunován v Cáchách kolínským arcibiskupem. V roce 1314 sice Petr z Aspeltu korunoval v Cáchách Ludvíka Bavorského, ale to jen z toho důvodu, že se kolínský arcibiskup postavil na stranu Ludvíkova konkurenta Friedricha Krásného. „Vyobrazení“ korunovace českého krále Jana Lucemburského je nepřímým uznáním teritoriálního principu, podle něhož patřilo České království do sféry vlivu mohučského arcibiskupství. Ani ve vytesaném nápisu nenajdeme zmínku o koruně, resp. korunovaci, i když by se to dalo na základě vyobrazeného očekávat.
V roce 1834 byl náhrobek nově natřen barvami, které odpovídají zbytkům původní polychromie. V roce 1861 byl pak pořízen sádrový odlitek, který se v posledních letech objevil na několika výstavách, v ČR kupř. na výstavě Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský – 1310.
Nápis:
Anno milleno tricentoque viceno Petrum petra tegit tegat hunc qui tartara fregit.
De Treveris natus, presul fuit hic trabeatus. Redditibus, donis et Clenodis sibi pronis. Ecclesiam ditat, res auget, crimina vitat. Hic puis et largus, in consilius fuit argus. Sceptra dat Henrico regni, post hec Ludevico. Fert pius extremquoque Iohanni regna Bohemo. Huic qiunos menses annos deca tetra repenses.Quos vigil hic rexit, quem Cristus ad ethera vexit. Amen Obiit in die Bonifacii episcopi.
Překlad:
V roce 1320 – Petra zakryla skála – zakryla toho, kdo zlomil pekla moc.
V Trevíru narozený, arcibiskupem zvolený, - chtěl příjmy, klenoty a dárky,
bohatě obdarovat církev v Mohuči. – Její majetek rozmnožil, neřestem zabránil.
Zbožný a štědrý v činech, ostražitý k radám. - Žezlo vlády dal Jindřichovi, pak Ludvíkovi.
a nakonec předal Janovi České království. – Odměň, ó Pane, toho, jehož do nebe vedeš,
za těch 14 let, kdy tady bedlivě vládl! Zemřel na den biskupa Bonifáce.
Marek Zágora
Foto David Majer
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru